tag:blogger.com,1999:blog-76437418977485204542024-03-18T14:12:09.833+01:00by BoudiccaBoudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.comBlogger336125tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-35795314973642243982024-03-06T22:52:00.005+01:002024-03-14T11:56:25.261+01:00London calling! 1/2<p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both;"><b><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBeB7lk7tkOVeIYCcJjO6KxtHW8IXGeKV_FFmegyINJBynNpXOaeM98pudx18sVrNkxFipRz7gpye34Lxzg8Ac0DO5Ttsi9IB2sdPCkSXGW9XKOTuFfZK4HWVPNVfLFYK93ruUSfcglza8AWkyOTEr-0ek4HmuZKSy8QKd9XexY-wcZSADSl0-60pHwDxC/s1383/P1210341a.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1383" data-original-width="1383" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBeB7lk7tkOVeIYCcJjO6KxtHW8IXGeKV_FFmegyINJBynNpXOaeM98pudx18sVrNkxFipRz7gpye34Lxzg8Ac0DO5Ttsi9IB2sdPCkSXGW9XKOTuFfZK4HWVPNVfLFYK93ruUSfcglza8AWkyOTEr-0ek4HmuZKSy8QKd9XexY-wcZSADSl0-60pHwDxC/w200-h200/P1210341a.jpg" width="200" /></a></div>Londýn. Ohromné město překypující historií, uměním, kulturou, pestrou gastronomií, ale taky davy turistů.</b><br /></div><p></p><p></p><div style="text-align: justify;">Druhá část zážitků z loňské jarní návštěvy Anglie s mojí sestrou. Po poklidném dni stráveném v malebném Brightonu (<a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/12/jaro-v-brightonu.html">článek zde</a>) jsme se přesunuly zpátky do Londýna a jaly se prozkoumat první z památek - <i>Tower </i>a <i>Tower Bridge</i> a čtvrti <i>Temple </i>a <i>Southwark</i>.</div><span><a name='more'></a></span><p></p><p></p><div style="text-align: justify;">Do Londýna je sice <b>levná doprava</b>, ale o to více se prodraží ubytování. Když zcela pominu lepší hotely v centru, zbývají dvě možnosti - trvat na ubytování blízko památek, ale za cenu nízkého komfortu sdílených sociálních zařízení, proleželých matrací a hluku diskoték, nebo se ubytovat na předměstí. Pak je ale dobré pohlídat, ať se bydlení nachází poblíž některé ze stanic metra a na správné straně od vašeho letiště, těch má totiž Londýn hned šest. Město je to ohromné, celá aglomerace čítá téměř 10 milionů obyvatel, a co na mapě působí jako kousek, může být hravě vzdáleno dvě hodiny jízdy.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">My jsme si na Bookingu vybraly příjemný apartmán ve čtvrti <i>Enfield</i> (či spíše už městě, tak daleko od centrálního Londýna se nacházel). Klidné sousedství v zástavbě řadovek z červených cihel, přes silnici výborná řecká kavárna, kam jsme každé ráno zašly na čerstvé panini a kávu k snídani, a zastávka autobusu hned před domem, který nás během pár minut dovezl k metru. Systém MHD je v Londýně propracovaný a přívětivý i vůči turistům. Vystačily jsme si s běžnou platební kartou, kterou jsme při vstupu do autobusu nebo prostoru metra odpíply průchod a systém nám na konci dne strhl denní jízdné. Odpadá tak shánění drobných a nově i vyřizování předplacené <i>Oyster Card</i>, kterou jsem při minulé návštěvě Londýna potřebovala.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheTmPzY91M2M-848zUcqnkxUzZQRMoo8hxOmNENQvDHfIVewrqP7af_VQj99t8cVIOTlPNPmZa7lLBwtCh30NVx3k2x7-j9FqVMU4sWp2-SfSLcrJWyQoz2mGni_rNEdBTQ08ZAYlRXBVgLcKV7jd5fZZucjirM0eCOa7CC8z7QFKtly5d8TPoGTToMyvY/s1500/P1210362.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheTmPzY91M2M-848zUcqnkxUzZQRMoo8hxOmNENQvDHfIVewrqP7af_VQj99t8cVIOTlPNPmZa7lLBwtCh30NVx3k2x7-j9FqVMU4sWp2-SfSLcrJWyQoz2mGni_rNEdBTQ08ZAYlRXBVgLcKV7jd5fZZucjirM0eCOa7CC8z7QFKtly5d8TPoGTToMyvY/w400-h300/P1210362.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">divadlo Globe</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;">Páteční večerní let probíhal klidně a na ubytování jsme se ocitly už lehce po deváté. Hned v sobotu ráno jsme s Týnkou vyrazily vlakem do Brightonu, užít si krásného jarního dne na pláži. Duben v Anglii bez deště, to bylo pomalu na oslavu! Večer jsme se z Brightonu vrátily dříve a vydaly se prozkoumat jižní břeh Temže, konkrétně <b>Southwark</b>. Prošly jsme přes <i>Borough Market</i>, obří tržnici, kde už sice většina stánků balila, ale pořád se jich našlo pár otevřených, takže jsem mohla na večeři ochutnat několik asijských specialit. Týnka chtěla vidět slavné divadlo <i>Globe</i>, kde byly uváděny Shakespearovy hry. Na místě atypicky kulatého divadla z 16. století stojí soudobá replika obsypaná turisty, no já jsem si více užívala výhledy na Temži, procházku přes <i>Millenium Bridge</i> a kontrast historické a moderní architektury.</div><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgd_bmyai6y1KIeF0hBIpTkrtMmbplEWTn49E08r94yrlXCxZ9bS5509TdAVjBYLZxpEuMbJwgUO5amSMlszAXqp9YFa9NcQH0zA0zkKBcXuxE4FPevd1H8DyfbM1ouPoYtClBNW2xWFFm3A7vUtS5dVSCmn9xyAc_IJV48A2702E7dBFaHaTpflw9daM76/s1500/P1210377.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="414" data-original-width="1500" height="176" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgd_bmyai6y1KIeF0hBIpTkrtMmbplEWTn49E08r94yrlXCxZ9bS5509TdAVjBYLZxpEuMbJwgUO5amSMlszAXqp9YFa9NcQH0zA0zkKBcXuxE4FPevd1H8DyfbM1ouPoYtClBNW2xWFFm3A7vUtS5dVSCmn9xyAc_IJV48A2702E7dBFaHaTpflw9daM76/w640-h176/P1210377.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">pohled z Millenium Bridge</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Na protějším břehu řeky jsme pokračovaly přes moji oblíbenou čtvrt, totiž <b>Temple</b>. Své jméno nese po templářích, rytířském řádu založeném ve 12. století, aby chránil poutníky na cestě k Božímu hrobu. Řád od počátku disponoval velkým bohatstvím a právě ve zdejší lokalitě nechal vystavět rozsáhlý chrám s přilehlými budovami, které řádu sloužily jako hlavní sídlo. Kostel se sice zachoval, pro návštěvníky je však těžké se do něj dostat a mně se to ani jednou nepoštěstilo. Když totiž templářský řád ve 14. století zanikl, celý areál připadl právnickým kolejím. I proto je dnes <i>Temple </i>čtvrtí advokátních a notářských kanceláří, a když se sem vydáte o víkendu nebo ve všední den navečer, celý tiše usíná. Šedivé viktoriánské domy jakoby vypadly z Olivera Twista, malebné dvorky a tichá zákoutí, to vše tvoří příjemnou protiváhu k rušným hlavním třídám, na kterých se míhají jeden double decker a černý taxík za druhým.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIX41iq3MQzFdf6iyflCKiFOzUjUeQW5r5VqLvB2VSTHtSU72HMuckzSPesEiNfoiT6FtKpnOyL7WQ92RaVrwwwLh07Z3pItpeGOVnBrr9eFjMRgAY5LT-BA0N00MBrTGn10LuWuqkLXs9woaA_fhyIelX76o36Xn-6VzPKNi6Qz9BIPv4dsnyTWfOz8Xf/s1500/P1210397.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1120" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIX41iq3MQzFdf6iyflCKiFOzUjUeQW5r5VqLvB2VSTHtSU72HMuckzSPesEiNfoiT6FtKpnOyL7WQ92RaVrwwwLh07Z3pItpeGOVnBrr9eFjMRgAY5LT-BA0N00MBrTGn10LuWuqkLXs9woaA_fhyIelX76o36Xn-6VzPKNi6Qz9BIPv4dsnyTWfOz8Xf/w299-h400/P1210397.JPG" width="299" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDwUbq7D8Ht6O0QewK4ydRt35tZufN_ezKETHnEiw9u8M-GDmUXDGOHjCKrg5g_s_8XPdnopRz9NQJKyRcyCwp1aow7uCH-KAltUDNOAYUrkeJlvPkILEIYUj2byU56XZAPS3MSSIfmsnozDt2r3XUq-xizqTf-s0srBHnuftFW4jaUrTPBC8usWfCi174/s1500/P1210433.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDwUbq7D8Ht6O0QewK4ydRt35tZufN_ezKETHnEiw9u8M-GDmUXDGOHjCKrg5g_s_8XPdnopRz9NQJKyRcyCwp1aow7uCH-KAltUDNOAYUrkeJlvPkILEIYUj2byU56XZAPS3MSSIfmsnozDt2r3XUq-xizqTf-s0srBHnuftFW4jaUrTPBC8usWfCi174/w300-h400/P1210433.JPG" width="300" /></a></div></div><div style="text-align: center;">podvečerní Temple</div><p style="text-align: justify;">Templem, resp. návštěvou tamější prodejny potravin, kde jsme si koupily salát a sušenky k večeři, jsme zakončily úspěšný pátek. Spát jsme šly brzy, uchozené a natěšené na víkend. </p><p style="text-align: justify;">Na sobotu jsme původně doufaly v návštěvu Harry Potter studií, které se nachází kousek za Londýnem, ale dva měsíce před termínem, kdy jsme začaly výlet plánovat, už jsme nesehnaly lístky. Jako malou náplast jsme se tudíž vydaly aspoň na <b>nádraží King's Cross</b>, kde na nástupišti 9 ³/⁴ na malé čaroděje čekával <i>Bradavický express</i>. My jsme se parního vlaku nedočkaly, <u><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2020/03/velky-skotsky-roadtrip-33.html">proháněl se po Skotské vysočině</a></u>, zato jsme si zašly do čarodějnického obchodu a okoukly vozík na nástupišti, u kterého stála nekonečná fronta na ikonickou fotku s vlající šálou. Cestovatelský protip: vlaková nádraží v Londýně mívají veřejné záchody zdarma a <i>King's Cross</i> není výjimkou.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhn_K_Lo4oCcKfTOKrFTmfdpZ7hTThcyMnoZ8rapV3j-QeNo9hbqXYzcHR-DNHKzn4e5iyLiIFT046dllzFTp4B3dlRZrEWuNHsfttoyLPu5Fp_O1Q42Lo5p5EZUfXR9WFaaB6UCc4pe8aG2Ek5zOpcEaSkh1Yn-rXKnKS1CuMvcV5lIKTGzme_k2oqQN_U/s1500/P1210464.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1122" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhn_K_Lo4oCcKfTOKrFTmfdpZ7hTThcyMnoZ8rapV3j-QeNo9hbqXYzcHR-DNHKzn4e5iyLiIFT046dllzFTp4B3dlRZrEWuNHsfttoyLPu5Fp_O1Q42Lo5p5EZUfXR9WFaaB6UCc4pe8aG2Ek5zOpcEaSkh1Yn-rXKnKS1CuMvcV5lIKTGzme_k2oqQN_U/w299-h400/P1210464.JPG" width="299" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Týnka s mašlí Havraspáru</td></tr></tbody></table><span style="text-align: justify;"><br /><div style="text-align: justify;">Hlavním důvodem, proč Týnka toužila Londýn navštívit, byl <b>Tower of London</b>, pevnost na břehu Temže, figurující snad v každém příběhu ze středověké Anglie. Aby ne, vždyť právě tady se psaly britské dějiny. Počasí se v sobotu nejevilo nijak přívětivě, čili ideální podmínky na schování se do muzea, galerie či právě Toweru. Podobný nápad s námi sdílely další stovky turistů, takže jen čekání na lístky se protáhlo na pekelně deštivých 45 minut, ale stálo to za ten čas i za drahé vstupné, toho času 33 GBP na dospělého.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiICqIzyRat5T3fRT6j72yFdrUANtYpyQM141nV4grG27IW6MhvtnwleMerwDTc9OIFjaZjgm2U5GGH7WWcf3PXXn3MUTOluECLR3BAXy6sNYzXCMK-33FRmtYo0oyJ_QIxJhx_9bz_cx4kVeZrphONMFqFzXI38h19cedRE3iet_7dKechV36_QExOV5hM/s1500/P1210482.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiICqIzyRat5T3fRT6j72yFdrUANtYpyQM141nV4grG27IW6MhvtnwleMerwDTc9OIFjaZjgm2U5GGH7WWcf3PXXn3MUTOluECLR3BAXy6sNYzXCMK-33FRmtYo0oyJ_QIxJhx_9bz_cx4kVeZrphONMFqFzXI38h19cedRE3iet_7dKechV36_QExOV5hM/w400-h300/P1210482.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tower of London</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;">Zvenčí se to nezdá, ovšem <i>Tower</i> je skoro jako město samo o sobě. Těch věží, schodišť, nádvoří a sklepení! Pět hodin nám na prohlídku nestačilo. Expozice hodnotím jako velmi pestré, obě jsme byly z množství historických perliček nadšené. Také mě překvapilo, kolik jsme tu potkaly Čechů; <i>Tower</i> je u našinců zřejmě populární.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div></span><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px;"><span style="text-align: justify;"><div style="text-align: justify;"><i>Tower začal vznikat už koncem 11. století za vlády Viléma Dobyvatele na místě původního římského opevnění. Do 16. století fungoval jako královský palác, později jako vězení, a to až do konce druhé světové války. Vězněna zde byla například budoucí královna Alžběta I. nebo Guy Fawkes. Kamenné zdi hradu jsou na mnoha místech zdobené rytinami s podpisy a vzkazy vězňů. Mně přišel fascinující do detailu propracovaný astrologický nákres se znameními zvěrokruhu, na fotce níže, který vytesal roku 1561 Hew Draper of Barstow, sám obviněný z čarodějnictví.</i><span style="text-align: left;"> </span></div></span></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px;"><span style="text-align: justify;"><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;"> </span></div></span></blockquote><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px;"><span style="text-align: justify;"><div style="text-align: justify;"><i>Tower byl svědkem mnohých šlechtických poprav. Ty probíhaly přímo v pevnosti, aby nedošlo k pošpinění koruny a zamezilo se veřejným protestům. </i><i>Vězně do Toweru dokonce nepřiváželi hlavní branou, ale pod rouškou tmy na lodi po Temži, která ve středověku z jedné strany vytvářela přírodní příkop. </i><i>Významný historický moment byla poprava Anny Boleynové, druhé ze šesti žen Jindřicha VIII., na malém vršku přímo v Toweru. </i></div></span></blockquote><span style="text-align: justify;"><div style="text-align: justify;"><i><br /></i></div></span><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px;"><span style="text-align: justify;"><div style="text-align: justify;"><i>S pevností jsou neodmyslitelně spojená zvířata. Kdysi zde panstvo pro zábavu chovalo divoké šelmy včetně lvů a ledních medvědů, dnes zde potkáte krkavce, o kterých koluje legenda, že opustí-li Tower, zanikne celé britské království. </i></div></span></blockquote><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHlIWVv9fhGflaXjT3TlEQ21yjeZ0FdiMirOhEKeOSJlGhmytQCm6c2Tt-ROey5-SfRKCkL2vNQTe7UQdDIBupmnjHqe1hWTE2tAhX4sKPRcitih4N4dIR1PhN6-se5grv5ZE_KzTADSa7osaVgkntNR-38MqMHrcjlWoqCbiAYRyzsVyCRTX_8rD2NtE7/s1500/P1210523.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHlIWVv9fhGflaXjT3TlEQ21yjeZ0FdiMirOhEKeOSJlGhmytQCm6c2Tt-ROey5-SfRKCkL2vNQTe7UQdDIBupmnjHqe1hWTE2tAhX4sKPRcitih4N4dIR1PhN6-se5grv5ZE_KzTADSa7osaVgkntNR-38MqMHrcjlWoqCbiAYRyzsVyCRTX_8rD2NtE7/w240-h320/P1210523.JPG" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfiqu9mT3mbTX9dsfq7nFm92mWkWQBEhVzARsWxSxekMr25_AFjCubunVDM1dj9GhxgBhYQVRdfaTMkTiFNHCKgxzV5nfxnJana1DB9XwDieWavf8fgJj3P3BBkIUV6c7NbUM4tQindebZhVN635d92k7XK96KCtIw67PYhCtkHxYXzQUxj0YDc8I1Wmi9/s1500/P1210569.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfiqu9mT3mbTX9dsfq7nFm92mWkWQBEhVzARsWxSxekMr25_AFjCubunVDM1dj9GhxgBhYQVRdfaTMkTiFNHCKgxzV5nfxnJana1DB9XwDieWavf8fgJj3P3BBkIUV6c7NbUM4tQindebZhVN635d92k7XK96KCtIw67PYhCtkHxYXzQUxj0YDc8I1Wmi9/w240-h320/P1210569.JPG" width="240" /></a></div></div><div style="text-align: center;">zvěrokruh na stěně a jeden z krkavců</div><p></p><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px;"><span style="text-align: justify;"><div style="text-align: justify;"><i>Víte, kdo je to "beefeater"? Já si až donedávna myslela, že se jedná jen o značku ginu... Stejně se však přezdívá i hradní stráži Toweru, oficiálně Yeomen Warders. Ti střeží nejen hrad jako takový, ale i britské korunovační klenoty.<span style="text-align: left;"> Označení beefeater zřejmě pochází ze zvýšených přídělů hovězího masa, na které měli elitní gardisté nárok.</span></i></div></span></blockquote><span style="text-align: justify;"><div style="text-align: justify;"><i><br /></i></div></span><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px;"><span style="text-align: justify;"><div style="text-align: justify;"><i>Pokud jde o korunovační klenoty, Britové nejsou žádní minimalisté. Snad každá ze zemí Commonwealthu má svou vlastní korunu. Vidět vše pohromadě, tak z diamantů a zlata až oči přechází. U klenotů se nesmí fotit a ani delší dobu zdržovat, vstup je však součástí běžné vstupenky. Byl to zážitek, ačkoliv tu nejdůležitější korunu, kterou na hlavě nosila Alžběta II., jsme s Týnkou neviděly. Zrovna se totiž upravovala na korunovaci prince Charlese, dnes již krále Karla III.</i></div></span></blockquote><p style="text-align: justify;">Konec vzdělávací vsuvky. Ke konci prohlídky už jsem se netěšila na nic jiného, než až konečně odpočinu nohám a zakousnu něco k snědku. Na jídlo jsme se zastavily v <i>Subway </i>přímo u Toweru a přemýšlely, zda se nám chce ještě někam jít, nebo už to pomalu otočíme na ubytování. Nakonec zvítězila radost, že se po celém dni na chvíli protrhaly deštivé mraky.</p><p style="text-align: justify;">Na mostu <i>Tower Bridge</i>, nacházejícím se hned vedle hradu, zrovna končil londýnský maraton (a ano, jeho trasa vedla naprosto všude a dostat se z jedné strany ulice na druhou byl už ráno pěkný oříšek) a do konce otvírací doby zbývala hodina, což bylo tak akorát na prohlídku expozice, kterou mi doporučila kolegyně.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDARh03Qyy77mWHa5iPH1C8Iza-D7zTQW5xoSycPiwIDzZEzhZ5xkV9D9GHc_eoFCht5NA9iMz8O0HtfWAEZ5O-fYH2lr7D505jbBSW0uyelSw1dIhWl7OrhILpPcpcRIO5d-J8RiuGob8EfJSvsSXkPIMj1naoJLPTdO21KKSn-jkbxIEZRyke5R63_Wm/s1500/P1210586.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="940" data-original-width="1500" height="402" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDARh03Qyy77mWHa5iPH1C8Iza-D7zTQW5xoSycPiwIDzZEzhZ5xkV9D9GHc_eoFCht5NA9iMz8O0HtfWAEZ5O-fYH2lr7D505jbBSW0uyelSw1dIhWl7OrhILpPcpcRIO5d-J8RiuGob8EfJSvsSXkPIMj1naoJLPTdO21KKSn-jkbxIEZRyke5R63_Wm/w640-h402/P1210586.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tower Bridge</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;"><b>Tower Bridge</b> je slavný visutý a zároveň zvedací most, jehož výstavba započala roku 1886 a dokončena byla o 8 let později. Představte si, že jen návrhů se sešlo více než 50! Technicky unikátní řešení umožňující průjezd nákladních lodí zůstává funkční až do dnešních dnů.</p><p style="text-align: justify;">Systém zvedání mostovek byl původně řízen parními stroji, přičemž pro pěší zůstávaly přístupné zvýšené spojovací lávky. Dnes je zvedání automatické, probíhá zhruba 2x denně, a na lávkách se nachází povedená výstava přibližující historii mostu, jeho technické zázemí a v neposlední řadě si odsud lze užít velmi pěkný výhled na Londýn. Navštívit lze dokonce i původní strojovnu! Prohlídka mostu mi přišla perfektně zpracovaná, dostatečně interaktivní, aby zabavila i děti, a zároveň nezabrala příliš času. I při krátké návštěvě Londýna moc doporučuji.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqhr8P6yfooU_H_PsI6WqI0wjvvbQqs0pH1xNiqfr9eiD6qZsvY3arzy0ngS60m3xrYnMlqDoaXSAQ_1ir58exYkiWna19XbG5ujwkBakH-K7_Ihquu92HKO2617fwbcv2PWBVEONpNDli0dqHAhImGjdnutupBfm4y-myWPFTpHcwTxuYwcXbCAfetGn8/s1500/P1210621.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqhr8P6yfooU_H_PsI6WqI0wjvvbQqs0pH1xNiqfr9eiD6qZsvY3arzy0ngS60m3xrYnMlqDoaXSAQ_1ir58exYkiWna19XbG5ujwkBakH-K7_Ihquu92HKO2617fwbcv2PWBVEONpNDli0dqHAhImGjdnutupBfm4y-myWPFTpHcwTxuYwcXbCAfetGn8/w240-h320/P1210621.JPG" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6TfoiaMNL-KDu0EjdytS0c7LKelvZ-SFOwhNTRFWc-lwgmvXUmguB8uIafu64xakx6joHc6c72oCLBzLFhGCTEAyRWDgnX8QL1DP8s5GJQsTmoWwJynIIbtuGI4YtOOJ2FNCD4n5oBsHCoMbO2mQP7VbzHf5eKKv_kLpnkBkEE-SYWk3Q-fgK31bf1H2k/s1421/P1210649.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1421" data-original-width="1068" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6TfoiaMNL-KDu0EjdytS0c7LKelvZ-SFOwhNTRFWc-lwgmvXUmguB8uIafu64xakx6joHc6c72oCLBzLFhGCTEAyRWDgnX8QL1DP8s5GJQsTmoWwJynIIbtuGI4YtOOJ2FNCD4n5oBsHCoMbO2mQP7VbzHf5eKKv_kLpnkBkEE-SYWk3Q-fgK31bf1H2k/w242-h320/P1210649.JPG" width="242" /></a></div></div><div style="text-align: center;">Tower Bridge z vnějšku a zevnitř</div><div style="text-align: center;"><span style="text-align: justify;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;">Po prohlídce jsme si užily ještě posezení v kavárně, nakoupily si dobroty k večeři a vydaly se na nepříliš úspěšný lov pohledů a suvenýrů, než jsme zcela uchozené nasedly na metro směr <i>Enfield</i>. Na další den nás čekalo pokračování po londýnských památkách a návštěva divadla na <i>Piccadilly</i>, o tom však ale až v dalším pokračování.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><i>Navštívili jste <span>Londýn? Které památky se nejvíce líbily vám? Já moc ráda vzpomínám i na návštěvu národní galerie a přírodopisného muzea při první dovolené v roce 2010.</span></i></div><div style="text-align: justify;"><span><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span><u>Související články:</u></span></div><div style="text-align: justify;">předchází: <u><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/12/jaro-v-brightonu.htmlhttps://by-boudicca.blogspot.com/2023/12/jaro-v-brightonu.html">Jaro v Brightonu</a></u></div><div style="text-align: justify;"><span>následuje: Londýn, 2. část - <i>doplním</i></span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-28121445410144932482024-01-31T13:58:00.002+01:002024-01-31T16:23:02.800+01:00Závěrem šestinedělí<p style="text-align: justify;"><b></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijTnI3TvaKZyzAKHVUSoJuuZUyyvE0f-nduAmo7gly4OZ59Nnan8zPbktmsBhtummOLkpjZLxZzFerjziOhHz8KwXxHQnYDQJsZ7t8Z0t8DVCeO0BEqlVJDiI-UUg6F1EgPhavlj9bDPjIOyXw6qq3aWnq4iZTrDBRzxIkHMIZWAdxjKhhvpXPmHJETLtG/s1501/20230926_13024.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1501" data-original-width="1500" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijTnI3TvaKZyzAKHVUSoJuuZUyyvE0f-nduAmo7gly4OZ59Nnan8zPbktmsBhtummOLkpjZLxZzFerjziOhHz8KwXxHQnYDQJsZ7t8Z0t8DVCeO0BEqlVJDiI-UUg6F1EgPhavlj9bDPjIOyXw6qq3aWnq4iZTrDBRzxIkHMIZWAdxjKhhvpXPmHJETLtG/w200-h200/20230926_13024.jpg" width="200" /></a></b></div><b>Povídání o těhotenství po ztrátě, narození duhového miminka a prvních týdnech života ve třech.</b><p></p><p style="text-align: justify;">Rodinu jsme s Radkem plánovali snad od chvíle, co jsme se před třemi lety poznali. První měsíce vzdáleně, pak intenzivněji, až se nakonec jen těžko dařilo myslet na něco jiného, než zda to konečně vyšlo.<br /><span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;">V září 2022, pár týdnů poté, co jsme se vrátili z Ameriky, jsem se jednoho rána vzbudila z živého snu, že v náruči držím okatou holčičku. Jen o několik dnů později sen dostal reálné kontury - konečně pozitivní test! Radost ovšem nevydržela dlouho a brzy ji vystřídal strach a nejistota, které se vlekly další tři měsíce, po které první rizikové těhotenství trvalo. Zpočátku jsem doufala a dělala vše, aby se miminko udrželo, i kdyby to znamenalo strávit devět měsíců v posteli, ale nebylo nám přáno. Zamlklé těhotenství nakonec skončilo revizí dělohy. Bolest nebyla ani tak fyzická, jako bolela duše. Měla jsem empatickou doktorku, jakožto i velkou podporu v rodině a u kamarádů, ale stejně to bylo smutné období, na které nevzpomínám ráda. Těhotenství už na mně bylo znát, hormony se mnou cloumaly a chmurné listopadové počasí na náladě nepřidávalo. </p><p style="text-align: justify;">Do dalšího pokusu jsem se proto úplně nehrnula. Přeočkování tetanovky, prodělaný covid, naplánované lyžování, co ještě chceme stihnout? Když Radek znovu nadhodil, zda už je čas, a mně došly výmluvy, odkývala jsem, že snad ano. Uběhly stěží tři týdny a já si ani nemusela dělat test, abych věděla, že tentokrát to klaplo na první dobrou. A stejně jako jsem první těhotenství od začátku vnímala jako příliš křehoučké, z druhého jsem měla veskrze dobrý pocit.</p><p style="text-align: justify;">Obavy však nešlo vytěsnit. Jakmile jednou zažijete černý scénář, je těžké koukat se přes růžové brýle. Stresovala mě každá kontrola, každé píchnutí. Brzy se přidaly nevolnosti a celková únava. Tou dobou jsme se navíc stěhovali a s novým domem nás čekalo plno práce. Když se situace uklidnila a my koncem léta vyrazili na pár dnů dovolené do sousedního Rakouska, neb dál jsme se nikam neodvážili, hned druhý den jsem s bolestmi břicha skončila na pohotovosti. O nic vážného nešlo, i tak jsem však zbytek pobytu strávila jako na trní.</p><p style="text-align: justify;">Situace se otočila až na podzim, kdy jsem se konečně začala cítit dobře. Podnikali jsme výlety, dokonce i dvě víkendové přespávačky v přírodě, a já si těhotenství konečně začala užívat. Miminko už bylo opravdové miminko, v břiše mi kopalo a škytalo jako o život, rostoucí pupek budil u všech sympatie a já se začala vznášet na obláčku štěstí, že nás po Novém roce čeká krásné překvapení. Doslova, protože říct pohlaví jsme si až do samého konce nenechali. Na prvotrimestrálním screeningu bylo ještě příliš brzy, přemýšlet o Ťuplíkovi jako o chlapečkovi nebo holčičce, a pak jsme si prostě zvykli, že nevíme.</p><p style="text-align: justify;">"A jaká teda bude výbavička?", slýchala jsem často. No přece miminkovská! Kamarádi a rodina mi darovali, co doma našli, koncem podzimu jsem objednala unisex zelený kočárek, koberec a skříň do budoucího dětského pokoje a dál se namísto schraňování dětských nezbytností věnovala předávání agendy v práci a rekonstrukci domu, zejména monstr projektu nové kuchyně. Žádný předporodní kurz, žádné velké přípravy, nestíhala jsem nic.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfmxAgOKvbDUxVibD6Xmss3WYyXG6JWUSZPgzoChl9p-qqzsQkiJ9Oo-THjKJFTd-iZy5XIy5X_4sgFG7yBEhrBMz_uG46LtbXNVJJ0TD6EXXtIIjPPpgW_jWuOTHFVnS2nxYCe3ip-eSz7Bl2fR6WYSrjZOwmKtrvn_GHbyZ3WdIpgC1kVYicsW7JMV3r/s1500/20230920_105038.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfmxAgOKvbDUxVibD6Xmss3WYyXG6JWUSZPgzoChl9p-qqzsQkiJ9Oo-THjKJFTd-iZy5XIy5X_4sgFG7yBEhrBMz_uG46LtbXNVJJ0TD6EXXtIIjPPpgW_jWuOTHFVnS2nxYCe3ip-eSz7Bl2fR6WYSrjZOwmKtrvn_GHbyZ3WdIpgC1kVYicsW7JMV3r/w300-h400/20230920_105038.jpg" width="300" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">jedna z posledních návštěv kanceláře</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">V listopadu, kdy jsem odcházela na mateřskou, se mě kolegyně zeptala, zda už mám do porodnice sbalenou tašku. Odvětila jsem se smíchem, že stále ani nevím, kde budu rodit. Ne že by na Vysočině byl takový výběr... Nakonec jsem se rozhodla pro porodnici bližší a menší, která sice nenabízela tolik soukromí, zato však ochotu a osobní přístup. Hned při registraci mi bylo řečeno, ať se připravím, že miminko může přijít každým dnem. V záchvatu rozrušení jsme ještě týž den sjeli vybrat autosedačku, postýlku a poděsili se nad technickou místností plnou pytlů s miminčím oblečením, které bylo potřeba vyprat a protřídit. Už jsem psala, že jsem nic nestíhala?</p><p style="text-align: justify;">Jediná věc, na kterou jsem si čas našla, byla fyzioterapie. Poprvé jsem sem zamířila už ve čtvrtém měsíci kvůli bolesti zad. Přišla jsem, paní mi ukázala pár cviků na slabých pět minut denně a za pár dnů byla bolest pryč. Podruhé mě do ordinace zavedla "neporoditelná" příčná pozice miminka, která přetrvávala i v závěru těhotenství. Fyzioterapeutce se podařilo téměř nemožné - masážemi, rebozem a dalšími nenásilnými praktikami miminko narotovala do úplně ideálního postavení. Fyzioterapie je zázrak! Věřím, že právě jí vděčím za rychlý a přirozený porod. Domů jsem navíc chodila příjemně uvolněná a odpočatá. Až v této chvíli jsem začala vnímat, že už jen pár týdnů a bude nás víc. Hodinové procházky zasněženým Městečkem se ze dne na den staly příliš dlouhými, tři patra schodů v domě příliš únavnými.</p><p style="text-align: justify;">Porod jako takový byl až surreálním zážitkem. Vůbec si nevybavuji bolest, jen lehký zmatek a překvapení, že jde vše tak rychle. Když mě nad ránem vzbudil divný tlak v břiše, blesklo mi hlavou, kolik mám jako prvorodička času, jak si dám horkou vanu, nachystám dětské oblečení, které jsem v náhlém pohnutí večer předtím vyžehlila, sepíšu porodní plán... Inu, ve stoje v koupelně jsem zhltla snídani (jaký já měla hlad!), ve spěchu do nemocniční tašky přihodila papuče a už jsem budila Radka, ať si sbalí svačinu, že vyrážíme. V porodnici jsem zalezla do sprchy, vypnula hlavu a doufala, že miminko ví, co dělá, když se na svět dere o tři týdny dříve. Naštěstí vědělo. :) Po osmé ranní už byla naše nedočkavá holčička na světě, sice droboučká, ale zdravá a s chutí do života. Akorát se rozednilo, za okny lehce sněžilo a my se nemohli vynadívat na to kouzelné stvoření, co mi po velkém výkonu odpočívalo v náruči. Jsme tři, jsme rodina!</p><p style="text-align: justify;">Miminkům, která přijdou na svět po perinatální ztrátě, se přezdívá "rainbow babies", duhové děti. Symbolizují, že po každé bouřce má přijít duha, a tak tomu bylo i u nás. Dcerka mě nepřestává zalévat pocitem vděčnosti, že je tu s námi. Každé její probuzení, každé pomazlení, každý úsměv. Přijde mi ale důležité sdílet i tu nemilou část, co narození předcházela, protože podobné scénáře, jakožto i dlouhé čekání na otěhotnění, jsou mnohem častější, než se zdá, a příběhů s dobrým koncem není nikdy dost.</p><p style="text-align: justify;">První dny sžívání na oddělení šestinedělí byly krásné. Vůbec by mě nenapadlo, že si budu pobyt v nemocnici užívat! Miminko mě nepřestávalo fascinovat - ty blažené pohledy po kojení, dokonalé ručky s miniaturními nehtíky, žvatlání ze spaní, které mi první noci skoro nedovolilo usnout, a přesto jsem byla nejšťastnější. </p><p style="text-align: justify;">Komplikace nastaly až po propuštění domů. Jen pár dnů po příchodu z porodnice dcerka přestala pít. Z živého miminka se během jediné nekonečné noci stala porcelánová panenka s propadlým bříškem, příliš unavená i jen na to, aby zaplakala hlady. V rychlém sledu následoval příjezd laktační poradkyně, konzultace se dvěma pediatry a týden dokrmů podávaných přes stříkačku. Spaní v hodinových intervalech, frustrující buzení spícího miminka, tabulky plné propočtů, kolik mililitrů mléka holčička zvládla přijmout, neustálé vyvařování nádobí, odstříkávání mateřského mléka, ohřívání příkrmů, protože mého mléka rázem nebylo dost... Vystřídaly se u nás moje mamka a sestra, které si díky vánočním svátkům mohly vzít volno a strávit kritické dny s námi. Zvládli jsme to, aniž bychom se zbláznili, ale do smíchu mi nebylo a Vánoce i Nový rok kolem nás prolétly, ani jsem je nezaregistrovala. </p><p style="text-align: justify;">Jen co se dcerka dala do pořádku, rozjela se u mě mastitida, kdy jsem po dvou dnech horeček, závratí a bolesti celého těla vzala zavděk antibiotiky. Další dny pláče holčičky, které léky nedělaly dobře na bříško, další noci bez spánku. I zde naštěstí fungovala podpora od rodiny, tentokrát Radkovy. Měla jsem štěstí, kolik lidí mi během šestinedělí pomáhalo. Upřímně obdivuji všechny maminky, které jsou na tyhle trable samy, a taky trochu doufám, že jsme si zdravotní patálie na nějakou chvíli vybrali.