pondělí 17. září 2018

Štýrské Alpy, jezera a vodopády

Z červencové rodinné dovolené v Rakousku nám zbýval už jen víkend. Na sobotu jsme si naplánovali výšlap k vysokohorskému jezeru Giglachsee, na den odjezdu pak vodopády Wilde Wasser, tak typické pro oblast Rohrmoosu.

Po pátečním fiasku jsem se trochu obávala, zda neproprší i poslední dva dny, ale v sobotu ráno se počasí naštěstí umoudřilo. Předpověď už sice neslibovala teploty na triko a kraťasy, ale to nám nevadilo, navlékli jsme termokalhoty, dvě mikiny a bundu a hned po snídani celí natěšení nasedli do auta.

Až mě překvapilo, že na lyžích byl člověk při přesunech často rychlejší, než když jsme teď v létě cestovali autem. Na druhou stranu, nebylo divu, vzhledem k tomu, kolik klesání a stoupání jsme při přejezdu z našeho penzionu v Rohrmoosu do horské vesnice Ursprungalm překonali.

Úzká cesta vedla zpočátku liduprázdným údolím, kde jsme ze silnice vyháněli polehávající krávy, později jsme začali stoupat do serpentin uzoučkých tak, že se v nich stěží vytočilo jedno auto. Pod námi se otevíraly čím dál neskutečnější výhledy na údolí plné dřevěných přístřešků pro skot a protější část svahu, protkanou bílými nitkami vodopádů. Protože Štýrské Alpy, to je oblast vodopádům zaslíbená.

pohled na Ursprungalm, vodopád je napravo

Ani jsme nedutali, když auto pomalu vytáčelo jednu zatáčku za druhou. Onu úzkou cestu totiž dvakrát třikrát denně projíždí i speciálně upravené zkrácené autobusy. Setkat se s některým, tak naše půlhodinové stoupání nejspíš budeme muset odcouvat. Měli jsme však štěstí. Na cestu zpět už ale taťka raději nastudoval jízdní řád, abychom možnost setkání s jistotou vyloučili.

Cílem byl oblíbený turistický cíl, jezero Giglachsee. To leží pár kilometrů nad osadou Ursprungalm; kousek od které se nachází i parkoviště pro auta. Ursprungalm je naprosto neskutečné místo - horské roubenky s šindelovou střechou, ta nejzelenější tráva, po horách se rozléhající cinkání kravských zvonců a pohled na vodopády v dáli. 

chalupy v osadě Ursprungalm

V osadě začínalo pěší stoupání, které nás provázelo až do odpoledne. Cesta ale byla příjemná, pomineme-li místní důchodce, kteří nás předbíhali dvojnásobným tempem. Turistů jsme zde ovšem nepotkávali mnoho, i když byla sobota. Během hodiny jsme dorazili k Giglachsee, ledovcovému jezeru, nacházejícím se v protáhlém údolí mezi dvěma kopci. Jezera jsou vlastně dvě, vzájemně propojená - Oberer und Unterer Giglachsee.

Giglachsee

Zaujaly mě malé horské chatičky, které si horalé mohli na pár dnů pronajmout. Ve většině nebyla zavedená ani voda, tu bylo nutné čerpat ze studny, a poblíž vždy stála i klasická dřevěná kadibudka. V okolí Giglachsee jsou také dvě větší horské chaty s klasickou ubytovací kapacitou a kuchyní. V jedné z nich, Giglachseehütte, jsme se cestou zpět zastavili na domácí polévku a ten nejúžasnější teplý jablečný štrúdl zalitý vanilkovou omáčkou. Protože jestli něco z alpské kuchyně opravdu stojí za to, tak jsou to právě knödelsuppe a apfelstrudel mit vanillesauce.


