neděle 23. září 2018

Co mi dala vysoká

Letos to bylo poprvé po 18 letech, co školní rok začal beze mě. Vzpomínky na každoroční vybírání těch nejhezčích sešitů a podepisování učebnic se mísí s retrospektivním pohledem na 5  let strávených na vysoké.

K čemu je vlastně dobré protáhnout si bezstarostná studentská léta? Co mi univerzita mimo titul před jménem dala? Třeba ty z vás, co o vysoké zatím nejsou plně rozhodnutí nebo o svém studiu pochybují, trochu popíchnu, že vejška svůj smysl rozhodně má, i když je někdy schovaný pod nánosy biflování.

Na vysokou jsem šla z víceletého jazykového gymnázia, kde jsem se mimo angličtinu učila i francouzštinu a latinu. Jazyky mě bavily, v ostatních předmětech jsem se příliš nenašla, takže bylo logické pokračovat s jazyky i na VŠ. Zároveň jsem ale chtěla obor s širším uplatněním než filologii nebo učitelství. Vybrala jsem si proto obor, který kombinoval francouzštinu s ekonomií, konkrétně Francouzský jazyk pro hospodářskou a administrativní činnost na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, vyučovaný v kombinaci s Hospodářskou politikou na Ekonomicko-správní fakultě.

Brzy jsem pochopila, že studium jazyka na střední a na vysoké jsou dvě velmi rozdílné věci, a ačkoliv mám francouzštinu dosud velmi ráda, má motivace pro její studium rychle klesala. Ekonomka mi oproti tomu byla od prvního semestru mnohem blíže jak svým přístupem, tak i obsahem předmětů. A to jsem při vstupu na VŠ věřila, že se budu matematice do smrti vyhýbat, jak mi na střední zoufale nešla. Inu, člověk míní, osud mění.

Na navazující magisterské studium jsem proto přecházela čistě na Hospodářskou politiku, konkrétně jsem se zaměřila na dopravní politiku, ke které jsem se dostala úplnou náhodou během psaní bakalářky a pro velký úspěch jsem železnicím věnovala i svoji diplomovou práci. Zatímco na bakaláři jsem bojovala s napjatým časovým rozvrhem, kolidujícími předměty na dvou fakultách a nutností přejíždět mezi budovami, studium na navazujícím NMgr. jsem si užívala. Konečně jsem se mohla zaměřit na to, co mi šlo a bavilo mě. Dokonce jsem jednu chvíli zcela vážně uvažovala i o doktorátu, nakonec jsem ale studium letos v červnu dokončila a do školy se vracet neplánuji. Paradoxem je, že ve výsledku nepracuji ani v jednom z oborů studia, ale věnuji se mezinárodními účetnictví, ke kterému jsem se na škole nepřiblížila ani z rychlíku. Práci jsem si našla už během studia, vzali mě právě díky slušné jazykové vybavenosti.

Pět let na vysoké mi však dalo do života mnohem více, než jen znalost ekonomie a obchodní francouzštiny.

Kritické myšlení - za mě asi nejvýznamnější přínos vysokoškolského vzdělání. Čtení stovek až tisíců vědeckých článků a jejich vzájemné srovnávání vás naučí přemýšlet v souvislostech, i kdybyste nechtěli.

Schopnost pracovat se zdroji - a zejména je ověřovat! Dnes tak potřebná dovednost pro život. Sem bych zařadila i schopnost věcně diskutovat a podkládat svoje názory argumenty.

Období "na zkoušku" - je to právě studium na vysoké, kdy máte ten nejvhodnější čas se najít. Vyzkoušet si při škole různé druhy zaměstnání, začít podnikat, podniknout výjezd do zahraničí (ne nutně jen Erasmus, možností je mnohem víc), přihlásit se na různé projekty, i kdyby jen ze zvědavosti. Já si mimo několika přivýdělků vyzkoušela i jeden zahraniční dobrovolnický projekt, účast v pilotním mezifakultním programu pro talentované studenty, začala se učit nizozemsky, chodila na ekonomické experimenty, pracovala přímo na katedře... Většinu zkušeností jsem navíc později využila ať už jako zajímavé položky do CV, nebo přímo jako praxi v oboru.

Známosti - těžko hledat více inspirativní prostředí, než to vysokoškolské. Má alma mater mi dala nejen spoustu kamarádů, ale i konexe ze strany vyučujících a lidí z praxe. Dlouhé diskuze, večery u piva, náhodná setkání v univerzitní kavárně... Chybí mi to už teď. Jsem ráda, že aspoň se spolužáky jsme zůstali v kontaktu.