</p><p style="text-align: justify;">A jak je teď? Dcerka nám roste přímo před očima. Střídají se dny úplně skvělé a méně skvělé, ale i ty jsou potřeba, aby byl svět v rovnováze. Pomalu nastavujeme denní režim, užíváme si spoustu mazlení, chodíme na procházky. Z Radka se stal pozorný a milující tatínek a obě širší rodiny jsou z prvního přírůstku nadšené. Život plyne ve zvláštním časoprostoru, kdy na jednu stranu nestíhám sledovat ubíhající týdny v kalendáři, a na stranu druhou mám při houpání a uspávání holčičky plno prostoru na rozjímání, lenošení, dokonce jsem se vrátila i ke čtení knížek. Čas strávený s miminkem vnímám jako obrovské privilegium a požehnání, a tak se snažím užít si každý jediný den. Utíká to totiž neskutečně rychle.</p><p style="text-align: justify;"><i>Jak se máte vy?</i></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNbY-t8IphKymcLY_trLOCAOuEf3OIMJA1URkKYeDFpA-EgCxB1qS_k4rEFtpEHQ9JQKYRxCqcpvBST3Q-MXxiyy94WjbeWqmu3GZEOen8HznaMJ7Yw6RFXOUJhpqJ2cw1Htpeb-MtgS0hX43uweRKetfhu7glfK0-Yo_f7RGVQJ_XhHXPepEShf8z1Kz5/s1878/P1230782.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1878" data-original-width="1500" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNbY-t8IphKymcLY_trLOCAOuEf3OIMJA1URkKYeDFpA-EgCxB1qS_k4rEFtpEHQ9JQKYRxCqcpvBST3Q-MXxiyy94WjbeWqmu3GZEOen8HznaMJ7Yw6RFXOUJhpqJ2cw1Htpeb-MtgS0hX43uweRKetfhu7glfK0-Yo_f7RGVQJ_XhHXPepEShf8z1Kz5/w320-h400/P1230782.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">šest týdnů radosti</td></tr></tbody></table>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com18tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-31999202486375208202023-12-30T20:10:00.002+01:002023-12-30T20:10:52.171+01:00Narodil se človíček<p style="text-align: justify;"><b>Narození děťátka je jako výbuch supernovy. Pár hodin v porodnici, první pláč miminka a najednou se celý dosavadní život smrští na svět "kdysi dávno předtím". Jestli pro mě měl rok 2023 nachystaného něco speciálního, tak to bylo právě mateřství.</b></p><p style="text-align: justify;">Naše holčička vykoukla na svět těsně před Vánoci, o pár týdnů dříve, než jsme čekali. Celé sváteční období se tak nese v netradiční náladě sžívání se s tím droboučkým uzlíčkem radosti. Každým dnem s tichým úžasem pozoruji, jak se malé miminko mění před očima, roste a sílí, čím dál více vnímá a reaguje.</p><p style="text-align: justify;">Péče o nedonošeňátko je náročná a musím říct, že jsem na ni nebyla úplně připravená, ale přesto budu na tuhle fascinující etapu života ráda vzpomínat. Brzy snad napíši více, až se režim trochu ustálí. Zatím jen popřeji vše nejlepší do dalšího roku - vykročte do něj tou správnou tlapkou jako naše holčička, tolik očekávaná a tolik milovaná!</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNzK_BtcmVjSs0lBV4WBnhWJof5-nLp7z_4zwnRd8SWRzIRFEo1-gNrY9dxWsodRej-ri7IduKxCju9bvblN9DUJfrlmyKFDX8xjicthMV6W_9hv9znFQw9JaeZ64b87KUq7oxY3pF87vbUWmrvFsRKWSyPgwGsQtIN35WUydOjnMAJocTs9duwIn9r2qr/s1440/IMG_20231227_110448_253.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1440" data-original-width="1440" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNzK_BtcmVjSs0lBV4WBnhWJof5-nLp7z_4zwnRd8SWRzIRFEo1-gNrY9dxWsodRej-ri7IduKxCju9bvblN9DUJfrlmyKFDX8xjicthMV6W_9hv9znFQw9JaeZ64b87KUq7oxY3pF87vbUWmrvFsRKWSyPgwGsQtIN35WUydOjnMAJocTs9duwIn9r2qr/s320/IMG_20231227_110448_253.jpg" width="320" /></a></div><br /><p><br /></p>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com33tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-40956453955564936172023-12-08T17:23:00.008+01:002024-03-06T22:53:54.232+01:00Jaro v Brightonu<p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgr4wWadcaFiVj785_QYnF4jEUgkmlyZd79-c_KqRz3if0RIU5ijr38LGB-4A7XcM7GFvawKJ7H_h-bIQX31o4oUJnP3t0-QpGOvf4mfM8NPWNH_cjZNgsUUYeqQ1cy5xwMrV_vpt8XOdddsdtqBtJ1Uk3OwfEbiZYN8_1q6jIZMkqpHCslRDqRbRFL2X5W/s1501/P1210221.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1501" data-original-width="1500" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgr4wWadcaFiVj785_QYnF4jEUgkmlyZd79-c_KqRz3if0RIU5ijr38LGB-4A7XcM7GFvawKJ7H_h-bIQX31o4oUJnP3t0-QpGOvf4mfM8NPWNH_cjZNgsUUYeqQ1cy5xwMrV_vpt8XOdddsdtqBtJ1Uk3OwfEbiZYN8_1q6jIZMkqpHCslRDqRbRFL2X5W/w200-h200/P1210221.JPG" width="200" /></a></div><p></p><p></p><div style="text-align: justify;"><b>Turisté Londýn buďto milují, nebo je jim lhostejný, a já se po své předešlé návštěvě spíše řadila do té druhé skupiny. Když za mnou začátkem roku přišla sestra, že by moc ráda Londýn navštívila a nemá s kým, trochu jsem si proto povzdechla. Dát mu přesto druhou šanci?</b></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Nakonec jsme vymyslely plán prodlouženého víkendu, na který jsme se těšily obě. Už dlouho mě lákal Brighton, přímořské letovisko ležící hodinu vlakem od Londýna. Týnka souhlasila, že hned první den výletu můžeme věnovat právě jemu, abych se i já podívala někam, kde jsem ještě nebyla. Juch, Brighton už nás očekával!</div><p></p><p style="text-align: justify;"><span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;">Když sestra přijela do Prahy, dala jsem si záležet, abychom se nikam nehonily. Krátkou dovolenou jsme začaly obědem, kávou a zákuskem v mé oblíbené kavárně, načež nás Radek doprovodil na letiště, odkud jsme pokračovaly Ryanairem na londýnský <i>Stansted</i>. Pokud jde o přepravu, Londýn patří mezi levnější destinace. I s příplatkem za společné zavazadlo jsme se vlezly do 2500 na osobu za oba směry, a to jsme kupovaly letenky na obsazený víkendový večerní let jen pár týdnů předem.</p><p style="text-align: justify;">Sotva jsme po příletu chytily Uber na ubytování, už jsem v aplikaci <i>Trainline </i>kupovala lístky na vlak na další ráno. Počasí se na sobotu tvářilo přívětivě, ceny britského meziměstského jízdného už méně, ale nakonec jsem byla mile překvapená, že jsem platila jen kolem 20 GBP za osobu. Britské vlaky jsou známé až astronomickými cenami, a tak jsem měla obavy, aby Brighton nevyšel dráže než letenky přes půl Evropy. Spojení z nádraží <i>London Bridge</i> bylo každopádně příjemné, hodinová cesta ubíhala rychle a obě nás bavilo sledovat za okny typický anglický venkov.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgq1GUKyxFz7TU_UGkofVUWIS6a_xkuZy8HBsS54ATs9YABKKKBA84FdN7z9XlwKZ8ajsaw0l0idGVxHWAKd4J1whdxOGYlPDRAP2Mr9ghUJiZOk5uN5m4AMz8cICkt3xc1g8A4hn2n5ZtConeqSEcAxYOQtMM1YQLAq86QGt78WW799EjJeZ4ZGHF0n_Js/s1500/P1210324.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1126" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgq1GUKyxFz7TU_UGkofVUWIS6a_xkuZy8HBsS54ATs9YABKKKBA84FdN7z9XlwKZ8ajsaw0l0idGVxHWAKd4J1whdxOGYlPDRAP2Mr9ghUJiZOk5uN5m4AMz8cICkt3xc1g8A4hn2n5ZtConeqSEcAxYOQtMM1YQLAq86QGt78WW799EjJeZ4ZGHF0n_Js/w400-h300/P1210324.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">cestou do Brightonu</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Možná se ptáte, <b>proč zrovna Brighton</b>? Městečko ležící na jihu Anglie na břehu Lamanšského průlivu je odnepaměti vyhledávaným přímořským letoviskem. Za odpočinkem i zábavou se sem Britové sjíždí už od 18. století, kdy zde vznikly jedny z prvních mořských lázní. Popularita stoupala za Jiřího IV. (1762 - 1830), který si zde nechal postavit dovolenkové sídlo, a v roce 1841 vše dovršil vznik železnice propojující Brighton s Londýnem, díky které sem začala londýnská smetánka vyrážet na jednodenní výlety.</p><p style="text-align: justify;">Krásné historické nádraží stále odkazuje na viktoriánské období a architektura celého města je pestrá a malebná zároveň. Cestou na pláž jsme ani nestíhaly obdivovat všechny krásné domky. Zastavil nás i <i>St Paul's Church</i>, z dálky nenápadný kostelík, avšak se stěnami kompletně obloženými pazourkem.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgfsZSpC_XOjG6gsvq2vyCpDP-AVP3E-BiLticxwge-hJZDHwc1yKfbhK_kiw-tL8CJ594ZiLGENKAabqvpkwLQlaA5DZEvmXdv6R2v_Sji_eeWCzjeMVx78IX_o1l634E2v3uYE7CrzmLhZdHBdUDnFJyIml10V3nYa8GJ1ZT3Xj6MyJFbu6g7MNcxxFJ/s1500/P1210110.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgfsZSpC_XOjG6gsvq2vyCpDP-AVP3E-BiLticxwge-hJZDHwc1yKfbhK_kiw-tL8CJ594ZiLGENKAabqvpkwLQlaA5DZEvmXdv6R2v_Sji_eeWCzjeMVx78IX_o1l634E2v3uYE7CrzmLhZdHBdUDnFJyIml10V3nYa8GJ1ZT3Xj6MyJFbu6g7MNcxxFJ/w300-h400/P1210110.JPG" width="300" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUyzpuGQfUP0yw8-ZOiqiggauA4ZDCxrpaiusBgpJ2omhYjbeSwIp7zA_6WTMBSzti5cUmDutjrYY5ywQBscqWfnBS13VejXwXmdkab0_Lpd88_phJGMi_g-55YPS3kTNsqfFmTnszKheJf33_bPNmFpx63o9t_9Hy5WkN7B7e4CNzNjwVutGq5pimuh7w/s1500/P1210115.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1124" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUyzpuGQfUP0yw8-ZOiqiggauA4ZDCxrpaiusBgpJ2omhYjbeSwIp7zA_6WTMBSzti5cUmDutjrYY5ywQBscqWfnBS13VejXwXmdkab0_Lpd88_phJGMi_g-55YPS3kTNsqfFmTnszKheJf33_bPNmFpx63o9t_9Hy5WkN7B7e4CNzNjwVutGq5pimuh7w/w300-h400/P1210115.JPG" width="300" /></a></div></div><div style="text-align: center;">první dojmy a zdi kostela St Paul</div><p style="text-align: justify;">Nemohla jsem se dočkat pláže! Byl sice teprve konec dubna a ledově foukalo, takže o koupání nemohla být řeč, ale šplouchání vln, štěbetání racků a vůně větrem nesené slané tříště je něco, co si užívám v jakémkoliv ročním období. Stačí mi na pláži jen sedět a čerpat ten klid nekonečné vodní plochy. </p><p style="text-align: justify;">Na pláži se nachází několik stylových barů a obří 138 metrů vysoká vyhlídková věž. Ikonickou dominantou je <b>Palace Pier</b>, obrovské molo s restauracemi, kolotoči, horskou dráhou a herními automaty. Právě sem se často jezdí slavit rozlučky se svobodou a i my jsme jich pár zahlédly. Protože lunaparky moc nevyhledáváme, tak jsme jen nakoukly, pokochaly se výhledem na město a šly zase dále. Každopádně, bez zábavního mola by to nebyl Brighton, první tu stálo jen o pár set metrů dál již mezi roky 1866 - 1975 a dodnes z něj zůstaly zachovány základní sloupy. </p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHWcrf0l-FeV8KYmfuQKlSm4h398iJDM4E1LvoH3IdAhnUMufTgHqgkZbtVSLHXeoq9k5b__J5SGXS7TsYtfXuhWwp2_6XzAaaftCBDCihBvpPeH7RHnrZ5y7yyOlEWZp5SluAjR7lQ_APD-Gqf15B9aGIiP70N5Wjm08GJh5vJCMT5wd0SFiAPOlqCCdv/s1500/P1210136.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="939" data-original-width="1500" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHWcrf0l-FeV8KYmfuQKlSm4h398iJDM4E1LvoH3IdAhnUMufTgHqgkZbtVSLHXeoq9k5b__J5SGXS7TsYtfXuhWwp2_6XzAaaftCBDCihBvpPeH7RHnrZ5y7yyOlEWZp5SluAjR7lQ_APD-Gqf15B9aGIiP70N5Wjm08GJh5vJCMT5wd0SFiAPOlqCCdv/w640-h400/P1210136.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Brighton Beach, v dálce Palace Pier</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Brighton žije. <i>Palace Pier</i>, noční podniky, plážové bary, ale i množství alternativních obchodů nebo třeba blešáky. Sdružuje se zde velká umělecká komunita, hudební i queer scéna, a celé městečko dýchá velmi dynamickou a zároveň vstřícnou atmosférou. Do několika obchodů s místními výrobky jsme zašly, přičemž nejvíce se nám líbilo ve starožitnictví, ze kterého jsem si odnesla překrásné 120 let staré vydání Robinsona Crusoe a Týnka dokonce hodinky. </p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-KCVNzyF2MUNAcUkPVwMsmh_e8SMINF_Y9b-0kpsxCUvvNSWR6jABM8vrLcKSzazIZF7nMCnX1dQ-tCSQ73gxLPnIBkmWC27wdmIOTIPp4N513XjzOm8prkTz10fERp5IREajklHnC-irat6lO3XVts6UU74FXozEa1xSF6BWHxUIinX8OuAlDVye-VgT/s1500/P1210229.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1126" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-KCVNzyF2MUNAcUkPVwMsmh_e8SMINF_Y9b-0kpsxCUvvNSWR6jABM8vrLcKSzazIZF7nMCnX1dQ-tCSQ73gxLPnIBkmWC27wdmIOTIPp4N513XjzOm8prkTz10fERp5IREajklHnC-irat6lO3XVts6UU74FXozEa1xSF6BWHxUIinX8OuAlDVye-VgT/w400-h300/P1210229.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">pohled z mola na město a pláž</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Nadšené jsme byly i z možností, kam si zajít na jídlo nebo odpolední mlsání. Tolik rodinných podniků, malých útulných restaurací a kaváren, až oči přecházely. Neměly jsme žádný plán, jen se nechaly vést, kudy nás zrovna napadlo, a nahodile objevovaly krásné uličky i poklady v nich schované. Moc se mi líbila třeba bývalá rybářská čtvrť <i>The Lanes</i> s domky datovanými do 16.-18. století.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIw80lr4Bjpr3SeNQIFnbjkkPeCQyzdcquPkmyFFYSVCClwUfsw9N0gWnn_SuSBsTYLhYgJzzJlLAjxxgEDH3Z83yWZUd0a8K79dlB8Lbil8CL1JIXEGsJyDjhhj3WAuBHMvHNL7o9Dl3O8uCyLOD66E-Bhv_vguxTatthKsazOlcw0hXoMqIzylXz6bGC/s1500/P1210263.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIw80lr4Bjpr3SeNQIFnbjkkPeCQyzdcquPkmyFFYSVCClwUfsw9N0gWnn_SuSBsTYLhYgJzzJlLAjxxgEDH3Z83yWZUd0a8K79dlB8Lbil8CL1JIXEGsJyDjhhj3WAuBHMvHNL7o9Dl3O8uCyLOD66E-Bhv_vguxTatthKsazOlcw0hXoMqIzylXz6bGC/w400-h300/P1210263.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">The Lanes, Brighton</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Mimo zábavní svět a skvělou gastronomii se Brighton může pochlubit i památkami z období regency a viktoriánské éry. Nejzajímavějším je bezesporu <b>Royal Pavilion</b>, bývalá královská rezidence vystavená mezi lety 1787 až 1808 pro tehdejšího Prince z Walesu, později krále Jiřího IV. </p><p style="text-align: justify;">Stavba je unikátní svou inspirací v indické architektuře a zasazením do kvetoucího parku, ze kterého nenápadně vykukují bílé kupole a minarety, kontrastující s evropskou neogotikou. Při našem toulání jsme na královský palác narazily náhodou a bylo to jako přenést se z rušného města někam do pohádky. Stavbu aktuálně vlastní přímo město Brighton a během první světové války dokonce sloužila jako lazaret, od 50. let je však snaha vrátit palác do původní podoby, čemuž velmi napomohla i královna Alžběta II., které sem dlouhodobě zapůjčila nábytek z královských sbírek. Prohlídku interiérů, které by se měly nést v duchu tehdy moderního orientalismu, jsme bohužel nestihly.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYSDcpx7sbP9oMLsCVUhvR7iL718J2BuAHUV5YNdZRXAOxTPzd9L9_HQCk8VLu7-MXgzYxgJMBNDMJSyoeH8Z1GnWzfocIgbiOR5kjJGYJlGbs9fc-0ypdCKTe2yXepMV87B0KfEPaYk-XjQoGv2GrNGebtU3qpkp7vJWUfqC0-SIxb5AonhwqDVXXKyYO/s1500/P1210291.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYSDcpx7sbP9oMLsCVUhvR7iL718J2BuAHUV5YNdZRXAOxTPzd9L9_HQCk8VLu7-MXgzYxgJMBNDMJSyoeH8Z1GnWzfocIgbiOR5kjJGYJlGbs9fc-0ypdCKTe2yXepMV87B0KfEPaYk-XjQoGv2GrNGebtU3qpkp7vJWUfqC0-SIxb5AonhwqDVXXKyYO/w400-h300/P1210291.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Royal Pavilion</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Líbil se nám Brighton? Velice! Město je to pestré a zdaleka jsme nestihly projít vše, co nás zajímalo - mimo prohlídku královského paláce bych se moc ráda podívala třeba do akvária <i>Sea Life Center</i> nebo některého z muzeí.</p><p style="text-align: justify;">Ono se to nezdá, ale na katastrálním území <i>Brighton and Hove</i> žije asi 250.000 obyvatel, a ačkoliv lze historické centrum snadno projít pěšky, nejedná se o žádný skanzen. I přes množství místních i návštěvníků si drží útulnou a zároveň velmi otevřenou atmosféru. Moc ráda bych se sem jednou vrátila, vychutnala si špetku nočního života a umělecká představení, možná i nějaký ten festival, kterými je Brighton známý. Navíc, jen coby kamenem dohodil, se nachází slavné útesy <i>Seven Sisters</i>, ke kterým dokonce zajíždí linkový autobus. Vícedenní pobyt v Brightonu se tak dá rázem rozšířit i o obdivování krás přírody.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggnsyVWhmazw6YMSKKPQN7vnzzO5bnMLuEW6ozCviR1sqb0iBPkGXJvhpejVK1ciiLPhJnR9ns_EoFWBX3uDVBDWjz5neOSfvBtjvHPWMDcbXPQsSj7kGl6N244bxQ4mXqOldXkPQ6gYBFBjqFdeS-fswZZXQU-9ibaZ-ZjOYP6mqSXkvtonOYU4fdSE8f/s1500/P1210249.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1128" data-original-width="1500" height="301" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggnsyVWhmazw6YMSKKPQN7vnzzO5bnMLuEW6ozCviR1sqb0iBPkGXJvhpejVK1ciiLPhJnR9ns_EoFWBX3uDVBDWjz5neOSfvBtjvHPWMDcbXPQsSj7kGl6N244bxQ4mXqOldXkPQ6gYBFBjqFdeS-fswZZXQU-9ibaZ-ZjOYP6mqSXkvtonOYU4fdSE8f/w400-h301/P1210249.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">racek na molu</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Ačkoliv na pomyslném britském piedestalu stále stojí mé milované Skotsko, odskočení si na jih Anglie jsem nakonec ocenila. Díky prvnímu výletu strávenému mimo ruch Londýna jsem se krásně naladila na cestování a i zbylé dva dny si moc užila. </p><p style="text-align: justify;">A co všechno jsme viděly v Londýně? O tom zase příště. Vydařeným výletům zdar!</p><p style="text-align: justify;"><u>Pokračování</u>: <br /><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2024/03/london-calling-12.html">London calling! 2023<br /></a><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/search/label/Skotsko%202019">Skotsko 2019</a></p>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-84474610991955454292023-11-09T12:24:00.010+01:002023-11-09T16:07:25.761+01:00Jak se kupuje domek? 2/2<p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxv8BI35qYORNqxn9xMXWRey5M6TSMgqyCnJg6hrleno56QiU7BQNt2pbZ0ud4IxGLoGWGo-eZAcqxvnv2V9Fsahu002z_fnSMrv-Q-BsskPcYCSFFTEnMlMwBvKDvYLdXREKTbia9742SXEY8dpX7upR5YjESGnX3Sv4AC5tI7NdJM1CCBqv9UsZ9gALq/s1001/20231109_115917.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1001" data-original-width="1000" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxv8BI35qYORNqxn9xMXWRey5M6TSMgqyCnJg6hrleno56QiU7BQNt2pbZ0ud4IxGLoGWGo-eZAcqxvnv2V9Fsahu002z_fnSMrv-Q-BsskPcYCSFFTEnMlMwBvKDvYLdXREKTbia9742SXEY8dpX7upR5YjESGnX3Sv4AC5tI7NdJM1CCBqv9UsZ9gALq/w200-h200/20231109_115917.jpg" width="200" /></a></div><b>Pokračování příběhu o hledání nového bydlení. Předcházející díl najdete k přečtení <u><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/10/jak-se-kupuje-domek-12.html">zde</a></u>.</b><p></p><p style="text-align: justify;">Rovnou se vrhneme na závěrečnou fázi nákupu, a aby to nebyla nuda, přidám i několik bubáků, co na nás vyskočili, protože bez nich by to nebylo to pravé dobrodružství. Každopádně, když už přesně víme, co chceme, jak na to, aby nám kýžená nemovitost neutekla? <br /><span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"></p><ul></ul><p><b style="text-align: justify;"><u>Třetí fáze intenzivní</u></b></p><p><span style="text-align: justify;">Úvodem několik rad, které se při dlouhém hledání osvědčily:</span></p><ul><li>Nastavit automatické upozornění na nové inzeráty na Sreality, iDnes reality a další</li><li>Objeví-li se vyhovující inzerát, nečekat a hned na něj volat </li><li>Rozházet sítě po kamarádech, známých a místních realitních kancelářích. Mnoho nemovitostí se na větší inzertní servery vůbec nedostane.</li><li>Nastudovat územní plánování lokality, znát záplavová a zátopová území </li><li>Návštěva katastru nebo městského úřadu v případně jakýchkoliv pochybností (věcná břemena, budoucí výstavba v okolí...)</li><li>Uvědomit si, že cena z inzerátu, resp. při první prohlídce, je orientační - dá se usmlouvat dolů, pokud majitelé na prodej spěchají, a naopak při větším množství zájemců může ještě výrazně poskočit</li></ul><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Musím říct, že za ty dva roky se z nás stali znalci Městečka. Věděli jsme, v jaké době se které ulice stavěly, kde jsou problémy s podzemní vodou, jak hlučné jsou které silnice, i kudy pravděpodobně povede plánovaný obchvat kolem města. Jestli bych něco vřele doporučila, tak je to právě poznat sousedství a třeba se do něj i na nějakou dobu nastěhovat do nájmu, jako jsme to udělali my. Bylo to mnohem praktičtější, než prohlídky řešit na dálku z Prahy, neměli jsme takový pocit tlaku a rychle jsme si ujasnili, ve kterých čtvrtích se cítíme dobře.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><div>K inzerátům jsme přistupovali víc a víc kriticky. Dům postavený hned vedle paneláků byl nabízený jako "luxusní vila v rezidenční zástavbě", oblíbeným trikem prodávajících bylo určení pouze "přibližné lokality na mapě", o typickém "info o ceně u RK" ani nemluvě.</div><div><br /></div><div>Často jsme také diskutovali finance. Několik spekulantů využilo zamrzlé nabídky a začalo nemovitosti nabízet za výrazně nadsazené částky, mnohdy o 50 - 60 % vyšší než před rokem či dvěma. Ačkoliv jsme si hypotéku raději nechali předschválit vyšší, tohle už by pochopitelně nepokryla. Jak moc chceme bydlet ve vlastním? Stojí nám to za to? Shodli jsme se, že ne, a to hned z několika důvodů. Financování jsme dimenzovali tak, abychom:</div><div><ul><li>Hypotéku zvládli splácet i v případě výpadku jednoho příjmu nebo rodičovské dovolené</li><li>Nerozhodilo nás případné (ač již nepravděpodobné) navýšení úrokových sazeb</li><li>Nevyčerpali jsme veškeré volné peníze na koupi, ale ponechali si rozpočet na rekonstrukci</li><li>I s hypotékou a případnými dalšími splátkami mohli normálně žít, zajít si do restaurace nebo jet na dovolenou.</li></ul></div><div><br /></div><div>A tak nezbývalo než čekat. Spočítali jsme si, ve které situaci můžeme něco přihodit, aby nás někdo nepřeplatil jako u prvního poptávaného domu, a kdy má naopak smysl o ceně licitovat směrem dolů. </div><div><br /></div><div><b><u>Hurá, našel se domek!</u></b></div><div><b><u><br /></u></b></div><div>Nakonec sehrála roli náhoda - v den, kdy se objevil inzerát na "náš" domek, jsme původně měli být pracovně v Praze. Během dvou hodin od zveřejnění Radek volal makléři, který už v tu chvíli měl jiného vážného zájemce (bývá to fakt rychlost!), ale nakonec ho ukecal na prohlídku ještě týž večer. </div><div><br /></div><div>Na místě jsme si plácli snad po 15 minutách a o den později už řešili rezervační smlouvu. Párkrát jsem slyšela, že až narazíme na "náš" dům, tak to poznáme. Byla jsem skeptická, Městečko nabízelo omezený výběr a každá nemovitost obnášela kompromis. Pak jsme ale přišli sem a v tu chvíli nebylo co řešit. Nemuseli jsme diskutovat pro a proti, jen jsme na sebe kývli a věděli, že to je přesně to, na co celou dobu čekáme. Rozumná cena, vyhovující velikost i vnitřní dispozice, ideální lokalita, kolaudace koncem 90. let, díky čemuž jsme nemuseli investovat do nové střechy, zateplení nebo rozvodů, plastová okna... Menší zahrada už byla jen příjemný bonus.</div><div><br /></div><div>Po překotném začátku přišla fáze čekání a neustálých prodlev ze strany prodávajícího. Kupní smlouvu jsme podepisovali až po sedmi měsících, a to v době, kdy už jsme byli v domě nastěhovaní, protože nám v mezičase skončil nájem bytu. Do rekonstrukce jsme se trochu riskantně pustili už v době, kdy domek ještě nebyl náš, a jen tiše doufali, že vše dobře dopadne.</div><div><br /></div><div>Jako u každého staršího domu jsme i my čekali, kolik na nás vyskočí kostlivců ze skříně, a několik se jich opravdu našlo: prasklý světlík, který při deštích protéká, vyrvané topení v přízemí, nový plynový kotel, který ale neumí ohřev vody, nezaizolovaná elektřina v jednom z pater, zahrada plná kovového šrotu a skla, chybějící výlez na střechu, pochybně zazděný komín nebo třeba garáž, do které se Radkovi nevleze auto, takže nás čeká její rozšiřování... Už jsme si zvykli, že na co sáhneme, to nám zůstane v ruce, a žádný úhel zde není pravý. Dům byl dlouhé roky obývaný dělníky, kteří jej patřičně vybydleli, ale fungovat se zde dá, část oprav už je hotová a zbytek zvelebování nás čeká v dalších letech. Ani fáze papírování dokončením prodeje neskončila, ale čekalo nás ještě oběhat evidenci obyvatel a živnostenský úřad kvůli rušení trvalých pobytů a odhlášení podnikání, která se na adrese historicky nacházela.</div><div><br /></div><div>A tak jsme tu. Po dlouhých 2,5 letech jsme spokojení, vděční a nachystaní začít novou etapu. Rekonstrukce je náročná, ale přesto (nebo i právě proto) mě těší každá věc, kterou se společnými silami podaří dotáhnout do konce, i když se často jedná jen o malé drobnosti - sjednocené zásuvky, dokončené vestavěné skříně nebo vyměněná záchodová mísa za novou, co nesmrdí. Zpětně viděno jsem ráda, že jsme se neunáhlili, ale počkali si na správnou příležitost - ačkoliv zde bez výhrad platilo, že té příležitosti musíme jít sami naproti. Velké poděkování také patří oběma rodinám, bez jejichž podpory by to nešlo.</div><div><br /></div><div>Je něco, co vás ke koupi nemovitosti zajímá? Schválně jsem se nerozepisovala o podmínkách získání hypotéky, které se neustále mění, ani o přesném procesu nákupu, který sice může být poměrně svižný, ale taky se táhnout jako sopel... Každopádně držím moc palce každému, kdo se vrhne do vod realitního trhu!</div><div><br /></div><div><i>Na fotce vlevo první týdny v novém, bez skříní, zato však se strategicky umístěnými kyblíky, které při bouřkách odchytávaly vodu z protékajícího světlíku. Napravo nekonečné čekání, až uschne stěrka na podlaze v ložnici, aby se na ni mohl položit finální vinyl, a otázka za zlatého bludišťáka, jak se po mokrém betonu přemístit přes celou místnost, abych otevřela okno?</i></div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZTN4GvLCT2Yd8IMyYkOrp25fB0-lSTjAPve8MvNQ0yBZH8nytlQiHdLfXBq4lJKjqH5zxJuS8yPXxmplGUbEysLVKXw-3zdR15hDSfreG-3s39G4zJ3-0lmZxhKLLo8HM1lneLCBkkwkEemu1vIrDgPWCU6UAr-NFRaum3TK2AcImKfANDoBDxAlaummC/s1500/20231109_111551.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZTN4GvLCT2Yd8IMyYkOrp25fB0-lSTjAPve8MvNQ0yBZH8nytlQiHdLfXBq4lJKjqH5zxJuS8yPXxmplGUbEysLVKXw-3zdR15hDSfreG-3s39G4zJ3-0lmZxhKLLo8HM1lneLCBkkwkEemu1vIrDgPWCU6UAr-NFRaum3TK2AcImKfANDoBDxAlaummC/w240-h320/20231109_111551.jpg" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6Dest9ktwKzoGf1CRyB5jFOgEaXqG7IDyCXnUmmv4bB7-mInRGSRQNLIa8GgrVpwlzSsjEyRDLoIshT1IED6SWIs_HMzimbGIfY-Jy0m-0HYpa4pcXN1XrhzoVWKRyMbtIPDCVvEZelMNBFz3n2DwpezZfCUyC9kj1WKKVigTja1qh94lbdG8TimENFKT/s1500/20231109_112038_edit.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6Dest9ktwKzoGf1CRyB5jFOgEaXqG7IDyCXnUmmv4bB7-mInRGSRQNLIa8GgrVpwlzSsjEyRDLoIshT1IED6SWIs_HMzimbGIfY-Jy0m-0HYpa4pcXN1XrhzoVWKRyMbtIPDCVvEZelMNBFz3n2DwpezZfCUyC9kj1WKKVigTja1qh94lbdG8TimENFKT/w240-h320/20231109_112038_edit.jpg" width="240" /></a></div></div><br /><div><b>Jaký příběh se schovává za vaším bydlením?</b></div></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><u>Související články:</u><br /><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/10/jak-se-kupuje-domek-12.html">Jak se kupuje domek? 1/2<br /></a><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2022/10/stehovani-na-vysocinu.html">Stěhování na Vysočinu</a></div>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com14tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-12045549503868005932023-10-30T20:57:00.008+01:002023-12-09T21:56:02.115+01:00Jak se kupuje domek? 1/2<p style="text-align: justify;"><b>Původně jsem o naší cestě za vlastním bydlením psát nechtěla, ale občas se někdo zeptá, jak to celé probíhalo, a nakonec i mně osobně přišlo dobré shrnout, co všechno se za poslední dva roky událo.</b></p><p style="text-align: justify;">Nápad, že bychom rádi koupili dům, padl na jaře 2021. V létě jsme s Radkem začali aktivně mapovat možnosti, pak dlouhou dobu čekali, než se něco objeví, a nakonec více než půl roku řešili vlastní transakci. Majiteli jsme se stali na podzim 2023. Jaká byla naše cesta?<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;">Párkrát jsem si vyslechla, že je pro nás dům zbytečný, vždyť jsme jen dva, tak co bychom chtěli? Oba však máme vizi větší rodiny a oba pracujeme z domu, takže dostatek prostoru oceníme i v průběhu dne, kdy je většina lidí v práci. Naši cestu za domkem bych rozdělila do tří pomyslných fází:</p><p style="text-align: justify;"><b><u>První fáze sondovací</u></b></p><p style="text-align: justify;">Část, kdy jsme ladili představu a reálné možnosti. První půlrok byl hlavně o dlouhých diskuzích.</p><p style="text-align: justify;"></p><ul><li>Ve kterém regionu chceme bydlet?</li><li>Můžeme si zde domek vůbec dovolit?</li><li>Stavba nového domu? </li><li>Rekonstrukce starého domu?</li><li>Nestačil by větší byt?</li></ul><p></p><p style="text-align: justify;">Lokalita pro nás byla závažným tématem. S Radkem jsme se seznámili v Praze, tou dobou už jsme ale oba pracovali převážně vzdáleně a Praha nás pro rodinný život nelákala. Já pocházím z Brna, kde jsou nemovitosti podobně drahé jako v Praze, Radek z menšího města na Vysočině. Dlouho jsme diskutovali, zda-li se přesuneme někam za Brno (v úvahu přicházely Rosice, Zastávka a okolí), nebo za rodinou na Vysočinu - cenově to bylo zhruba podobně. Na vesnici ani do satelitu jsme nechtěli, zato jsme zvažovali menší města v okolí nebo na půli cesty.</p><p style="text-align: justify;">Pro okolí Brna mluvilo lepší pracovní uplatnění a časem i vzdělání pro děti, nevýhodou byla absence sociálních vazeb, protože i za mou rodinou bychom museli dojíždět. Na Vysočině byli plusem Radkovi rodiče doslova za rohem, krásná příroda a hodně známých.</p><p style="text-align: justify;">Zatímco jsme hledali a přemítali, u Radkových rodičů jsme trávili čím dál víc času a já si postupně Městečko zamilovala. Když se po prvním roce hledání nepodařilo nic koupit, přestěhovali jsme se na Vysočinu do nájmu, díky kterému jsem si mohla bydlení na maloměstě vyzkoušet nanečisto. Dnes můžu říct, že jen těžko bych se jinde cítila víc doma, holt to rozhodnutí jen potřebovalo uzrát.