pondělí 23. července 2018

Život v krabicích

Když jsem při odjezdu na pětiměsíční Erasmus nacpala kombíka tak, že jsme málem nedovřeli kufr, měla jsem tušit, že stěhování celého bytu o pár let později bude téměř nerealizovatelná akce. 

Ve skutečnosti jsem se stěhovala už podruhé. První stěhování ale bylo velmi pohodové - přesun od rodičů do svého o pár městských čtvrtí dál, přičemž veškeré vybavení bytu jsem dokupovala až na místě. Při každé cestě rodiny kolem mého doupěte jsem si tak nechala přivézt tu krabici se zimním oblečením, tu s knihami, zkrátka žádný stres.

Tentokrát to bylo jiné a o mnoho zákeřnější. Brněnské doupě se za těch pět let, co jsem v něm bydlela, stihlo zaplnit promyšlenou soustavou kuchyňského vybavení, knihovnou plné klasické literatury, v obří skříni jsem si nasyslila mnoho oblečení a ještě více bot, k tomu sbírám čaje, což není zábava zas tak nevinná, jak se může zdát, chovám potkany, aktivně tvořím různými technikami a vlastním kupu outdoor vybavení. A nejhorší je, že díky pravidelnému používání vím, že všechny tyto věci nejenže opravdu využívám, ale hlavně mi dělají radost, takže se jich nechci jen tak vzdát.

Když tedy padlo rozhodnutí o přesunu za mým milým do Prahy, začala jsem řešit, jak celou domácnost těch 250 km přestěhovat. Auto totiž nemám, pražský byt byl nevybavený a brněnské doupě jsem chtěla co nejdříve nabídnout k pronájmu. Naštěstí mám nejhodnější rodinu, takže se taťka se sestrou nabídli, že mi věci z Brna do Prahy po státnicích odvezou.

"Vleze se ti to do auta?", ptal se taťka raději s dvoutýdenním předstihem.
"Nevleze," rezignovaně jsem konstatovala.
"Tak pojedeme nadvakrát?", nejistota rostla.
"Ani tak se to nevleze!", úpěla jsem.
"Tak půjčíme dodávku? Vleze se to do Transita?"
"Já nevííím!" Panikááá!

Nebudu vás napínat, do půjčené dodávky jsem se vlezla i s 20 kg vážící matrací pro dva (zbylý nábytek naštěstí zůstal v Brně).

Na poslední týden už jsem měla volno v práci, abych se mohla stěhování věnovat naplno. Dopadlo to tak, že jsem balení odkládala na nejzazší možnou hranici. Ve středu jsem začala s podpůrnými pracemi jako je úklid potkaní klece nebo vytřídění faktur a lékařských zpráv z obří hromady studijních materiálů, patřících do sběru.

Ve čtvrtek jsem sbalila knihovnu a podivila se, že knihy zabraly celé tři krabice z patnácti. Pak jsem šla s kamarádkami do baru, kde nám milý barman naléval na účet podniku, a tak se večer nečekaně protáhnul. V pátek jsem už jen balila, balila a balila a div si nervala vlasy, že toho mám fakt moc. Brněnské doupě je totiž sice malá garsonka, ovšem s nečekaným množstvím dobře řešených úložných prostor.

První patnáctku krabic, které mi taťka předem donesl v dobré víře, že zbylé využijeme při malování, jsem zaplnila během několika málo hodin. Odpoledne mi pomohla sestra s balením čajového nádobí a hrnků do novin, zatímco taťka dovezl další patnáctku prázdných krabic. Pot ze mě lije, jen na to vzpomínám. Plné těžké krabice totiž bylo potřeba nanosit na balkon a naskládat na sebe, abych se vůbec do bytu vlezla.