Giglachsee

Protože se vyčasilo a panovala pěkná viditelnost, rozhodli jsme se vylézt na jeden z kopců, zvedajících se nad jezerem. Přeskakovali jsme potoky vody tekoucí po naší úzké stezce, vinoucí se kolmo vzhůru, a odpočívali mezi vřesy. Po hodině a půl výšlapu začal vřes ubývat a zůstalo pouze kamení a občasné zbytky loňského sněhu. Vrchol hory se zdál být na dohled většinu cesty, ale pokaždé, když jsme se už už přibližovali, se před námi otevřela další část pěšiny. Nakonec se cesta dočista stočila a pokračovala kolem hory, což byla trochu zrada, ale mně to ani moc nevadilo, protože se mi výšlap i tak moc líbil.

výstup nad Giglachsee

Došli jsme až k jezeru Brettersee. S taťkem jsme se hecovali, že kdyby bylo o trochu tepleji a svítilo slunko, tak si určitě mezi kusy ledu zaplaveme, ale nakonec jsme se omezili jen na pár fotek v rozbředlém sněhu. U jezera jsme se rozdělili a zatímco já s taťkem jsme ještě pokračovali o kus dál, podívat se na hřeben, mamka se sestrou zůstaly u jezera. 

Brettersee


Zpátky jsme se vraceli stejnou cestou, což byl asi jediný mínus jinak skvělého výletu. Kdybychom bývali tušili, že do Ursprungalmu jezdí linkové autobusy, tak bychom výlet naplánovali jinak - lanovou bychom se od našeho penzionu nechali vyvézt na vrch Hochwurzen a pak pokračovali hřebenovkou ke Giglachsee, tím pádem bychom prošli obě části turistické trasy a nemuseli se v polovině otáčet. Zpátky do Schladmingu by nás pak odvezl autobus. Inu, tip na příště. Hřebenovku Hochwurzen - Giglachseen - Ursprungalm každopádně můžu doporučit, celkem měří 13,5 km, nabízí spoustu krásy k vidění a zvládnou ji i nehoralé.

hory a sníh

Poslední den jsme dost váhali, kam se vydat. V klání potenciálních horských túr nakonec zvítězily vodopády Wilde Wasser, které se nacházely necelou půlhodinku jízdy autem. Vodopády leží na říčce Talbach v údolích Untertal und Obertal. Podél nich vede 14 km turistických tras, což se sice nezdá být mnoho, ale když část cesty lezete po žebřících, tak garantuji, že se vám bude zdát každá vzdálenost desetinásobná.

Trasa je turisticky atraktivní, což dokládaly početné rodinky na začátku stezky. Naštěstí se část jen přijela podívat na nejspodnější z vodopádů, Kleiner Riesachwasserfall, a dále nepokračovala. Po deštích bylo tolik vody, že i menší z vodopádů stříkal ledovou tříšť dobrých 30 metrů daleko. Největší vodopád Riesach je nejvyšším vodopádem ve Štýrsku.

Wild Waters, nalevo je Riesach

Mrzelo mě, že část s adrenalinovým provazovým mostem přes největší z vodopádů byla z důvodu údržby uzavřená (fotku mostu nemám, ta malá lávka výše přístupná byla). Musí být zážitek, stát v prázdnu a sledovat přímo pod sebou tu propadající se masu vody.

Zbylá část mi připomínala cestu Bílou Opavou v Jeseníkách nebo slovenský Biely potok na Malé Fatře. Prvních pár kilometrů výletu jsme si užili jak krásných výhledů na divokou řeku, tak i dostatek lezení po kovových podkluzujících žebřících.

Wild Waters

Zhruba po hodině cesty jsme se vynořili u pohádkového jezera Riesachsee. Během několika minut se krajina dočista změnila a my se ocitli v malebném údolí vklíněném mezi hory, uprostřed kterých se rozkládalo ledovcové pleso.

Riesachsee

Jezero se nám líbilo a času jsme měli dost, tak jsme se rozhodli pleso obkroužit. To se nakonec ukázalo jako nemožné, protože cesta vedla z větší části jen po jedné straně, podél řeky napájející pleso, takže jsme se nakonec vraceli stejně jako jsme přišli, ale i tak to byla příjemná procházka.