</p><p style="text-align: justify;">Poměrně jasno jsme naopak měli, že nechceme stavět ani provádět celkovou rekonstrukci starého domu. Ani jeden z nás není žádný kutil a i běžná údržba je pro nás velkou výzvou. Stavět jsme nechtěli jak z časových důvodů, tak protože se v Městečku nenabízí žádné pozemky, přičemž okolní vesnice už by byly příliš velkým kompromisem. Větší rekonstrukci jsme chvíli zvažovali, ale čím dál více jsme si zjišťovali, tím více nás i tato myšlenka opouštěla. Shodli jsme se, že raději bydlení, co sice nebude přesně podle nás, ale budeme se moct rovnou nastěhovat, než se roky trápit na stavbě.</p><p style="text-align: justify;">Ačkoliv jsme neměli žádné požadavky na velikost pozemku nebo zahradu, nakonec jsme vyloučili i byt, a to přesně v okamžiku, kdy jsme si jeden pronajali. V nájmu byla pofidérní nejen údržba a SVJ, ale hlavně papírové stěny, které neposkytovaly žádné soukromí. Riskovat totéž ve vlastním, když finanční rozdíl větší byt x menší dům byl vcelku zanedbatelný? Díky, ne. Protože na novější samostatný domek bychom nedosáhli, po zhodnocení všech možností nám jako kompromis zbyly převážně řadovky ze 70.-90. let, kterých je naštěstí Městečko plné. </p><p style="text-align: justify;"><b><u>Druhá fáze přípravná</u></b></p><p style="text-align: justify;">Jestli se na něčem při koupi nemovitosti nevyplatí šetřit, tak je to právník a finanční poradce nebo nezávislý hypoteční specialista. Oba si najděte už ve chvíli, kdy byt či dům teprve hledáte. Jakmile si totiž s prodávajícím plácnete, může začít velmi rychlá jízda, kdy už na obvolávání potenciálních kontaktů není prostor a člověk se snadno nechá uchlácholit, že realitní kancelář prodávajícího za něj vše vyřídí. No, nějak to vyřídí, ale jak?! Vždyť koupě vlastního bydlení je pro mnoho z nás největší investice, kterou za život uděláme.</p><p style="text-align: justify;">Finančního poradce jsme oslovili koncem roku 2021. Úrokové sazby hypoték už nějaký měsíc šplhaly strmě vzhůru a my právě podali nabídku na první domek. Finační poradce nám doporučil nechat si hypotéku předschválit, i když domek v tu chvíli nebyl zdaleka jistý (nakonec nás jiný zájemce přeplatil). Předschválení funguje tak, že si zafixujete úrokovou sazbu a maximální částku hypotéky, u nás se jednalo o dobu dvou let, do které si buďto najdeme nemovitost a začneme čerpat, nebo se hypotéka zruší. Díky tomuhle doporučení jsme nejenže papírování s bankou vyřídili bez obav, že se nestihne lhůta z rezervační smlouvy, ale hlavně jsme ušetřili na úrokové sazbě, která za ten rok a půl atakovala 6 % p.a., zatímco my díky včasnému zásahu finančního poradce dosáhli na 3,95 % p.a. Pro představu, u hypotéky na 5 milionů a 30 let dělá každé procento na splátce zhruba 3.000 měsíčně.</p><p style="text-align: justify;">Podobně i s právníkem. Ony ty smlouvy vypadaly na první pohled v pořádku. Jenže pak právnička objevila, že tady má realitní agent uvedené špatné sídlo firmy, tu na pozemku vázne věcné břemeno, zde prodávající zapomněl zmínit, že je ženatý, takže potřebujeme i vyjádření manželky... A tak dále a tak dále. Nakonec to byla právě naše právnička, která sepisovala návrhy smluv tak, aby byly pro obě strany neprůstřelné. Ona i finanční poradce nás navíc navigovali celým procesem, co a kdy je potřeba donést na katastr nebo do banky, jaké podpisy budeme ověřovat, k čemu ten či onen dokument slouží, a rovnou jsme na nové bydlení vyřídili i pojištění nezbytné pro čerpání hypotéky.</p><p style="text-align: justify;">Ve fázi druhé už jsme aktivně hledali a občas vyrazili někam na prohlídku. Na jeden domek jsme dávali v prosinci 2021 závaznou poptávku, ale nevyšel - teď je paradoxně opět v prodeji, i když my už jsme spokojení o pár ulic vedle. Skrze válku na Ukrajině se pak veškeré prodeje na dobrého půl roku úplně zasekly, což jsme vyřešili stěhováním do nájmu. <u><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/11/jak-se-kupuje-domek-22.html">Pokračování zde</a></u>.</p><p style="text-align: justify;"><i>První probuzení v novém bydlení. S matrací na čerstvě položené podlaze, vůní nedostatečně zaschlé barvy na futra a krabicemi úplně všude. Vedle pak vidíte první skleníkový pokus o rajčata, okurky a ředkvičky, který překvapivě vyšel, ačkoliv jsme sázeli až v půlce července.</i></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjk_MWbPRNTn_wt-AwGlbYV7Akgr20ddNtQwsRrhcf0aOMe0lbPZPTVpvdiEFExTHbMR717pdXiHwCgGZZBzJxOG_4XeH50iM0hyphenhyphenR-HPjgZYklDcGMr6nmWDvRhvAQwwO1ILOcT-Z7j0CWGKfXvwqxzzRXUIGqP77obvHcr9Fkrt75R0HW0VSfd1g4JFYK6/s1500/20231030_203941.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjk_MWbPRNTn_wt-AwGlbYV7Akgr20ddNtQwsRrhcf0aOMe0lbPZPTVpvdiEFExTHbMR717pdXiHwCgGZZBzJxOG_4XeH50iM0hyphenhyphenR-HPjgZYklDcGMr6nmWDvRhvAQwwO1ILOcT-Z7j0CWGKfXvwqxzzRXUIGqP77obvHcr9Fkrt75R0HW0VSfd1g4JFYK6/w240-h320/20231030_203941.jpg" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBZyDUKm4RwzU9bzTUjqiPD4UuVwmsUP69jVWflJ1rwPUc4WHrf7pujptTbtdXetXEMDvm7Q1o3YEsPgrVPc2Rwdq1S7xyjDdWjaTMEwdfhOCAqf_N-Ok2_17o_JFokqm09YPJha5bWWsbk1T4wFQqs1UaaVfgjDe3ZH3Cu18NmF6YTdTm92pKuchxTrfo/s1500/20231030_204621.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBZyDUKm4RwzU9bzTUjqiPD4UuVwmsUP69jVWflJ1rwPUc4WHrf7pujptTbtdXetXEMDvm7Q1o3YEsPgrVPc2Rwdq1S7xyjDdWjaTMEwdfhOCAqf_N-Ok2_17o_JFokqm09YPJha5bWWsbk1T4wFQqs1UaaVfgjDe3ZH3Cu18NmF6YTdTm92pKuchxTrfo/w240-h320/20231030_204621.jpg" width="240" /></a></div></div><br /><p style="text-align: justify;"><u>Související články:<br /></u><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/11/jak-se-kupuje-domek-22.html">Jak se kupuje domek, 2. díl</a><br /><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2022/10/stehovani-na-vysocinu.html">Stěhování na Vysočinu</a></p><p style="text-align: justify;"><br /></p>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com23tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-58698159258412709822023-10-22T10:23:00.004+02:002023-10-28T15:42:50.227+02:00Recenze na Filofax Notebook<p style="text-align: justify;"><b></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6Gq2LtghzP7Xsr2dX0j-SieY4wPyeI-IXs8k96YBQeGZoc2M9ZINAf-c4O08ont6PmDEHEVSL2BJxAjafCXxSLfIQXagP-ApBERAGaJI4lD5vR4KlyL0C9WfMNcEBr3MxKq96w871rPQSIStaXdcNHfbMldB7pE79rAsNaiLStsE_9oexUorDLir9s7vE/s1501/P1220616.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1501" data-original-width="1500" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6Gq2LtghzP7Xsr2dX0j-SieY4wPyeI-IXs8k96YBQeGZoc2M9ZINAf-c4O08ont6PmDEHEVSL2BJxAjafCXxSLfIQXagP-ApBERAGaJI4lD5vR4KlyL0C9WfMNcEBr3MxKq96w871rPQSIStaXdcNHfbMldB7pE79rAsNaiLStsE_9oexUorDLir9s7vE/w200-h200/P1220616.JPG" width="200" /></a></b></div><b><div style="text-align: justify;"><b>Filofax je známý především jako značka luxusních kožených diářů. Jejich nabídka se však před lety rozšířila i o praktická zápisníková řešení.</b></div></b><p></p><p style="text-align: justify;">Malý, ale šikovný! To je nejpřesnější definice, kterou bych na konto svého <i>Filofax Notebook Pocket</i> použila. Konečně jsem pro svůj bullet journal našla řešení, které je praktické, pěkné a dlouhodobě udržitelné, protože základ diáře či zápisníku vydrží celé věky a obměňuje se pouze náplň.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;">Už několik let si tvořím diář sama. Ne, že by mě každoroční přepisování kalendária nějak zvlášť bavilo, jen jsem nenašla takový již hotový diář, který by mi plně vyhovoval. Na vlastní kalendář mi totiž stačí minimum prostoru, zato jsou pro mě podstatné podrobné měsíční přehledy a hlavně hodně místa na kontakty, adresář, tematické dvojstrany a seznamy. Jenže právě s nimi jsem v posledních letech začala trochu bojovat, protože už jsem s koncem roku nepřepisovala pouze kalendář, ale i vše ostatní, a bylo toho čím dál více. Začala jsem tedy pomrkávat po kroužkové vazbě, u které bych mohla měnit pouze kalendárium. Když jsem jednou procházela nabídku diářů od Filofaxu, padl mi zrak na jejich zápisníkovou řadu <i>Notebook</i>, která splňovala vše, co jsem hledala, a ještě něco navíc.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhICAf3ysxaxKMqtA_fQ9s_9pWO-9xm592dtOAnPo1I0ySP2rbRwAH0oC6kyp3J48cOdm3anAd5b6kwN7nvzD_NhWzz1H0QLmrGUpGd22vWnbdN6pMcX4eY7yPciGyCwoScmxgVHNN7gsKUtChLS9H-8EGLmQ_GBpGamaBXC21fPlMLsI5c-Gnu3SiP7a7t/s1500/P1190585.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhICAf3ysxaxKMqtA_fQ9s_9pWO-9xm592dtOAnPo1I0ySP2rbRwAH0oC6kyp3J48cOdm3anAd5b6kwN7nvzD_NhWzz1H0QLmrGUpGd22vWnbdN6pMcX4eY7yPciGyCwoScmxgVHNN7gsKUtChLS9H-8EGLmQ_GBpGamaBXC21fPlMLsI5c-Gnu3SiP7a7t/w400-h300/P1190585.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Filofax Notebook a náhradní náplně</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;"><i>Filofax Notebook</i> je <b>zápisník s vyjímatelnou náplní</b>, u kterého je navíc kroužková vazba příjemně kompaktní a ohebná o 360 °. Deník totiž nemá vycvakávací kovovou vazbu, ale listy v kroužcích drží díky speciálně vyříznutému papíru. Byla jsem k tomu trochu skeptická, ale opravdu nevypadávají a současně je lze jednoduše přemisťovat, aniž by se poškodily. Běžně si je z vazby vytahuji, když píši něco delšího. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><div>Drátěná vazba toho sice nepojme tolik jako klasické kroužky, odhadem jen asi 70 listů, ale na týdenní diář nebo poznámkový blok to bohatě stačí. Hlavní nevýhoda je zřejmá, dovnitř nelze používat jiné než originální náplně od Filofaxu. V základu se zápisníky prodávají linkované, nicméně nabídka náhradních náplní je pestrá, od elegantních mramorových papírů až po pastelově barevné tečkované, určené přímo na bullet journal. Papíry jsou vyšší gramáže a skvěle se mi na ně píše i s plnicím perem a fixami, takže mě nutnost dokupovat náhradní náplně přímo od Filofaxu vlastně nijak neomezuje. Kvalita zde odpovídá ceně.</div><div><br /></div></div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi25QewM8ft3MxVz_SDLY9zOSe91NBofE4yRcxtAIqgp_J8tr_HMb67lB1ewHHtFUbzJ9m28ABlg2nTwRcLvLa8tjh-YdqTYIcER7FG2vDLZNBWOAdUEyEZlY0TuBOMW7kULvhdndmc7e7DszatmZRrdo2iXyzd_3pTH4JrbWX3YaDU4MXCCEGJBel2k9t_/s1500/P1220654.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1126" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi25QewM8ft3MxVz_SDLY9zOSe91NBofE4yRcxtAIqgp_J8tr_HMb67lB1ewHHtFUbzJ9m28ABlg2nTwRcLvLa8tjh-YdqTYIcER7FG2vDLZNBWOAdUEyEZlY0TuBOMW7kULvhdndmc7e7DszatmZRrdo2iXyzd_3pTH4JrbWX3YaDU4MXCCEGJBel2k9t_/w400-h300/P1220654.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">vazba u Filofax notebooku</td></tr></tbody></table><br /></div><div style="text-align: justify;"><div>Řada <i>Notebook</i> nabízí zápisníky v <b>několika velikostech</b>, přičemž já jsem si zvolila nejmenší formát pojmenovaný <i>Pocket</i>, který je o něco menší než A6. Měla jsem obavy, abych diář ve velikosti dlaně nevnímala jako příliš mrňavý, nicméně nakonec moc oceňuji, že se vleze i do malé kabelky, a když potřebuji více prostoru na psaní, není nic jednoduššího než přidat další listy. Dříve jsem často řešila, kolik nechat u které sekce volného místa, abych i za půl roku měla kam zapisovat, a sahala kvůli tomu po větších a větších zápisnících. Tohle je díky kroužkům vyřešeno. </div><div><br /></div><div>Po designové stránce jsem sáhla po <b>limitované edici </b><i>Impressions</i>, u které je vazba vyrobená z koženky s plasticky vytlačenými gumovými květinkami, tuze příjemnými na dotek. Filofax má sice decentnější motivy než třeba můj milovaný <i>Paperblanks</i>, ale vybere si asi každý. Zvláště zajímavé jsou právě jejich limitky, které lze při doprodeji trefit se slušnou slevou. U A5 a A4 formátů bývá každopádně nabídka větší než u kapesního A6.</div><div><br /></div></div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEbGpo2susLOJ-SfnJDrHcuwlKEHEjDMXYUwAqnGDU0tChkq7ZkleqCsvdqEKAp41QzWaP2HX11pSFr5XKi92KrZVOgIcO8-3pXJHKgBLB2SqIALLQGxd5LNfy3y7-w4fzJYToFdjicGToCg6XmTjwrpUtMLDHOU7sCqNH7AV0bHppTLdlXMxyDSVrG2mE/s1500/P1220703.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEbGpo2susLOJ-SfnJDrHcuwlKEHEjDMXYUwAqnGDU0tChkq7ZkleqCsvdqEKAp41QzWaP2HX11pSFr5XKi92KrZVOgIcO8-3pXJHKgBLB2SqIALLQGxd5LNfy3y7-w4fzJYToFdjicGToCg6XmTjwrpUtMLDHOU7sCqNH7AV0bHppTLdlXMxyDSVrG2mE/w400-h300/P1220703.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">tvorba kalendária</td></tr></tbody></table></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Podobně jako náhradní náplně, Filofax přímo pro řadu <i>Notebook </i>nabízí i velké <b>množství příslušenství</b>. Základní rozřazovače, malou kapsu, pravítko a gumičku dostanete automaticky v každém zápisníku. Další drobnosti v limitovaných edicích, třeba držák na tužky, magnetické klipy, nálepky, náplně s kalendáriem nebo lepící bločky, které respektují vazbu zápisníku, si lze přikoupit, takže pokud má někdo rád tip ťop ladění do jednoho motivu, je to možné. Já se u doplňků držím zkrátka a spíše pracuji s tím, co už mám doma. Kalendárium mi na aktuální straně drží ozdobná kancelářská sponka, lepítka poslouží i obyčejná z papírnictví, bílé základní rozřazovače si každý může ozdobit podle sebe. Já už roky používám české diářové nálepky <i>Fleppi</i>.</div><div style="text-align: justify;"><div><br /></div><div>Originální linkované listy využívám na <b>základní kalendárium</b>, které je stručné, a tak i raz dva hotové. Ohromně mi vyhovuje, že si jej nemusím tvořit na delší dobu dopředu, ale nosím s sebou jen několik zrovna aktuálních měsíců. Ty pak přesunu do šuplíkového archivu, kde ještě rok dva vydrží, než je vyhodím. Měsíce od sebe mám vizuálně oddělené čísly nadepsanými v různých barvách. Protože pracovní záležitosti eviduji elektronicky a mimo práci už nemívám tolik aktivit, stačí mi jedna půlstrana na týden. Skvělé je, že kdybych časem potřebovala prostoru více, třeba i jen nárazově, dá se diářová část flexibilně uzpůsobit.</div><div><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcJTYA8ZJk-cz-1W3jSOSvaw1Lb9H0SeIl_ixfhwF76c_IeGUqqBClFhzwEPL99weI_dPT0g3xubAPHotSk_LsXsYbv_0W14_es84srpo4kCRnbFQ7BhyphenhyphenxmdqfunI_B-4AmNKGLb2KXA5udlrKYxbj6JElV3aO1FnM1po_Ke8Wg7CpfzCxP4ejP36fFo-J/s1500/P1220675.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1126" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcJTYA8ZJk-cz-1W3jSOSvaw1Lb9H0SeIl_ixfhwF76c_IeGUqqBClFhzwEPL99weI_dPT0g3xubAPHotSk_LsXsYbv_0W14_es84srpo4kCRnbFQ7BhyphenhyphenxmdqfunI_B-4AmNKGLb2KXA5udlrKYxbj6JElV3aO1FnM1po_Ke8Wg7CpfzCxP4ejP36fFo-J/w400-h300/P1220675.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">týdenní kalendárium</td></tr></tbody></table></div><div><br /></div><div>Co momentálně využívám výrazně více, jsou <b>měsíční přehledy</b> - a tady naopak ocením, když se neomezují jen na stávající rok, ale třeba teď v závěru 2023 už mám hotovou i první polovinu roku následujícího. Na první pohled vidím, které dny pojedeme do Prahy nebo do Brna, a kdy naopak potřebujeme zůstat doma na Vysočině. Pávě sem značím všechny dlouhodobější plány na měsíce, u kterých ještě nemám hotová podrobná kalendária. Když je pak vytvářím, stačí měsíční přehled vytáhnout z vazby a přepsáno je během chvilky.</div><div><br /></div></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfGq80qDtC9o6v6r8gDzoEQTZsBJatH6T2uaKZHXd50571AALvEkTAHGE6WYCNmhBW6rb82zLUNPsRyP0OjT3bzn2BncfTtuU3MuRVLZZlLkjMYHUXH7iS3X5AX-Y_TmUOkyGY6mHF5m082J5XUQH2nlS_1d31QgGSqz3D4dFAvHQBEZICGViPfLMIBwid/s1500/P1220663.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfGq80qDtC9o6v6r8gDzoEQTZsBJatH6T2uaKZHXd50571AALvEkTAHGE6WYCNmhBW6rb82zLUNPsRyP0OjT3bzn2BncfTtuU3MuRVLZZlLkjMYHUXH7iS3X5AX-Y_TmUOkyGY6mHF5m082J5XUQH2nlS_1d31QgGSqz3D4dFAvHQBEZICGViPfLMIBwid/w400-h300/P1220663.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">měsíční přehledy</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;">A zde se již dostáváme ke všem těm mým <b>seznamům</b>. Diář začíná přehledem toho, co bych měla výhledově udělat - takový můj <i>to do list,</i> který je zde dostatečně na ráně, abych jej pravidelně kontrolovala a úkoly plnila. Když se patřičně proškrtá, je velmi uspokojující jej vyměnit za nový list.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Na něj navazuje několik stránek s adresářem, doktory, službami a všemi dalšími kontakty, které mám sice uložené i v telefonu, ale sem si můžu psát i poznámky, ordinační hodiny a když zapomenu jméno, nikdy ho dlouho nehledám. Hodí se také informace o platnosti dokladů, pojistek, hesla na wifi a podobně. Vše je pěkně na jednom místě. Jednotlivé kategorie poznámek mám rozčleněné jak barvou papírů, tak i Filofax oddělovači.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZHPJ7Q7s7TCtgGMuP1FmfvVBWJO57Gl0HSAa_vQKZ_Z5iUWirEHK3AdupJ0W7dyMRvQqNtfdOOxvNx6cl8j0s74NRdJAQ_X0a3r7OZjptXL0c8r-Vow_9Czvnm2FesJxBSU-f1DCLRzMZQQ-WiIdemz-Jysr2hb3iRCX0oNYTTfLu72xkxGc3KVX6L6n3/s1500/P1220686.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1126" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZHPJ7Q7s7TCtgGMuP1FmfvVBWJO57Gl0HSAa_vQKZ_Z5iUWirEHK3AdupJ0W7dyMRvQqNtfdOOxvNx6cl8j0s74NRdJAQ_X0a3r7OZjptXL0c8r-Vow_9Czvnm2FesJxBSU-f1DCLRzMZQQ-WiIdemz-Jysr2hb3iRCX0oNYTTfLu72xkxGc3KVX6L6n3/w400-h300/P1220686.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">to do list</td></tr></tbody></table><div><br /></div><div style="text-align: justify;">Větší část pak zabírají obě kalendária (měsíční přehledy i vlastní diář) a na samém konci čekají <b>souhrnné přehledy</b> všech narozenin a svátků, které bych měla vést v patrnosti, ukládám si sem inspiraci na dárky, soupisy k Vánocům... Zároveň nechybí ani praktické přehledy čerpání dovolené, rámcově i finance a záležitosti k autu, zdravotní přehled včetně menstruačního kalendáře, tabulka s mírami a velikostmi u různých značek, wishlist, co bych si ráda ušila nebo koupila, tipy na výlety a kulturu, doporučení na knížky, mám zde vypsané některé recepty... A samozřejmě dostatek volných listů použitelných na cokoliv, co mě zrovna napadne, protože diář díky svému šikovnému řešení nárazově poslouží i jako okamžitý skicák nebo zápisník na poznámky.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Když jej občas zapomenu doma, cítím se bez něj jako bez ruky.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_ijVEGNE0qqBpJh3JcmuBz6hEnmFBqlk3cBevNxWOqMHjhfsBpTjgLQ-uxw-UkhCmWtSSsbjGUDfzEM-9KmZgLEyHunXZ4_T25v4SVDGMAXEZDowwxonVnMYXeECbsZpqOgNZpI7xFNqhNIxu0DW4igK5hlurmpi6HA12CxakROm4FluHPvPfLfAJo4q4/s1500/P1220733.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_ijVEGNE0qqBpJh3JcmuBz6hEnmFBqlk3cBevNxWOqMHjhfsBpTjgLQ-uxw-UkhCmWtSSsbjGUDfzEM-9KmZgLEyHunXZ4_T25v4SVDGMAXEZDowwxonVnMYXeECbsZpqOgNZpI7xFNqhNIxu0DW4igK5hlurmpi6HA12CxakROm4FluHPvPfLfAJo4q4/w400-h300/P1220733.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">přehledy</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;">Nikoho v závěru nepřekvapí, že moje dojmy jsou všehovšudy jen nadšené. V porovnání s Filofax diáři navíc <i>Notebook </i>vychází výrazně levněji. Já jsem jej kupovala v papírnictví kolem 400 Kč a rovnou brala i 3 sety náhradních barevných náplní za dalších celkem 330 Kč. Protože vazba zápisníku je po roce stále jako nová a náhradní náplně mi prakticky neubývají, mám i přes počáteční vyšší investici svoje plánování vyřešeno na pár let dopředu. Pro srovnání, Filofax diáře ve stejné velikosti začínají na tisícovce a každé nové kalendárium vyjde na dalších 500 Kč. <i>Filofax Notebook</i> mě asi jen tak neomrzí.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><b>Jak plánujete vy?</b></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><u>Související články:<br /></u><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/01/bullet-journal-2022.html">Bullet journal 2022<br /></a><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2018/11/paperblanks-kral-diaru.html">Paperblanks, král diářů<br /></a><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/search/label/Pap%C3%ADrnictv%C3%AD">Ostatní čtení z papírnictví</a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com23tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-52433539699883015282023-10-12T20:13:00.007+02:002023-10-12T21:20:28.911+02:00Silicon Valley & Monterey Bay<p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg32VUeWPZqEuTeo1mzNBKOgEj0u7XfT7zGatWiQX69cUeBlA82HIOGYJh9bfcavYj00d84d9dxWS9QPdoh0eBgYuZ44wlhhfBLseik2fdzxsWK1efqiBUTRUKm3GHZVulQUV-vsbQcIXx_LPal2sbkEoGlJUWR5fhpfHsA-Gq54ltqs9W7HaQYrmH2Hu33/s1500/P1180348.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1500" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg32VUeWPZqEuTeo1mzNBKOgEj0u7XfT7zGatWiQX69cUeBlA82HIOGYJh9bfcavYj00d84d9dxWS9QPdoh0eBgYuZ44wlhhfBLseik2fdzxsWK1efqiBUTRUKm3GHZVulQUV-vsbQcIXx_LPal2sbkEoGlJUWR5fhpfHsA-Gq54ltqs9W7HaQYrmH2Hu33/w200-h200/P1180348.JPG" width="200" /></a></div><div style="text-align: justify;"><b>Na závěrečný díl cestopisu z USA připadla dvě místa na západním pobřeží Kalifornie: Silicon Valley, kde jsme strávili první dny aklimatizací, a záliv Monterey Bay, zvoucí k odpočinku před odletem domů. </b></div><p></p><p style="text-align: justify;">Co si představíte pod pojmem <b>Silicon Valley</b>? Toto předměstí San Francisca je asi nejznámější technopolí na světě - oblastí, kde stačila jedna dvě úspěšné technologické firmy, na které se nabalilo množství start-upů, dodavatelů a zpětných investic, což vyvolalo řetězovou reakci a raketový růst celé oblasti.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;">Pro Silicon Valley konkrétně byla zásadní také historie zdejších výzkumů prováděných NASA a americkým námořnictvem, jakožto i přítomnost blízké Stanfordské univerzity a nízká daňová zátěž. Na zhruba 70 kilometrech, ležících západně od kalifornského města San José, se zrodili <b>technologičtí giganti</b> jako Google, Apple nebo Intel. Sídlí zde i centrály většiny sociálních sítí, Facebook a Instagram nevyjímaje.</p><p style="text-align: justify;">Pro mého Radka, oddaného ajťáka, byla návštěva Silicon Valley velkým snem a jedním z hlavních důvodů cesty do Ameriky, takže jsme zde dovolenou rovnou začínali. Přímo "Křemíkové údolí" na mapě nenajdeme, jedná se o přezdívku, kterou údolí kopírující přírodní území <i>Santa Clara Valley</i> získalo v 70. letech v místních novinách, ale definovali bychom ji jako oblast ležící mezi městečkem <i>Palo Alto</i> a centrem <i>San José</i>. San José<i> </i>je paradoxně zalidněnější než známější San Francisco a celá aglomerace <i>Bay Area</i> (San José, San Francisco, Oakland a okolí) měla při posledním sčítání k 10 milionům obyvatel.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEyvPBEYLuj2x9SGNnKSes1wcAvgMctza4IsjVh9GMnPHMgsoe6Br8NpRofGIKGQ3wedy7km35SOc-Fbs4o_yRPoXR1MG8lTQCuBrb-vVvJlrueiAf25IIZzzgW1NW0jX28Cn_ZnHh0leBQgbEqPZPgatxOppZ5yKPeY8DO-2Cm76Iqetp1zragck07lWT/s1500/P1150721.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1126" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEyvPBEYLuj2x9SGNnKSes1wcAvgMctza4IsjVh9GMnPHMgsoe6Br8NpRofGIKGQ3wedy7km35SOc-Fbs4o_yRPoXR1MG8lTQCuBrb-vVvJlrueiAf25IIZzzgW1NW0jX28Cn_ZnHh0leBQgbEqPZPgatxOppZ5yKPeY8DO-2Cm76Iqetp1zragck07lWT/w400-h300/P1150721.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mountain View Park</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Do Silicon Valley jsme mířili rovnou z letiště v San Franciscu. Cesta příměstským vlakem <i>Caltrain</i> zabrala lehce přes hodinu a platili jsme 8 USD každý za jeden směr. Následující tři noci jsme bydleli<i> </i>v <i>Sunnyvale </i>hned naprosti jedné z budov Applu. Po příletu se mi rozjela silná alergická reakce na histamin v jídle, které jsem neprozřetelně snědla v letadle, a v kombinaci s jet lagem jsem byla ráda, že jsme na první dny dovolené nic velkého neplánovali, protože i pozvolné procházky po okolí byly vyčerpávající. Auto jsme půjčovali až čtvrtý den, tedy až poté, co jsme z měst vyrazili směr národní parky.</p><p style="text-align: justify;">Samotné Silicon Valley není vůči návštěvníkům bez auta příliš vstřícné. Technologické firmy zde okupují celé komplexy, ne-li čtvrti, a přesuny mezi rozměrnými budovami jsou poměrně složité. Sami jsme se neobešli bez Uberu (fun fact: každé druhé taxi byla Tesla). Na druhou stranu, jednotlivé komplexy, ponejvíce připomínající univerzitní kampusy, sestávají z krásně udržovaných parků. Nejvíce času jsme trávili v <b>Google vesničce </b>zvané <i>Googleplex</i>, která byla na procházky příjemná a plná zajímavostí k obdivování, najdete tu třeba kostry dinosaurů nebo androidí panáčky.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYSysLKaI8frfky8CY7Y-o16bZlt7bq1PF8LMMUpilxSmKJtEq32CpsfSBg9c-VSz2NcQCx0l_Hp852PC6zM2fPuX4r3Njbzt5sW0qhY2kZvf_FxEuxlw9pK0My3coLrnY7FmJOM2fiaM3x-4ineTnUMcxobUu-Pm4dpt1GpbAebAJb2jgJRDVImhU1Oe7/s1500/P1150735.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1124" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYSysLKaI8frfky8CY7Y-o16bZlt7bq1PF8LMMUpilxSmKJtEq32CpsfSBg9c-VSz2NcQCx0l_Hp852PC6zM2fPuX4r3Njbzt5sW0qhY2kZvf_FxEuxlw9pK0My3coLrnY7FmJOM2fiaM3x-4ineTnUMcxobUu-Pm4dpt1GpbAebAJb2jgJRDVImhU1Oe7/w240-h320/P1150735.JPG" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdtJfk-cdmyAVJ6y58O6FlWhNpCMkNGC5ah94Ez0LCDCAO63pIZ4oimAdYOlv9YRsG8fkzEMKFpwOp9ozHWvXSJyYbob0J9lb1xInOwdXwlpWjxEv7_0IkzsRc7OShBTyqDPSSyrW1aBrQDRQqQZtfJipeQPj-gCfmrwJlVlPiL_xAMAG3BpHIzUfKZXqO/s1436/P1150774.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1436" data-original-width="1077" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdtJfk-cdmyAVJ6y58O6FlWhNpCMkNGC5ah94Ez0LCDCAO63pIZ4oimAdYOlv9YRsG8fkzEMKFpwOp9ozHWvXSJyYbob0J9lb1xInOwdXwlpWjxEv7_0IkzsRc7OShBTyqDPSSyrW1aBrQDRQqQZtfJipeQPj-gCfmrwJlVlPiL_xAMAG3BpHIzUfKZXqO/w240-h320/P1150774.JPG" width="240" /></a></div></div><div style="text-align: center;">Googleplex</div><p style="text-align: justify;">Druhé odpoledne jsme vyrazili do počítačového muzea. Muzeí je v oblasti Silicon Valley hned několik, Radek nám vybral <b>Computer History Museum</b>. Pár postřehů z muzea jsem sepsala kurzívou. Koho technologické zajímavosti nezajímají, nechť s klidem v duši následující řádky přeskočí.</p><p style="text-align: justify;"><i>Překvapilo mě, že IT zažilo dramatický rozmach během velké hospodářské krize ve 30. letech. Zavádění sociálních podpor a do té doby neexistující důchodové politiky tlačilo na dokonalejší propočty a nové metody ukládání dat</i><i>, a právě tehdy se zrodily děrné štítky a IBM. Tahle firma pak výrazně profitovala i na druhé světové válce - ačkoliv ji podporovala americká vláda, stejných přístrojů využívalo i Německo.</i></p><p style="text-align: justify;"><i>V muzeu je k vidění část počítače ENIAC, obřího halového kolosu ze 40. let, který byl poháněný leteckými motory. Využívala jej americká armáda při vývoji jaderných zbraní. Dnes by se celá tehdejší počítačová hala vlezla na jeden mikročip.</i></p><p style="text-align: justify;"><i>Turing, Zuse, postupné zmenšování a přechod od analogových (hodnota přenášená jako úroveň napětí či proudu) k digitálním řešením (hodnota je zakódována jako binární číslo). Svého času byl častý mix obojího. Pobavily mě paradoxy </i><i style="text-align: justify;">jako kuchyňský počítač s integrovaným prkýnkem, ke kterému si však hospodyňka musela přikoupit kurz programování, aby na něm byla schopná něco uvařit. </i></p><p style="text-align: justify;"><i style="text-align: justify;">První bankomaty, založeném na moderním softwaru, fungovaly už koncem 60. let. </i><i>Zajímavá byla mapa programovacích jazyků - dnes jich je kolem 150.000 a další stále vznikají, ale všechny se v zásadě vyvinuly z </i><i>Fortranu a několika málo dalších. Zastoupená byla i česká stopa, a to ve slově "robot", poprvé použitého Karlem Čapkem v roce 1921 v divadelní hře R.U.R. </i><i>A zahráli jsme si první počítačovou hru vůbec, Spacewar z roku 1962.</i></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmEOZnuXU8eyv_Q98_Fib04kkJifznL6mpRCxoYtHDkxV3V69nQSHi8AGRRO809OAo6FZwjlTnTLHNJE4-gz4qBrt1OrBLvRs8eGke3fXzix9TJAS-zhd4z1SjTQJYcVc7u03coeOFG71AisiSSGmoSpez4e3TuhpQ8-blof_eBHmT9jgT1-q8B_dvYtr3/s1500/P1150807.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmEOZnuXU8eyv_Q98_Fib04kkJifznL6mpRCxoYtHDkxV3V69nQSHi8AGRRO809OAo6FZwjlTnTLHNJE4-gz4qBrt1OrBLvRs8eGke3fXzix9TJAS-zhd4z1SjTQJYcVc7u03coeOFG71AisiSSGmoSpez4e3TuhpQ8-blof_eBHmT9jgT1-q8B_dvYtr3/w400-h300/P1150807.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="text-align: justify;">IBM ze 70. let v Computer History Museum</span></td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Ačkoliv nejsem žádný IT geek, tak mi expozice přišla zajímavá, přizpůsobená jak starším dětem, tak i technicky zdatnějším dospělým, pro které bylo nachystané množství špeků. Vzhledem k obsahu nebylo CHM až tak interaktivní, jak se o amerických muzeích traduje, ale nezklamalo nás, tedy Radek byl přímo nadšený. Muzeí a galerií je v oblasti San Francisca opravdu nespočet, stačí si jen vybrat, které zaměření koho zajímá nejvíce. Nás lákalo ještě <i>NASA Ames Visitor Center, </i>ale další den jsme už věnovali památkám v San Franciscu, o kterém pojednává úplně první článek z americké série.