Skončila jsem v sobotu ve čtyři ráno. Na sedmou jsem si natáhla rovnou dva budíky, ani to však nestačilo, telefon jsem ráno vytípla a vesele spala dál. Probudila jsem se v devět s panickým záchvatem, že ještě nemám nachystané kytky a boty. Pět minut před okamžikem, kdy taťka se sestrou zastavili s vypůjčenou dodávkou před brněnským doupětem, jsem zjistila, že jsem to dostala o týden dříve, než jsem očekávala, a že veškeré mé dámské potřeby jsou zabalené na dně některé z 25 krabic, rozhodně však ne v krabici s kosmetikou. Našla jsem je o půl hodiny později u vánočních ozdob. Tolik k mé důslednosti při popisování :).

Samotné nakládání šlo naštěstí hladce. Bydlela jsem v přízemí, teď budeme v prvním patře. Krabice jsem si balila tak, abych je unesla, ač začínám být po pěti dnech jejich přenášení jako Rambo. Během dvou hodin ale bylo vše nachystané v autě a já, taťka, sestra a potkanky jsme vyráželi vstříc Praze.

V Praze už čekal Maťo, vykládka tak byla o to rychlejší. Odpoledne jsme si mohli konečně oddechnout a zajít všichni společně na prohlídku Pražského hradu, pivo do tradiční pivnice, černou zmrzlinu, cider, další pivo, další cider... Byl to vskutku velmi povedený večer. Rodina přespala do nedělního rána, kdy bylo na dvanáctou domluvené vrácení dodávky, a já už v Praze zůstala.

Při vybalování ovšem prokrastinuji úplně stejně, jako při balení. V neděli jsme se šli koupat do Divoké Šárky a dneska jsem jako správná bydlenka raději pekla domácí pizzu a popíjela víno, než abych se věnovala krabicím. Postupně tedy mizí, ale jde to pomalu. Pořád tu nevrle pobíhám a něco hledám, abych o chvíli později hledala něco dalšího, co jsem před momentem určitě kdesi zahlédla... Znáte to. Navíc nám pořád chybí polovina nábytku, byt Maťo přebíral úplně prázdný.

Za týden nastupuji do nové práce, o víkendu předávám brněnské doupě, které ještě není vymalované a uklizené (zítra se tam chystám). Myslím, že mé léto nejvíce vystihuje následující rozhovor, který jsem v lehkých obměnách vedla s minimálně desítkou lidí:

"Konečně máš po státnicích! Jak si užíváš prázdnin?"
"Teď ještě chodím do práce a příští týden se stěhuju do Prahy."
"Aha, ale pak už budeš mít konečně volno?!"
"No, pak musím ještě starý byt vymalovat a nachystat ho na předání."
"Ale pak už to budeš mít za sebou! Kam se chystáte na dovolenou?"
"Vlastně nikam, od srpna nastupuji do nové práce a zkušebka mi končí až před Vánoci..."

Ale je to všechno fajn. Těším se do nové práce i až se s mým milým zabydlíme v pražském bytě. Po dvou letech víkendového vztahu už jsme měli na čase. Tímto článkem chci ale hlavně veřejně poděkovat své úžasné rodině, bez jejíž pomoci bych to celé jen těžko zvládla, a skvělým kamarádům, kteří se nebáli nabídnout pomocnou ruku i vybavení. Moc si vší té pomoci, co se na mě ze všech stran sesypala, vážím. Jste nejlepší! :)

A pokud se chcete škodolibě pousmát, takto to u nás teď vypadá:


Jaké máte zážitky se stěhováním vy?

23 komentářů:

  1. Hodně štěstí v novém bytě :) Nakonec ty krabice zmizí, jednou... :D Hlavně aby vám bylo v bytě dobře

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji! Se sestěhováním jsme nespěchali, tak věřím, že teď už to bude fajn, když oba víme, co od sebe vzájemně čekat a čím si dělat radost. :)

      Vymazat
  2. U nás to probíhalo asi o něco lépe. Můj život se vešel do tátovo kombika a pár věcí (lednice, pračka...) se vezlo tím autem, jak má vzadu boudu. Takže to šlo. Ale to vybalování bylo hrozný a taky se mi do něj nechtělo. :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, podobně jsem to měla při prvním stěhování taky. Pár cestovních tašek, že se to vlezlo do kufru malého auta, a zbytek "na potom" :). Teď je trochu blbé, že zatím ani nemám pořádně kam vybalovat, protože jsme zatím koupili jen jednu šatní skříň. Komody, botník, knihovnu ani jiné úložné prostory ještě nemáme.

