pondělí 22. října 2018

Deník pražské náplavy

První čtvrtletí v Praze uteklo jako voda. Sešla se mi spousta výletů a tolik dojmů, že je ani nestíhám sepisovat. Praha pro mě ale pořád zůstává velkou neznámou. 

Přiznám se, že práci jsem si hledala zcela cíleně tak, abych ji měla co nejblíže bytu. Můj život se tudíž omezil na malý perimetr, ve kterém pracuji, nakupuji, spím, randím a chodím do fitka. Přímo u práce dokonce máme každý pátek farmářské trhy, ze kterých domů pravidelně nosím škvarkový chleba, domácí vajíčka a sezónní zeleninu.

Centrum Prahy je sice krásné na občasné výlety, ale pro žití už se mi tak hezké nejeví. Je tu tolik drobností, se kterými se nemůžu smířit. Věčně přecpané tramvaje, v jakékoliv denní i noční době. Fronty v obchodech. Špinavé chodníky, hlučící a zapáchající divnolidi. Metro, jeho dlouhé eskalátory a hrnoucí se davy, mezi kterými je třeba kličkovat. Turisté, turisté úplně všude. No jo, je to metropole. Mé rodné Brno metro nemá, tam máme jenom pole. Už nevím, kde přesně jsem ten obrázek objevila, ale svojí trefností dost pobavil! :)


Na každý výlet za rodinou do Brna se těším. Teď jsem si jej střihla dokonce dva víkendy po sobě, jednou kvůli oslavě maminčiných narozenin a podruhé kvůli volbám. Když se přidal i Maťo, zařídila jsem ubytování v hotelu s wellness a zvládli jsme i návštěvu několika památek, kam jsem se delší dobu chystala. Z "obyčejného" víkendu u rodiny se tak stala vskutku relaxační záležitost. 

Ať ale Praze nekřivdím, žije se mi tu pohodlně. Máme krásný byt, ze kterého jsem i po třech měsících stále stejně nadšená jako při stěhování. Obývák sice ještě pořád není zařízený, ale aspoň ložnice už nabyla své finální podoby. Měla jsem štěstí na práci, která mě baví a čas v ní rychle ubíhá. Ještě týden a budu mít po zkušebce, takže konečně můžu vyrazit na dovolenou, kterou jsem si musela v létě odpustit. Pracuji pro zahraniční firmu, která není tisícihlavý korporát, ale zároveň má dostatečné mezinárodní zázemí. Trvalo přesně měsíc, než jsem se naučila tolik, abych se od účtování faktur mohla začít přesouvat ke quality checku a efektivitě procesů. Prostoru k tomu zatím mám spoustu, a i když se samozřejmě i tady nějaké drobnosti najdou, jako ostatně kdekoliv, jsem za své pracovní místo dost vděčná.

Snažím se poznávat město, do kterého mě vítr zavál. S Matěm vyrážíme na procházky po širším okolí. Jeden zářijový víkend, kdy už na Střeleckém ostrově padaly kaštany a do Prahy zavítala moje světoběžnice sestřenka Katka, jsme s Matěm vypůjčili šlapadla a projeli se po Vltavě. To byla nádhera! Slunce svítilo, ve vzduchu voněl podzim, šplouchání vlnek působilo jako balzám na nervy, na vodě plavaly labutě a u břehu lodníci krmili nutrie.


Velkou radost mi udělal i zářijový Píše sraz. Na to, že jsme se takto pospolu viděli poprvé (a někteří viděli vlastně kohokoliv z Píše úplně poprvé), celé posezení probíhalo velmi pohodově. Už teď se těším na repete v Ostravě! S milou Damn-girl, která na sraz nedorazila, jsem se viděla v týdnu na kafíčku, a s Lumail jsme se minulý víkend společně vydaly do Karlových Varů. Tak co, s kým z blogu se uvidím zase příště?