</p><p style="text-align: justify;">Stejně jako jsme dovolenou poklidně začínali, tak jsme ji chtěli podobně i zakončit. Dva týdny intenzivního cestování, celodenních výletů, hektických měst a dlouhých přejezdů autem si začaly vybírat svou daň a já se těšila, až si budu moct lehnout s knížkou v ruce a půl dne se nezvednout. Jako poslední zastávku před odletem jsme proto vybrali přímořské letovisko <b>Carmel-by-the-Sea</b> v zálivu <b>Monterey Bay</b>, kam jezdí sami Američané za rekreací. Carmel je maličký, odříznutý a nezvykle klidný. Přesně to, co jsme potřebovali.</p><p style="text-align: justify;">Jako první mě překvapilo, jak je oblast Monterey studená. Začalo to už v autě, když jsme cestou z rozpálené pouště zastavili na rychlou pauzu a já se poprvé otřásla zimou. Snad se mi to jen zdálo? Inu, nezdálo. Za pouhé dvě tři hodiny jízdy teplota spadla o více než 20 stupňů. Carmel nás přivítal hustou mlhou, mrholením a večerními 13 °C. Marně jsme v romantickém apartmánu hledali topení, abychom rozdýchali teplotní šok. Chlácholil nás jen horký čaj a na sobě navlečené veškeré naše oblečení.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9X7ezYEtI1OnCJJ5R1t56QA3XN4Su4CAyYwS2eSytxcSCzfDszu44sSDnsh_xmAlr5-E5MGX6HdJ4X1HIn3LoSvgTt21q15XZrz56rGPnUR60XdO1np-GgIbH4_EPwn6wLbA2i8SASbfj8ssGF-zrSA0ON-7N5L4C02PpTPHbuExxkpfvrkxjnYfkwCD3/s1500/P1180368.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9X7ezYEtI1OnCJJ5R1t56QA3XN4Su4CAyYwS2eSytxcSCzfDszu44sSDnsh_xmAlr5-E5MGX6HdJ4X1HIn3LoSvgTt21q15XZrz56rGPnUR60XdO1np-GgIbH4_EPwn6wLbA2i8SASbfj8ssGF-zrSA0ON-7N5L4C02PpTPHbuExxkpfvrkxjnYfkwCD3/w400-h300/P1180368.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Carmel-by-the-Sea </td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Důsledkem zdejšího oceánského klimatu však je, že je celá <i>Monterey Bay</i> nadmíru zelená, plná plazících se květin, košatých stromů a udržovaných zahrádek. V Carmelu mě bavila i místní architektura, ne nepodobná oněm krásným zahradám - nenásilná, malebná a zabydlená, nám Evropanům blízká. Navíc Carmel nabízel několik pekáren a kaváren s výbornou kávou (po dvou týdnech v Americe první dobré kafe!), mnoho rodinných restaurací, krámků se suvenýry a místními specialitami, ze kterých jsem si zamilovala zejména <i>kettle corn</i>, popcorn namáčený v karamelu. Konečně žádné fast foody, žádný Starbucks.</p><p style="text-align: justify;">Druhý den v Carmelu jsme strávili většinu dne na pláži. Lehce se oteplilo, večerní mlhu naštěstí ráno roztrhalo a my se uvelebili na bílém jemném písku Pacifiku. V <i>Monterey Bay</i> je populární pozorování velryb. Pohybují se zde blízko břehu, neboť oceán je i blízko pevniny chladný a hluboký. My jsme na žádný výlet lodí nakonec nejeli, na to jsme byli příliš unavení, ale Radek šel statečně vyzkoušet studené vlny na vlastní kůži. Mně stačilo smočit palec u nohy a zbytek času jsem věnovala čtení a pozorování veverek, které dováděly na blízkých stromech. </p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFtmmii1fE4rYeyju2wO4kiXcZTy2C2vPr6oSXvKuGHuGRSkWfD9c9GNk-N6IF7lZzBAQG7IdBrKNCLqjFdsRV0TA2VgnAkQZ-qyFtfCRNLe2D9VXsPIKWX7-PwZL65Vu787bJj2TgoBVndIUi3wzzgZ1y0IAWpvqp7iUXtJSXiePlsabigRU_as81tzMC/s1500/P1180306.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="939" data-original-width="1500" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFtmmii1fE4rYeyju2wO4kiXcZTy2C2vPr6oSXvKuGHuGRSkWfD9c9GNk-N6IF7lZzBAQG7IdBrKNCLqjFdsRV0TA2VgnAkQZ-qyFtfCRNLe2D9VXsPIKWX7-PwZL65Vu787bJj2TgoBVndIUi3wzzgZ1y0IAWpvqp7iUXtJSXiePlsabigRU_as81tzMC/w640-h400/P1180306.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">pláže Monterey Bay</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Ačkoliv byla nakonec závěrečná zastávka poněkud chladnější, aneb po čtyřicítkách v Nevadě jsme neočekávali, že bychom si u nedalekého oceánu kvůli teplotě vody i vzduchu pořádně nezaplavali, i tak musím říct, že se mi zde líbilo. Carmel byl trochu <i>posh</i>, nicméně zafungoval jako balzám na nervy. Celkové zklidnění, voňavé zahrady, útulné kavárny, mnoho dobrého jídla a degustace kalifornského vína, to byl luxus, který i za dražší ubytování a šok z prvního chladného večera stál.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgK4W1VCgUYj3C2GD7h6_BVgQrVb15jftCnkCsNdxfNbd4FNjatc-Qbe6h2uHxI36uF3Ft8T2dkbwz3uKcBkQiiwBna8QyKlVzxilHzj_PDQCUf32SvwkVmQuNZXtmo1QkTbDHa_dRpoIOuR51Z3-2fHdKLL8P-mQ746Np4HTrqYoOeT-aWijeoj-itS-6T/s1500/P1180364.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1126" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgK4W1VCgUYj3C2GD7h6_BVgQrVb15jftCnkCsNdxfNbd4FNjatc-Qbe6h2uHxI36uF3Ft8T2dkbwz3uKcBkQiiwBna8QyKlVzxilHzj_PDQCUf32SvwkVmQuNZXtmo1QkTbDHa_dRpoIOuR51Z3-2fHdKLL8P-mQ746Np4HTrqYoOeT-aWijeoj-itS-6T/w400-h300/P1180364.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">přímořská kuchyně na závěr</td></tr></tbody></table><p></p><div style="text-align: justify;">Další ráno jsme pak už jen pokračovali zpátky do San Francisca, kde jsme po více než dvou týdnech cestování vrátili auto a poslední odpoledne věnovali prohlídce věznice <i>Alcatraz</i>, o které jsem již psala v <a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/01/dojmy-ze-san-francisca.html">prvním článku série</a>. A pak už jen cesta zpátky do Evropy a vzpomínání, kolik různorodých míst jsme za naši první americkou dovolenou navštívili. Tak kam to bude příště?</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><u>Související články:<br /></u>předchází: <a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/06/v-pustinach-nevady.html">V pustinách Nevady</a><br /><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/search/label/USA%202022">všechny články z Ameriky</a><p></p>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com12tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-19308761069425714512023-09-19T14:10:00.005+02:002023-09-19T14:13:51.965+02:00Márquezův magický realismus<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBd0LN6RCBzZw-Sr8WUqeFGvxOrNNXWAA1q6_KRot1F2vsdreDqjHm5fFbVo11BvFlYUKim28cJ7PEkrLrPuboKnZmgdbw5hyHqsayTJwTZqTKz2kAtKDXaE6uFSnyX2xLZIfFskU2HXaO4KTTgCtdQRF9232rQbFcn7Trz_71FSqdgnO07OqBc9LMCBww/s506/gabriel%20garcia%20marquez.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="323" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBd0LN6RCBzZw-Sr8WUqeFGvxOrNNXWAA1q6_KRot1F2vsdreDqjHm5fFbVo11BvFlYUKim28cJ7PEkrLrPuboKnZmgdbw5hyHqsayTJwTZqTKz2kAtKDXaE6uFSnyX2xLZIfFskU2HXaO4KTTgCtdQRF9232rQbFcn7Trz_71FSqdgnO07OqBc9LMCBww/w127-h200/gabriel%20garcia%20marquez.jpg" width="127" /></a></div><b>Prolínání různých časových rovin, mýtično potkávající se s realitou a kouzelné latinskoamerické reálie. Tak bych definovala knihy jednoho ze svých nejoblíbenějších autorů, kolumbijského spisovatele Gabriela Gárcía Márqueze.</b></div><div><br /><div style="text-align: justify;">Někomu snad přijdou občasné nadpřirozené prvky v jinak racionálně postaveném příběhu jako rušivé až nepříjemné. Jinému příběh tak akorát okoření, aby na něj ani po letech nezapomněl. Magický realismus se musí umět, a Márquez jej uměl jako málokdo.<br /></div></div><span><a name='more'></a></span><div><br /></div><div style="text-align: justify;"><b>Gabriel José García Márquez</b> (1927-2014) vyrůstal v Kolumbii, která jej v díle silně ovlivnila svými pověstmi, mýty a vírou v duchovno. V dospělosti se živil se jako zahraniční dopisovatel, procestoval velkou část světa včetně tehdejšího Československa, jehož okupaci v roce 1968 veřejně odsoudil, v pravidelném kontaktu byl i s naším autorem Milanem Kunderou. Mimo vlastní práci zkoušel psát povídky, filmové kritiky a další, úspěch však zaznamenal až v 60. letech s vydáním <i>Sto roků samoty</i>. Dalším známým počinem je <i>Láska za časů cholery</i>, kterou dopsal až po šedesátce. Márquez obdržel v roce 1982 Nobelovu cenu za literaturu.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><b>Magický realismus</b> mě baví nejen svým názvem (krásný příklad oxymóronu!), ale knihy psané v tomto stylu vnímám jako zábavné, šťavnaté, plné ironie a obecně zarývající se hluboko do paměti. Nejedná se o fantasy ani sci-fi, jedná se o příběhy s běžnými, v případě Márqueze dobově exaktními reáliemi, kde však tu a tam prosákne něco ze světa snů, mýtů nebo ryzího nadpřirozena. Ačkoliv se magický realismus zrodil v Jižní Americe, setkáme se s ním u autorů do celém světě, a to včetně několika soudobých. Četli jste třeba Bulgakova nebo Murakamiho? I oni se řadí mezi významné představitele magického realismu.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Na rozjezd bych od Márqueze doporučila kratší novelu <i>Kronika ohlášené smrti</i> a bude-li bavit, pak se vrhnout na jeden ze dvou jeho známých románů: <i>Sto roků samoty</i>, rozsáhlou rodinnou ságu, anebo svižnější <i>Lásku za časů cholery</i>. Obě knihy mají duši a obě mě bavily, i když každá úplně jinak.</div><div><div><span style="text-align: justify;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><b><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEioNz_DpwPR_O7TytcMnKh51cVu9ryHWEjawaLTiOXB8lfOUz0bZezBEMqpjppoErC9qYde_rnGPIPC5uYW5CKs5jP-dw1c6mqa6FsqV1rHc8gdCRQ-IcpIqv80li5JZPB9id1LAM3Ka4HVYYSD8MkRl4-8_kU2NYuxEadsU3zSy_6Xyu54HWI9bIZagIfx/s411/100%20roku%20samoty.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="411" data-original-width="259" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEioNz_DpwPR_O7TytcMnKh51cVu9ryHWEjawaLTiOXB8lfOUz0bZezBEMqpjppoErC9qYde_rnGPIPC5uYW5CKs5jP-dw1c6mqa6FsqV1rHc8gdCRQ-IcpIqv80li5JZPB9id1LAM3Ka4HVYYSD8MkRl4-8_kU2NYuxEadsU3zSy_6Xyu54HWI9bIZagIfx/w126-h200/100%20roku%20samoty.jpg" width="126" /></a></div>Sto roků samoty</b> (v originále jako <i>Cien años de soledad</i>, poprvé vydáno 1967) je velkolepě pojatou rodinnou ságou klanu Buendíů a zároveň kronikou fiktivního jihoamerického městečka Macondo. Děj začíná přibližně v 50. letech 19. století, kdy je Macondo založeno Josém Arcadiou Buendíem a jeho ženou Ursulou, která knihou provádí až takřka do samého konce, neb se dožije krásných 110 let. Románem se proplétají zásadní události z dějin Jižní Ameriky, od koloniálních dob až po občanskou válku nebo raný kapitalismus ve formě banánové společnosti a dělnických stávek. Samotné městečko však na události reaguje velmi pozvolně.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Zajímavé je sledovat, že stejně jako se opakují křestní jména obyvatel Maconda, tak jsou na ně navázané i povahové rysy jejich nositelů. A stejně jako se opakují povahy obyvatel, tak se místy ironicky opakují celé dějiny. Je to kniha poklidná a bez zásadních zvratů, u které jsem si užívala plynutí slova a vzletné obraty ve zdařilém překladu od Vladimíra Medka, ale také propracovanou psychologii obyvatel Maconda, protože každý jednotlivec v městečku měl nějakou tužbu nebo vášeň, cíl, o který celý život usiloval. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><div><u>ukázka</u>: Šli teda do pokoje Josého Arcadia Buendíi, třásli jím ze všech sil, křičeli mu do ucha a přidržovali mu u nosních dírek zrcátko, probudit ho však nedokázali. Když mu o chvíli později bral tesař míru na rakev, uviděli z okna, jak shůry padá déšť drobných žlutých kvítků. Celou noc padaly na městečko jako tichá bouře, pokryly střechy, zatarasily dveře a udusily zvířata, která spala pod širým nebem. Napadalo jich tolik, že na úsvitě byly všecky ulice vystlané souvislým příkrovem květů a museli je odklízet lopatami a hráběmi, aby pohřební průvod mohl projít.</div><div><br /></div></div><div style="text-align: justify;"><b style="font-weight: bold;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9mKLnkBeB0l4A0oOKavcS11xO-POqXTYdfpEZokjscYr_ItdC-cRgyAKTMay2Rj25ziiEKwkH4RAsEWsHT9McFisIyTtCLlC-8yq56bKFr0Wlx6Y0biyFI_U-TOU8xMRGDY9BPHQj0a9Pj-iu99rf8ggUtKGOr3vy0jF030IjgkN8TRhCvrvaNXQdv13G/s350/laska%20za%20casu.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="350" data-original-width="220" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9mKLnkBeB0l4A0oOKavcS11xO-POqXTYdfpEZokjscYr_ItdC-cRgyAKTMay2Rj25ziiEKwkH4RAsEWsHT9McFisIyTtCLlC-8yq56bKFr0Wlx6Y0biyFI_U-TOU8xMRGDY9BPHQj0a9Pj-iu99rf8ggUtKGOr3vy0jF030IjgkN8TRhCvrvaNXQdv13G/w126-h200/laska%20za%20casu.jpg" width="126" /></a></div>Láska za časů cholery</b> (v originále <i>El amor en los tiempos del cólera</i>, 1985) je po všech stránkách kniha rytmičtější a plná vášně, jen hlavní hrdinové můžou místy dost popouzet, protože ve skutečnosti žádnými hrdiny nejsou. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Kolumbie koncem 19. století a příběh dvou mladých lidí, kteří se do sebe na první pohled toužebně zamilují, roky si posílají psaníčka, aniž by však měli možnost spolu promluvit, a když se konečně potkávají tváří tvář, zjistí, že je všechno jinak... Krásná a svéhlavá Fermína <span style="text-align: left;">nezdravě působícího </span><span style="text-align: left;">Florentina Ariza odmítá, vdává se za společensky vysoce postaveného doktora Juvenala Urbina a následujících padesát let žije v relativně šťastném manželství. Ne tak však Florentino, který na svoji první lásku odmítá zapomenout a jeho zamilování se s nadcházejícími léty mění v nezdravou posedlost.</span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Jaké je padesát let čekat na milenku svého života? Zdaleka ne tak romantické, jak se může zdát, zvlášť když zamilovat se můžeme nejen do živého člověka, ale i do jeho iluze. Při prvním čtení jsem hltala samotný příběh, při druhém mě bavilo zkoumat ironickou až vtipnou linku, co se celou knihou místy nepozorovaně táhla a vyzdvihovala vypravěčské mistrovství Márqueze, symbolikou ukrytou v každém zrnku povahy našeho milostného trojúhelníku i v každém květnatém popise. Vyzdvihnout i zde musím vynikající překlad, tentokrát od Blanky Stárkové. </div></div><div style="text-align: justify;"><div><br style="text-align: left;" /></div></div><div style="text-align: justify;"><div><u>ukázka</u>: Provázela ho vzpomínkou na všechny: na ty, jež spaly na hřbitovech, myslíce na něj skrze keříky růží, které nad nimi vysazoval, i na ty, jejichž hlava dosud spočívala na témž polštáři, nad kterém spal jejich zákonitý manžel s parohy pozlacenými svitem luny. Poněvadž postrádal jednu, přál si být se všemi zároveň jako vždycky, když měl strach.</div><div><br /></div></div><div></div><div style="text-align: justify;">Filmové zpracování z roku 2007 sice neuchvátí vícerozměrnou psychologií postav ani hereckými výkony, příběh mi přišel osekaný až na dřeň, ale zato nabízí přepychovou výpravu. Ty kostýmy, ta příroda, ach!</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/lXuxe7dTg2U" width="320" youtube-src-id="lXuxe7dTg2U"></iframe></div><br /><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Dílo kterého spisovatele podobně rezonuje u vás?</div><div style="text-align: justify;"><i><br /></i></div><div><i>Zdroj první fotky: <a href="https://www.cbdb.cz/autor-162-gabriel-garcia-marquez">ČBDB</a></i></div>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-73998140667671416542023-08-14T22:32:00.001+02:002023-08-15T09:04:01.373+02:00Kmochův Kolín 2023<p style="text-align: justify;"><b></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQTqcq4VGySEELVPHMDlmnbw795lQBA9liefGLqCcDfBTG5aPlb0u8CBHumgbogtY4nu2LZ_zE_XfApr_CPsqh8yWhV7MwVKgdygudxpNGd_1MrCh2cAmGi6v1L9ecm9VJ9JWM8XZFPF8DZXQFlY_ZFDJv0LwmbWOQIbAWN54uaZGZ-eb5NVFagQufptPA/s1500/P1220318.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1500" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQTqcq4VGySEELVPHMDlmnbw795lQBA9liefGLqCcDfBTG5aPlb0u8CBHumgbogtY4nu2LZ_zE_XfApr_CPsqh8yWhV7MwVKgdygudxpNGd_1MrCh2cAmGi6v1L9ecm9VJ9JWM8XZFPF8DZXQFlY_ZFDJv0LwmbWOQIbAWN54uaZGZ-eb5NVFagQufptPA/w200-h200/P1220318.JPG" width="200" /></a></b></div><b><div style="text-align: justify;"><b>Vzpomínka na červnový víkend v Kolíně, strávený na vydařeném hudebním festivalu.</b></div></b><p></p><p></p><div style="text-align: justify;">Můj Radek v posledním roce volnočasově hraje dokonce ve dvou kapelách. Ráda chodím fandit i na běžné koncerty, takže prestižní festival <b>Kmochův Kolín</b>, na který byl s pražským orchestrem pozvaný, jsem si nemohla nechat ujít. </div><span><a name='more'></a></span><p></p><p style="text-align: justify;">Ubytování jsme rezervovali hned v lednu či únoru a docela koukali, že Kolín už měl na festivalový víkend většinu ubytovacích kapacit nedostupnou. Nakonec jsme přespávali přes Airbnb na gauči v obýváku, což byl zajímavý návrat do studentských časů. Na hlavní sobotní část programu pak přijeli i Radkovi rodiče a sestra.</p><p style="text-align: justify;"><i>Kmochův Kolín </i>je festival s dlouhou tradicí, my se účastnili jeho 58. ročníku. Nese jméno <b>Františka Kmocha</b>, kolínského rodáka, který ve 2. polovině 19. století proslavil české země dechovkou. Kmoch složil více než 500 skladeb, mnoho z nich dodnes hraných, jeho kapela měla v době největší slávy na 70 členů a vystupoval s ní dokonce i v Americe.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2OnwcDd3CD_wxkH4NVWz7_XALTPfz8Cl3JZekz5d7gpWMmVLy7U-9EQk69pLq6JQ9A5KbtiMyQkGbMgp9tAAgEr93WxZKsx9GD5ZLDZtb9_YBfdffVYvjxaCo-Mvpa2NDbE8CswxNjIIUQEoMycIq9P_pPgCMT9w1PBVUnxVon1JrYKAZHGR2KdZEjfvy/s1500/P1220308.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1124" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2OnwcDd3CD_wxkH4NVWz7_XALTPfz8Cl3JZekz5d7gpWMmVLy7U-9EQk69pLq6JQ9A5KbtiMyQkGbMgp9tAAgEr93WxZKsx9GD5ZLDZtb9_YBfdffVYvjxaCo-Mvpa2NDbE8CswxNjIIUQEoMycIq9P_pPgCMT9w1PBVUnxVon1JrYKAZHGR2KdZEjfvy/w400-h300/P1220308.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">"malé" sobotní koncerty</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Festival však zdaleka není o dechovce. Ačkoliv se sem sjíždí převážně dechové orchestry a i Radek hraje právě na žesťový nástroj, docela jsem koukala, jak svěží a nápaditá hudba zde může vznikat. Součástí každého ročníku navíc bývá doplňující program v množství dalších hudebních stylů.</p><p style="text-align: justify;">Sobotní dopoledne probíhaly <b>menší koncerty</b>, na kterých se představovala jednotlivá hudební uskupení. Převažovaly swingové variace, muzikálová a filmová hudba, jazz i mnoho moderních českých písní v zajímavých aranžích. Moc pěkně se to poslouchalo! Do Kolína navíc zavítaly nejen české, ale i zahraniční orchestry, přičemž mými favority se stalo <i>Godbeno družstvo Nabrežina</i> z italsko-slovinského pohraničí.</p><p style="text-align: justify;">Odpoledne pak Kolínem procházel <b>slavnostní průvod</b> všech orchestrů, doplněný vystoupeními mažoretek. Počasí vyšlo skvěle, sešlo se plno diváků a na celý průvod byla radost koukat. Když si vybavím, co bylo za pochodováním práce! Těch nácviků a hodin dřiny, protože udržet nástroj, čistě hrát a ještě u toho jednotně pochodovat, to není zdaleka tak snadné, jak se na první pohled může zdát...</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3ljv7U_mW-o5eZHXCgi_vT14Vat_ECkgoU_qfQi4-mANetZjDdfZfHcf3eAb_QT73i_49KQF7-pu-pg4QAsFgXJ9g3Q0eljybDH2PQcknZzXcOCH1Ew7thPMt6RQmO5IheB9T2fdKUnDr-ZdFRCAHaOmiLG33BQopOpjWteHcIxx_TFHShvvDJ-Ol4z7Q/s1500/P1220327.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="939" data-original-width="1500" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3ljv7U_mW-o5eZHXCgi_vT14Vat_ECkgoU_qfQi4-mANetZjDdfZfHcf3eAb_QT73i_49KQF7-pu-pg4QAsFgXJ9g3Q0eljybDH2PQcknZzXcOCH1Ew7thPMt6RQmO5IheB9T2fdKUnDr-ZdFRCAHaOmiLG33BQopOpjWteHcIxx_TFHShvvDJ-Ol4z7Q/w640-h400/P1220327.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">slavnostní průvod na Karlově náměstí</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Od pátečního odpoledne pak na různých scénách po celém Kolíně probíhaly doplňkové koncerty. My jsme si v sobotu večer šli poslechnout <b>Čechomor</b>. Koncert byl skvělý, výborně nazvučený, s příjemnou atmosférou a juchajícím publikem. Páteční večer s Richardem Müllerem jsme kvůli pozdnímu příjezdu vypustili, šetřily se síly na víkend, a určitě toho bylo mnohem více, co v Kolíně vidět a slyšet.</p><p style="text-align: justify;">V neděli po snídani všechny kapely trénovaly na společný "<b>monstrkoncert</b>", který odpoledne festival uzavíral. Zde všechny orchestry hrály společně, sešlo se snad k tisícovce hudebníků na jednom místě, a jako zvláštní hosté vystoupili Anna Julie a Felix Slováčkovi, kteří hrané skladby doplnili o zpěv. Ukočírovat takové těleso musel být pro střídající se dirigenty pořádný oříšek!</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3nZFjW7V7fRaL_u_RfsUcPAGpErgjx6f5SrVVfbFhQDHds0fCreBYY9qRXRwL7ngNASBAdCMQrlKh9nByoeUMdgBOoH_8C7Hr1sWsGyr4c7m0enS7AB4OEjrD7xwOGhMnjTi1QhIxmtkbpjxeNWIeYG_wBNCBMdnWAZ7teDaOjqMAPzrrS43NrQyz9f3S/s1500/P1220418.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3nZFjW7V7fRaL_u_RfsUcPAGpErgjx6f5SrVVfbFhQDHds0fCreBYY9qRXRwL7ngNASBAdCMQrlKh9nByoeUMdgBOoH_8C7Hr1sWsGyr4c7m0enS7AB4OEjrD7xwOGhMnjTi1QhIxmtkbpjxeNWIeYG_wBNCBMdnWAZ7teDaOjqMAPzrrS43NrQyz9f3S/w400-h300/P1220418.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">monstrkoncert přenášený na plátna</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Velmi ráda bych vyzdvihla <b>organizaci celého festivalu</b>. Vše skvěle navazovalo, na místě se pohybovalo množství organizátorů i malých dobrovolníků z řad skautů, celková atmosféra byla i přes davy lidí uvolněná. Celý festival byl navíc zadarmo, hudebníci měli dokonce hrazené také občerstvení a ubytování. </p><p style="text-align: justify;">Byla jsem až překvapená, kolik měl Kolín připravených míst k sezení, cisterny s pitnou vodou, stánky s pestrou nabídkou občerstvení... Zároveň si člověk mohl sednout do některé z kaváren na náměstí a poslouchat koncerty odsud, což jsem ve volných chvílích praktikovala i já. Nejvíce se mi líbil <i>Café Bar Monet</i>, kde měli skvělé jídlo i kávu.</p><p style="text-align: justify;">V neposlední řadě mě mile překvapil i samotný Kolín, který jsem navštívila úplně poprvé. Nedělní dopoledne, kdy Radek trénoval na monstrkoncert, jsem využila k průzkumu památek. Jako první mě zaujala krásně zrestaurovaná <b>neorenesanční radnice</b> z konce 19. století, která se nachází přímo na ústředním Karlově náměstí. Vpravo na fotce je pak <b>Chrám sv. Bartoloměje</b>, raně gotická dominanta města s netradiční předsunutou zvonicí.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUcTFj1OKeP0F-mB5sl1qiYnRIxE4TXPuV22YPWh4LU9xslAupNhvQZOnm0V1-wN0M7Ma1-G--50sfwkA3EsG_ifCzAmz6f-0RWbnOqEb6MN31LcF4FmlNthtXPTzOnjKAjcMSsoYW1YQ743Gpj9RIU_x7Aaa3dDZPrbQrw8RfskPSq-VPjF6vUKm-XdI1/s1500/P1220315.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1126" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUcTFj1OKeP0F-mB5sl1qiYnRIxE4TXPuV22YPWh4LU9xslAupNhvQZOnm0V1-wN0M7Ma1-G--50sfwkA3EsG_ifCzAmz6f-0RWbnOqEb6MN31LcF4FmlNthtXPTzOnjKAjcMSsoYW1YQ743Gpj9RIU_x7Aaa3dDZPrbQrw8RfskPSq-VPjF6vUKm-XdI1/w240-h320/P1220315.JPG" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhViqvh6nvNJkQm1e7F4ECYA2eLLUrhvnaDZ95L8NWdjndGFrFm7llBeUDuaDDSUTV7kjy2yKbxZ-_noQmV3EM6QCQ13tTKL8aMUj7MpgIF6QJGhYMyXohnU8vGCygNhDYTfUFsYCpkXloKHndInsJbgL-h7ZDHj8C8WPcYKLTgTLc6Fwfc-QdWku7VpAzf/s1500/P1220373.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhViqvh6nvNJkQm1e7F4ECYA2eLLUrhvnaDZ95L8NWdjndGFrFm7llBeUDuaDDSUTV7kjy2yKbxZ-_noQmV3EM6QCQ13tTKL8aMUj7MpgIF6QJGhYMyXohnU8vGCygNhDYTfUFsYCpkXloKHndInsJbgL-h7ZDHj8C8WPcYKLTgTLc6Fwfc-QdWku7VpAzf/w240-h320/P1220373.JPG" width="240" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">radnice a Chrám sv. Bartoloměje</div></div><p></p><div style="text-align: justify;">Historické centrum Kolína je nádherně zachovalé a zdejší ulice nesou nádech starých časů, ne nadarmo proto bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Líbila se mi jak část kolem Sv. Bartoloměje, tak i uličky v bývalé židovské čtvrti, kde lze obdivovat malebné středověké domy, objevující se v písemných pramenech již koncem 14. století. V porovnání s Prahou nebo Českým Krumlovem zde ani během konání festivalu téměř nikdo nebyl, a tak jsem si nasávání atmosféry užila dosyta.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGSVX5emkaITEPa7fVbA7QZryzdlmMagP8ax16L8iODK0Nu8-xbSvXi-cDlr_PhXkVRLEWyRWLRFJ8gNFym99J6gGwinOQUgoEqLbwfsOmIanXZ2aeXEdME8O70OWjhC-L0a0FZy6s00PliUT_rFkT_1AhgaNvJTsQDlNAc6J7EcGJg8ttdrxWYwbp2vZL/s1500/P1220356.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGSVX5emkaITEPa7fVbA7QZryzdlmMagP8ax16L8iODK0Nu8-xbSvXi-cDlr_PhXkVRLEWyRWLRFJ8gNFym99J6gGwinOQUgoEqLbwfsOmIanXZ2aeXEdME8O70OWjhC-L0a0FZy6s00PliUT_rFkT_1AhgaNvJTsQDlNAc6J7EcGJg8ttdrxWYwbp2vZL/w400-h300/P1220356.JPG" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">ulice Karoliny Světlé</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;">Kolín je známý i díky historicky <b>silné židovské komunitě</b>, <span style="text-align: left;">která však byla v důsledku holocaustu prakticky rozprášena a zůstalo po ní jen množství <i>s</i></span><span style="text-align: left;"><i>tolpersteinů</i></span><span style="text-align: left;">, tzv. kamenů zmizelých. </span>Dnes v Kolíně můžeme alespoň znovu obdivovat jednu z nejstarších synagog v Čechách. Je krásně opravená a její součástí je i několik expozic, jedna věnovaná právě i osudu kolínské židovské obce. Uvnitř je focení zakázáno a sama synagoga je schovaná na dvorku <i>Městského informačního centra</i>, takže se ani zvenčí nedá příliš zachytit. V informačním centru dále půjčují klíče od starého židovského hřbitova, který se nachází jen několik set metrů od synagogy. Pohřbívalo se zde od 15. století do roku 1887, rozlohou je jedním z největších v Česku.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWKf4IEwCouPlg9o5ct3bRCV-isYJvvQ9mBkJ_i3TBcThGajCkLOT9EgnHUbJ8Jqj-oN7igHiVGp6cby5NKUGnZ5BpZvvon3c5mlpb7sfCfzDYnXmvcruB7htV86exkMHreufz71OB5FfGkqBAL1ihGuZKzwqwJLF32pTe86nGfHlI47vLdMs9t3TxTcdq/s1500/P1220412.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWKf4IEwCouPlg9o5ct3bRCV-isYJvvQ9mBkJ_i3TBcThGajCkLOT9EgnHUbJ8Jqj-oN7igHiVGp6cby5NKUGnZ5BpZvvon3c5mlpb7sfCfzDYnXmvcruB7htV86exkMHreufz71OB5FfGkqBAL1ihGuZKzwqwJLF32pTe86nGfHlI47vLdMs9t3TxTcdq/w400-h300/P1220412.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">starý židovský hřbitov</td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Poslední část průzkumu mě zavedla na <b>Kmochův ostrov</b>, který najdeme hned u vlakového nádraží kousek od centra města. Ostrov se rozprostírá na Labi na téměř 6 hektarech a mimo pěknou procházku zde najdeme velké dětské hřiště, malou rozhlednu, několik posezení a pomník Františka Kmocha. Z mostu spojujícího ostrov s nádražím jsem vydržela pěknou chvíli pozorovat hrající si nutrie v řece a velmi jsem ocenila také zdařilou infrastrukturu pro cyklistiku. V pěkném červnovém dni kola snad i převažovala nad chodci.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgY775xG1-2MPuyiK2knOHTH6kHWAIZIipiVulJuUaIA1QZcqjtauritxo_lQ3KEJZ6DBcQViM-OBb-sos-ZFFwyCRrMCRGZB7hAyNVSuIutoE56TfARR0p5EllfvBG_3_eX_Kbn03be0Q5Phoz1gFGeulfFfLmxyAT2L_Mz-mH3RuquLfQPoi0CxHji7IZ/s1500/P1220407.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgY775xG1-2MPuyiK2knOHTH6kHWAIZIipiVulJuUaIA1QZcqjtauritxo_lQ3KEJZ6DBcQViM-OBb-sos-ZFFwyCRrMCRGZB7hAyNVSuIutoE56TfARR0p5EllfvBG_3_eX_Kbn03be0Q5Phoz1gFGeulfFfLmxyAT2L_Mz-mH3RuquLfQPoi0CxHji7IZ/w400-h300/P1220407.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kmochův ostrov</td></tr></tbody></table><br /><div><div style="text-align: justify;">Kolín bych ráda prošla důkladněji, kupříkladu komentovanou prohlídku S<span style="text-align: center;">v. Bartoloměje, návštěvu regionálního muzea ani výstup na věž Práchovnu jsem nestihla, přednost dostaly koncerty. Přijela jsem spálená od prvního letního sluníčka, přecpaná dobrotami, ale hlavně nabitá kulturou na další měsíce.</span><span style="text-align: center;"> "Kmocháč", jak muzikanti Kmochův Kolín důvěrně titulují, se mi opravdu líbil, a jestli bude v dalších letech opět příležitost, ráda se zase připojím.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: center;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: center;">Všem organizátorům i hudebníkům velké díky za skvělý víkend!</span></div></div><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: center;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: center;"><u>Související články:<br /></u><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/search/label/CZ%20%26%20SK">Cestování po Česku a Slovensku</a></span></div>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com13tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-31682319625237714422023-07-27T22:02:00.017+02:002023-07-28T10:07:57.348+02:00Za udržitelnější domácnost 2/2<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSkFGyQc2GywEcI1qlglL-lR66uFNkUqY6rH-XOxMU_zYqbUrLiV9843l3517lFR8CgGawp3rLjgAZRwYPIDPh_g3_a_FWjBNNaxoGRJhKx_P09VUv6rtjz5fFUVOin8X8uFwzesa9B9m4CHQdVeQpLc6u2VvsPdKy029-Ixf8pxoDaJ_ZUjEiOa0wV9u1/s1124/P1220520%20-%20kopie.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1124" data-original-width="1124" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSkFGyQc2GywEcI1qlglL-lR66uFNkUqY6rH-XOxMU_zYqbUrLiV9843l3517lFR8CgGawp3rLjgAZRwYPIDPh_g3_a_FWjBNNaxoGRJhKx_P09VUv6rtjz5fFUVOin8X8uFwzesa9B9m4CHQdVeQpLc6u2VvsPdKy029-Ixf8pxoDaJ_ZUjEiOa0wV9u1/w200-h200/P1220520%20-%20kopie.JPG" width="200" /></a></div><b><div style="text-align: justify;"><b>Pokračování <a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/07/za-udrzitelnejsi-domacnost-12.html">předchozího článku</a> o mé cestě za zdravější domácností.