Erasmus! - je to úžasná zkušenost, zažít půlrok úplně jiného života. I přes byrokratickou a finanční zátěž Erasmus všem vřele doporučuji, protože pro mě to byla velká škola života, která mi umožnila nahlédnout na život v ČR z úplně nového úhlu pohledu.

Jazyky - byla to až vysoká, kde jsem se rozmluvila. Erasmus, povinné jazykové kurzy, zahraniční studenti, mezinárodní stáže. Jazyky jsou dneska nutnost.

Flexibilita - škola mě naučila hrát s rozdanými kartami, rychle se učit, být přizpůsobivá a vybrousit do dokonalosti time management.

Zpětně cítím, jak moc jsem během studia dospěla. Občas vzpomenu na tu vyplašenou devatenáctiletou holku těsně po maturitě, co doufala, že ji vezmou na brigádu někam na pokladnu. Dnes už mám praxe tolik, že nabídky na seniorní pozice dostávám přímo od náborářů. Jasně, vzdělávat se můžeme i mimoškolně a zkušenosti by přišly tak jako tak, ale na vysoké se zkrátka znásobily a smrštily do vyšší intenzity za kratší časové období. Vysoká nabízí tisíce možností, stačí jen chtít.

Aisha, věrná pomocnice při studiu

A co pokud se na VŠ teprve chystáte?

Jaký obor? - Vyberte si obor, který vás bude aspoň trochu bavit a dokážete ho dostudovat. Není nic horšího, než se učit na zkoušky s tím, že máte k učivu odpor. Vykašlete se na argumenty, že některé obory nepotřebujeme, protože kdo dokáže kvalifikovaně odhadnout, jak bude vypadat pracovní trh za 20 nebo 40 let? Vysoká by měla především absolventy naučit přemýšlet tak, aby rekvalifikace jednou nebyla problém.

Nebojte se odbočit - Je běžné, že se člověk s výběrem oboru na první dobrou úplně netrefí. Není však nutné kvůli tomu hned přecházet z jednoho oboru na druhý, mnohdy si stačí jen najít nějaký záchytný bod, díky kterému vás studium začne bavit. Třeba na MUNI je možnost zapsat si předměty i z jiných fakult nebo oborů, než je ten váš, a ještě vám za ně uznají kredity. Paralelně ke studiu ekonomie si tak můžete chodit na hodiny japonštiny nebo kreslení komiksů. Vyzkoušejte účast ve studijních spolcích, najděte si brigádu třeba v univerzitní knihovně, starejte se o zahraniční studenty. Škola není jen o biflování a každá drobná zkušenost vám jednou bude k užitku.

Seznamte se - Když jsem přecházela z Bc. oboru na NMgr., neznala jsem vůbec nikoho. Hned při prvním společném semináři jsem proto posbírala e-mailové adresy nových spolužáků a založila nám na Facebooku skupinu, kam jsem začala nahrávat info ke studiu. Trvalo asi měsíc, než ji ostatní začali používat aktivně, ale po prvním semestru už jsme všichni sdíleli poznámky, postřehy ze zkoušek a naskenovaná skripta. Ale hlavně, stali se z nás kamarádi a dnes nám skupina úspěšně slouží k organizaci večerů u piva. Na vejšce nejspíš nebudete mít jednu "třídu", spolužáci se vám budou měnit při každém předmětu a na společných přednáškách potkáte spoustu lidí z jiných oborů. Je tedy více než vhodné najít si tu "svoji" skupinku, se kterou se studium rázem stane o kus jednodušší.

Nebrát to tak vážně - studium není jediný životní pilíř. Nepovede se zkouška? Nevadí, povede se příště. I depky jsou normální, prošli jsme si jimi nejspíš všichni. Pokud vám škola dává aspoň trochu smysl, držte se zuby nehty. Hodně štěstí!

Co dala univerzita do života vám? Vzpomínáte s úsměvem, nebo se na vysokou teprve chystáte?