Na ty chladné zářijové dva týdny, když už to vypadalo, že se babí léto nevrátí, jsem se vyřadila z provozu trháním osmiček, a protože nejsem žádný troškař, nechala jsem si vzít hned všechny čtyři najednou. V ordinaci jsem přesto nestrávila ani 20 minut a zákrok sám o sobě byl zcela bezbolestný, tak třeba to povzbudí ty z vás, kteří mají z trhání zubů obavy. Tři ex-zuby se do týdne zahojily, čtvrtý potřeboval o dvě návštěvy zubaře více, ale nakonec jsem vše zvládla bez antibiotik a klid už budu mít jednou provždy.


Kvůli zákroku jsem vypadla ze svého cvičícího režimu, resp. žádný jsem si po létě ani nestihla vytvořit. V Brně jsem chodila na jumping, ale v pražském fitku, které mám blízko a kde berou Multisport, nemají trampolínky valnou úroveň. Byla jsem ale překvapená, jak skvělé jsou zde hodiny jógy. Jóga a všechny ty asány, mantry a cvičící podložky s růžovými mandalami šly vždycky zcela mimo mě. Proto mě samotnou překvapilo, že mě jóga chytla; dokonce i na to ranní vstávání se těším. Začal se ke mně přidávat i Maťo a to se pak po cvičení ještě jdeme odměnit snídaní do kavárny - lepší start dne snad neexistuje. Teď ještě, aby na tom můj milý konečně zase byl zdravotně o něco lépe, abychom si mohli podobně strávené chvilky opravdu užít.

Mimo jógu jsme začali i tancovat. Dlouho jsem chtěla chodit na kurzy bachaty, ale až v Praze se mi to konečně splnilo. Taneční studio je malé, komorní, všichni si tykáme a s ostatními kurzisty se už dobře známe. Zatím naše bachata připomíná spíše pochodové cvičení, ale ještě pár měsíců a na veřejné tančírny to vytáhneme!


Snažím se nezapomínat ani na kulturu. Začátkem září se v Národní knihovně konalo literárně-taneční představení Malého prince. Program s oživlými ilustracemi z knihy trval téměř hodinu a celý jej odtančily děti. Holčičky byly neskutečně šikovné, zpracování příběh krásně doplňovalo a interiéry Klementina jsou prostě překrásné samy o sobě.

Divadlo letos flákám, zato ale vymetám koncerty. V pátek jsem si splnila svůj puberťácký sen a vydala se do Lucerny na švédskou kapelu Peter Bjorn and John, kterou možná budete znát díky songu Young Folks, se kterým se před lety vyšvihli do hitparád. Poslouchat jsem je začala ve svých 15 a k jejich starším písničkám se mi váže spousta vzpomínek. I nová dvě alba mi mají co říct, i když z mladých kluků z garážové kapely se za těch 10 let stali spíše taťkové od rodin, co si občas odskočí něco nahrát do studia. Koncert jsem si moc užila, evidentně si ho dost užívali i PBJ, a když hráli můj oblíbený Amsterdam, doufala jsem v záchvatu dojetí a naprostého štěstí, že to nikdy neskončí. Takže, sny se plní! I když si na ně někdy musíte 10 let počkat a nezapomenout si koupit lístky. :)


Kdy jste si naposledy splnili sen vy? 

16 komentářů:

  1. U nas ve třídě v maturitním ročníku je to teď velke dilema, výška v Praze, nebo v Brně? Nebo snad radši úplně jinde? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Záleží, co od města čekáš. Praha je více světová, Brno si oproti tomu drží komunitnější ráz, kde všichni všechny znají. Udělej si pár výletů a uvidíš, co ti sedne více. :) Co se týče úrovně vzdělání nebo příležitostí, troufám si říct, že možnosti jsou dnes už velmi podobné. To už ale samozřejmě hodně záleží na konkrétní škole a oboru. Držím palce, ať jsi na výšce spokojená, ať už se rozhodneš pro jakoukoliv variantu!

      Vymazat
  2. Jak jsme se bavily, bydlení v Praze má své nevýhody, sice i své výhody. Ale jinak mi připadá Praha hezčí na výlety, než na bydlení. Nejsou to jen spěchající lidi, ale hlavně neusmívající se lidi.
    Hlavně, že tě baví ta práce, tak ať se ti tam líbí i nadále. ;)
    Ty šlapadla a wellness v Brně zní skvěle.
    Doufám, že nějaký ten další píše sraz klapne.