</b></div></b><p></p><p style="text-align: justify;">V minulém článku jsme nakousli obecné téma udržitelnosti, ekologického mytí nádobí a specifika třídění odpadu. V pokračování se zaměříme na bezobalové nákupy, kosmetiku a netoxickou drogerii. Stejně jako u prvního článku budu moc zvědavá na vaše zkušenosti a postřehy, co vám funguje a co se naopak neosvědčilo.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"><b><u>Nákupy v bezobalovém obchodě</u></b></p><p style="text-align: justify;">Na Vysočině jsem začala pravidelně chodit do bezobalového obchodu, a to jak pro suroviny na vaření, tak pro drogerii. Zpočátku jsem byla skeptická, protože nákupy jsou o něco náročnější na plánování, ale pochybnosti se po pár návštěvách rozplynuly - to když jsem zjistila, že mě bezobalové nákupy nejenže baví, ale navíc vyjdou levněji<b> </b>než v supermarketu. Úspora je dvojí. Jednak kvalitní suroviny stojí na váhu míň, druhak nekupuji zbytečně nic navíc. Bezobalové nákupy se pochopitelně vyplatí hlavně u věcí, které používáme pravidelně. Nemá smysl syslit zásoby, protože se při absenci obalu špatně hlídá trvanlivost. </p><p style="text-align: justify;">Rýže, různé mouky, cukr, sůl, ale i těstoviny, cizrna, červená čočka, polenta nebo kuskus. Na <b>uskladnění sypkých potravin v nádobách</b> jsem přešla už před lety. Lépe se mi orientuje ve špajze a navíc sklenice chrání před vlhkostí a breberkami. Loni jsem si konečně dopřála a ošklivé plastové boxy, které se mnou strávily 9 let, vyměnila za elegantní skleničky se šroubovacím uzávěrem. Kamarádka je objevila v Pepcu a ani nebyly drahé. Sklenic mám doma více a rovnou je nosím i do obchodu. Na nákupy lze využít i sáčky, plastové krabičky, sklenice od medu nebo okurek... Náš obchod má vždycky něco na půjčení.</p><p style="text-align: justify;"><b>Stáčená drogerie </b>je skvělá od české značky <i>Tierra Verde</i>, konkrétně řada <i>Yellow & Blue</i>. Pravidelně kupuji gel na praní a prostředek na mytí nádobí. Jak na to, když doma žádné nádoby na prací gel nemáte? Když jsem přecházela na bezobalovou drogerii, tak jsem prostě začala plastové obaly od konvenčních prostředků schovávat a teď je točím stále dokola.</p><p></p><p><u><b>Šetrná chemie na úklid</b></u></p><p style="text-align: justify;">Na spoustu uklízecích aktivit žádné kupované prostředky nepotřebujeme, stačí jedlá soda, kyselina citronová, perkarbonát sodný nebo ocet. Účinné umí být stejně, jsou v přírodě mnohem lépe odbouratelné a navíc je lze nakupovat bezobalově.</p><ul><li style="text-align: justify;"><b>Kyselina citronová</b> odstraňuje vodní kámen a usazeniny. Skvělá je na čištění rychlovarné konvice, kávovaru nebo myčky. Já ji ráda používám i na věčně připálené hrnce po vaření na plynu.</li><li style="text-align: justify;"><b>Jedlá soda</b> dezinfikuje a neutralizuje pachy. Využijeme ji na čištění ledničky a pračky, cídění nerezu nebo změkčení vody při praní. V kombinaci s horkou vodou bělí prádlo.</li><li style="text-align: justify;"><b>Ocet </b>odstraňuje zápach, plísně a dobře si poradí i s mastnotou a lepidlem z nálepek. </li><li style="text-align: justify;"><b>Perkarbonát sodný</b> ekologicky odstraňuje skvrny a bělí prádlo. Vhodný je také na čištění odtoků. </li></ul><p></p><p style="text-align: justify;">Zde příklad připečeného hrnku, ve kterém jsem nechala povařit několik lžic kyseliny citronové a setřela měkkým kartáčem. Žádná drátěnka, žádné drhnutí.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg55H8ZmVfylTl9VTInlJxa8jDdYz0oY_SYHpgl-7f47Mg1UnrR0M5abJHkeWuBQV0jQlotVC-MWZnCDAsEczx7b546ICzJ6grk_SLy_0epxVT2X_z58pcKLXCDhow2C5yQ2tntbKUleiSx43BeYNHs6aoLVe9cDWY_hQ3T4j-see8_fUSz7_O9TVDB-Pga/s1500/hrnek.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="727" data-original-width="1500" height="194" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg55H8ZmVfylTl9VTInlJxa8jDdYz0oY_SYHpgl-7f47Mg1UnrR0M5abJHkeWuBQV0jQlotVC-MWZnCDAsEczx7b546ICzJ6grk_SLy_0epxVT2X_z58pcKLXCDhow2C5yQ2tntbKUleiSx43BeYNHs6aoLVe9cDWY_hQ3T4j-see8_fUSz7_O9TVDB-Pga/w400-h194/hrnek.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">hrnek vycíděný kyselinou citronovou</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Musím se ale přiznat, že tyhle alternativní úklidové prostředky teprve objevuji. Při běžném úklidu je zatím kombinuji s <b>kupovanými čistidly</b> - konkrétně univerzální dezinfekční prostředek na povrchy (ocet mi smrdí, nezvykla jsem si na něj), čistící krém s mikrokrystaly na intenzivnější úklid a WC gel. Přípravků, které splňují non toxic definici, je na trhu málo a najdeme je spíše ve specializovaných prodejnách nebo e-shopech, např. značky <i>Sonnet </i>nebo <i>Tierra Verde</i>. Na fotce níže jsou značky "kompromisní", <i>Frosch </i>a <i>FeelEco</i>, které úplně non toxic nejsou, ale pořád mají vhodnější složení než běžné chemické prostředky, neobsahují mikroplasty a prodávají je i u nás v drogerii. Aktuálně testuji <i>Tierra Verde</i>, kde lze v případě spokojenosti dokupovat náplně ve větších baleních. </p><p style="text-align: justify;">Co jsem zatím neobjevila, je fungující netoxický WC blok a leštič oken - máte prosím doporučení? Je vhodné podotknout, že mnoho značek se zeleně tváří, ale složení na obalu neodpovídá. Příkladem jsou třeba tablety do myčky <i>DenkMit Nature </i>níže, které obsahují nebezpečné fosfáty, takže znovu už je nekoupím. </p><p style="text-align: justify;">Samozřejmostí je pak používání látkových hader, které jednou za čas vyperu na vyvářku, a absence jednorázových čistících ubrousků.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIMg0LINNu_2Uo4C6iTx7W7rrCmPUduU-o61EG2-T6o2R3H2-r80igI3WPg4FNR7o1OyE80NdQTjYsvfs2FT6Uc8cl8J8F_ibg6FitbURD1Sat1yv_WwhSiDyEsT8vZLlms_wwCuGnMA-1YaNRt7qXs2upsHSnhSsPU1CpVxPp7IsKpzp7ZgvH_Mv8P0nw/s1500/P1220541.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1126" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIMg0LINNu_2Uo4C6iTx7W7rrCmPUduU-o61EG2-T6o2R3H2-r80igI3WPg4FNR7o1OyE80NdQTjYsvfs2FT6Uc8cl8J8F_ibg6FitbURD1Sat1yv_WwhSiDyEsT8vZLlms_wwCuGnMA-1YaNRt7qXs2upsHSnhSsPU1CpVxPp7IsKpzp7ZgvH_Mv8P0nw/w400-h300/P1220541.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">kompromisní drogerie</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;"><b><u>Kosmetika bez obalu</u></b></p><p style="text-align: justify;">Kosmetika nabízí mnoho možností, jak šetřit přírodu. U mě před lety vše začalo jednoduchou otázkou - kolik produktů opravdu potřebuji? Musím mít zvlášť krém na tělo, nohy a ruce, nestačí mi místo třech produktů jeden pořádný? Po letech seškrtávání jsem seznala, že se veškerá moje kosmetika na běžné užívání vleze do kosmetické taštičky, a to ačkoliv se denně líčím, voním a ráda si nalakuji nehty. Mou strategií je několik <b>osvědčených přírodních značek, které minimalizují nákupní "omyly"</b>, co pak leží roky otevřené a čekají na dopotřebování, a <b>preference víceúčelových produktů</b>. Co tam máme dále?</p><p style="text-align: justify;"></p><ul><li>tekuté šampony a mýdla, sprchové gely → tuhá varianta</li><li>vatové odličovací tamponky → látkové tamponky</li><li>jednorázové menstruační potřeby → kalíšek, houbička nebo látkové vložky</li><li>nákup malých balení → nákup rodinných maxi balení</li></ul><p></p><p style="text-align: justify;">O alternativních <b>menstruačních potřebách</b> jsem v roce 2021 sepsala <a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2021/10/za-prijemnejsi-menstruaci.html">samostatný článek</a>. Musím říct, že kombinace kalíšku a látkových intimek je pro mě podstatně pohodlnější a hygieničtější než používání jednorázových produktů. Podobně nadšená jsem i z <b>látkových tamponků na odličování</b>. Dvě sady jsem si koupila (<a href="https://www.fler.cz/zbozi/zdravi-koupelna/textil/odlicovaci-tampon">doporučuji Fler</a>), další ušila ze zbytků. Jemné froté, ze kterého se látkové tamponky obvykle vyrábí, je na pleť velmi příjemné a skvěle se s ním odličuje, navíc si můžete zvolit různé barvy i velikosti. Každý den využiji minimálně tři kousky, které poté hážu do stahovacího látkového pytlíku. Když peru ložní nebo vyvářku, celý pytlík jen přihodím k prádlu. Práce navíc je tedy zanedbatelná a tamponky jsou pořádně čisté, aby neškodily ani problematické pleti. Jednorázové už používám jen při cestování a na odlakování nehtů.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3Oc7hiwJQpRS6DoozZ4kTkcs8IwZIAWnPhGek3PjFlrtvVNKhP3x2_AmaOypGco9ygLSGXolB-HI-kot3zB_kd3D59y1Mu7jC46tYakyhx_qNdbWydWPUNa63Yf0uUq_oMh8GUsSwyQV4bCNrm_UjpGPE6tmzzxoXL2Ld0wnFq7LBjXCKTcDQy88HDymI/s1500/P1220561.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1126" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3Oc7hiwJQpRS6DoozZ4kTkcs8IwZIAWnPhGek3PjFlrtvVNKhP3x2_AmaOypGco9ygLSGXolB-HI-kot3zB_kd3D59y1Mu7jC46tYakyhx_qNdbWydWPUNa63Yf0uUq_oMh8GUsSwyQV4bCNrm_UjpGPE6tmzzxoXL2Ld0wnFq7LBjXCKTcDQy88HDymI/w400-h300/P1220561.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">látkové odličovací tampony</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Velkým objevem pro mě byly <b>tuhé šampony a kondicionéry</b>, přičemž úplně nejbáječnější je slovenská značka <i>Kvitok</i>. Tuhé produkty jsou skvělé i na cestování, zaberou málo místa, nevytečou a při cestování letadlem není ani v příručním zavazadle nutné řešit objem lahve. Pozor je třeba dát jen na tuhá séra a oleje, které se můžou v horku roztékat. </p><p style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">Kosmetiku, kterou používám denně, se snažím kupovat ve <b>velkém balení</b>, a pokud se jedná o přírodní kosmetiku, která má kratší trvanlivost, potřebnou část produktu odliji do menší lahvičky a zbytek na použití počká v lednici. Podobně kupujeme i maxi balení tekutého mýdla, které partner silně preferuje před tuhým, a doléváme do dávkovače. Nedávno jsem objevila, že některé značky, např. <i>Ben & Anna</i> a <i>La Saponaria</i>,<i> </i>vyrábí mýdla, sprchové gely a šampony ve formě prášku, které si doma nasypete do lahvičky, přidáte vodu, necháte odstát a získáte klasický tekutý prostředek. Skvělý nápad, který minimalizuje obalové materiály. </span><span style="text-align: left;">Jsem zvědavá, jestli už někdo máte s těmito novinkami zkušenost?</span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6JJ5Dn9_vKQL7KRXpzgnGOcR9reCc_DBBkckaK_mOVZTdO0hiJW9Oex0G25BVwBk11JTEF2cxOzf_YWs1zLceK60sE5valnPSY3FHHLciXusbRIim9LMSqVcycaAAIvQmpMOSLfYAGCAkcdFxexs-XJA_QWs9lqj7bauywDPpFM31EZB5PxF_SNlGt8I-/s1500/P1220563.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6JJ5Dn9_vKQL7KRXpzgnGOcR9reCc_DBBkckaK_mOVZTdO0hiJW9Oex0G25BVwBk11JTEF2cxOzf_YWs1zLceK60sE5valnPSY3FHHLciXusbRIim9LMSqVcycaAAIvQmpMOSLfYAGCAkcdFxexs-XJA_QWs9lqj7bauywDPpFM31EZB5PxF_SNlGt8I-/w400-h300/P1220563.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">přírodní tuhá kosmetika a maxi balení</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Tipy na oblíbené české a slovenské značky přírodní kosmetiky už jsem <a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2022/01/oblibena-ceska-i-slovenska-kosmetika.html">sepisovala loni</a>. Ze zahraničních bych ještě ráda zmínila <i>Weledu </i>a <i>Alverde, </i>deodoranty <i>Schmidt's </i>a moje nejoblíbenější rtěnky <i>Burt's Bees</i>. </p><p style="text-align: justify;">Napadá vás ještě něco k tématu? Dokonalý nejsme asi nikdo, přesto věřím, že každý malý krok pomůže, aby se nám doma žilo lépe.</p><p style="text-align: justify;"><b><u>Související články:<br /></u></b><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/07/za-udrzitelnejsi-domacnost-12.html">Za udržitelnější domácnost 1/2<br /></a><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2022/01/oblibena-ceska-i-slovenska-kosmetika.html">Oblíbená česká a slovenská kosmetika<br /></a><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2021/10/za-prijemnejsi-menstruaci.html">Za příjemnější menstruaci</a></p>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com16tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-71870149032737292052023-07-16T22:13:00.001+02:002023-10-31T09:01:55.094+01:00 Za udržitelnější domácnost 1/2<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoBrYYdu0rrHb42lJ8bfH10hlQuA8ejeFjDWlLYdai8LKxNFKfd0DjyP3ssxQKthrQVwRsmb02zpdsuNXJBwQ2wTTdMgIF6kKIoj8XurdgPLC-OxPer4OmoHScVquRPbZi_sfPF-Z19rGhjHUI5-BvKBeQHFwIhIE8k3ECTd0QhTnljM4h4Ed9IbPWrm3J/s1501/P1220501.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1501" data-original-width="1500" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoBrYYdu0rrHb42lJ8bfH10hlQuA8ejeFjDWlLYdai8LKxNFKfd0DjyP3ssxQKthrQVwRsmb02zpdsuNXJBwQ2wTTdMgIF6kKIoj8XurdgPLC-OxPer4OmoHScVquRPbZi_sfPF-Z19rGhjHUI5-BvKBeQHFwIhIE8k3ECTd0QhTnljM4h4Ed9IbPWrm3J/w200-h200/P1220501.JPG" width="200" /></a></div><b><div style="text-align: justify;"><b>Přemýšlíte někdy, kolik odpadu vaše domácnost vyprodukuje? Já totiž často.</b></div></b><p style="text-align: justify;">Když jsme se loni přestěhovali na Vysočinu a já od základu nakupovala veškeré čistící prostředky, kosmetiku i zásoby do špajzy, konečně jsem se dostala k realizaci myšlenky, kterou jsem si v hlavě nosila dlouhé roky - začala jsem hledat cesty, jak se chovat ekologicky nejen v péči o sebe samotnou, ale i vůči domácnosti, ať už se jedná o běžné nákupy, vaření nebo zejména úklid. </p><p style="text-align: justify;">Do článku jsem sepsala nejen moje zkušenosti s ročním hledáním nejedovaté drogerie, ale i veškeré postřehy z dřívějších let ohledně přírodní kosmetiky a bezobalového fungování. Až mě překvapilo, kolik jsem toho měla na srdci, a tak jsem článek nakonec rozdělila na dva samostatné. Budu ráda, pokud moje myšlenky najdou ohlas i u vás.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">V posledních letech vnímám dva hlavní směry, kterým se snahy o udržitelnost ubírají. Zpravidla se doplňují, někdy jsou proti sobě.</span></p><ul style="text-align: left;"><li style="text-align: justify;"><b>zero waste </b>- omezení odpadu, typicky tedy eliminace jednorázových produktů, hledání nového využití věcem namísto jejich vyhození, bezobalové nákupy, nošení si vlastních tašek a sáčků do obchodů a cílené vybírání produktů bez přebytečného obalového materiálu.</li><li style="text-align: justify;"><b>non toxic</b> - využívání pouze takových produktů a surovin, které mají netoxické složení, neuvolňují do ovzduší výpary ani mikroplasty, neznečišťují odpadní vody, zkrátka neškodí tělu ani životnímu prostředí. Toxické mohou být nejen plastové předměty, ale třeba i teflon na pánvičkách, nábytek z dřevotřísky nebo samozřejmě drogerie.</li></ul><div><div style="text-align: justify;">Tyhle snahy bohužel dost komplikuje všudypřítomný "<b>greenwashing</b>", kdy se značky snaží tvářit udržitelně, protože udržitelnost prodává, ale nabízené produkty udržitelné nejsou - ať už způsobem výroby, nebo svým složením. Plně udržitelný život v našich podmínkách není něco, co by se dalo dosáhnout během pár měsíců (a pokud ano, tak za ohromného sebezapření). Každý krok se však počítá a zasívá do společnosti semínko změny. Tady je moje první dvojice:</div><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"><b><u>Ekologické mytí nádobí</u></b></div><p style="text-align: justify;">Umývání nádobí je jedna z oblastí, na které se dá skvěle zredukovat použitý odpad a aplikovat koncept netoxické domácnosti.</p><p style="text-align: justify;"></p><ul><li>jednorázové houbičky na nádobí → pratelné houbičky</li><li>papírové utěrky → látkové utěrky a hadříky</li><li>konvenční mycí prostředky → netoxický jar nebo prášek do myčky</li><li>plastové kartáče a drátěnky → dřevěný kartáč</li></ul><p></p><p style="text-align: justify;"><b>Pratelné houbičky</b> už používám roky a jsem z nich nadšená. Nejlepší jsou ty od české značky <a href="https://www.green-smile.cz/ekologie-v-kuchyni/"><i>Green Smile</i></a>, jejichž výroba probíhá v chráněné dílně. Houbičku na fotce vpravo používám víc než rok, zvládla minimálně 15 praní a stále není potrhaná. Sedí do ruky, nedrolí se, rychle schne a po pár dnech používání ji odložím do koše na prádlo, kde ji čeká praní spolu s ručníky na 60 °C. Z mé zkušenosti stačí 4 kousky, které se tak akorát prostřídají.</p><p style="text-align: justify;">Životnost houbičkám prodlužuje <b>kartáč na nádobí</b>, který smyje hrubší špínu a přitom je dostatečně jemný, aby nepoškrábal ani citlivé nádobí nebo pánvičky. Když hlavice zajde nebo se roztřepí, lze ji dokoupit samostatně, na fotce vlevo. Můj kartáč od značky <i>Ecodis </i>je po roce denního používání tak akorát zralý na výměnu.</p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzCQV18pPgkzWYrAPcst_L0xorryqmfJKT6Q77PZTTxhljrIlnVeraqM2zKA53l9iNoq6CTUBIQo0OvN3i_kcLDRukof5n5XZatoP8-ayJvhwB18FF_lz6qDyJyOwh02yhdSXZIunSMo6KNKwKSYSiddLBb80Bh8B1Itgrz7ymmm3-4whQZIYMKlZCUk7l/s1500/P1220488.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1126" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzCQV18pPgkzWYrAPcst_L0xorryqmfJKT6Q77PZTTxhljrIlnVeraqM2zKA53l9iNoq6CTUBIQo0OvN3i_kcLDRukof5n5XZatoP8-ayJvhwB18FF_lz6qDyJyOwh02yhdSXZIunSMo6KNKwKSYSiddLBb80Bh8B1Itgrz7ymmm3-4whQZIYMKlZCUk7l/w400-h300/P1220488.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">pratelné houbičky Green Smile a dřevěný kartáč na nádobí</td></tr></tbody></table><p></p><p style="text-align: justify;">Ruku v ruce s houbičkami jde i používání <b>látkových utěrek a hader na úklid</b>. Stejně jako se my neutíráme do jednorázových ručníků, generují i papírové utěrky na nádobí nesmyslný odpad. Čisté nádobí lze přeci utřít do bavlněné utěrky a nehody v kuchyni zase vyřeší namočená hadra. Hadříky mám ráda z mikrovlákna, skvělá je např. <i>Vileda</i>, kterou mají snad v každé drogerii. Používám je i na veškerý další úklid, protože se dobře ždímají a schnou. Peru je jednou za čas na vyvářku, až se jich sejde dostatek, a v mezičase skladuji suché v oddělené tašce.</p><p style="text-align: justify;">V neposlední, vlastně spíše nejdůležitější řadě, je pak výběr <b>prostředku na nádobí</b>. Kvalitního "jaru" stačí malá kapka, neobsahuje jedy a lze používat nejen na nádobí, ale i na umývání rukou a smývání postřiků z ovoce. Spokojená jsem se značkami <i>FeelEco </i>a bezobalovým <i>Yellow & Blue</i> od české značky <i>Tierra Verde</i>. U obojího mi při denním užívání litrové balení vydrželo zhruba 10 měsíců, nejde tedy o žádnou investici navíc. Šetrný jar vnímám v eko drogerii jako zásadní, přeci jen případné neumyté zbytky se nám z nádobí s jídlem dostávají přímo do těla.</p><p style="text-align: justify;">S <b>mytím v myčce</b> nemám moc zkušeností, na předchozím bytě jsem ji používala sporadicky. Lepší než tablety do myčky je z hlediska non-toxic prášek na mytí nádobí, ovšem manipulace s ním je trochu nešikovná. Ve složení je pak vhodné se vyhnout fosfátům. Ty sice změkčí vodu, aby bylo nádobí lépe umyté i za použití nižší teploty vody, ale znečišťují odpadní vody.</p><p style="text-align: justify;"></p><b><u>Třídění bioodpadu</u></b></div><div><p style="text-align: justify;">Třídíte? Určitě. Ale třídíte správně? Plast, papír, elektroodpad, kov, textil, oleje, léky vrátit do lékárny... Každé třídění má svoje pravidla, která se navíc mohou místně odlišovat. Typicky nápojové kartony (tetrapaky) mají někde vlastní oranžový kontejner, někde si je třídírny přejí vyhazovat do plastu a jindy do papíru.</p><p style="text-align: justify;">Věděli jste, že do kovového odpadu patří i prázdné tuby od kosmetiky, ale naopak obaly od sprejů a další tlakové lahve sem nesmí? A naopak, že pokud není po ruce kovový odpad, ve většině měst můžete plechovky vyhodit do žlutého kontejneru na plast? Třídění je věda a sama kolem sebe vidím, že odpadky často končí jinde, než by měly. Přitom stačí sledovat značky na obalech nebo proklepnout Google, šikovný je např. web <a href="https://www.trideniodpadu.cz/recyklace"><i>TříděníOdpadu</i></a>.</p><p style="text-align: justify;">Když jsme se přestěhovali na Vysočinu, mile mě potěšila přítomnost hnědých <b>popelnic na bioodpad</b>, které se zde nachází i před každou bytovkou. Začala jsem je využívat a nestačila se divit, jak moc nám ubylo směsného odpadu. Nezdá se to, ale bioodpad ve směsném odpadu zabírá cca 20%.</p><p style="text-align: justify;">Jen ze zbytků zeleniny a ovoce vynesu každý druhý den plnou misku. Do bioodpadu patří i zelený odpad ze zahrady, kávová sedlina, papírové čajové sáčky, někde jsou žádoucí i skořápky od vajíček, peří, vlasy a chlupy, staré pečivo nebo třeba piliny z chovu zvířat, záleží na následném zpracování. Zakázané jsou naopak zbytky živočišného původu a tuky. Nashromážděný bioodpad třídírny využijí na výrobu humusu, přitom by jinak úplně zbytečně skončil ve spalovně nebo na skládce. Vyšší ligou je pak domácí kompostování, které je dnes díky <b>vermikompostérům </b>dostupné i pro byty.</p><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimDVqBlR50uzfSA9fmA7KshkmoEoPAz5pcEog4n_c5Ee8PKq1mcm777J6ni7uMn-ymlr4_AxVzqtsxFYq1Z8LEYMosaLrKtTYObKGuSUoXQEAIjAuJYthy102tvs8WFSU4jupvVZn1Srp-Mpj-Wc2Zn31K1ofutYWdLlkFogFDSuGEOeI-vEeuJavftzH4/s1500/P1220512.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimDVqBlR50uzfSA9fmA7KshkmoEoPAz5pcEog4n_c5Ee8PKq1mcm777J6ni7uMn-ymlr4_AxVzqtsxFYq1Z8LEYMosaLrKtTYObKGuSUoXQEAIjAuJYthy102tvs8WFSU4jupvVZn1Srp-Mpj-Wc2Zn31K1ofutYWdLlkFogFDSuGEOeI-vEeuJavftzH4/w400-h300/P1220512.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">bioodpad</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">V pokračování článku se podíváme na bezobalové nakupování, šetrnou drogerii a tipy, jak snížit odpad při péči o tělo a pleť. Jak šetříte přírodu vy? Předem děkuji za vaše postřehy, doporučení i případnou diskuzi. </p><p style="text-align: justify;"><b><u><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/07/za-udrzitelnejsi-domacnost-22.html">→ Číst druhý díl ←</a></u></b></p><p></p><div style="text-align: justify;"><u>Související články:</u></div><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2021/11/ekologicke-baleni-darku.html">Oblíbená česká a slovenská kosmetika<br />Ekologické balení dárků</a><br /><p></p></div>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com20tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-30075594603329481632023-06-21T09:36:00.003+02:002023-06-21T10:32:01.455+02:00V pustinách Nevady<div style="text-align: justify;"><b>Pojďme nakouknout do pouštních oblastí nejsuššího státu USA. </b>Nevada je relativně řídce zalidněná, přičemž největším (avšak nikoliv hlavním) městem je Las Vegas. Ačkoliv se zde nachází i horské oblasti s vrcholky po většinu roku pokrytými sněhovou peřinou, značnou část území zabírá <i>Mojave desert</i>, Mohavská poušť, kde v létě teploty stoupají až k 50 °C. Na hranicích Nevady a Kalifornie se nachází slavné <i>Death Valley</i>, Údolí smrti, místo s historicky nejvyšší naměřenou teplotou v USA, a v Nevadě leží také zakázané vojenské území <i>Area 51</i>, údajně využívané na simulace přistání na Měsíci. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">My jsme Údolí smrti, kde je možné smažit vajíčka na kapotě auta, nenavštívili. V srpnovém horku jsem se obávala, že by se nám zde dříve rozpustily podrážky bot, avšak vypravili jsme se alespoň do <i>Valley of Fire, </i>drsně krásné přírodní rezervace kousek od Las Vegas, a cestou zpět do Kalifornie jsme nahlédli do skanzenu v bývalém hornickém městě <i>Calico</i>.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiirDSQrTzOUviBqIB2A3BCgENTla5omILBcNZOfYTXPowFlzX8HopZsMyJNwpk-P8FptxCyR8wkcQZ1lOo8jPSMeGlKoliFlZvk2mVusRRIrorkqhVKjtQZPsOXRAFjhSPL7slewB7qpLhkoZc7pZ80dpV9B0lrOXvNJ7bk5GnBKA5KeA94BIebobsV9D7/s1800/P1170611.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1800" height="256" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiirDSQrTzOUviBqIB2A3BCgENTla5omILBcNZOfYTXPowFlzX8HopZsMyJNwpk-P8FptxCyR8wkcQZ1lOo8jPSMeGlKoliFlZvk2mVusRRIrorkqhVKjtQZPsOXRAFjhSPL7slewB7qpLhkoZc7pZ80dpV9B0lrOXvNJ7bk5GnBKA5KeA94BIebobsV9D7/w640-h256/P1170611.JPG" width="640" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><span><a name='more'></a></span></div><div style="text-align: justify;"><b>Valley of Fire</b> je pro svou polohu populární turistickou destinací, leží totiž jen asi hodinu jízdy autem od Las Vegas, na americké poměry doslova za humny, a právě z Vegas jsme si sem vyjeli i my. Tato přírodní památka je označená jako <i>state park</i>, nelze na ni proto uplatnit slevy na vjezd do národních (<i>national</i>) parků. Poplatek 15 USD za auto se platil na místě v hotovosti, na platební karty zde nebyl signál. Zhruba v polovině cesty jsme potkali několik indiánských casin a benzínku, kde bylo možné dokoupit zásoby, dále pak už nic. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Příroda se zde pořádně vyřádila! Oranžovo-červený pískovec, po kterém údolí získalo své jméno, kontrastuje s šedivo-hnědými tóny vápence. Skalní útvary se vlní, vytváří krásné reliéfy a při západu slunce prý působí, jako by opravdu hořely. Ohňové údolí je geologicky zajímavé i díky nálezům zkamenělých prehistorických stromů.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgY8F_J5Yrr3CmF6hproY7GPCf9BYRoXgKuDpN8sDLfYO2YIeTOHDEFcZzzmADdK3-WSglWzCvClr2AlyxKvvltxR40rwzEYWpyXJyQx4yd1G8p58ZhntIENO9jY5CZJfAEqUHZ3_Trw6AP4G6LfpjRqbRw1bxvbwSTxJR_lvjCg-mwcxxAcJRXow7ID3bk/s1500/P1170673.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgY8F_J5Yrr3CmF6hproY7GPCf9BYRoXgKuDpN8sDLfYO2YIeTOHDEFcZzzmADdK3-WSglWzCvClr2AlyxKvvltxR40rwzEYWpyXJyQx4yd1G8p58ZhntIENO9jY5CZJfAEqUHZ3_Trw6AP4G6LfpjRqbRw1bxvbwSTxJR_lvjCg-mwcxxAcJRXow7ID3bk/w400-h300/P1170673.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Valley of Fire</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;">Celým údolím se vine vyhlídková silnice se spoustou odpočívadel, u kterých začínají kratší i delší traily. Až mě překvapilo, jak moc tu krajina dokáže po pouhých pár set metrech vykouzlit nové nádherné pohledy. Blankytná obloha, ten nejjemnější červený písek, který jsme po příjezdu na hotel vytřepávali z oblečení ještě po dalších dvou dnech, zdánlivě nekonečné prérie, skály ohromným tlakem vytlačené do jemných oblých tvarů připomínajících včelí úly i mohutné rozervané kaňony.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_VnCaRnsSWp_VB1mhhU4gWc8QMdpXqSW9Zci9Yo3HdMxutCXODbeJhUCBRYNoLsbhDPdTrWmkYqKbiwORE-5haL-ngs_U0AfT4-es9JfSFqxnUu4vIqRbopkGc3pJb7ugv9SKwUuuZZ3h3cExmjubJQJ3IUubms1fTbwnaO2XVcMBQfuxAji7U4nn1_uY/s1500/P1170653.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_VnCaRnsSWp_VB1mhhU4gWc8QMdpXqSW9Zci9Yo3HdMxutCXODbeJhUCBRYNoLsbhDPdTrWmkYqKbiwORE-5haL-ngs_U0AfT4-es9JfSFqxnUu4vIqRbopkGc3pJb7ugv9SKwUuuZZ3h3cExmjubJQJ3IUubms1fTbwnaO2XVcMBQfuxAji7U4nn1_uY/w400-h300/P1170653.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Valley of Fire</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;">Představa, že na některý z trailů v srpnovém horku vyrazíme, byla naivní. Pár minut na přímém slunci, před kterým se v poušti nelze schovat, zcela stačilo, aby z nás místní podnebí začalo doslova vysávat vláhu. Vzduch byl tak suchý a horký, že jsem si v prvních okamžicích myslela, že si spálím plíce, a co mě trochu překvapilo, na poušti jsem vůbec nebyla zpocená, pot se totiž rovnou odpařoval. Zpravidla jsme proto jen na chvíli zastavili, prošli se na pár minut po nejbližším okolí a zase pokračovali v hájemství klimatizace auta dále. Část trailů byla zcela zavřených, jinde na nás čekala "heat warning" avizující, že zdejší údolí může být posledním výletem, co člověk podnikne.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgM5HO-zyTU_UVWU9B4rJtGr4F2xi7vzp5J__nJiCFY4q3gLt1WvBOc2bYC2kqK6xCD5ZXIAdSpwVZdmKtNf7eyYokcSod-KHscIrwA0dqo5WnM243QG6SMq8y1ZkUKwmBwiwfpQnd_k1277tbMhy6lmhxVUis0-iGgslA4b2Lp9vUmOmBINUjv9Q3P3Lay/s1500/21.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="938" data-original-width="1500" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgM5HO-zyTU_UVWU9B4rJtGr4F2xi7vzp5J__nJiCFY4q3gLt1WvBOc2bYC2kqK6xCD5ZXIAdSpwVZdmKtNf7eyYokcSod-KHscIrwA0dqo5WnM243QG6SMq8y1ZkUKwmBwiwfpQnd_k1277tbMhy6lmhxVUis0-iGgslA4b2Lp9vUmOmBINUjv9Q3P3Lay/w640-h400/21.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Valley of Fire</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;">Ohňové údolí ale nebylo vždy tak nevlídné, v dávných časech se naopak vyznačovalo úrodnou půdou. Z doby před 2000 let se na některých skalách dochovaly indiánské petroglyfy. Musím přiznat, že tady moje zvědavost převážila a vydala jsem se o kousek dál mezi skály, zatímco Radek čekal v autě. Stačilo sestoupat z dohledu silnice a jako první mě pohltilo absolutní ticho. Nikde se nehnula ani větvička keře, jen zpod jednoho kamene vyskočil vyplašený leguán. Prohlédla jsem si první ze skal s petroglyfy a raději se vrátila zpátky. Písek i přes boty pořádně žhnul a poušť budila až posvátný respekt.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhaaGqLkNWvcCy1C8_lMK64d7LVFHycgJe1-6YdGSOBg-BD6T4qVHLGio8QYnDyVn7zRcoZvfsfZnfMHZmTF0JJ6KQm3EqSLMg-JlsEtauNWl0JTlwYQp1N2NSTorfX7SU38MCuTtugrwKDwKuU5ZHH78MhGV7i_jjukYD1X7l1TR8-GkOKJq36zMUGprE8/s1500/P1170688.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhaaGqLkNWvcCy1C8_lMK64d7LVFHycgJe1-6YdGSOBg-BD6T4qVHLGio8QYnDyVn7zRcoZvfsfZnfMHZmTF0JJ6KQm3EqSLMg-JlsEtauNWl0JTlwYQp1N2NSTorfX7SU38MCuTtugrwKDwKuU5ZHH78MhGV7i_jjukYD1X7l1TR8-GkOKJq36zMUGprE8/w240-h320/P1170688.JPG" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRBNOZd1JhBQiX1fx6V3XonyDT0brhjXcODf4bAfeZjuey1ImXfqgngRBUPJ-N88srM8NUoiC8OW5AJumJQOZKAAH0jh0c4_5IkDAUlvyqUkDO_4HDdOo8i9GmrHtyScWfZGBHXIRIxoqe-8xONyv7YD1fW18VoHFEMOLZx1rLHimNLHye3W0ywVHbOfWc/s937/P1170684.