Související články:
Jak se učit?
Erasmus! rady a tipy

23 komentářů:

  1. Letos mě čeká poslední (doufám) rok. Dnes jdu vlastně do školyy poprvé. :-( Takže jsem zvědavá, co mi letošek přinese. Prvák byl o moc lepší než druhák. Jsem zvědavá, jestli se to pro letošek obrátí a nebo to bude ještě horší. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna jsem ti včera nechávala komentář k tvému studijnímu hloubání. :) U vás není možnost pokračovat ve studiu dál? Rok je každopádně pořád dost času, aby sis vyjasnila, čemu se po škole věnovat. Držím palce, ať je třeťák zajímavější než předchozí ročník.

      Vymazat
  2. Po střední jsem na vysokou nešla, bohužel to nějak nevycházelo. Říkala jsem si, že třeba si to časem udělám dálkově, no jenže pořád jsem se k tomu nedostala, protože jsem pak si nebyla jistá, co přesně bych chtěla studovat a čím déle jsem pracovala, tím méně se mi chtělo, protože se mi už nechce trávit čas nad učením a navíc bych chtěla peníze dát spíše do cestování, než do studia, takže si právě říkám, že už si jí dělat asi nebudu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pár lidí na dálkovém studiu znám a mají můj obdiv. Osobně bych kombi nejspíš nedala. Chce to buďto hodně silnou vnitřní motivaci pro další vzdělávání, nebo vnější páky (nutnost VŠ titulu kvůli práci). O víkendech a pracovních volnech strávených učením ani nemluvě...

      Vymazat
  3. Konečně nějaký pozitivní článek na téma vysoká. :D Gratuluju k úspěšnému dostudování a k takovým zkušenostem a možnostem. :) Ono opravdu své dělá ten obor, některý nabízí uplatnění a dává smysl, jiný už se začne míjet s tím, co člověk očekával, nebo dokonce měl, ale právě, jak říkáš, je to o tom, když člověk chce, tak to podle sebe přizpůsobí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Retrospektivně vnímám vysokou mnohem pozitivněji, než během studia samotného, ale to je asi normální. :D Je pravda, že na bakaláři jsem se školou hodně zápasila, právě protože mě obor nebavil, a na navazující se mi vůbec nechtělo, šla jsem si jej jen "vyzkoušet". Změna zaměření mi ale prospěla a navazující už šlo mnohem lépe, ačkoliv jsem spoustu předmětů musela dohánět po večerech samostudiem. Teď jsem zpětně hrozně vděčná, že jsem měla v okolí dostatečnou podporu a nevzdala to.

      Vymazat
  4. Já se teprve chystám, možná s roční pauzičkou. Ale máš pravdu a tvůj článek je hrozně motivující, líbí se mi, jak jsi popsala jak tu pohodu, že není třeba se zbytečně lekat, tak tu zodpovědnost, která tam stále je. A že s člověk může rozhodnout až na VŠ, ne nutně na střední. Je super, kolik ti toho studium dalo, taky je zajímavé, jaké všemožné spojení oborů na VŠ nabízí, spojení francouzštiny a hospodářství by mě nenapadlo. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pohoda a zároveň zodpovědnost, to je hezké shrnutí. :) Dvouobory jsou zákeřné. Na jednu stranu je skvělé, že máš větší uplatnění a můžeš si vybrat zaměření až v průběhu studia, zároveň však píšeš jen jednu závěrečnou práci a máš méně předmětů než na dvou regulérních souběžných studiích. Na druhou stranu, ani v jednom oboru se nedostaneš pořádně do hloubky. Také spolu na mezifakultních dvouoborech fakulty často nespolupracují, takže kolidují povinné předměty, nelze příliš uzpůsobit rozvrh a byrokraticky je to celé mnohem náročnější. Zvlášť, když jsou potřeba výjimky třeba kvůli stážím nebo Erasmu.