    Na splnění snu pracuji, tak uvidím, zda to vyjde příští rok, nebo až ten další, ale vím, že určitě si ho splním. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to držím palečky, aby se zadařilo! :) Jo, myslím, že s "neusmívajícími" se lidmi jsi to vystihla. Každý si hledí svého, všichni spěchají. Brno je sice taky velké, ale toto jsem tam v takové míře nezažívala.

      Vymazat
  3. Taky bych v centru Prahy bydlet nepotřebovala, bydlím na Praze 8, protože v Praze studuju, ale momentálně si ani neumím představit, že bych tam bydlela napořád. Praha je nádherná, je tak šíleně moc možností co dělat a kam jít, ale jak říkáš- ty přecpaný metra, tramvaje, milion lidí, taky jsem si na to ještě nezvykla a celkem pochybuju, že si zvyknu, ale kdo ví. To představení Malého prince zní krásně ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Představ si, že na toho Malého prince se mnou nikdo nechtěl jít! Musela jsem sama, ale nakonec to bylo fajn i tak, šla jsem si pak ještě číst do kavárny a prošla se po městě. :)

      Já bydlím na pětce, ale pětka je obrovská a dost různorodá. Nejbližší okolí bytu je celkem fajn, spíše mám problém s metrem a dojížděním kamkoliv do centra. Jsem tudíž moc vděčná, že aspoň tu práci mám blízko. Praha je super pro získání zkušeností, ale vidím to jen na pár let a pak někam pryč, kde bude víc klid.

      Vymazat
  4. Já mám Brno raději než Prahu. Prahu znám lépe. Dřív na mě působila hrozně honosně. Jet do Prahy pro mě znamenalo celodenní úžasný výlet. Ovšem postupem let, kdy jsem do Prahy musela jezdit i dost pravidelně, jsem zjistila, že se mi vlastně už tolik nelíbí. Centrum je krásné, ale neustále se hemží turisty, takže nemá člověk kouska klidu. V Brně na mě ten klid dýchal ze všech stran a architektura je nádherná. Ten obrázek je opravdu vtipný. :-D
    Je hezké, že Tě Tvůj přítel takhle podporuje a nic mu není proti srsti. Ten můj by se mnou nešel ani běhat, ani cvičit, ani tancovat a už vůbec na jógu. :-D Ale někdy chodíme plavčit. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, na výlety jsem taky do Prahy jezdila ráda, s bydlením je to horší. Věděla jsem, co mě čeká, protože jsem tu už předtím trávila dost času, ale výhledově se za pár let vidím zase zpátky v Brně. :D

      Já bych to nenazvala podporou. Jeho to baví stejně jako mě a chodil by i sám, já jen dala počáteční impulz. Každopádně je to super! Toho času, co spolu trávíme, moc není, tak jsem ráda, že si jej můžeme prodloužit společnými koníčky.

      Vymazat
  5. Hodně štěstí v bytě! :) Je super, že se takhle aktivně snažíš poznávat, asi bych to nedokázala, všechno to poznání bych uskutečnila mnohem pomaleji. Ona jóga má dost způsobů, jak ji cvičit, nemusí tě bavit jedna, může druhá. Taky záleží po čase. :)
    Koukám, že bachata se dostává taky mezi oblíbence u lidí, mamky kolegyně z práce chodí snasd všechny... :) Akorát tedy zas tolik nechápu jakto, líbí se mi to, ale ne natolik asi.
    ¨Tu kapelu kupodivu neznám, možná tu písničku, ale jen podle názvu, nějak to nesleduju, ačkoliv tó vypadá opravdu krásně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! Bachatu jsem si zamilovala už před lety, jen jsem nikdy nechodila na žádné pravidelné kurzy. Je snazší než salsa nebo karibské tance, přitom ale umožňuje úžasně si vyhrát s hudbou a tanečním partnerem. Bachata může být veselá, rozverná, ale zároveň i velmi sexy, záleží jen na stylingu. Tanec mnoha možností. :)

      S tou jógou souhlasím. Zkoušela jsem více typů, ale až teď mi to sedlo. Chodím na ráno, takže mě cvičení příjemně probere, ale zároveň nejsem zpocená jak po trampolínách.