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="937" data-original-width="699" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRBNOZd1JhBQiX1fx6V3XonyDT0brhjXcODf4bAfeZjuey1ImXfqgngRBUPJ-N88srM8NUoiC8OW5AJumJQOZKAAH0jh0c4_5IkDAUlvyqUkDO_4HDdOo8i9GmrHtyScWfZGBHXIRIxoqe-8xONyv7YD1fW18VoHFEMOLZx1rLHimNLHye3W0ywVHbOfWc/w238-h320/P1170684.JPG" width="238" /></a></div></div><div style="text-align: center;">petroglyf nalevo, schovávající se leguán napravo</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Následující den jsme v Las Vegas končili pobyt a vraceli se zpátky do Kalifornie. Už cestou do Vegas mě zaujala odbočka do "města duchů", kterou jsme míjeli v Mohavské poušti. Nažhavila jsem Google a o přestávce na sedmihodinovou cestu zpátky bylo rozhodnuto. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><b>Calico ghost town </b>je skanzenem vybudovaným na základech zaniklého hornického města. Nachází se na okraji Mohavské pouště u města Barstow v Kalifornii. Historie města duchů připomíná jízdu na horské dráze a jeho návštěva byla zajímavým náhledem do americké historie. Vstupné loni vycházelo na 8 USD na osobu.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirEInhjqF-eOu7WKzObHLyAnlNI6HVWtjhvHddrFobuVeJvpJVvxvIOcS_efqXCvQ0V00OGx-IvRhZD95I7b0NLz5_q9J4ilK8jsjgy7mhMbpp0XeFdv-Skf1a7wr4v6qWXW0F4e1LjdHhMtrms95xZ_IpqqWk-Mlj7NNyg06M9aSs0fPT4bOvufYzX60s/s1500/27.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="938" data-original-width="1500" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirEInhjqF-eOu7WKzObHLyAnlNI6HVWtjhvHddrFobuVeJvpJVvxvIOcS_efqXCvQ0V00OGx-IvRhZD95I7b0NLz5_q9J4ilK8jsjgy7mhMbpp0XeFdv-Skf1a7wr4v6qWXW0F4e1LjdHhMtrms95xZ_IpqqWk-Mlj7NNyg06M9aSs0fPT4bOvufYzX60s/w640-h400/27.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Calico ghost town</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;"><div>Stříbro bylo v horách obklopujících Calico objeveno koncem 70. let 19. století. Během několika let v rozpálené pustině vyrostlo celé hornické město s vlastní poštou, školou, hotely a veškerým zázemím. V letech 1883 - 1885, kdy byla těžba stříbra na svém vrcholu, zde žilo 1200 obyvatel. Calico už tou dobou obklopovala síť zhruba 500 důlních šachet. </div><div><br /></div><div>Když se těžba rozšířila i o minerály (boráty borax a kernit?), počet obyvatel se téměř ztrojnásobil a z Calica se stalo multikulturní město, kam se ve velkém stěhovali nejen rodilí Američané, ale i přistěhovalci nejrůznějších národností. Kola osudu se však už neúprosně točila. V roce 1896 se cena stříbra na burze prudce propadla, doly přestaly být výnosné, Calico se z roku na rok vylidnilo a v prvních letech 20. století z něj zbylo už jen opuštěné město duchů.</div></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjt0y4ufQ_YfPjo7v6xVvKLujFF7SCMqSYjK9I5DWGt93lgUsIowm3AlzriEvTyLFTt1z1uzDNJqedliQoaZr-XREtTJFgOPsS7koA4rrOLOGYfWuhVG6UhQUVeCmdybkLTKR7ddN3rcOU1BQiR4AiEf35xy4ezFaWy9AShtpKTUm2w1TuT9OypgWggVs07/s1500/P1180252.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjt0y4ufQ_YfPjo7v6xVvKLujFF7SCMqSYjK9I5DWGt93lgUsIowm3AlzriEvTyLFTt1z1uzDNJqedliQoaZr-XREtTJFgOPsS7koA4rrOLOGYfWuhVG6UhQUVeCmdybkLTKR7ddN3rcOU1BQiR4AiEf35xy4ezFaWy9AShtpKTUm2w1TuT9OypgWggVs07/w240-h320/P1180252.JPG" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVCVrsJ_yq2PqydtnkquyiIwFo1zWAEQSUuaE6iSOOjfQ054SsMXW2-xGUGW2hmabuxpZHV_nSnAO_0XwPDxCUk8qEXjk5rbO2sNZzohUol2naY6yiVo65jfeSk0rgL5IkjNi4RNEZb5NRws6c7LfAlBJSti1utZgPcIKZ2_NE8hYc0_ljjgzNgTQE0JnC/s1246/P1180220.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1246" data-original-width="937" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVCVrsJ_yq2PqydtnkquyiIwFo1zWAEQSUuaE6iSOOjfQ054SsMXW2-xGUGW2hmabuxpZHV_nSnAO_0XwPDxCUk8qEXjk5rbO2sNZzohUol2naY6yiVo65jfeSk0rgL5IkjNi4RNEZb5NRws6c7LfAlBJSti1utZgPcIKZ2_NE8hYc0_ljjgzNgTQE0JnC/w242-h320/P1180220.JPG" width="242" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">Calico, vláček a kostel</div></div><div><br /></div><div style="text-align: justify;">O 50 let později využila příležitosti rodina místních farmářů, která začala Calico dle fotografií i vzpomínek pamětníků restaurovat do původní podoby a dostavovat chybějící domy, které majitelé rozebrali a převezli na jiná místa. Dnes tak Calico působí jako westernové městečko, avšak na rozdíl od nich zde dřevěné domky stojí na původních základech a několik z nich je původních zcela. Uvnitř se nachází malé obchody, restaurace, expozice a zázemí pro návštěvníky, mezi nimiž pózuje obsluha v historizujících kostýmech. Ani jsme všechny domky nestihli projít, kolik toho v celém skanzenu bylo!</div><div style="text-align: justify;"><div><br /></div></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzYqSGAzkcmRoMfSi7pk-MEkjnN7EJj8CEI4y1n2tGu5TV9g2AqCzN58d7to07l3iryVAiV86lcpAz27pPdQ_R4GCbn21elIvC4BNmRmKUZIAKoHjOZGd8XL_d7k1Z6M-1YLWnNI-g73OiIa0oXZVPzEv7GR10h0LiJi7SAH_p9lkMczV5fiHyjLmIb5-C/s1500/P1180243.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzYqSGAzkcmRoMfSi7pk-MEkjnN7EJj8CEI4y1n2tGu5TV9g2AqCzN58d7to07l3iryVAiV86lcpAz27pPdQ_R4GCbn21elIvC4BNmRmKUZIAKoHjOZGd8XL_d7k1Z6M-1YLWnNI-g73OiIa0oXZVPzEv7GR10h0LiJi7SAH_p9lkMczV5fiHyjLmIb5-C/w400-h300/P1180243.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">interiér domu lazebníka</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;">V Calicu se dokonce pořádají prohlídky stříbrných dolů, nicméně do šachet jsme se už nedostali. Od zevrubnější návštěvy nás odrazovala nejen teplota přes 40 °C, ale hlavně blížící se bouřka, které jsme se v poušti báli. Z Calica jsme proto vyrazili rychleji, než bych byla ráda. I tak jsem však zastávku ocenila, svým rozsahem mě město duchů velmi překvapilo. Pokud budete mít cestu kolem nějakého "ghost town", kterých je americký západ plný, určitě u něj zastavte!</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Jak místní zvládali před 130 lety letní horka, je mi každopádně dodnes záhadou...</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvbkgSpK3_Uy8qsuNXTxZilaWp2trb7Q4l4o29AQOaYpM9Dlhjqb5KmArePaR4mOZ0_jxpU2nq8QWdwyycV6O2iXzrkSCJ-qbCaVMM9B9eJV4FF-RRQWEjgqrltvuh5pkkQLL0iGhiwxqD69GsGrz-T3BICE3AqJ3NQxqPwQYi5JhCh2VBNlXC3Si9-rzo/s1800/P1180209.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="433" data-original-width="1800" height="154" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvbkgSpK3_Uy8qsuNXTxZilaWp2trb7Q4l4o29AQOaYpM9Dlhjqb5KmArePaR4mOZ0_jxpU2nq8QWdwyycV6O2iXzrkSCJ-qbCaVMM9B9eJV4FF-RRQWEjgqrltvuh5pkkQLL0iGhiwxqD69GsGrz-T3BICE3AqJ3NQxqPwQYi5JhCh2VBNlXC3Si9-rzo/w640-h154/P1180209.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">pohled na Calico a přilehlé doly</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;">Dalšími zvažovanými destinacemi na výlety v okolí Mohavské pouště byly národní parky <i>Death Valley</i> a <i>Joshua Tree</i> (ten nese jméno místního typického stromu, juky krátkolisté). Nakonec jsme se ale rozhodli opustit nehostinné pláně a strávit poslední dny v Americe lenošením na plážích Pacifiku. Musím říct, že po třech dnech v rozpáleném Vegas jsem se na mírnější oceánské klima už velmi těšila.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Bonusová fotka z cesty - ten kouř uprostřed je písečný vír. Podobné úkazy vznikají na přehřátých nebo teplotně nestabilních místech, na rozdíl od tornád ale zpravidla nepůsobí škody. Zatímco Radek řídil, já jsem pohybující se trombu pozorovala dobré minuty, než mi zmizela z obzoru.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBfDC91txwL9Z58fe4rD7zR2-vR_7z4eAYxfj9tMmg7ofneJS92D4S5iqmyyMj2eADgdCOfh7bsOEzI_y6ICn0GvoJXHGeudd5RY3vPHo6h8l-bjfo7FBSHJkIqN5yEWOd1MPERtW10DkZoYJ1Pd0tTQySQFWAf4pNewkLal09NxZsZVxDG_xR98bKRq9m/s1500/P1170472.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1124" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBfDC91txwL9Z58fe4rD7zR2-vR_7z4eAYxfj9tMmg7ofneJS92D4S5iqmyyMj2eADgdCOfh7bsOEzI_y6ICn0GvoJXHGeudd5RY3vPHo6h8l-bjfo7FBSHJkIqN5yEWOd1MPERtW10DkZoYJ1Pd0tTQySQFWAf4pNewkLal09NxZsZVxDG_xR98bKRq9m/w400-h300/P1170472.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">písečný vír</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;"><u>Související články:</u></div><div style="text-align: justify;">předchází: <a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/06/las-vegas-mesto-hrichu-radosti.html">Las Vegas, město hříchu a radosti</a><br />následuje: Monterey a Silicon Valley (doplním)<br /><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/search/label/USA%202022">všechny články z USA</a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com16tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-24434853113233932772023-06-06T14:42:00.003+02:002023-06-06T15:24:23.559+02:00Las Vegas, město hříchu a radosti<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtZuMsZr5JfT0y_Y9LI8SsLQ8gz2whlSQTmm63cRWxWaq3_B8qklHJAfpsYpAzM7I3tRqAUXY9YmXTKsJth84nzFe8UwtWxGepAnc6REXmoOAHNHndzGmRqZHRhs4bN2QCsmWN4YPfEASXtD68uKDhHfpA3o9Y411Cb_GxkGv1bTlYG8i_4bO1kGQRfw/s1501/P1170765.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1501" data-original-width="1500" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtZuMsZr5JfT0y_Y9LI8SsLQ8gz2whlSQTmm63cRWxWaq3_B8qklHJAfpsYpAzM7I3tRqAUXY9YmXTKsJth84nzFe8UwtWxGepAnc6REXmoOAHNHndzGmRqZHRhs4bN2QCsmWN4YPfEASXtD68uKDhHfpA3o9Y411Cb_GxkGv1bTlYG8i_4bO1kGQRfw/w200-h200/P1170765.JPG" width="200" /></a></div><b><div style="text-align: justify;"><b>Casina a zářící neony kontrastující s vyprahlou Mohavskou pouští, obklopující město neřesti. Po delší pauze další část loňského amerického putování.</b></div></b><p></p><p style="text-align: justify;">Las Vegas, dnes největší město Nevady, bylo založeno roku 1905 jako malá osada při stavbě železnice mezi Los Angeles a Salt Lake City. Když ve 30. letech započaly práce na blízké Hooverově přehradě, pro dělníky se osada stala příjemným místem povyražení od práce, a jelikož byl hazard v Nevadě čerstvě zlegalizován, casina zde začala růst jako houby po dešti. <span></span></p><a name='more'></a><p style="text-align: justify;">Překotný rozvoj města pokračoval do 90. let, kdy byl otevřený komplex luxusních hotelů na ulici <i>The Strip</i>, které na nás vyskočí ve většině amerických filmů. Větších casin je na území města kolem šedesáti, hazard však zdaleka není to jediné, co může Las Vegas nabídnout. A tak jsme sem zamířili i my, zažít americkou opulenci na vlastní kůži.</p><p style="text-align: justify;">Do Vegas jsme se vydali z kalifornského Exeteru. Šest či sedm hodin cesty bylo únavných ani ne tak kvůli řízení, u kterého jsme se poctivě střídali, ale kvůli natolik vysoké teplotě vzduchu, takže klimatizace nestíhala. Nevada je nejsušším státem USA, užít si zde v létě můžete až 50 °C a před žhavým sluncem se není kam schovat. Silnici míjející nehostinnou kamennou pláň lemovala jen líně se pohybující kladiva na povrchovou těžbu ropy.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4dFCGW76Pygou-ifA5wMAhEJo-SVEmbbWmw12ueGp5CCCEsujn1P5BHImHnND6D9tRlWvyjWj5yOQ7c3rZ32q84ckRCwldpRGf12Dcmb0_VvgAeHNmY6rtNv-XMnX2u9xpKAP_FQv86TFE9_8_pyofvO52s1PvU6hX24qVX_NeeSZHMMj76EcDIvziQ/s1500/P1170461.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1127" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4dFCGW76Pygou-ifA5wMAhEJo-SVEmbbWmw12ueGp5CCCEsujn1P5BHImHnND6D9tRlWvyjWj5yOQ7c3rZ32q84ckRCwldpRGf12Dcmb0_VvgAeHNmY6rtNv-XMnX2u9xpKAP_FQv86TFE9_8_pyofvO52s1PvU6hX24qVX_NeeSZHMMj76EcDIvziQ/w400-h300/P1170461.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">těžařské zařízení</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">První odpoledne v Las Vegas bylo poněkud zakalené zklamáním. Protože jsme tušili, že <i>Grand Canyon</i>, nacházející se jen kousek za hranicemi Nevady, navštívit nestihneme, po dlouhé diskuzi jsme se rozhodli nad ním aspoň proletět vrtulníkem nebo malým letadlem, což je z Vegas velmi rozšířený a finančně relativně dostupný půldenní výlet. Bohužel, než jsme přijeli na místo, tak už měla jediná společnost vlastnící licenci i pro přistání v kaňonu všechny sloty vyrezervované. Přičtěme si únavu z vedra a řízení v kombinaci s hustou dopravou, rozpálenými ulicemi, opilci válejícími se v jakoukoliv denní dobu v ulicích, všudypřítomným zápachem marihuany, přeřvávající se hudbou z různých podniků a dlouhými vzdálenostmi mezi jednotlivými komplexy, což dělá z Vegas pro pěší prakticky neprůchozí město.</p><p style="text-align: justify;">První den tak byl čistě sondovací, co vlastně od Vegas čekat, a v prvé chvíli mě ani ty megalomanské stavby nijak neuchvátily, ačkoliv některé z nich jsou fakt zajímavé - ve Vegas lze vidět nejen Eiffelovu věž, ale i kanály v Benátkách, Cheopsovu pyramidu, Sochu svobody, kopii Treviho fontány v Římě nebo třeba vybuchující umělou sopku. Dokonalý Disneyland pro dospělé.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjk3z7NM2FHTvmD--VGWvTiwKaQMhT0Wi5fBdflm8FEfVngOWaURUiU0j8zVnGFT462WKazL6DWoT_yFh75MT6hi2BU0vH9WDXz-aqyLpEUJy8sYC-VfDWaKcOIQ3KMWjrVo3hLYOE4b_meKcRZvB1MGRPYBWq_pu2KuSm3TAbE2TBz5b2dfPlQqNKTWw/s1500/P1170517.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjk3z7NM2FHTvmD--VGWvTiwKaQMhT0Wi5fBdflm8FEfVngOWaURUiU0j8zVnGFT462WKazL6DWoT_yFh75MT6hi2BU0vH9WDXz-aqyLpEUJy8sYC-VfDWaKcOIQ3KMWjrVo3hLYOE4b_meKcRZvB1MGRPYBWq_pu2KuSm3TAbE2TBz5b2dfPlQqNKTWw/w400-h300/P1170517.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">první večer ve Vegas</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">V nadcházejících dvou dnech už jsme byli poučení, a ačkoliv jsme bydleli v centru, více jsme plánovali, do které části Vegas zavítáme, na delší přesuny si volali taxíky (v rámci Stripu lze využít i tramvaj <i>monorail</i>), nosili s sebou pořádnou lahev vody a hlavně vždy předem věděli, kam jít na jídlo - kupříkladu náš casino hotel <i>Ellis Island</i> nabízel skvělou jídelnu, levnou pizzu a vlastní pivo za 2 USD, zatímco o blok ulic dál na venkovním posezení za stejně velkou sklenici piva účtovali 18 USD. Ceny se extrémně liší, i pokud se bavíme o obchodech se základními potřebami, za které se nám nechtělo zbytečně utrácet. Jeden den jsme si dopřáli luxus pořádné restaurace, kde jsem poprvé ochutnala humra na másle. Byl naprosto famózní, asi nikdy jsem nic tak dobrého nejedla. Populární jsou i steaky, které ve Vegas umí připravit špičkově, alespoň Radek z nich byl nadšený.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzHgEr-VGHgElhbHJihZB2w_KIg8oT0cFYBPJFFypKDo9gPXhZBTjP1dUIAwiEfGlK9cfwte7SCzbfopPNLXrA9-1VB8vkjdmVrtIqhmQE9k_3J82mmpApeZfJqoy5N6y3gISw5p7E1u_djs02U3wDnqYdjn-gi3oDgSgRp2QoE3S_VtD2Y89ZCKgYLA/s1500/P1170698.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzHgEr-VGHgElhbHJihZB2w_KIg8oT0cFYBPJFFypKDo9gPXhZBTjP1dUIAwiEfGlK9cfwte7SCzbfopPNLXrA9-1VB8vkjdmVrtIqhmQE9k_3J82mmpApeZfJqoy5N6y3gISw5p7E1u_djs02U3wDnqYdjn-gi3oDgSgRp2QoE3S_VtD2Y89ZCKgYLA/w400-h300/P1170698.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">humr k večeři</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Druhý večer jsme strávili na ikonickém molu <b>The Strip</b>, které samo o sobě měří 7,2 km.<b> </b>Na první pohled zaujme maketou obří Eiffelovky a velkou fontánou, která každý večer překvapí vizuálně povedeným přestavením. Představení jsme viděli dvě a obě se mi moc líbila.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgB2wW_i3yc2vy6H_4CzCwrEJt4bUmbkejJ5fR5pohH5LqHzQOPyuugIgrgBnBh2KqZ4RlEYT2U882F_p-L9CYPdgleVraZQbg3FJw3GT0gcmGIm0bBwdbadRbx_wIw08tpfF56-KsWO3WkkFhuqjHyTdwBBO0op7kOIFZ4uPbwRgov-HFHwawx_mQPbA/s1900/P1170703.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="539" data-original-width="1900" height="182" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgB2wW_i3yc2vy6H_4CzCwrEJt4bUmbkejJ5fR5pohH5LqHzQOPyuugIgrgBnBh2KqZ4RlEYT2U882F_p-L9CYPdgleVraZQbg3FJw3GT0gcmGIm0bBwdbadRbx_wIw08tpfF56-KsWO3WkkFhuqjHyTdwBBO0op7kOIFZ4uPbwRgov-HFHwawx_mQPbA/w640-h182/P1170703.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Las Vegas Strip</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Dvě nejznámější casina na Stripu se jmenují <b>Caesars Palace</b> a <b>Bellagio</b>. Jsou to ty z filmů jako <i>Pařba ve Vegas</i>, kde prezidentské apartmá stojí částku, o které si můžeme nechat jen zdát, a kam jezdí smetánka rozhazovat miliony. Vnitřní prostory jsou částečně přístupné veřejnosti a stojí za návštěvu. Neplatí zde žádný dress code a obzvláště v casinech je k vidění opravdu ledacos - od turistů baťůžkářů, přes pařící babičky na automatech, hecující se kravaťáky i novomanžele slavící svatbu. Vegas nezná hranice! </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgzlpChBY-dmj290NnNkFwY9VJ4y6xrMC3uZ_QZzp8py9JFsUln8QlXiAKYn5Wj5loekZc4qH6Rg0eb6CrAFN-SsICH4N3Yd-wDBq6XgENWZYTalHz2nFPYG6bWnyGx0II52mcw15Ppaaj_Gvx9eSPVd13zuLyVg9TVD8pjbsamab9VRnSrjWD_IdHOA/s1500/P1170789.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1124" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgzlpChBY-dmj290NnNkFwY9VJ4y6xrMC3uZ_QZzp8py9JFsUln8QlXiAKYn5Wj5loekZc4qH6Rg0eb6CrAFN-SsICH4N3Yd-wDBq6XgENWZYTalHz2nFPYG6bWnyGx0II52mcw15Ppaaj_Gvx9eSPVd13zuLyVg9TVD8pjbsamab9VRnSrjWD_IdHOA/w240-h320/P1170789.JPG" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrrO_ayMp9D-AzKy5e4_gZCRRg13LsobN2p4vwb8-Zl9QEtnQVVzOaNPcqO7j5S3z403y19GOmr1q7zSj4tkLRySSWIt93e6BC1VFwYgnw2Ri4QlY3iHJu732Vsu3oaewS_H95NJDO4bZYOloBH13cXkSP1i9jSBUH4QW04FBslbqawnGtFK3eE9jOBg/s1500/P1170827.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrrO_ayMp9D-AzKy5e4_gZCRRg13LsobN2p4vwb8-Zl9QEtnQVVzOaNPcqO7j5S3z403y19GOmr1q7zSj4tkLRySSWIt93e6BC1VFwYgnw2Ri4QlY3iHJu732Vsu3oaewS_H95NJDO4bZYOloBH13cXkSP1i9jSBUH4QW04FBslbqawnGtFK3eE9jOBg/w240-h320/P1170827.JPG" width="240" /></a></div></div><div style="text-align: center;">interiéry casin - džungle i klasická elegance</div><p style="text-align: justify;">V <b>casinech </b>převažují hrací automaty, i když nám přišla zajímavější ruleta a poker. Automatům jsem na chuť nepřišla, zato ruletu jsme hráli i v domácím <i>Ellis Island</i> a vzhledem k tomu, že u ní lze aspoň trochu taktizovat, tak jsem si ji i já užila. Místo výhry automaty tisknou voucher, se kterým se lze buďto přesunout k další hře, nebo si jej nechat proplatit. Sázky začínají na 20 centech, část člověk získá nazpět, takže se ani při celovečerním klikání nemusí jednat o žádný velký gambling. Casina jsou otevřená dnem i nocí a celkově se rozdíl mezi denními dobami ve Vegas smazává. Druhý večer se nám docela dařilo, tedy dokud jsme v zápalu boje výherní voucher neztratili. Snad někomu udělal radost. :)</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmQa53KvPQbYRu83ASI9lvsDRtaVN8qv7m9IAxNGHkPstPXZNghpBr0Bw7wmyCUX4a8LSzwlBGxC4UxmMqiNKDGsn8Hp9PL9gEEi_Ocd07P3sAYxL7E_dmnGoEud35B8JZxdHbjZa6OfBAWFxcbyEDwdYe9l0tXrkT1zfhH41IVZXB86gYNz-dhp2lbg/s1500/P1170524.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1124" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmQa53KvPQbYRu83ASI9lvsDRtaVN8qv7m9IAxNGHkPstPXZNghpBr0Bw7wmyCUX4a8LSzwlBGxC4UxmMqiNKDGsn8Hp9PL9gEEi_Ocd07P3sAYxL7E_dmnGoEud35B8JZxdHbjZa6OfBAWFxcbyEDwdYe9l0tXrkT1zfhH41IVZXB86gYNz-dhp2lbg/w400-h300/P1170524.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">New York Casino</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Třetí den jsme se přesunuli do míst, kde celé Las Vegas vzniklo. Čtvrť se dnes nazývá <b>Downtown </b>s hlavní ulici<b> Fremont Street </b>a já jsem konečně pochopila, proč Radek chtěl Vegas jednou za život zažít. Jako mávnutím kouzelného proutku jsme opustili město plné kýče, místo kterého na nás dýchla příjemně uvolněná atmosféra. Na <i>Fremont Street</i> se nachází casina s původními mechanickými automaty a obsluhou, co nosí pití zdarma jen za to, že zde posedíte a občas něco zahrajete.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZ9chs4LFlZGrZUGXKaPrbkywucqVKZMO5V6DqYFVzNCzgNfP7UqretL9CJvBROeXiBK7EKd2yUPhnIrK4jkbK2zEp82cvQmvHjP5IGk8-9_nRYyr9hDXmEo7qkJ2BbmdoVEaqjvA2iRmIK7H_qGEsPSkEGgZ2oivvNIylSJE05UdvvM6_Wx6eLahAmw/s1500/P1180037.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1126" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZ9chs4LFlZGrZUGXKaPrbkywucqVKZMO5V6DqYFVzNCzgNfP7UqretL9CJvBROeXiBK7EKd2yUPhnIrK4jkbK2zEp82cvQmvHjP5IGk8-9_nRYyr9hDXmEo7qkJ2BbmdoVEaqjvA2iRmIK7H_qGEsPSkEGgZ2oivvNIylSJE05UdvvM6_Wx6eLahAmw/w240-h320/P1180037.JPG" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8ZWVwVRbbfWNd3Nxv9SpB-8uiDbfAyOWzk6dx4ixxuL_jq7jROcK65PW2e9mY8P1EnkjV0-DPsyZMi0KEwjCcsPulcVL7n-lRhu2Sps2du1JTcXUKCq7Xh5TrqZGAfRsmlKreb5oI6sqtzeTdRvHzIlyMEB7XpBZjzWdHcLHjNHvi3nf1QWauQNl0EQ/s1500/P1180042.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1124" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8ZWVwVRbbfWNd3Nxv9SpB-8uiDbfAyOWzk6dx4ixxuL_jq7jROcK65PW2e9mY8P1EnkjV0-DPsyZMi0KEwjCcsPulcVL7n-lRhu2Sps2du1JTcXUKCq7Xh5TrqZGAfRsmlKreb5oI6sqtzeTdRvHzIlyMEB7XpBZjzWdHcLHjNHvi3nf1QWauQNl0EQ/w240-h320/P1180042.JPG" width="240" /></a></div></div><div style="text-align: center;">ikonický Downtown</div><p style="text-align: justify;">Celá <i>Fremont Street</i> však je, zejména po setmění a pár drincích, ohromná. Hudba, světla, videoprojekce na stropě uměle vybudované pasáže, díky které zde i v horkém dni panuje příjemný stín, létající lidé na zip line přímo nad vámi, příjemné obchody s více i méně kýčovitými suvenýry, rozumné ceny a hlavně množství uměleckých představení, od malých buskerů až po větší stage s koncerty nebo tanečními vstupy, díky kterým se <i>Fremont </i>proměňuje na jednu velkou party. A tak jsme i my poslouchali, tančili, potkávali se se stále stejnými lidmi a bavili se až do rána. <i>Fremont </i>žije a my jsme žili s ním, jako bychom se ocitli v jiné dimenzi na povedeném festivalu.</p><p style="text-align: justify;">Přitom jsme se sem dostali prakticky omylem. Vegas je velké a nabízí plno možností, zároveň je ale město s 650.000 obyvateli celé postavené na zábavním průmyslu, takže bez přípravy se návštěvník mezi reklamním smogem rychle ztratí, jako se to stalo první večer i nám. Mimo námi navštívené si na své přijdou milovníci horských drah, bazénů, je zde jedno z největších vyhlídkových kol na světě, marocké a japonské lázně, několik galerií, muzeum neonů, botanická zahrada a hlavně spousta kulturního vyžití. Velmi populární jsou <b>divadelní show</b>, my se třetí večer chystali na <i>Cirque de Soleil</i>. Nejednalo se však o levnou záležitosti, a když na mě při placení vyskočil ještě dodatečný "convenience fee" 30 USD, tak jsme se rozhodli místo na show vyrazit na <i>Fremont Street</i>, kde jsme bez jakéhokoliv očekávání nakonec zažili ten nejhezčí večer.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigfrAjpxZYyhEx_oMolQnNWwXEmiHeZP1htbow5pl7utWguN4osPx3ahE3eU8zZxnbqsVKwEajjejimc2E7A0OoaXjq_2Su7tadcO5cywSboGrciEkMJk9xROCY6JK7dcu489b2m11PpTqjRO1EbEDJVLWPxH2SYJN0-OmlcdmBPSscV4CPdN-7Mq2Dw/s1500/P1180076.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="939" data-original-width="1500" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigfrAjpxZYyhEx_oMolQnNWwXEmiHeZP1htbow5pl7utWguN4osPx3ahE3eU8zZxnbqsVKwEajjejimc2E7A0OoaXjq_2Su7tadcO5cywSboGrciEkMJk9xROCY6JK7dcu489b2m11PpTqjRO1EbEDJVLWPxH2SYJN0-OmlcdmBPSscV4CPdN-7Mq2Dw/w640-h400/P1180076.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Fremont Street</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Co mě překvapilo, že naopak <b>svatební průmysl</b> zde není zdaleka tak rozšířený, jak bych čekala. Svatební kapličky jsou ukryté v hotelových komplexech, prodejnu se šaty jsem za celé tři dny zahlédla jen jednu. Možná jsou všechny schované v jiné části města? Jak jsem si vždycky říkala, že moje ideální svatba by byla právě ve Vegas (bez příprav a bez lidí), tak jsem byla ráda, že na nic podobného nedošlo. Vegas mi na svatbu přišlo, i přes venkovní teplotu, jako velmi chladné a neosobní.</p><p style="text-align: justify;"><b>Ubytování </b>je ve Vegas relativně levné. Vzhledem k ohromnému množství ubytovacích kapacit jsou i větší komplexy poblíž Stripu dobře dostupné a lze se dostat i pod 50 USD za pokoj. Na <i>Ellis Island </i>mě překvapilo, že pokojská služba fungovala výhradně na vlastní žádost. Tím, že město žije dnem i nocí, nikdo si nedovolí vyrušovat hosty s úklidem v pevnou hodinu.</p><p style="text-align: justify;">A v neposlední řadě, z Vegas můžete vyrazit na <b>spoustu výletů</b> - národní park <i>Grand Canoyn</i> se nachází 5 hodin jízdy, <i>Death Valley</i> dokonce jen necelé 3 hodiny. Nám se moc líbila přírodní rezervace <i>Valley of Fire</i>, která leží zhruba hodinu od hranic města a lze tak stihnout během půldenního výletu i v horkém létě. Las Vegas bylo zajímavé vidět a zažít, ale mnohem více než neony a automaty mě uchvátily právě pouštní oblasti v jeho okolí. O <i>Valley of Fire</i> a městě duchů <i>Calico </i>chystám další článek, tak si jej nenechte ujít!</p><p style="text-align: justify;"><u>Související články:</u><br />předchází: <a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/02/narodni-parky-sequoia-kings-canyon.html">Národní parky Sequoia & Kings Canyon</a><br />následuje: V pustinách Nevady (doplním)<br /><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/search/label/USA%202022">všechny články z USA</a></p>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com20tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-44309692961372758772023-05-28T22:47:00.003+02:002023-05-28T22:47:52.375+02:00Gustav Klimt v zámku Belvedere<p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBE5pcucSLKcI6YcNy8by-O5KFhhtnReXSie3LSTHtByC4yZhz2SE0hh499ahekmJDyxEaw1_8vJRhwtYqI-8uG7sXL1Y_n2UpLpAtvIlFW5VfXp9-95uDTW3okKoAsrlqryCAfIeA_qbNjprVn9aftDw5mmfAttpuL7IOL6FJQJDqY6rtYa3zAlJ6aA/s1500/P1200542.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1500" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBE5pcucSLKcI6YcNy8by-O5KFhhtnReXSie3LSTHtByC4yZhz2SE0hh499ahekmJDyxEaw1_8vJRhwtYqI-8uG7sXL1Y_n2UpLpAtvIlFW5VfXp9-95uDTW3okKoAsrlqryCAfIeA_qbNjprVn9aftDw5mmfAttpuL7IOL6FJQJDqY6rtYa3zAlJ6aA/w200-h200/P1200542.JPG" width="200" /></a></div><p></p><p style="text-align: justify;"><b>Vídeňský zámek Belvedere je jednou z nejvýznamnějším rakouských galerií. V několika stálých i dočasných výstavách najdete díla Klimta, Schieleho nebo třeba Kokoschky. </b></p><p style="text-align: justify;">Na Belvedere jsem měla zálusk již delší dobu, a tak jsme se při jarní návštěvě Vídně s kamarádkami ve volném odpoledni vydaly právě sem. Zámek je krásný sám o sobě, navíc disponuje rozsáhlým parkem, který se bude líbit i těm, co umění tolik neholdují.<br /><span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;">Stavba letního zámku, toho času ještě za branami města, započala na popud prince Evžena Savojského (1663 - 1736). Belvedere sestává ze dvou samostatných barokních zámků, které jsou propojeny svažitým parkem. Hlavním zámkem je <b>Horní Belvedere</b> (<i>Oberes Belvedere</i>), kde se dříve nacházely reprezentační pokoje a dnes zde můžeme obdivovat hlavní umělecké sbírky. Menší zámek zvaný <b>Dolní Belvedere</b> (<i>Unteres Belvedere</i>) byl princovou soukromou rezidencí a teď se tu konají příležitostné menší výstavy. Za zmínku stojí i zahrada, která oba zámky obklopuje a zdobí ji velké množství soch a vodních fontán. Krásný příklad vrcholného barokního stavitelství!</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoetr4q5RTMSNPJrBjzcosGAeLZDjPlh-DHGezeYfsFrodpJUKlHW1dJjE4XoG3U2gTYihWXj8XKx7U85D1FrQ9bVT5IZJXeWjDuPh4HrLa8n2fK4xVzIs12ik5Athoim1S6_6j5zk0-cOY8-jZhdzHmmPEK6xSPAMK-3FL4GkBlbLSGGIIhACdoyKwg/s1500/P1200519.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoetr4q5RTMSNPJrBjzcosGAeLZDjPlh-DHGezeYfsFrodpJUKlHW1dJjE4XoG3U2gTYihWXj8XKx7U85D1FrQ9bVT5IZJXeWjDuPh4HrLa8n2fK4xVzIs12ik5Athoim1S6_6j5zk0-cOY8-jZhdzHmmPEK6xSPAMK-3FL4GkBlbLSGGIIhACdoyKwg/w400-h300/P1200519.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Horní Belvedere</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Ačkoliv jsme si koupily lístky na oba pavilony, v Horním Belvederu jsme nakonec strávily přes 4 hodiny, pročež jsme spodní výstavy bohužel nestihly. Přispěla k tomu i nemilá zkušenost s evakuací celé galerie. Naštěstí se požární poplach brzy ukázal jako falešný, personál zvládl vše na jedničku a po pár desítkách minut návštěvníky pustili aspoň do předsálí, abychom nemrzli venku. Evakuace nám návštěvu nezkazila, jen ten promrhaný čas později chyběl.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEC4Xjx96ZLFCqcWuYR6mveU23jNJ9-5FX3oQGvSufAz4dqxKdoYI5Hk6ABNLibtbBPAe6NCCRUQkSK3bol4pgdgj0CGEld_is83aaUu4Y3gz_kQs3qRwqCdEl7dK_1ygUYa4-S-9o43B8N0SqBPDNNGykxoLDEkyvHchxEaUgTWmp77S4_4ysZdL84Q/s1438/P1200474%20-%20kopie.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1438" data-original-width="1076" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEC4Xjx96ZLFCqcWuYR6mveU23jNJ9-5FX3oQGvSufAz4dqxKdoYI5Hk6ABNLibtbBPAe6NCCRUQkSK3bol4pgdgj0CGEld_is83aaUu4Y3gz_kQs3qRwqCdEl7dK_1ygUYa4-S-9o43B8N0SqBPDNNGykxoLDEkyvHchxEaUgTWmp77S4_4ysZdL84Q/w240-h320/P1200474%20-%20kopie.JPG" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOH9bSi9jrEmqcbrkQLtmg9e1ZiXPmjq45VML4Ehy40xnCqzPXmHKEC0lGv_NUSLaloAvGnJrf7WPzU7xJkrVLNC5WyqQac4NpEdt40vv0-WqAF2TOU8m_w4-QdBOtBY51Dmp0_xuS9RFzP4ZWSJVINsHqHcOiuLHQL_vmBJEBkUN2AlwB_ANGta-49Q/s1500/P1200512.