      Vymazat
  5. Přála bych si, abych "nebojte se odbočit" objevila dřív. Učitelství je nevděčný obor, co se týče sehnání praxe. A paradoxně tím víc, čím "důležitější" předmět učíte. Třeba výtvarkáři nemívají problém - vedou kroužky nebo i hodiny, vezmou si zkrátka 2-3 třídy, což reálně znamená do 6 hodin týdně. Navíc může VV probíhat ve dvouhodinovkách, takže se to dá vložit do jediného dne... A pak jsou tu češtináři, pro které vedení jediné třídy znamená 4-5 hodin, které se rozhodně v jednodenním bloku vést nesmí. :-D A taky, sežeňte si školu, která vám povolí vzít si jednu třídu a ještě kvůli vám předělají rozvrhy celé škole, aby vy jste to stíhali... :-D
    Někdy v půlce čtvrťáku jsem konečně začala mít pocit, že roztahuju křídla. Studium bylo fajn, ale až na tom NMgr. jsem si to taky trochu užila. A právě díky tomu, že jsem zjistila, že učitelství, natož češtiny, není tak omezující, a že konkurenceschopnost spočívá v něčem jiném, než v omezení oborem.
    Ale nelituju. Už tu zkušenost mám a hlavní je jen to, že vůbec přišla. :)
    Takže díky za skvělý článek. Snad se dostane k co nejvíce studentům! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Tlapko, od tebe mě to moc těší, když jsi "z oboru". :) Já se v tom taky první dva roky bakaláře hodně plácala a zcela reálně mi hrozil vyhazov kvůli nezvládnutému předmětu na francouzštině. Nejvíce mi pomohl Erasmus, kde jsem měla jako studijní obor obecnou ekonomii a zjistila jsem, že vlastně můžu jít i touto cestou - do té doby mě to kupodivu vůbec nenapadlo. Z navazujícího jsem měla obavy, jak to budu zvládat, když jsem celé Bc. studium neměla ani matematiku, ani statistiku nebo ekonometrii, ale tím, že mě škola začala dost bavit, se to nakonec v pohodě poddalo.

      Vymazat
  6. Týjo, tohle je tak pěknej článek! Mně dala vysoká úplně odlišné penzum schopností a zkušeností, ale já nebyla zdaleka tak akční jako ty - brigády jsem měla mimo obor a mimo alma mater, do zahraničí jsem studijně nejela, magistra jsem nedokončila. Ale i tak jsem hrozně ráda, že jsem studovala, protože rozdíl studovat-nestudovat mi při pohledu zpátky a taky kolem sebe připadá obrovský; nejvíc to asi spadá do toho bodu kritické myšlení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Eithné! Znám pár mladých lidí, co ve vysoké smysl neviděli a přesto mají rozhled, zajímají se, jsou vzdělaní. Takže jen o vejšce to určitě není, ale univerzita ten přístup ke kritickému myšlení a všeobecnému rozhledu určitě hodně usnadní. Aspoň tak to vnímám já.

      Vymazat
  7. najkritickejsie na tomto vsetkom je chciet. zacinajuc svoj piaty rok na vysokej skole, musim povedat, ze nic z toho, o com hovoris, ze ti vysoka skola dala, sa mne nestalo a celkom pochybujem, ze sa mi to za ten posledny rok stane. mozno som si nevybrala spravny odbor, mozno som sa dostatocne nesnazila zaradit sa do kolektivu, mozno som dostatocne nevyhladavala mimoskolske aktivity, lebo som uz aj bez nich bola prilis unavena a zdeptana zo vsetkeho. a mozno to bolo vsetko dokopy a este o nieco viac. mam pocit, ze som ocakavala privela, myslela som si, ze sa mi podari dospiet, ze 5 rokov je dost na to, aby som zistila, co chcem od zivota. cakala som, ze sa stane nejaky zazrak, ale na to sa zrejme treba viac snazit. neviem, ci by mi bolo lepsie niekde inde, ale ziadna zasadna zmena sa v mojom zivote vdaka vysokej skole nestala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za sdílení vlastní zkušenosti, i když nebyla příliš pozitivní. Věřím, že vysoká každému nesedne, určitě záleží i na konkrétní škole, fakultě a spoustě dalších faktorů. Tak snad jen přeji, ať se to aspoň v tom posledním ročníku trochu poddá.

      Vymazat
  8. Je zvláštní pozorovat, jak jsou jednotlivé vysoké odlišné a hlavně - jak to každý vidí jinak a jinak k tomu i přistupuje :D. Já třeba nejsem absolutně ten typ studenta na Erasmus, ačkoliv chápu všechna pozitiva z toho plynoucí.
    Každopádně- moc pěkná reflexe! Stejně vnímám to dospívání. Vysoká dá člověku víc času na přemýšlení, víc času na to, aby vyrostl :-). Osobně si neumím představit, že bych teď už měla za sebou dva roky nějaké práce. Jsem vděčná, že můžu do školy vůbec chodit a být pořád tak trochu svobodná a bez závazků :-). A to i přesto, že to je právě to, co jiným na studentech tolik vadí :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, já ten Erasmus vnímala ze svého úhlu pohledu. Nás bylo na francouzštině v prváku tuším 11, v posledním ročníku už jen 7, z toho úspěšně jsme na první pokus odstátnicovali 4. Na Erasmus jsme jeli jen 2, přitom možnost měl každý, volná místa byla. Zrovna u studia jazyka je hrozně důležité znát i reálie, mluvený jazyk, kulturu. Pedagogická fakulta nám ale výjezdy (které byly realizované přes druhou fakultu) komplikovala, což spoustu lidí úplně zbytečně odradilo. Mně to přišlo dost škoda.