      Vymazat
  3. Přeji hodně štěstí v novém a snad si tady s námi zvykneš :-) :-D. Tohle moc dobře znám a to jsem toho tedy tolik neměla :-D. Tak ať ti to utíká :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc, Kájo. Zatím není kam vybalovat, ale příští týden snad už bude o skříň či dvě více. :)

      Vymazat
  4. No fíha. Tohle mě děsí. A čeká. Když jsem se stěhovala do Brna, měla jsem dvě tašky. Při sestěhovávání s žumem asi pět krabic. Při společném stěhování už to byla celá dodávka. A teď... uf, ani nemyslet.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to přeji hodně štěstí a silné nervy i nosiče krabic. Člověk vůbec netuší, jak se doma všechny ty věci nahromadily, že? :D

      Vymazat
  5. Tak ať jsi v novém bytě a novém bydlišti spokojená. :)
    Také mi to dělalo problém zabalit si věci, když jsem se stěhovala tam, ale když jsem se stěhovala zpátky, šlo to překvapivě rychle. Co se týká vybalování, to už bylo horší, nehledě na to, že nějaké ty věci mám pořád v krabicích, jelikož jsem si odvezla věci, co jsem dostala, ale vlastně je tu nepotřebuju, jenže ono proč to nechávat v Praze. :D

    Zrovna v pondělí jsem v Praze byla u očního, skončila jsem v Paladiu v Costa Coffee.
    Až budu mít cestu do Prahy mohly bychom se sejít. Nebo bychom se mohly domluvit, kdy budeš mít volno a mohla bych zajet o některý víkend. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee, děkuju, to by bylo moc fajn. Já budu v Praze příští pondělí a úterý, to ještě nemám práci, a pak kterékoliv odpoledne/navečer. Víkendy už mám docela zabrané, ale určitě tam něco najdeme. Však si můžeme napsat. :)

      Vymazat
    2. Já tam právě jezdím k očnímu, ale to je vždy jednou za dlouhou dobu. :D
      Jinak jsem každý den v práci kromě víkendů.
      Se zaplněnými víkendy chápu, také tam tenhle měsíc i příští toho mám dost, ale občas se nějaká ta sobota volná najde. :D

      Vymazat
  6. Stěhování je náročné, můj brácha se s jeho manželkou taky stěhoval z bytu a je zajímavé, kolik toho člověk dokáže nastřádat a přitom to opravdu potřebuje.
    Jinak přeju hodně štěstí ve společném bydlení a v nové práci!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc! Jsem ráda, že je to hlavní už za námi. :)

      Vymazat
  7. Jů, tak gratuluji k úspěšnému sestěhování. :-) Muselo to být náročné, ten přesun z Brna do Prahy. Moje (zatím poměrně dost potenciální, ale přece) známost naštěstí bydlí ve vedlejší čtvrti, takže něco takového by asi eventuálně nenastalo, což jsem ráda... Netuším, jak bych to udělala a poměrně vás obdivuju, že jste to zvládli svépomocí. :-D
    My jsme teď jen, předesílám jen, měnili koberec u mě v pokoji, a už jen to byla akce. Můj pokoj je malinký, ale je v něm takových úložných prostor, že se jeden diví, co všechno tam střádám. Byli jsme na to čtyři a stejně to byla hrozná práce. A to šlo jen o výměnu koberce a vystěhování jednoho pokoje do druhého pokoje. Při té příležitosti jsem alespoň konečně slavnostně vyhodila maturitní otázky a spoustu sešitů, ale jinak jsem toho taky moc nezredukovala, protože jak říkáš, já ty věci používám a nebo je prostě chci mít. :-D
    A vítej v Praze! :-D V Praze je blaze. Řekl rodilý, životem v matičce obouchaný Pražan. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc! Přiznám se, že jsem si zadala jako cíl do dalšího stěhování množství věcí výrazně omezit. Hlavně přestat nakupovat do zásoby pro případ 3. světové nebo tak něco. Aktuálně mám doma např. 4 plechovky nakládané cizrny a 6 tělových mlék, z toho otevřená jsou jen 2. Při stěhování se podobné úlovky pěkně pronesly a teď je samozřejmě nemám kam dát. :D