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOH9bSi9jrEmqcbrkQLtmg9e1ZiXPmjq45VML4Ehy40xnCqzPXmHKEC0lGv_NUSLaloAvGnJrf7WPzU7xJkrVLNC5WyqQac4NpEdt40vv0-WqAF2TOU8m_w4-QdBOtBY51Dmp0_xuS9RFzP4ZWSJVINsHqHcOiuLHQL_vmBJEBkUN2AlwB_ANGta-49Q/w240-h320/P1200512.JPG" width="240" /></a></div></div><div style="text-align: center;">Horní Belvedere</div><p style="text-align: justify;"><b>Belvederské sbírky</b> začínají ve<b> </b>středověku, pokračují k ranému novověku, umění přelomu 19. a 20. století, což je v malířství moje nejoblíbenější období, a vrcholí ranou modernou. Ne všude je povolené focení, a tak se zaměříme jen na ty části, kde se fotit mohlo. Níže se nachází několik obrazů, které mě zaujaly nejvíce.</p><p style="text-align: justify;">Jako první představím rodinný portrét vídeňského obchodníka Rudolfa van Arthabera, který je zde zpodobněn jako milující otec tří dětí. Obraz vyzařuje lásku, domácí pohodu a zároveň je velmi netradiční, protože s dětmi byly samostatně malovány převážně ženy. Kde se nachází maminka? Již při pohledu na obraz v pozadí pokoje, matně naznačující ženskou postavu, mě napadlo, že Rudolfova žena musela být v době vzniku obrazu po smrti. Tolik rodinných příběhů ukrytých do jediného portrétu...</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhD8UKMjYpt-kbOZKv2JmCu2rdlI8pWY0Bl1GQkqy2M62UpeqSSfRJKP_jXp2nkqUZdNh11Tus1azFsbLSVFXnvpuxi2jKzkH_sClDzctXQLWfsztviI_WSh1EpqJKJMGIWvk5TgSmW92-8reUjLRXeD02rhwDduuYHUrLgAb5iv_2yH-KQ5noUtLDZog/s1500/P1200490.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1201" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhD8UKMjYpt-kbOZKv2JmCu2rdlI8pWY0Bl1GQkqy2M62UpeqSSfRJKP_jXp2nkqUZdNh11Tus1azFsbLSVFXnvpuxi2jKzkH_sClDzctXQLWfsztviI_WSh1EpqJKJMGIWvk5TgSmW92-8reUjLRXeD02rhwDduuYHUrLgAb5iv_2yH-KQ5noUtLDZog/w320-h400/P1200490.JPG" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Friedrich von Amerling, 1837</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Druhým je sociální portrét Petera Fendiho, zobrazující vdovu po vojákovi, která se v malém půdním pokojíku, se slamníkem namísto postele a dvěma malými dětmi snaží šít. Obraz poukazuje na chudobu žen padlých vojáků, které často skončily bez nároku na penzi a hledaly si přivýdělek, kde jen mohly. Nenápadný menší obraz ostře kontrastuje s nadrozměrným Napoleonem od J. L. Davida, umístěném ve stejné místnosti.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5YgzaAPiDs_YHeDcImn0p5BOsPulwsperrBQQh6G76D-3InrDLnGnmIeEYK9SnKD800WKDWoAf_f9OyHFi06MMBZBBW_zhgTPZSXDiqo_PH1jBxWQ6r6V6_RFlT4Z9KtJDOcRTmYsGFZxbLmN0GPyaOIm5hTYg9rf8cZxV0TLKtSwTfmVx_jgBX1VXg/s1500/P1200493.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1500" height="512" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5YgzaAPiDs_YHeDcImn0p5BOsPulwsperrBQQh6G76D-3InrDLnGnmIeEYK9SnKD800WKDWoAf_f9OyHFi06MMBZBBW_zhgTPZSXDiqo_PH1jBxWQ6r6V6_RFlT4Z9KtJDOcRTmYsGFZxbLmN0GPyaOIm5hTYg9rf8cZxV0TLKtSwTfmVx_jgBX1VXg/w640-h512/P1200493.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">The Poor Officer's Widow<br />Peter Fendi, 1836</td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Až apokalyptické ztvárnění zimní krajiny, uprostřed které si všimneme mladé ženy s nemluvnětem u prsu, uvězněné ve větvích stromu. Při podrobnějším pohledu zjistíme, že podobných "stromů" je na obraze hned několik. Segantini tímto netradičním zpodobněním zachycuje břímě nechtěného těhotenství. Podobných zajímavých obrazů je Belvedere plný, snad každý stál za detailní prohlédnutí.</div><div><div style="text-align: justify;"> </div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTg4L_dElwqhjUrYlZFcZYodqibwtdZTY31YG797x51E0NS97xJFfiba4dpAD7Hgfmx5LYgXwg5nRU0CRX8jKMJwDQbL70XO1Ch4l1sdFh9x8saWrc1-sralL79Wk3gjCkX3A58Ak4NdRcwf469sJoKLnOs8ntqAZ-I3e2qN8viWMG-mK1Xm1Q1io30A/s1500/P1200546.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1123" data-original-width="1500" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTg4L_dElwqhjUrYlZFcZYodqibwtdZTY31YG797x51E0NS97xJFfiba4dpAD7Hgfmx5LYgXwg5nRU0CRX8jKMJwDQbL70XO1Ch4l1sdFh9x8saWrc1-sralL79Wk3gjCkX3A58Ak4NdRcwf469sJoKLnOs8ntqAZ-I3e2qN8viWMG-mK1Xm1Q1io30A/w640-h480/P1200546.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">The Evil Mothers <br />Giovanni Segantini, 1894</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">A teď již k pozitivnějším námětům. Zřejmě nejpopulárnějším umělcem vystavujícím v Belvederu je rakouský malíř <b>Gustav Klimt</b> (1862 - 1918). Klimt se proslavil již za svého života, vedl umělecké sdružení <i>Secese </i>a pracoval i pro Vídeňskou univerzitu. Jeho nejslavnějším obrazem je jednoznačně <i>Polibek</i>, který vznikl čistě pro potěchu z tvorby. Jedná se o nadrozměrný obraz, na jehož zdobení bylo využité pravé zlato, stříbro a platina. Dílo koupil přímo Belvedere, toho času <i>Modern Gallery</i>, za cenu už tehdy astronomickou. <i>Polibek </i>je nádherný a kouzelně nadčasový.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAWwDN6qb4HLEBlkcCUhJ-1leS1Px16DK_qzRG6iCZhsQL8cOgc_NXdSMIUfwUwNV5EdM6SYJEhjHinjqJZC7eoEEEW0YSzoxrPlTJ4io706CKKR4evvc9jFqC7wDMOmBrl4qng3JWLHqvBlsLjQ2MbQp0nYBMsVtdYvBFHyydvCgtnssYxpoxF_HD0Q/s1500/P1200550.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1201" data-original-width="1500" height="512" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAWwDN6qb4HLEBlkcCUhJ-1leS1Px16DK_qzRG6iCZhsQL8cOgc_NXdSMIUfwUwNV5EdM6SYJEhjHinjqJZC7eoEEEW0YSzoxrPlTJ4io706CKKR4evvc9jFqC7wDMOmBrl4qng3JWLHqvBlsLjQ2MbQp0nYBMsVtdYvBFHyydvCgtnssYxpoxF_HD0Q/w640-h512/P1200550.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">The Kiss<br />Gustav Klimt, 1909</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Přišlo mi zajímavé prozkoumat i Klimtova méně známá díla, protože podobně jako u dalších malířů, i jeho styl se postupně vyvíjel. Zřejmě nejvíce jej proslavily obrazy ze "zlatého období", lehce erotické, bohatě zdobené, symetricky asymetrické. Jeho pozdější díla oproti tomu od zdobení upouští a zaměřují se spíše na přírodní motivy. Mně se asi nejvíce líbil zakázkový portrét Fritzy Riedlel, manželky významného vídeňského inženýra. Baví mě jeho perfektní kompozice a egyptské zdobení kontrastující s jednoduchými vycházkovými šaty paní Fritzy.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0A6hQKXzIYDztakrFz9MZAPp2Ig-5fbOPM1e6ECZiL-HuLPnxw_nI4FTfc7oCUGIsn-cTMvSTCYoUqP1JI448EZNM-fVclSulWyL9tN0CNoT9BHCTMq4ghrlzycjEcv-_Qo0AaIr59bM5X_rFNrnnugZP75csQkk7jXnEq7lApxT0uHdOvzGmeaH_UQ/s1500/P1200553.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1500" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0A6hQKXzIYDztakrFz9MZAPp2Ig-5fbOPM1e6ECZiL-HuLPnxw_nI4FTfc7oCUGIsn-cTMvSTCYoUqP1JI448EZNM-fVclSulWyL9tN0CNoT9BHCTMq4ghrlzycjEcv-_Qo0AaIr59bM5X_rFNrnnugZP75csQkk7jXnEq7lApxT0uHdOvzGmeaH_UQ/w400-h400/P1200553.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Fritza Riedler<br />Gustav Klimt, 1906</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">A našla jsem i jednoho Moneta! Koukám se tak na obraz, ze kterého sálá sladká vůně květin a teplo pozdního léta a říkám si, to je úplně jako Monet. Taky že ano. Na chvíli jsem se zasnila a přenesla z honosného Rakouska-Uherska do období francouzské <i>belle époque</i>.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgssW8CkjBn-6CRvGGqD3xOT2Fhdtd2MvMYJDS0yP6faRqq35z_jhkHsrDWHdKonFCG_41s5rdtio4yBhaPWX5mhQu-8Zd_dr37PvI0QO2_N42IzUp2fih1YWaDyNxWwUXmqSCdpQ7PYfB8DhtGodPyD4O-z-xvkf7f-gonzJTyNbLPSPfYap9gf6Hntw/s1500/P1200566.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1201" data-original-width="1500" height="512" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgssW8CkjBn-6CRvGGqD3xOT2Fhdtd2MvMYJDS0yP6faRqq35z_jhkHsrDWHdKonFCG_41s5rdtio4yBhaPWX5mhQu-8Zd_dr37PvI0QO2_N42IzUp2fih1YWaDyNxWwUXmqSCdpQ7PYfB8DhtGodPyD4O-z-xvkf7f-gonzJTyNbLPSPfYap9gf6Hntw/w640-h512/P1200566.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Path in Monet's Garden in Giverny<br />Claude Monet, 1902</td></tr></tbody></table><p>Jakou galerii nebo muzeum byste mi doporučili při příští návštěvě Vídně?</p><p><u>Související články:<br /></u><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/04/vidensti-motyli.html">Vídeňští motýli (2023)</a><br /><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2016/09/albertina-2016.html">Albertina 2016</a><br /><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/search/label/Kultura">Více z kultury</a></p></div>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com18tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-22633450302577696392023-05-16T22:02:00.000+02:002023-05-16T22:02:34.081+02:00Čtenářský deník XXV<p style="text-align: justify;">Po delší odmlce je tu opět něco málo z přečtených knížek. Podíváme se na fantasy i na dva náročnější romány.</p><ul style="text-align: left;"><li><b>Hana - Alena Mornštajnová</b></li><li><b>Zaklínač I. a II. - Andrzej Sapkowski</b></li><li><b>Medvědín - Frederik Backman</b></li></ul><p></p><span><a name='more'></a></span><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6RjW5zDsn5dI4tDmDaatuVj9uVXVzMfz72evqlgMpkv5sWxHV3TuSVRXdr3b_myckYbcn_UO5Y7sKkkVjt7NRQdIJdAKEZFQZnuhcl1gB_5vPZhgsbnO6n2D9uq8K8HJP2CW35QOr5fJpwQqrIlelEN3O2oDxnTrJdfpomOPUSDsvzJ6vU5RMOfZmJg/s500/hana.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="500" data-original-width="327" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6RjW5zDsn5dI4tDmDaatuVj9uVXVzMfz72evqlgMpkv5sWxHV3TuSVRXdr3b_myckYbcn_UO5Y7sKkkVjt7NRQdIJdAKEZFQZnuhcl1gB_5vPZhgsbnO6n2D9uq8K8HJP2CW35QOr5fJpwQqrIlelEN3O2oDxnTrJdfpomOPUSDsvzJ6vU5RMOfZmJg/w131-h200/hana.jpg" width="131" /></a></div><div>------------------------------------------------------------</div><div><b><u><br /></u></b></div><div><b><u>Hana</u></b></div><div><br /></div><div>autor: <b>Alena Mornštajnová</b></div><div><div><div></div>zařazení: rodinný román</div><div>čtené vydání: Host, 2018<br />poprvé vydáno: 2017</div><div><br /></div><div><b>Náhody a osudová rozhodnutí jedné nešťastné rodiny.</b></div><div><br /></div><div><img border="0" data-original-height="25" data-original-width="117" height="25" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuxh-h3vSGdn9MPTD_M2-bGZcSQwRK-h0T5qEQlmuUIO3Ik-u63SxYItB-0KGvcmiwADdx2BBv5Th-xMSl9fc45KzKFBBEw49IAfG7VfJA3BGOdEI7RMj4pdwapgcj_YG9I4X1Y9pNNk3wvX13q8NupH1fICCTtS-N31YIVmvxhg7KUtrSutgFvVAbTw/s1600/4.png" width="117" /></div><br /><div style="text-align: justify;">Devítiletá Mira a podivínská teta Hana jsou ve své rodině jediné přeživší tyfové epidemie, která zdecimuje obyvatelstvo poválečného Valašského Meziříčí. Román seznamuje s komplikovanou rodinnou historií i s postupně se rodícím poutem mezi opuštěnou Mirou a nemluvnou Hanou, které se nakonec stávají jedna druhé oporou. </div><div style="text-align: justify;"><i><br /></i></div><div style="text-align: justify;"><i>Hana </i>je řemeslně skvěle zpracovaná kniha, citlivě se dotýkající holocaustu, těžkých poválečných let, pocitů osamělosti i otázek odpuštění. Příběh Hany a Miry sice bolí na duši, zároveň však příjemně graduje, udržuje čtenářovu zvědavost a navíc je napsán tak krásným jazykem, že je radost jej číst. Ačkoliv pro mě od Mornštajnové vedou klidnější <i>Tiché roky</i>, kdo upřednostňuje svižnější příběhy zasazené do českého prostředí, bude z <i>Hany </i>nadšený. </div></div><div><div style="text-align: justify;"> </div></div><div><u>ukázka:</u><br /><div style="text-align: justify;">Nejhorší bývala rána. Ve spánku přítomnost zmizela a ve snu jsem se vracela do domu, ve kterém jsem se narodila. Maminka zase stávala u kuchyňského stolu, pekla bábovku podle receptu po babičce Karáskové, protože ji měl tatínek nejraději, nebo sedávala na gauči a četla některý ze svých oblíbených sešitů Večerů pod lampou. Ty schovávala v krabici od bot na skříni v ložnici a tatínek jí je vždycky musel podat, protože na ně nedosáhla.</div></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div><div>------------------------------------------------------------</div></div><p><b><u>Zaklínač I. a II.<br /></u></b><b>Stříbrný meč & Věčný oheň</b></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7MJG0FQiYesCUuvAs2_BgKnNZtZqtAdFY0z-EjWYK0rvJK4q1azXWQOezJ33Jo_wBfT-nqjg1oLGcfTnyGuUzOUSZtOtkUwnXWs_a1zzacnDP3gzT0KjL03uLS0F0Vdj8c178dO3bJUypGLY09arFwth3L-mL_F3pQyfmxcV_p3B2r6YWBFCh7xBHKg/s567/zaklinac-mec.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="567" data-original-width="340" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7MJG0FQiYesCUuvAs2_BgKnNZtZqtAdFY0z-EjWYK0rvJK4q1azXWQOezJ33Jo_wBfT-nqjg1oLGcfTnyGuUzOUSZtOtkUwnXWs_a1zzacnDP3gzT0KjL03uLS0F0Vdj8c178dO3bJUypGLY09arFwth3L-mL_F3pQyfmxcV_p3B2r6YWBFCh7xBHKg/w120-h200/zaklinac-mec.jpg" width="120" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJS8Q7R9UZOJQKHDI2eRfGClGczc3SfhxanaWv6IgIrZ7hm0MeCmx-9t7HWgTlxS4MxUWcIhRUOlfjdDeqldgrnx4NweAYXYJVSpfpF7X95mAqhRRHTxliwHxuAhKM0Wo-3zdG0nhY9V14nOvbQDOkz0ES_qdxABoCOfjRueu_e6zWcc1wbbfmsVjl7w/s567/zaklinac-ohen.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="567" data-original-width="340" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJS8Q7R9UZOJQKHDI2eRfGClGczc3SfhxanaWv6IgIrZ7hm0MeCmx-9t7HWgTlxS4MxUWcIhRUOlfjdDeqldgrnx4NweAYXYJVSpfpF7X95mAqhRRHTxliwHxuAhKM0Wo-3zdG0nhY9V14nOvbQDOkz0ES_qdxABoCOfjRueu_e6zWcc1wbbfmsVjl7w/w120-h200/zaklinac-ohen.jpg" width="120" /></a></div></div><br />autor: <b>Andrzej Sapkowski</b><b><br /></b>zařazení: fantasy povídky<br />čtené vydání: Winston Smith 1992-1993 (čtečka)</div><div><br />poprvé vydáno: 1986<br />původní název: Wiedźmin<br />překlad z polštiny: ??</div><div><br /></div><div><b>Povídky poprvé představující svět zaklínače Geralta.<br /></b><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><img border="0" data-original-height="25" data-original-width="123" height="25" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNBoYejgxak4Li3e3vg560RMwTCMlaKgHXXe9get1O2wttsh7lIb8OY2k9hNp9Q_bqVfEvhMsoB24Gikee4i8lrq55-UtNPUCpgD0_ygJSptL39LTQskcrePz0znr7OYTu9JPrhsZHVPmfdZAZrEolDBvvoyecaZi2DeCzHIw8aow6RaU-yg3cHyISGQ/w123-h25/3.png" width="123" /></div><p style="text-align: justify;">Kdo ještě nezná <i>Zaklínače</i>, známého spíše pod anglickým názvem <i>The Witcher</i>? Na populární počítačovou hru navázal Netflix s neméně úspěšným seriálem, který nás vtáhne do smyšleného světa, kde lidé žijí po boku dávných příšer, před kterými je chrání právě zaklínači. O nich, napůl lidech, napůl monstrech samotných, panuje plno mýtů. Na straně jedné čelí obdivu za své heroické výkony, na straně druhé bázni, samotě i opovržení. Jedním z nich je i stříbrovlasý Geralt z Rivie, a právě tyto dvě povídkové knížky jemu věnované se staly předlohou k seriálu s Henry Cavillem v hlavní roli.</p><p style="text-align: justify;">Povídky jsou nápadité, vtipné, místy zábavně přiostřené, ale chybí jim komplexnost světa a hloubka postav, které jsem si tak zamilovala v románu, volně na povídky navazujícím. <i>Stříbrný meč</i> a <i>Věčný oheň </i>jsou milým úvodem do zaklínačského světa, nicméně <i>Ságu o zaklínači</i> (<a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2020/02/ctenarsky-denik-xi.html">recenze zde</a>) hodnotím o poznání výše, a to jakožto někdo, kdo běžně fantasy nečte.</p><p></p><div style="text-align: justify;"><u>ukázka (Věčný oheň):</u></div><div style="text-align: justify;">Západní Bazar pulzoval životem; cesta napříč davem připomínala cestu hlohovým keřem. Stále se mu něco chytalo rukávů i kalhot, ať už to byly děti, které se ztratily svým matkám, jež odtahovaly otce od stanů s výčepem, nebo špiclové ze strážnice, pokoutní obchodníci s čapkami neviditelnosti, afrodisiaky, či sprostými obrázky vyřezávanými s cedrovém dřevě. Gerald se přestal usmívat a začal klít, používaje úspěšně svých loktů.</div></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div><div>------------------------------------------------------------</div><div><u><b><br /></b></u></div><div><u><b>Medvědín</b></u></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbWN0dUQnh277rYQ6y9zqCFuzCr3oN7yz3VnDYIWRVqb9chXciXc7cHcE0_UvW7JE700dtwSAt6lB6iq0BRHRTPS0htirhvP1Hakvdrq0rR6bB4_WbBBLdsg3FZfmzA_KxOP5O4S8S8Rv8Hrpom-uvAwvbTHizTwd7acmGzv8B9jguYR2xURbp-0ifJg/s400/medvedin.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="400" data-original-width="263" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbWN0dUQnh277rYQ6y9zqCFuzCr3oN7yz3VnDYIWRVqb9chXciXc7cHcE0_UvW7JE700dtwSAt6lB6iq0BRHRTPS0htirhvP1Hakvdrq0rR6bB4_WbBBLdsg3FZfmzA_KxOP5O4S8S8Rv8Hrpom-uvAwvbTHizTwd7acmGzv8B9jguYR2xURbp-0ifJg/w131-h200/medvedin.jpg" width="131" /></a></div><br /><div>autor: <b>Frederik Backman</b></div></div><div><div>zařazení: psychologický thriller</div><div>čtené vydání: Host, 2017<br /><br /></div><div>poprvé vydáno: 2016</div><div>původní název: Björnstad<br />překlad ze švédštiny: Helena Marouchová</div></div><div><br /></div><div><div style="text-align: justify;"><b>Thriller ze života na zapadlém maloměstě.</b></div></div><div><br /></div><div><img border="0" data-original-height="25" data-original-width="123" height="25" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEjKkeMzWlNfufHs4qetP3177oQsA-LCfpj9riAa9lpGNm_4ihl4PLhIleaARw-QSYG4GI-JBeEG-2zyUycSphCeSY_jhR8JS38iRfBR9CAJ5MBuLqUoBHbBOeQoc8GQDukAQaT_tSR6Vshm6zpRV_6ZKeNKjZZXY3Y-p1xHc2upbkor5kZBj6QFnzyw/s1600/5.png" width="123" /></div><br /><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">V odlehlém Medvědíně po většině roku leží led a sníh.<b> </b></span><span style="text-align: left;">Co se zde dá dělat jiného, než hrát hokej? </span><span style="text-align: left;">Zdejší hokejový klub zdaleka není pouhou zábavou, ale především propracovaným plánem, jak do skomírajícího městečka přinést investiční příležitosti. Tím však vzniká ohromný tlak nejen na zdejší hráče, ale na veškeré obyvatelstvo města, kde je každý s Medvědy z Medvědína nějaký spjatý. Obětavý generální manažer Peter, jeho dospívající dcera, kluci z dorosteneckého týmu, na ledě perfektně sehraní a přitom v soukromém životě každý jiný. <i>Medvědín</i> není příběh o hokeji, nýbrž o mezilidských vztazích, </span><span style="text-align: left;">morálce, týmovém duchu a především o obětech rodičovství a snaze svoje milované za každou cenu ochránit.</span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">Už dlouho jsem nečetla tak napínavou knížku! Kombinace brilantně propracované psychologie postav i příběh samotný, který v druhé polovině připomínal klasickou detektivku posazenou do netradičních kulis, neměl chybu. </span><i>Medvědín</i> je temný a místy náročný, přesto jsem jej zhltla na posezení. Káji děkuji za zapůjčení a sama doporučuji dál.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div><u>ukázka: </u><br /><div style="text-align: justify;">Zítra vyhrají semifinále juniorského mistrovství, příští víkend finále. A až bude okres rozhodovat, kde postaví nové hokejové gymnázium, nebude moct ignorovat město s nejlepším juniorským týmem v zemi. Klub se stane srdcem plánů do budoucna, s novým gymnáziem přijde nový zimní stadion a hned nato kongresový dům a nákupní centrum. Z hokeje bude víc než hokej, bude z něj cestovní ruch, značka a kapitál. Přežití.</div></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><b>Co máte rozečteno vy?</b></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><u><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/search/label/Literatura">Číst další články o knihách</a></u></div><div style="text-align: justify;"><br /></div>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com24tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-85285492212325903692023-05-04T10:12:00.000+02:002023-05-04T10:12:25.046+02:00Pouzdrová sukně krok za krokem<p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfXAQ_9PZzAOhD6gVlMPBQUd98re70W-fDEJx7dhsztyc5BgjwtTiquu8T4k5V90Sd2zKRoFk4u8J55FYk6GKiJUIqAFOMUj3rpjlJDNYW_dBHN8dtVe0Jiw4JTZgVzSKKHEYOVvmsKSSYTuz9yafiXhXuU8JunVBi6nuMORSsnIunWsMxBNLKRmKQiA/s1500/P1210082%20-%20kopie%20-%20kopie.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1500" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfXAQ_9PZzAOhD6gVlMPBQUd98re70W-fDEJx7dhsztyc5BgjwtTiquu8T4k5V90Sd2zKRoFk4u8J55FYk6GKiJUIqAFOMUj3rpjlJDNYW_dBHN8dtVe0Jiw4JTZgVzSKKHEYOVvmsKSSYTuz9yafiXhXuU8JunVBi6nuMORSsnIunWsMxBNLKRmKQiA/w200-h200/P1210082%20-%20kopie%20-%20kopie.JPG" width="200" /></a></div><b>Ráda je šiji a ještě raději nosím. Řeč je o pouzdrových sukních, které jsou pro mě jedním z nejvariabilnějších kousků šatníku.</b><p></p><p style="text-align: justify;">Dobře vybraná pouzdrovka udělá parádu v práci i večer v divadle, stejně tak ji ovšem lze vzít s teniskami na vycházku nebo prodloužený víkend. Nejraději mám pouzdrové sukně ze silných úpletů, s gumou v pase, které jsou pohodlné, všestranné a skvěle se přizpůsobí postavě. Jak se taková sukně šije?<br /></p><p style="text-align: justify;"><span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;">Na dřívější šicí články mi přišla spousta reakcí hlavně od ne-švadlenek, a tak jsem se rozhodla přiblížit celý proces tvorby krok po kroku. Většinu času totiž netrávím nad šicím strojem, ale spíše přípravou. </p><p style="text-align: justify;">Ještě na úvod musím říct, že růžová je na mě výrazná a možná trochu nezvyklá barva. Jednu podobnou sukni jsem ale v minulosti měla a nosila jsem ji moc ráda, krásně totiž šatník prozářila. Ve článku se pokusím vytvořit větší kopii mojí dávné růžové oblíbenkyně.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiypq0oUk0VklxR4gSJioEYXrnUpDCNbIy4ZhD2XPwkAKMIo5b7jxbGqV3fFuLfE8e0dTepuTV-72bFNxjKXkpNcrYM9UVryTK5Z4lmGNAG6-gsDF-_oBT25yDV20MceLY_I5VUwS2vePcEBE9oSBlVGDfji5Vs_p5Xfy42tm6p0nRI55ikK_znA1zgDA/s1500/sukne11.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="887" data-original-width="1500" height="378" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiypq0oUk0VklxR4gSJioEYXrnUpDCNbIy4ZhD2XPwkAKMIo5b7jxbGqV3fFuLfE8e0dTepuTV-72bFNxjKXkpNcrYM9UVryTK5Z4lmGNAG6-gsDF-_oBT25yDV20MceLY_I5VUwS2vePcEBE9oSBlVGDfji5Vs_p5Xfy42tm6p0nRI55ikK_znA1zgDA/w640-h378/sukne11.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">nová růžovka - jak se povedla?</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Tak jdeme na to! Jako první je nutné <b>vybrat látku</b>. Na pouzdrovky volím silné úplety nad 300 g/m², teplákovina ani běžný tenký úplet se mi neosvědčily. Nádherné jsou pouzdrovky z pevných tkanin do zipu, ale ty nejsou tak pohodlné a také je na nich poznat každý výkyv váhy. V tomto případě jsem proto sáhla po viskózovém úpletu <b>Punto di Prada</b>, který se používá ponejvíce právě na kostýmky. Koupila jsem si ho 70 cm, na šířku má standardních 150 cm. Možná vás překvapí, že kvalitní látky jsou docela drahá záležitost. Metr mého punta vyšel na 420 Kč.</p><div style="text-align: justify;"><div>Látku jsem hned po nákupu <b>vyprala a vyžehlila</b>. Většina materiálů se má tendenci při prvním praní srážet, často až 10 %. Nevyprat látku předem, bála bych se, že skončím s výrobkem o velikost menším. Sice se látky po vyprání hůře měří a stříhají, na druhou stranu se aspoň praním zbaví zbytkové chemie z výroby, takže můžu oblečení hned po došití nosit.</div></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOXO02KHsEkSpQIL7lguCSVXLkhRnIS4l3hrLLbgiFSlesNDiNgkjbIbXDZ4LEUsEU7fwwYLB0EEHYU8F85wbYgId1pQIBQmomIFMkhAgxSwIvTScQVdughRp4Thh_exmE4siaxJt3C-iIoazRowc3BLtWrzkcmcFUEY46dn1pPWdYG5JZwszBK_ZD1Q/s1500/P1200830.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1126" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOXO02KHsEkSpQIL7lguCSVXLkhRnIS4l3hrLLbgiFSlesNDiNgkjbIbXDZ4LEUsEU7fwwYLB0EEHYU8F85wbYgId1pQIBQmomIFMkhAgxSwIvTScQVdughRp4Thh_exmE4siaxJt3C-iIoazRowc3BLtWrzkcmcFUEY46dn1pPWdYG5JZwszBK_ZD1Q/w400-h300/P1200830.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">látka a další pomůcky</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;"><b>Střih</b>, který budeme přenášet na látku, mám již hotový z dřívějšího šití. Obvykle se tiskne nebo rýsuje na papír, já preferuji <b>perlan </b>(netkanou textilii), který se méně trhá a lépe skládá. Konstrukce střihů je náročná disciplína, proto hobby švadlenky zpravidla kupují střihy online nebo využívají příloh šicích časopisů. Tento konkrétní měl původ v Burdě, ale už je hodně upravený. I střihy se totiž připravují na konfekční postavu, takže nesednou každému. U větších projektů se proto zpravidla šije zkušební model z levné látky, na kterém se střih doladí. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;"><b>Polohování látky</b> je věda! Snažím se napasovat </span><span style="text-align: left;">střih na co nejmenší množství látky, zároveň však musím</span><span style="text-align: left;"> dodržet osnovu a zohlednit pružnost (tady konkrétně potřebuji, aby sukně pružila hlavně do šířky). Protože punto má pružnost nižší než teplákovina, na kterou jsem střih původně chystala, ponechávám</span><span style="text-align: left;"> na bocích větší švové přídavky. Měkkou tužkou si načrtnu, kudy má předpokládaná švová linie vést. Ano, na látky si dělám značky - buďto právě tužkou, nebo pratelnými fixami, samozřejmě z rubové strany. Jednobarevné punto je nicméně oboulící.</span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Někdo preferuje vystřihnout látku nůžkami, jiný řezacím kolečkem, já střídám obojí. Střih má pouze 2 díly a pásek, je tedy velmi snadný na přípravu i šití. Původně byl v zadním díle rozparek a zip, ale u úpletů mi to přijde jako zbytečná práce navíc.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLV8-kpyNiDVjN2sWxxpZq9jjXrSl1tB4BHON5EGqs1kW-jwaKOpWIt35PtrxsFamFvbx8-qYzYJN204GPTeLinIMqv--H6rixPHfR4UoyWMKgytAHFgtB71cgMDk7nb-yBLG-hTuV3JYodMQ7ovIIUV4sRsa2ctjRjv4ws9UJloVeF9Cj8JzEg2jpJw/s1500/sukne1.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="615" data-original-width="1500" height="262" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLV8-kpyNiDVjN2sWxxpZq9jjXrSl1tB4BHON5EGqs1kW-jwaKOpWIt35PtrxsFamFvbx8-qYzYJN204GPTeLinIMqv--H6rixPHfR4UoyWMKgytAHFgtB71cgMDk7nb-yBLG-hTuV3JYodMQ7ovIIUV4sRsa2ctjRjv4ws9UJloVeF9Cj8JzEg2jpJw/w640-h262/sukne1.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">polohování a řezání látky</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;">V dalším kroku musím<b> nachystat stroj</b>. Běžnou <span>jehlu vyměním za jersey jehlu s tupou špičkou, vhodnou právě na úplety. Najdu barevně vyhovující niť a namotám ji na spodní cívku, obě nitě navleču, na malém vzorku látky vyzkouším napětí a vyberu steh. Jak se šijí pružné materiály? Máme na výběr buďto stroj overlock, který nevlastním, využití speciálních pružných nití, se kterými nemám zkušenost, nebo šití pružnými stehy na běžném stroji, tzv. rovnostehu. Poslední varianta pro moje občasné šití úpletů zcela stačí. Zde budu kombinovat </span>tříkroký rovný steh na záševky, overlockový steh na sešití a současné zaentlování hlavních dílů, cikcak na sešití pásku a ozdobný pružný steh na zakončení spodního lemu.</div><p style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">Následně vyznačím a </span><b style="text-align: left;">našpendlím záševky</b><span style="text-align: left;">, které musím odšít jako první. Záševky jsou velkým pomocníkem nejen u tkanin, ale i u úpletů. Právě díky nim je možné oblečení vytvarovat na konkrétní postavu, stačí záševek o centimetr prodloužit, posunout nebo upravit směr. </span><span style="text-align: left;">Já mám třeba úzká záda, takže mi sukně a šaty z konfekce vzadu často odstávají, tohle přitom záševek navíc snadno vyřeší. Hotové </span><span style="text-align: left;">záševky přeměřím, zda jsou symetrické, a přežehlím.</span></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5_H9TIzKHmZEJJZD6fef6i0D-qeAMyEcvWGZ7S_Oqqw6Ap96pzhA6LwcaUXyWuRi9ZUHyFj3COk_X45OT4jZT-jS5uKP1ErhNYVW4QJyxiC9TKKuNkcbvNiFy1NxwnGVn_zhyFkHdOz5ZY_2IHaUmtS_nmcD1zS3Ub0Y2fgB3-apj-eRepB7N-wi5Pw/s1500/sukne3.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="615" data-original-width="1500" height="262" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5_H9TIzKHmZEJJZD6fef6i0D-qeAMyEcvWGZ7S_Oqqw6Ap96pzhA6LwcaUXyWuRi9ZUHyFj3COk_X45OT4jZT-jS5uKP1ErhNYVW4QJyxiC9TKKuNkcbvNiFy1NxwnGVn_zhyFkHdOz5ZY_2IHaUmtS_nmcD1zS3Ub0Y2fgB3-apj-eRepB7N-wi5Pw/w640-h262/sukne3.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">záševky po našpendlení a odšití</td></tr></tbody></table><p></p><p style="text-align: justify;">Konečně jdu sešpendlit a <b>sešít hlavní díly</b>. Dbám, aby byly obě strany symetrické. I když mám střih ověřený, každá látka se chová jinak (to ta pružnost, vzpomínáte?), a tak si před finálním ušitím chci sukni prvně vyzkoušet nastehovanou. Protože se mi u úpletů příliš neosvědčilo stehování v ruce, stehuji na stroji: přepnu na základní steh s co největším rozsahem a bez zapošívání nahrubo prošiji. Při první zkoušce mám sukni naruby. Sedí mi přes boky, ale odstává v pase a je příliš široká ve spodní části. V kritických zónách proto 1-2 cm uberu, opět prošiju a vyzkouším, a to tak dlouho, dokud sukně přesně nekopíruje tvar boků.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_IaKJ_NYEp0QilgA2ERe8pmq64mMX9etd6A6GrXu_EcLais64AHxk4g2eiVzB1XmVHRbVbAOf4T9w9isbkoU4mNgQz62kRrF4zwMzZcKh_9htgCx2YhXpnNGFnmrEpyVCrfXzlqAUx6CAUDRvla6O54GKM3xPfOKRbTS-B3h-5big5CExjnFU1D2oIg/s1500/sukne8.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1097" data-original-width="1500" height="293" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_IaKJ_NYEp0QilgA2ERe8pmq64mMX9etd6A6GrXu_EcLais64AHxk4g2eiVzB1XmVHRbVbAOf4T9w9isbkoU4mNgQz62kRrF4zwMzZcKh_9htgCx2YhXpnNGFnmrEpyVCrfXzlqAUx6CAUDRvla6O54GKM3xPfOKRbTS-B3h-5big5CExjnFU1D2oIg/w400-h293/sukne8.