      Jo jo, přesně, je to život bez závazků :). Já měla sice během celého studia částečné úvazky v práci, ale i tak bylo mnohem snadnější vykomunikovat si pár týdnů neplaceného volna nebo práci úplně změnit. U studentů se s tím prostě počítá.

      Vymazat
  9. Skvělý článek! :) Jsem ráda, že jsem si ho přečetla :) Já jsem teď přestoupila na magisterské studium z Prahy právě na MUNI a pořád je to pro mě obrovský šok, přeci jen, než jsem nastoupila na univerzitu, tak jsem vůbec nikoho v Brně neznala.. Ale doufám, že až se ještě trošku rozkoukám, tak budu v Brně spokojená :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi taky na ESF, že? :) Kdybys náhodou studovala přímo HoPo, ozvi se, mám elektronicky spoustu materiálů. A klidně i s čímkoliv jiným, ráda pomůžu, i když teď už jen na dálku. Hodně štěstí do nového začátku!

      Vymazat
  10. Já nevím, nakonec se docela bojím, že si zvolím buď VŠ, po které nenajdu uplatnění nebo naopak vystuduji úplně něco jiného než nakonec budu v životě dělat. :D Momentálně si pohrávám s myšlenkou podat přihlášku na UK a to na práva nebo pak na psychologii do Ostravy. Ale ještě stále nevím, co se mi hlavou prožene. Hlavně - jak sama píšeš - hodně lidí mi říká, že právníků a psychologů je hodně, že prý neseženu zaměstnání, ale nic jiného mě snad ani jako obor neláká a upřímně si myslím, že kdo chce, tak si práci vždycky najde.

    "Občas vzpomenu na tu vyplašenou devatenáctiletou holku těsně po maturitě, co doufala, že ji vezmou na brigádu někam na pokladnu." Haha to budu já příští rok. Každopádně na VŠ chci, protože to vlastně vidím i jako nejlepší možnost po gymplu, i přesto že jsem z ní vyplašená více než z přicházející maturity.
    Ale nakonec se na to všechno vlastně těším, vidím, že někam směřuji a vim, že škola má smysl, i když si občas v hlavě říkám, jak mě to nebaví a ten gympl je akorát jedna velká buzerace. Na druhou stranu mi studium právě na té škole hodně dalo i do života. Člověk se učí celý život.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A ještě musím dodat, že jsi mou velkou inspirací! Děkuji za tento článek.

      Vymazat
    2. Já děkuji za milý komentář. Po gymplu, pokud už teď nemáš jasnou představu, je vysoká asi nejjednodušší cesta, i kdyby ses v průběhu školy rozhodla nakonec pracovat v jiném oboru. Souhlasím, že kdo chce (a adekvátně se snaží), tak si práci vždycky najde. Držím palce, ať dopadnou maturita a přijímačky co nejlépe! :)

      Vymazat
  11. Ty jo, ty obory, které zmiňuješ, jsou pro mě dost děsivé! Ekonomika, politika, účetnictví, bojím! :D Já jsem rok a půl studovala na vš obor anglický jazyk a literatura a moc mě to bavilo, pak jsem ale bohužel musela odejít, hlavně z rodinných důvodů, nějak se to všechno semlelo a nedávala jsem to. Angličtinu jsem nakonec začala stejně učit, myslím, že pro lektora ani ta vš není tak hrozně nutná. Ale stejně je mi pořád líto, že jsem vš nedokončila. Tak třeba ještě někdy časem něco dálkově, i když nevím, nevím...Každopádně jsme ráda i za tu krátkou zkušenost, kterou jsem si prošla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna lektorství je běžné studovat i dálkově, takže kdo ví, třeba se na školu ještě vrátíš. Určitě souhlasím, že jsou obory, kde VŠ nutná není nebo dochází k druhému extrému, kdy je člověk překvalifikovaný a paradoxně si hledá zaměstnání hůř než uchazeči bez VŠ. Nelze to brát obecně, tak doufám, že tak článek nevyzněl. :)

      Vymazat

Děkuji za návštěvu!