      Vymazat
  6. no ja jsem taky naplava jak ma byt. sice tu bydlim skoro rok, ale porad take poznavam nove veci a mista, a svym zpusobem me to bavi :))))
    ja jsem si nejdriv tedy nasla praci a byt uz jsme tak nejak meli jisty, ale neni to daleko, pres celou Prahu, takze za me super :)))) jak je to na metru dostupne :D beru to jako vyhru
    mam to podobne, práce domu práce domu, obcas nekam do kavarny, nebo si jdeme zabehat, nebo do obchodu a jinak nic moc. do centra moc nechodim, jen kdyz je nejaka akce, jdeme do divadla nebo na koncert, a podobne, jinak se mu vyhybam a jsem radeji nekde v klidnejsi casti, i kdyz to neni skoro nikde mi prijde, metro i tramvaje precpane porad, jak pises. jsou dny kdy prijedu domu vyrizena a jsem z tech lidi tak unavena, ze chci mit jen cas pro sebe a nikoho par hodin nevnimat. v tomhle to je narocne :) ale zas to vyvazuji ty moznosti a prilezitosti.
    p.s. Brno uplne miluju. chtela bych se tam odstehovat, ale pritel nechce :D :) ale rada se tam vracim, mam tams poluzacku, v prosinci tam planuju jet poprve na vanocni trhy tak jsem zvedava :))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Brněnské vánoční trhy mám nejraději na Zelňáku, ale hezké je i Moravské náměstí. Svoboďák bývá hodně přelidněný. Tak ať se ti v mé domovině líbí! :)

      Vymazat
  7. Páni, tolik událostí, no jo - Praha, tam to žije. :D Vždycky jsem říkala, že velké město mě neláká, ale když teď vidím, jaká nabídka kulturního života u nás je a kolik komplikací způsobuje dojíždění, tak to vidím jinak. A minimálně Ostravu bych dala. Prahu asi ne, to už je moc a nemám ráda metro. :-D
    Sraz byl skvělý, pro mě jedna z událostí podzimu. Hrozně se těším na další!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky se velmi těším! Doufám, že se nám Ostrava na jaře podaří zorganizovat.

      Na metro si taky zvykám velmi pomalu a moc ho nevyhledávám. Na druhou stranu je to ale mnohdy lepší varianta, než se trmácet tramvajemi přes půl města...

      Vymazat
  8. Čtu s velkým zpožděním, ale o to zajímavější je číst článek o Praze v době, kdy tam už tak dlouho nejsem. Přestože jsem rodilý Pražák, některé věci (přecpané tramvaje, špína v ulicích a zástupy turistů) mi vadí stejně jako tobě. Naopak jsem si rychle zvykla na život na finském venkově, až je mi líto, že se z lůna přírody za měsíc a kousek budu muset zase vrátit do města. Snad to nebude takový šok :-)
    A splněných snů bych měla celý seznam: vyzkoušela jsem finský vánoční recept (uvařit i sníst), sledovala jsem v televizi večírek v prezidentském paláci (na výročí nezávislosti) a vyhlášení vánočního míru, přetlumočilo jsem drahému dva finské filmy, jeden dokument o polárních medvědech (byli tak sladcí!) a tři setkání s místními důchodci, prošla jsem se po zamrzlém moři (už podruhé!) a zažila kouzelné bílé Vánoce.....
    Vidím, že komentář by byl moc dlouhý. Měla bych o tom spíš sepsat samostatný článek :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je nádhera, Cayenne! Jsem ráda, že se ti ve Finsku tak líbí. Tvé články čtu pokaždé se zatajeným dechem. ♥

      Vymazat

Děkuji za návštěvu!