Naším cílem se stal vodopád v dáli - ten největší a nejsilnější. Když jsme se vynořili u plesa, bílá mlha se z něj vznášela ještě velký kus nad údolím. Až když jsme došli blíže a slyšeli nespokojené bučení krav, pochopili jsme, že tentokrát nepůjde o vodopád, ale o čerstvý sesuv půdy z protějšího svahu, který se v důsledku podmáčení utrhl a zvířil prach tak vysoko, že si jej lidé na dálku pletli s vodopádem. Kameny dolétly až na cestu. Krávy byly naštěstí pohotové a vypadalo to, že všechny stihly utéct do bezpečí včas. Při našem příchodu už se popásaly, jakoby se nic nestalo.

Přiznávám, že v této části údolí jsem se již necítila příliš dobře. Zvlášť, když čerstvě popadané kameny velikosti menších telat dávaly tušit, že sesuvy půdy na obou stranách svahu nejsou nic vzácného. Brzy jsme se tedy otočili na cestu zpět. Ať však vodopádům nekřivdím, tedy těm skutečným, potkali jsme jich ještě několik.

vodopád vs. sesuv půdy

Nazpátek už jsme dost spěchali. Nad údolím se začaly stahovat tmavé mraky, kterým jsme ne zcela utekli a opakovaně zmokli. Tentokrát jsme nešli přes žebříky, ale po široké lesní cestě vinoucí se okolo kopce až k autu. Dole jsme se ještě zastavili v jedné z roubenek na oběd a kolem čtvrté vyráželi směr Brno. Byla jsem nakonec ráda, že jsme nezvolili variantu, kdy ráno vylezeme na Hochwurzen a až po poledni sjedeme k vodopádům, protože ty bychom kvůli počasí s největší pravděpodobností vynechali.

Celou dovolenou jsem si hodně užila. Potřebovala jsem ji. Během státnic, hledání nové práce a stěhování jsem si příliš neodpočinula, a za prodloužený víkend na horách, kde jsem si mohla vyčistit hlavu, jsem proto byla vděčná. Na Rakousku se mi líbila nejen nádherná příroda, ale i obecně vynikající  služby pro turisty, vstřícnost místních a zároveň výrazně menší množství návštěvníků než třeba v Krkonoších nebo Tatrách.

To máte totiž tak. Již mnoho let zpátky jsem se nechala slyšet, že na rodinné dovolené na horách budu jezdit ještě ve třiceti. Letos jsem však své tvrzení přehodnotila. Nač se omezovat třicítkou, letní dovolené s mými rodiči si budu užívat i jednou se svými dětmi a dětmi dětí... Protože není nic lepšího, než jednou za čas společně vyrazit na hory!

Předešlý článek: Schladming & Dachstein

poslední pohled

19 komentářů:

  1. Krásné fotky. Do Alp bych se chtěla opravdu hodně podívat. :-) Je tam toho tolik, že by podle mě nestačil ani celý život na průzkum :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně selíbilo i na Raxalpen, to je o kus blíže než Alpy a taky je tam krásně, z Brna se dá zvládnout i jednodenní výlet. Do Rakouska se vracím hodně ráda.

      Vymazat
  2. Tak ty jezera jsou nádherná, sednout si tam tak to by mi hned pročistilo hlavu. Vodopády mám moc ráda, alespoň jste na průzkum těch dalších měli klid, ačkoliv když už bych tedy já u nějakých byla, asi bych se nezastavila jen u jednoho. :D
    Sesuvů bych se asi poměrně bála, nebo měla takový nepříjemný pocit, ale jinak věřím, že to musel být úžasný zážitek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem ty rodiny chápala, trasa opravdu nebyla pro malé děti vhodná. Když je sucho, tak to nejspíš jde, ale my měli mokro, rozbahněnou stezku a podkluzující žebříky, tak to po prvních 100 metrech lidé otáčeli ve velkém. Ale je to škoda, protože takto náročný byl jen první úsek, pak už se šlo dobře.

      Vymazat
  3. Alpy jsou nádherný ♥ Ten Giglachsee vypadá naprosto kouzelně, snad se k němu taky někdy zvládnu podívat! A ty chatičky všude, prostě krása!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alpy jsou krásné i v létě, ani turistů tam nebývá moc. Určitě to stojí za výlet.