      Vymazat
  8. Vítej v Praze!
    Hlavně, že už ty krabice máš v novém. Zmizí sami, uvidíš :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Lvice. Zatím krabice mizí na můj vkus dost pomalu, ale když srovnám současný stav s fotkou z minulého týdne, tak je to posun značný.

      Vymazat
  9. Já jsem se naštěstí zatím stěhovala jenom od rodičů a probíhalo to podobně, jak popisuješ - při každé cestě se přesunula nějaká další krabice nebo taška. Stěhovala jsem se sice půl roku, ale bez stresu a postupně. Po dvou letech v podstatě taktéž víkendového vztahu se s drahým ještě sestěhovávat neplánujeme, ale společné bydlení si aspoň vyzkoušíme ve Finsku (pokud tam pro nás nějaké bydlení najdu, ehm). Tak držím pěsti, ať se ti v novém městě líbí a daří a hodně štěstí v nové práci! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, zatím jde všechno dobře. Vám moc držím palce, ať klapne Finsko! To by byla paráda, vyjet společně na stáž. Kam se hrabe společné bydlení v Praze. :)

      Vymazat
  10. Tak ať se vám spolu dobře bydlí. To nejhorší máte tímto určitě za sebou! :D
    S hrůzou musím konstatovat, že u nás to vypadá ještě mnohem hůř. Asi proto, že kromě krabic jsou všude i kusy nábytku. A taky, že je všechno zgichané od barvy. :-D
    Hledání dámských potřeb mě pobavilo - zákony přírody a schválnosti jsem neoblomné... ale obdivuju, žes je hledala. Já bych asi šla koupit nové, bez ohledu na časovou ztrátu. :D Zrovna předevčírem jsme z toho bordelu tady vylovili koberec a odvlekli ho na klepač. Třískali jsme deset minut a z koberce toho pořád sypalo tolik... tak jsme se na to vyprdli a dneska už mám nový krásný čistý koberec. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznám se, že já si to o moc horší nedokážu představit. Ale je pravda, že krizovka byla první dva tři dny, pak už jsem většinu krabic vybalila a nyní sice ještě čekám na komody a knihovnu, ale to už jsou takové zbytné věci.

      Co se ženských potřeb týče, používám kalíšek, který se bohužel v Tescu ani Albertu koupit nedá, tak mi nezbylo než hledat...

      Vymazat
  11. Jo, tohle peklo si pamatuju velice dobře - a to jsem se stěhovala jen z jednoho konce Prahy na druhý. Ale zase ještě nebyl hotový byt, takže s měsíční pauzou u rodičů, kteří mají svůj byt zabydlený, takže jsem musela balit tak, abych měla u sebe k dispozici čtyři krabice, a zbytek se mohl nastěhovat pod stoly, na balkon a podobně... uá, padají mi vlasy, jen si na to vzpomenu. Taky jsem balila přes noc. Já do toho ještě měla zkoušky v autoškole - v pátek testy a v pondělí jízdy, stěhovala jsem se v sobotu.

    Každopádně už je to za vámi a teď už určitě bydlíte jak v bavlnce. Ať je vám tam moc krásně ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo, dobře si na tvé články o stěhování vzpomínám! My ještě zdaleka nemáme hotovo, ale aspoň ložnice už je obyvatelná a blíží se finálnímu stavu (už jen sestavit poslední komodu a dokoupit koberec, jupí). Obývák byl ale odsunut na později, tam je to pořád ještě krabicové království. Díky! :)

      Vymazat

Děkuji za návštěvu!