      Vymazat
  4. Báro, ten poslední odstavec je bezkonkurenčně nej, mamku i taťku tím určitě potěšíš. Chodím se k tobě na blog nabíjet informacemi všeho druhu, takže se opravdu těším na každý další článek. Petra G.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petro, moc děkuji! Jak za hezký komentář, tak za pravidelné návštěvy. Obojí mě velmi těší.

      Vymazat
  5. Krása. U toho vodopádu bych prostála asi hodiny. :-)
    A závěr úžasný. Já se rodinných výletů taky ani ve svém věku nebojím. A až budu mít jednou děti, ráda jim je dopřeju taky, protože to je to, co má smysl a cenu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věřím, že společné zážitky jsou potřeba, zvlášť teď, když už spolu nebydlíme a vídali bychom se jinak pouze na rodinných oslavách. A jednou budu v této tradici ráda pokračovat.

      Vymazat
  6. Krásné fotky! V pořádných horách jsem vlastně nikdy nebyla, jen na Šumavě a jednom výletě v Krkonoších. Mám sice hory moc ráda, ale bojím se toho, že nejsem tak zdatná v chůzi do kopce, to by mě určitě předběhli všichni důchodci :D Po zážitku z turistiky s rodiči mého manžela dobře vím, o čem mluvím :D Ale ty výhledy v horách musí potom stát za to! Já dávám přednost turistice po menších kopcích.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna Štýrské Alpy nemají taková převýšení, jako třeba Vysoké Tatry. V Rakousku se dají chodit i velmi pohodové hřebenovky nebo výlety přes údolí bez nutnosti šplhání se do kopců, navíc jsou prakticky všude postavené lanovky. My už toho taky moc nevydržíme. :)

      Vymazat
  7. Teda takovou úžasnou aktivní dovolenou. To vás obdivuji, že takhle dáváte hory. :)
    Rodinné dovolené jsou super. Také si myslím, že takhle budu jezdit a ono proč ne, když se shodnete na výletech. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dávali jsme to i aktivněji; teď už se na náročné treky nikomu nechce a jezdíme více na pohodu. :) K moři bych s rodiči nejela, tam bych se nudila, ale výlety jsou skvělé. Ať už u nás v Česku, nebo takto v zahraničí.

      Vymazat
  8. Jee, u Giglachsee jsme taky byli :-) Koukám, že v sobotu 7.7., tak si říkám, jestli jsme tam nebyli ve stejný den :-D A tak to je fajn, že vás taky předbíhali důchodci, já myslela, že jen mě jako těhotnou :-D K Riesachsee jsme nakonec nešli, odradilo mě lezení po kovových podkluzujících žebřících :-D Ale to rozhodování, kam se vydat, bylo náročné, přišlo mi, že je toho tam tolik k vidění, a to jsme tam byli víc než týden. Já byla v rakouských Alpách poprvé a rozhodně ne naposled! Už tam mám vytipovaný i trasy s dítětem :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee, Cestuš, to jsou novinky! Moc gratuluju! :) U Giglachsee jsme opravdu mohly potkat, taky jsme tam byli v sobotu. Obdivuji tě, že to dáváš i s bříškem, já měla chvílemi co dělat i bez něj.

      Vymazat
  9. Krásný článek a nádherné fotky. Letos poprvé jsem byla na horách i v létě a zjistila jsem, že je to tam stejně úžasné jako v zimě (ne-li ještě lepší)! Taky jsme byli v Rakousku, ale v jiné části (víc západně). Článek jsem částečně předčítala svému osobnímu řidiči, aby věděl, kam mě má příští rok odvézt. Snad to vyjde! A díky za inspiraci :-)
    PS: Omlouvám se, pokud tu komentář bude víckrát - technika nějak nechce spolupracovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám Rakousko ohromně ráda. Pestrá příroda, čistá města, dobré jídlo, milí lidé. Tvoje články z dovolené si pamatuji, až na to spaní v autě bych to brala hned! :)

      Vymazat

Děkuji za návštěvu!