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">první a druhá zkouška</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">Teprve až mám sukni naměřenou, prošiju šev milimetr od nastehování finálním overlockovým stehem, odstřihnu okraje a nastehování vypářu. Možná se ptáte, proč by nastehování nestačilo? Niť u základního stehu na rozdíl od látky nepruží, a tak by při prvním větším natažení popraskala. Overlockovým stehem pak rovnou nešiju z toho důvodu, že je náročný na čas a spotřebu nitě, ale především je prakticky neparatelný. Kdybych zjistila, že místo ubírání potřebuji sukni naopak povolit, měla bych po sešití overlockovým stehem velký problém. Na druhou stranu s</span><span style="text-align: left;">kvěle pruží a rovnou i zapraví okraje, aby se látka netřepila.</span></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMgYe6L-lufZSCbPeidqNwpMayHR9FQu0DqKhLn5jFpjjCzT2IcxxGG4bvd4huxA1SgQadv0JXJhDnmi52vvOLPYwkep3Wphi22YOwakYaqdLQYmt8iOF2bvrsaCnbPo9dMyZAhQ8awQNbUN9XBrpVSPZfBcPxMx3fYhyN5CDoNlcvLcW28O-HlFc9rg/s1500/sukne15.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="597" data-original-width="1500" height="254" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMgYe6L-lufZSCbPeidqNwpMayHR9FQu0DqKhLn5jFpjjCzT2IcxxGG4bvd4huxA1SgQadv0JXJhDnmi52vvOLPYwkep3Wphi22YOwakYaqdLQYmt8iOF2bvrsaCnbPo9dMyZAhQ8awQNbUN9XBrpVSPZfBcPxMx3fYhyN5CDoNlcvLcW28O-HlFc9rg/w640-h254/sukne15.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">overlockový steh před odstřižením a vypáráním stehovky</td></tr></tbody></table><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">Vida, sukně už se rýsuje! </span><span style="text-align: left;">Přesouváme se k<b> tvorbě pásku</b>. Švy budou schované, tak jsem se rozhodla šít cikcakem, i když není zrovna estetický. </span><span style="text-align: left;">Nejprve všechny švy rychle zaentluji, aby se látka nepárala. Gumu si přiložím k pasu, sešpendlím, sešiji a konce zatavím zapalovačem. Látku pásku našpendlím k již hotovému základu sukně. </span><span style="text-align: left;">Až ve chvíli, kdy je našpendleno, sešívám konce pásku do kruhu - šlo by jej změřit a odšít rovnou, ale takhle mi aspoň nehrozí, že bude kus látky chybět nebo přebývat.</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">Do základu "tunýlku" pak vložím již nachystanou gumu, bez ní by se totiž pásek vytahal. Protože je guma dost široká a pásek je střižený natěsno, není nutné gumu do látky prošívat. U pásku už zbývá jen poslední šev, a to vnitřní zakončení tunýlku. Někdo jej šije na stroji, já postaru v ruce, skrytě a povolenou nití, aby šev nikde nevylézal a pěkně pružil.</span></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7qjWetjs3IEL4iybrnzGHdy9KdTLRHtC7MmPiqqWbpuzKMbMTXeHwCzNV7XOMp165GLzYgho4U59svNkUIW48sKz5pM4s323h8r_CLwTfIawvMnTxO97DRiJI3VAllW7uQukJ8d2RL-Ip2oEdLuug56eutqBdiC0VvUdUE_UYBK0K1KrvH8toRJM7WQ/s1500/sukne4.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="615" data-original-width="1500" height="262" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7qjWetjs3IEL4iybrnzGHdy9KdTLRHtC7MmPiqqWbpuzKMbMTXeHwCzNV7XOMp165GLzYgho4U59svNkUIW48sKz5pM4s323h8r_CLwTfIawvMnTxO97DRiJI3VAllW7uQukJ8d2RL-Ip2oEdLuug56eutqBdiC0VvUdUE_UYBK0K1KrvH8toRJM7WQ/w640-h262/sukne4.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">pásek před a po</td></tr></tbody></table><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">Pokračuji se <b>spodním</b></span><b style="text-align: left;"> okrajem</b><span style="text-align: left;"> sukně. Nadvakrát jej zahnu, zažehlím a do hrany ještě přižehlím proužky nažehlovacího vlizelínu, který okraj zpevní. Bez něj by se spodek sukně po ušití nehezky krabatil. Vlizelín má ovšem drobnou vadu na kráse - vůbec nepruží. Mám jej proto nastříhaný na kratší proužky, mezi kterými nechávám 2 mm mezeru. Určitě budou i sofistikovanější způsoby, ale tohle se celkem osvědčilo a já aspoň nemusím řešit rozparek.</span></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjH5S1bUHw0V-uIV6drmMGLtkoFj_d_Uo50npwvzl774dlLu9OXMPuKs0_TAHtFJRKIu-PtKsMAdMuZtObLQQ4kRQvrBXxpHtV8ybvZ2awJJMVlleX5erfJO1cXAor5UzGvhr9-SQVwsFSsqDVzrh1tfXzkQXy3I5nSJUFECuuSqPoHY0P1unff3jQ_fg/s1500/sukne5.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="615" data-original-width="1500" height="262" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjH5S1bUHw0V-uIV6drmMGLtkoFj_d_Uo50npwvzl774dlLu9OXMPuKs0_TAHtFJRKIu-PtKsMAdMuZtObLQQ4kRQvrBXxpHtV8ybvZ2awJJMVlleX5erfJO1cXAor5UzGvhr9-SQVwsFSsqDVzrh1tfXzkQXy3I5nSJUFECuuSqPoHY0P1unff3jQ_fg/w640-h262/sukne5.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">vlizelín a ozdobné šití přes stehovku</td></tr></tbody></table><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">Na závěrečné prošití spodního švu jsem se rozhodla vyzkoušet ozdobný steh s lístky. Protože se nedá párat ani opravovat, bude nutné jej ušít na první dobrou. Nejprve proto šev strojem nastehuji a</span><span style="text-align: left;"> pořádně vyžehlím, aby si "lehnul", a až následně přecházím k finálnímu ozdobnému šití, které ale vůbec nejde, jak jsem si představovala. Slabý elektronický </span><span style="text-align: left;">Singer má v bočních švech problém s tloušťkou látky a ohne mi dvě (!) jehly, než ozdobné prošití dokončím. Teď už ale jen stačí vypárat stehovku a tadá, sukně je konečně hotová! </span></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglZNaI5CJIP7uNm8wFH7-CBjiq4XcsWPoq2UI9HrEaBJDd79ASBPnwnSYbMjiPvLDyx4V8uGxmssckRlE-vM2X0HX-irhHm710FdDCYT5m0agyZz0wy4AVOvjY9m-k67iyMtHCzhZ5PvcanP-u7xFD170L3VLKfuemnsGJHNbmobZjSN-OLMadQb7gEw/s1500/sukne7.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="696" data-original-width="1500" height="296" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglZNaI5CJIP7uNm8wFH7-CBjiq4XcsWPoq2UI9HrEaBJDd79ASBPnwnSYbMjiPvLDyx4V8uGxmssckRlE-vM2X0HX-irhHm710FdDCYT5m0agyZz0wy4AVOvjY9m-k67iyMtHCzhZ5PvcanP-u7xFD170L3VLKfuemnsGJHNbmobZjSN-OLMadQb7gEw/w640-h296/sukne7.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">máme hotovo!</td></tr></tbody></table><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">Úpletových pouzdrovek už mám na kontě několik, s rozparkem i bez něj. Ráda je všechny nosím. M</span><span style="text-align: left;">oje metody nejsou technologicky ideální, jsem samouk a šitím se s pauzami bavím teprve rok a půl. Výsledkem je však oblečení, které je pohodlné na nošení a přitom skvěle sedí, protože vzniká přesně moji postavu.</span></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhaa81VilPkyNA-ipRAbPoaDTGQQfrpRrt_S9gvIi4q5P5RxucmYnMGKXRMqwD4Q8EhJ3guxpqY03Ec97pfFML8vorVK3zLfyii0zBXb8Mh95X0Pfdm45WWPIB5kD1d0PuR3R_beuSj1XWrp60CxdiBvIfNc85ohSiUuJPyL8vdQknRq0WQ4Kylk05k0Q/s1500/sukne14.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="565" data-original-width="1500" height="242" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhaa81VilPkyNA-ipRAbPoaDTGQQfrpRrt_S9gvIi4q5P5RxucmYnMGKXRMqwD4Q8EhJ3guxpqY03Ec97pfFML8vorVK3zLfyii0zBXb8Mh95X0Pfdm45WWPIB5kD1d0PuR3R_beuSj1XWrp60CxdiBvIfNc85ohSiUuJPyL8vdQknRq0WQ4Kylk05k0Q/w640-h242/sukne14.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">všechny moje pouzdrovky - která je ta nej?</td></tr></tbody></table><span style="text-align: left;"></span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">Šijete? Pokud ano, kam chodíte na inspiraci? A pokud ne, bavilo vás nahlédnutí do celého procesu tvorby?</span></p><p></p><p style="text-align: justify;"><u style="text-align: left;">Související články:<br /></u><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2022/12/siti-vanocni-sukne-2022.html" style="text-align: left;">Vánoční sukně</a><br /><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/search/label/%C5%A0it%C3%AD" style="text-align: left;">Další články o šití</a></p>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com12tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-72724280527204107312023-04-30T22:19:00.003+02:002023-05-28T22:50:22.875+02:00Vídeňští motýli<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: right;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNfe0uT9xBdk-dcXndvOKDm-kykcKsVzZwjFoDEBadi5YpIHTNP2CI9ooLIviTBWEUbBaj5bWL6O1MExuYN83Xbcs-2l3_sQbq5v1fHUp_77ljWEfeAeIfE653NI3UX4Eb2UA662FVhK8ZVdXvbhMkn_bnUz2iKccxVD0A1M51e0SwMilwRPO4vwyt2A/s1500/P1200694.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1498" data-original-width="1500" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNfe0uT9xBdk-dcXndvOKDm-kykcKsVzZwjFoDEBadi5YpIHTNP2CI9ooLIviTBWEUbBaj5bWL6O1MExuYN83Xbcs-2l3_sQbq5v1fHUp_77ljWEfeAeIfE653NI3UX4Eb2UA662FVhK8ZVdXvbhMkn_bnUz2iKccxVD0A1M51e0SwMilwRPO4vwyt2A/w200-h200/P1200694.JPG" width="200" /></a></div><div style="font-weight: bold; text-align: justify;"><b style="text-align: left;">Nakoukněte do vídeňského císařského skleníku plného poletujících krasavců. </b><b>Schmetterlinghaus, v češtině "motýlí dům", je milým zastavením v samém centru Vídně.</b></div><div style="font-weight: bold; text-align: justify;"><b><br /></b></div><div style="text-align: justify;">Veřejných skleníků s exotickými druhy motýlů je po Evropě mnoho, přesto mě nikdy nepřestanou fascinovat. V Praze doporučuji skleník <i>Fata Morgana</i>, který je <span style="text-align: left;">součástí pražské botanické zahrady, motýli zde však bývají k vidění jen na jaře. Vídeňský </span><i>Schmetterlinghaus </i>oproti tomu<i> </i>funguje celoročně.<span><a name='more'></a></span></div><div style="font-weight: bold; text-align: justify;"><b><br /></b></div><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">Na jarní výlet do Vídně jsem se moc těšila. S kamarádkami, se kterými jsme se seznámily před 8 lety na Erasmu, se nám po dlouhé pauze podařilo domluvit sraz. Protože žijeme každá v jiné zemi, byla logistika poměrně náročná, a když jsme se konečně sešly, původně plánované památky vytlačily dlouhé hodiny povídání.</span></div><div><p style="text-align: justify;">Jedinými vídeňskými pamětihodnostmi, které jsme nakonec navštívily, byly galerie <i>Belvedere </i>a právě <i style="text-align: justify;">Schmetterlinghaus</i><span style="text-align: justify;">, motýlí dům. Ten stojí v centru města hned u bývalého císařského paláce <i>Hofburg</i>. Samotný skleník vznikl v roce 1901 jako součást císařských zahrad <i>Burggarten</i>. Skleník původně neměl sloužit jako motýlí dům, vystavěn byl za účelem pěstování palem. Motýli jsou zde chovaní až od roku 1998.</span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUs4dw6Pe4sxQpwVRHOADBI2V_3P7c53LuHffZdNVvAYe6I4Qx6PZlEE3QNkWldQd130HF_U0YoysoyAWi84R60QT9I-R-c6k6FfazZSXoUak7etHnZeTvoKlENFFeWXF9HPfin1Ix-l133l5WfssR9WneHVCaLA6t32I5zSe5ixRJ4ar9rk4G_t2Nog/s1500/P1200653.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1128" data-original-width="1500" height="483" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUs4dw6Pe4sxQpwVRHOADBI2V_3P7c53LuHffZdNVvAYe6I4Qx6PZlEE3QNkWldQd130HF_U0YoysoyAWi84R60QT9I-R-c6k6FfazZSXoUak7etHnZeTvoKlENFFeWXF9HPfin1Ix-l133l5WfssR9WneHVCaLA6t32I5zSe5ixRJ4ar9rk4G_t2Nog/w640-h483/P1200653.JPG" width="640" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">Malí, velcí, s křídly pestrobarevnými i v zemitých tónech, poletující, odpočívající, sající nektar z motýlích pítek i hyperaktivně se třepetající na listech banánovníků. Mrzí mě, že jsem si nepoznačila alespoň nejčastější druhy, které jsme ve skleníku potkávaly. Všichni zdejší motýli jsou odchovaní v zajetí.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><br /></div><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhyaXhRMwhGlO5ofu9jL7izE7G5Retq4RyUXpG2-fXhGY6DgXLSIYFaj8B9BUwhcbDvBHbJoSCvunf6XHet-4HFKjrHXt7iVlTy9sRAvXn220Tk1rMA4IacUnzPCC32VHvZvZXamM9n0smv_zag2-zv8CWS5G8vncgBdMAJtoP25iG01Wepwr_MRZkUqQ/s1500/P1200650.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1126" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhyaXhRMwhGlO5ofu9jL7izE7G5Retq4RyUXpG2-fXhGY6DgXLSIYFaj8B9BUwhcbDvBHbJoSCvunf6XHet-4HFKjrHXt7iVlTy9sRAvXn220Tk1rMA4IacUnzPCC32VHvZvZXamM9n0smv_zag2-zv8CWS5G8vncgBdMAJtoP25iG01Wepwr_MRZkUqQ/w480-h640/P1200650.JPG" width="480" /></a></div><br /><div style="text-align: justify;">Celý skleník je krásný. Obdivovaly jsme nejen motýly, ale i tropické květiny, liány a jezírka s vodopády, které nás na chvíli přenesly do pohádkové džungle. Každý motýl ve skleníku má svoji mateřskou rostlinu, aby se co nejvíce simulovalo divoké prostředí.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDheRNDpNd49O6UPvb3En4ww7yvn4UHjfsKPB9Z47NxiiADf9OfB1WXdDzi_AwzCDtao-GS4l4JYuAeq8FaSunrhDxDAzYyg_NAxKZvko8xXQGn9zVEHozoNw3y32UG4WGXyqtCsGJSCbjQo8d4jh_N0waYFoQsyVX3fxTI3M1x9-SoYXCWWLrLHnCuA/s1500/P1200677.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1127" data-original-width="1500" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDheRNDpNd49O6UPvb3En4ww7yvn4UHjfsKPB9Z47NxiiADf9OfB1WXdDzi_AwzCDtao-GS4l4JYuAeq8FaSunrhDxDAzYyg_NAxKZvko8xXQGn9zVEHozoNw3y32UG4WGXyqtCsGJSCbjQo8d4jh_N0waYFoQsyVX3fxTI3M1x9-SoYXCWWLrLHnCuA/w640-h480/P1200677.JPG" width="640" /></a></div></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div style="text-align: justify;"><i>Schmetterlinghaus </i>bude skvělou zastávkou, máte-li v centru Vídně půlhodinku až hodinku nevyužitého času. Je nutné počítat s tím, že o víkendech zde bývá hodně návštěvníků, motýlů zde však naštěstí poletuje také dost.</div></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpHwJEt43zegsY4tKGX3CJu7kDOXNlj6ZMG7TYVeyMaZEpyXwDOxadRQlnm72NNYLuiVMGXY7u9-lvlMo8b0tFBdiudurJ5-xJqU3e9A2T6-2RjYDiE0ySQqxI3T401U44qiKbjA_NV_Bcvt5MBkashOcpy--0V-eUzlu0Umb4WEj7kavS1klHXcnA3g/s1500/P1200667.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1126" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpHwJEt43zegsY4tKGX3CJu7kDOXNlj6ZMG7TYVeyMaZEpyXwDOxadRQlnm72NNYLuiVMGXY7u9-lvlMo8b0tFBdiudurJ5-xJqU3e9A2T6-2RjYDiE0ySQqxI3T401U44qiKbjA_NV_Bcvt5MBkashOcpy--0V-eUzlu0Umb4WEj7kavS1klHXcnA3g/w480-h640/P1200667.JPG" width="480" /></a></div><div><p style="text-align: justify;">V motýlím domě lze obdivovat nejen již dospělé motýly, kteří vám s trochou štěstí sednou třeba na ruku nebo tričko, ale i celý vývojový proces včetně líhně.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrGGT-64DwjUNqze27nIzLm9Jz5qmzudCMwICAzkYxlv9s9t3i3mrQsKOKSpFZDFrATYuA_vMo2-g6ji76eWm7Kn3w-IoP-kcPvRO6SXO9ZExYS5Grk9yKuBuWBmhX-16EKRv1bnRBBMUfncHZRDof8A8gaz2JDa5nLFEMN7cj_b2agNrdMK90729ElQ/s1181/P1200631.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="885" data-original-width="1181" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrGGT-64DwjUNqze27nIzLm9Jz5qmzudCMwICAzkYxlv9s9t3i3mrQsKOKSpFZDFrATYuA_vMo2-g6ji76eWm7Kn3w-IoP-kcPvRO6SXO9ZExYS5Grk9yKuBuWBmhX-16EKRv1bnRBBMUfncHZRDof8A8gaz2JDa5nLFEMN7cj_b2agNrdMK90729ElQ/w640-h480/P1200631.JPG" width="640" /></a></div><p style="text-align: justify;">A zde ještě pohled na císařský skleník, krásnou secesní stavbu architekta Friedricha Ohmanna, ve které se dnes nachází <i style="text-align: justify;">Schmetterlinghaus.</i></p><div style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIQx_pmCqviEADsiQKUbRI4Y_Im8-VIzVCdpJ2FGWfLREF2HbUTIa3mh4Cs6sr7QnHz17Gyai-h5PFo_lUtTpPPLf7jX2svJ9-K0G7khv5VdWWPP9nZuSWlv-4a_KE59RbF_nea11idOXfinsogWftMM2MPfg-s27q1mb02pba5wY42h5W9gsfrwnAqA/s1500/P1200606.JPG"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIQx_pmCqviEADsiQKUbRI4Y_Im8-VIzVCdpJ2FGWfLREF2HbUTIa3mh4Cs6sr7QnHz17Gyai-h5PFo_lUtTpPPLf7jX2svJ9-K0G7khv5VdWWPP9nZuSWlv-4a_KE59RbF_nea11idOXfinsogWftMM2MPfg-s27q1mb02pba5wY42h5W9gsfrwnAqA/w640-h480/P1200606.JPG" width="640" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;">Navštívili jste nějaký motýlí dům, třeba českou <i>Papilonii</i>? Já se právě dočetla, že největším motýlím skleníkem v Evropě je <i>Orchideeën Hoeve</i> v Norsku.</p><p></p><div style="text-align: justify;"><u>Související články:</u></div><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/search/label/V%C3%ADde%C5%88%202016">Vídeň 2016</a><br /><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/05/gustav-klimt-v-zamku-belvedere.html">Gustav Klimt v zámku Belvedere</a><p></p></div></div>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com21tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-85496979684343107922023-04-20T10:06:00.001+02:002023-04-20T10:06:41.701+02:00Nejlepší domácí pizza<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmzcSLErXll-7Nf_clEFqlTpaMmWflTa6KZTGLNCV-_O8dub1tMHt7Xqu9v2tATe96VMrkpK_6Cn1ZPQ-Ajjl9njScAis97DD6EtpCnwevgeGJdVWwrCCsvuex_VYswBiv-9PeXoju4k3xwlqDgdjozljqDClXBCvvQHvdDgK_D8C2_tLsDTkzs4q_qQ/s1500/P11909822.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1499" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmzcSLErXll-7Nf_clEFqlTpaMmWflTa6KZTGLNCV-_O8dub1tMHt7Xqu9v2tATe96VMrkpK_6Cn1ZPQ-Ajjl9njScAis97DD6EtpCnwevgeGJdVWwrCCsvuex_VYswBiv-9PeXoju4k3xwlqDgdjozljqDClXBCvvQHvdDgK_D8C2_tLsDTkzs4q_qQ/w200-h200/P11909822.JPG" width="200" /></a></div></div><b><div style="text-align: justify;"><b>Kdo má chuť na pizzu? A co si ji pro jednou upéct doma?</b></div></b><p></p><p style="text-align: justify;">Díky kamarádce, co žila delší dobu v Itálii, jsem se naučila péct tradiční italskou pizzu i v českých podmínkách. Když jsem pochopila, jak jednoduchá je příprava, začala jsem si ji užívat a nakonec dospěla k závěru, že mám domácí pizzu mnohem raději než kupovanou z většiny pizzerií, o mražené ani nemluvě. Příprava pizzy bude bavit i děti, je kreativní a umožňuje nakombinovat si suroviny přesně podle chuti nebo dietních omezení každého z nás.<br /><span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;">V článku představím snadný hrnkový recept na těsto a dvě náplně - moje nejoblíbenější <i>sugo pomodoro</i> na margheritu a smetanovou variantu se špenátem a lososem, kterou miluje můj partner. Pizza chutná skvěle hlavně díky kvalitním surovinám, proto se snažím používat maximum čerstvých ingrediencí a nešetřit na nich. U málokterého jídla je rozdíl tak znát. Mozzarellu eidemem plnohodnotně nenahradíme, pasírovaná rajčata kečupem také ne.</p><p style="text-align: justify;">Těsto je na dvě středně velké pizzy, ale musím říct, je tak dobrá, že je to málo... Zpravidla peču z dvojité dávky několik různě nazdobených pizz naráz. </p><p style="text-align: justify;"></p><div style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifbGxaOhdTGTFeMiLxrIWGpKueOMaEiwiY5_zCRKlPZLRlbywYDb3jKmixc9kHX5Rk-IH3WP7IrXbsylCb3js2JoQNKJvm8YFtHTkDykwRbvIfUkzyMD4sUwLbhN_iineZKNy796Sd0IICGdwefqUCujIRrIvO1Jhkz_VpFrMTcyL5kofkYdfmAbpIhg/s1500/P1190964.JPG"><img border="0" data-original-height="1201" data-original-width="1500" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifbGxaOhdTGTFeMiLxrIWGpKueOMaEiwiY5_zCRKlPZLRlbywYDb3jKmixc9kHX5Rk-IH3WP7IrXbsylCb3js2JoQNKJvm8YFtHTkDykwRbvIfUkzyMD4sUwLbhN_iineZKNy796Sd0IICGdwefqUCujIRrIvO1Jhkz_VpFrMTcyL5kofkYdfmAbpIhg/w400-h320/P1190964.JPG" width="400" /></a></div><p></p><p style="text-align: justify;"><u><b>Těsto na 2 pizzy<br /></b></u>20 minut na přípravu, hodina na kynutí</p><p style="text-align: justify;"><u>Suroviny:<br /></u><span style="text-align: left;">1 hrnek teplé vody (200 ml)<br /></span><span style="text-align: left;">2,5 hrnku pšeničné hladké mouky (cca 450 g) a pár lžic navíc na rozválení<br /></span><span style="text-align: left;">1/3 balení kvasnic (10-15 g)<br /></span><span style="text-align: left;">špetka soli</span></p><p></p><div><u>Příprava:</u><br /><div style="text-align: justify;">Vodu v hrnku ohřeji, aby byla vlažná až teplá, osolím a rozmíchám v ní kvasnice. Směs naliji do velké mísy, kde ji promíchávám a postupně přidávám mouku, dokud z ní není vláčné těsto. Zprvu míchám vařečkou, později těsto hnětu rukama, až je z něj krásný bochánek. Mísu přikryju utěrkou a těsto nechám alespoň hodinu kynout.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlp8EwqJomP2dQuxy6WBV4NHbpMGyg6WnCF_xtwqUravTsmdPD2xhaoPsw-o0cvDhp8JnNTnYKTudODkQL_spCX3JIe8uyKF1Acggp1eEwNFfYQm1QSPmBWRfZ3WAimefWrS9bsvMl9Q9lPVkVlTHuH_sCuvFQ--G21DQE30Te9iepCA37K_tByPbwmQ/s1500/pizza1.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1039" data-original-width="1500" height="445" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlp8EwqJomP2dQuxy6WBV4NHbpMGyg6WnCF_xtwqUravTsmdPD2xhaoPsw-o0cvDhp8JnNTnYKTudODkQL_spCX3JIe8uyKF1Acggp1eEwNFfYQm1QSPmBWRfZ3WAimefWrS9bsvMl9Q9lPVkVlTHuH_sCuvFQ--G21DQE30Te9iepCA37K_tByPbwmQ/w640-h445/pizza1.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">příprava těsta</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;">Až je těsto nakynuté, znovu jej rukama propracuji a rozdělím na poloviny. Každou vyválím na co nejtenčí základ, který by se měl tak akorát vlézt na standardní velikost plechu. Těsto válím přímo na pečícím papíru, který na plech celý přetáhnu, jinak se s již rozváleným těstem manipuluje špatně.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Nanesu náplň, lehce ohnu okraje, aby nevytékala, a rovnou pizzu šupnu do předem rozpálené trouby. <b>Pizzu peču na </b><span style="text-align: left;"><b>cca 260 °C zhruba 7-8 minut </b>na spodní ohřev, popř. konvenční ohřev. Pizza potřebuje teplo zespodu, takže ji umísťujeme co nejníže a pečeme samostatně jeden plech po druhém. </span><span style="text-align: left;">A</span>by se co nejvíce nasimulovala kamenná pec, cílem je péct co nejkratší dobu na co nejvyšší teplotu, kterou pizza v domácí troubě snese. Doba pečení však závisí i na vrstvě suga a síle těsta, navíc každá trouba peče trochu jinak... Že je pizza hotová poznáte snadno - rozvoní celou kuchyni, na okrajích vyskáčou hnědé skvrnky a spodek začne zlátnout. Pizzu zatepla nakrájím, naaranžuji na ni čerstvé bylinky a co nejdříve servíruji.</div></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Tip: Aby se zbylé kvasnice nevyhodily, nechávám je zamrazit. Při příštím pečení pizzy jako když najde!</div><p><b><u>Pizza margherita<br /></u></b>Příprava náplně 10 minut<br />Porce na 2 pizzy</p><p style="text-align: justify;">Rajčatové <i>sugo pomodoro</i> je snadnou klasikou a výborným základem nejen pro margheritu, ale i pro kombinace se sušenou šunkou, salámem, olivami nebo třeba mexickou pizzu. Spotřeba suga záleží na tom, jak se podaří rozválet těsto, proto ho nachystejte klidně více a co zbyde si dejte další den na těstoviny. </p><p style="text-align: justify;"><u>Suroviny na sugo:<br /></u><span style="text-align: left;">1 větší cibule<br /></span><span style="text-align: left;">400 - 500 g drcených nebo pasírovaných rajčat<br /></span><span style="text-align: left;">3 lžičky sušeného oregana (nebo nasekané čerstvé)<br />další italské koření dle chuti<br /></span><span style="text-align: left;">5 lžic olivového oleje<br /></span><span style="text-align: left;">špetka soli<br /></span><span style="text-align: left;">špetka pepře</span></p><p style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;"><u>Ostatní suroviny:<br /></u></span><span style="text-align: left;">300 - 400 g čerstvé mozzarelly vcelku (3 běžná balení)<br /></span><span style="text-align: left;">svazek čerstvé bazalky</span></p><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpd6DOr6xwUW0l_ipzOB0ssvxycW297NyA4Tur3orejtJmfLMTuMLmSjVkmxI2qdv5irRBewNyG-wU9Nhz3PR8128jVimjohErOUtNtJM-e4EbV0TXa8_euX1OwqkLagPbub8wgEJ6O-s7PvI8Wv8Ohr0p4wrVmiMfXegsO2Dx6rrhihDsWt9_37cjZA/s1500/pizza3.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1039" data-original-width="1500" height="445" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpd6DOr6xwUW0l_ipzOB0ssvxycW297NyA4Tur3orejtJmfLMTuMLmSjVkmxI2qdv5irRBewNyG-wU9Nhz3PR8128jVimjohErOUtNtJM-e4EbV0TXa8_euX1OwqkLagPbub8wgEJ6O-s7PvI8Wv8Ohr0p4wrVmiMfXegsO2Dx6rrhihDsWt9_37cjZA/w640-h445/pizza3.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">sugo pomodoro</td></tr></tbody></table><u style="text-align: left;"><br /></u></div><div style="text-align: justify;"><u style="text-align: left;">Příprava</u><span style="text-align: left;">:</span></div><div style="text-align: justify;">Cibuli nakrájím na kostičky, nasypu do kastrolu k jedné lžíci rozehřátého olivového oleje a nechám zezlátnout. Následně přidám drcená rajčata, sůl, pepř, oregano, případné další koření a zbylé cca 4 lžíce olivového oleje. Pořádně promíchám a nechám prohřát, vařit směs nemusí. Sugo má být výrazné, lehce kořeněné a olejové.</div><p></p><div style="text-align: justify;">Když mám nachystané rozválené těsto, lžicí nanesu sugo a přidám na plátku nakrájenou mozzarellu. Bazalku pokládám až v momentu, co pizzu vytahuji z trouby, jinak by se spálila.</div><p></p><div style="text-align: justify;"><b><u>Špenátovo-smetanová pizza<br /></u></b><span style="text-align: left;">Příprava náplně 15 minut<br />Porce na 2 pizzy</span></div><p></p><div><u>Suroviny na sugo:<br /></u>400 ml smetany (čím hustší, tím lepší)<br />200 g strouhané mozarelly, popř. jiného podobného italského sýru<br />4 větší stroužky česneku<br />půl lžičky soli</div><div><br /></div><div><u>Ostatní suroviny:<br /></u>250 g čerstvého baby špenátu<br />150 - 200 g uzeného lososa </div><div><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWmKnaEa4MS8pZjWN2zbRFpwYMe0RZpZskzdrDaQKJiLh2hJXGuIKo91YhRFmtYNSuc4ykHKIYjKsOAMTYppPKWUvYYXy58nM0JrTOk8sWjOMcC1HBP09eAYPJQnIxX0h30Po4UKSmB9Cd2vuvJHQI_FYT9dlXAlnssGACYr6QuzHb2xBsTD6Km6LR3Q/s1500/pizza2.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1039" data-original-width="1500" height="445" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWmKnaEa4MS8pZjWN2zbRFpwYMe0RZpZskzdrDaQKJiLh2hJXGuIKo91YhRFmtYNSuc4ykHKIYjKsOAMTYppPKWUvYYXy58nM0JrTOk8sWjOMcC1HBP09eAYPJQnIxX0h30Po4UKSmB9Cd2vuvJHQI_FYT9dlXAlnssGACYr6QuzHb2xBsTD6Km6LR3Q/w640-h445/pizza2.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">špenátovo-lososová pizza</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;">Jako první promyji baby špenát a nechám jej po hrstech nasucho srazit na rozpálené pánvi. Z původních 250 g zbyde stěží třetina.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div><div style="text-align: justify;">V samostatném hrnci pak rozmíchám smetanu, strouhaný sýr, utřený česnek a sůl. Množství soli volte podle slanosti sýra, na mozzarellu je to cca 0,5 kávové lžičky. Směs neprohřívám, aby se sýr neroztekl, pouze promíchám a hned rovnoměrně nanáším na rozválené těsto. Následně nahoru položím vysrážený špenát a natrhané kousky uzeného lososa. Pak už jen upéct a můžeme zasednout ke stolu.</div><div style="text-align: justify;"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZ4OKegsdaFjPIWWCE8RQAiGuKEZSwcw3dh0OIjn3eB1Bp2HNByGBonFBffgakwNVk_Ury-W7R45eBrjE6gL1pQZ285PPsBnEhgDSpJq9P2AvxROzFrAqoUaz6Aqk9yGBO5xh1Qakz03KJtl1VA2OEMKKtVlpBERHJg7FatLHrc9xXQxyCsUyFc7Wh8g/s1500/P1190972.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1202" data-original-width="1500" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZ4OKegsdaFjPIWWCE8RQAiGuKEZSwcw3dh0OIjn3eB1Bp2HNByGBonFBffgakwNVk_Ury-W7R45eBrjE6gL1pQZ285PPsBnEhgDSpJq9P2AvxROzFrAqoUaz6Aqk9yGBO5xh1Qakz03KJtl1VA2OEMKKtVlpBERHJg7FatLHrc9xXQxyCsUyFc7Wh8g/w400-h320/P1190972.JPG" width="400" /></a></div></div><br /><div style="text-align: justify;">Jakou pizzu máte nejraději? Pečete si ji i doma, nebo dáváte přednost kupovaným? Pokud ano, máte někdo zkušenost s kamenem na pečení?</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div><u>Související články:</u></div><div><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2022/03/honzovy-kynute-buchty.html">Honzovy kynuté buchty<br /></a><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2021/10/tazin-na-svestkach.html">Tažín na švestkách<br /></a><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/search/label/Recepty">Další recepty </a></div></div>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com14tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-73083178012457898352023-04-13T11:41:00.005+02:002023-04-13T11:42:22.316+02:00Obecní dům v Praze <p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjf0rychyocOkKAe_9sH5rFF2pYpPOO58lbh0PLdyBWs5jru-j6h_MldrsUYXoFacdfKTdus4Wf5m1LgfHatlAreVWCSNJ1MEvXt_gPPTAlV4Tp9R8_3s9CirYrfCTOG6b0ErNRr9xxPEaRBEcRgf2JG4Osox0CfCYkjv2MOnnRWw5Xr9N2cSAVZY805Q/s1407/P1200207.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1407" data-original-width="1125" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjf0rychyocOkKAe_9sH5rFF2pYpPOO58lbh0PLdyBWs5jru-j6h_MldrsUYXoFacdfKTdus4Wf5m1LgfHatlAreVWCSNJ1MEvXt_gPPTAlV4Tp9R8_3s9CirYrfCTOG6b0ErNRr9xxPEaRBEcRgf2JG4Osox0CfCYkjv2MOnnRWw5Xr9N2cSAVZY805Q/w160-h200/P1200207.JPG" width="160" /></a></div><div style="text-align: justify;"><b>Obecní dům je bezpochyby jednou z nejkrásnějších secesních budov naší země. Jaká je jeho historie, jak vypadají běžně nepřístupné interiéry a jaké výstavy uvnitř můžeme navštívit?</b></div></span></div><p></p><p style="text-align: justify;">Předminulý týden jsem si splnila jedno ze svých velkých přání. Využila jsem cesty mé sestry do Prahy, v práci si vzala půl dne volno a objednala nás na komentovanou prohlídku interiérů, ke které jsme rovnou přidaly i současně probíhající výstavy <b>Blanky Matragi</b> a <b>Alfonse Muchy</b>.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;">Praha na přelomu 19. a 20. století byla městem tří národností: Čechů, Němců a Židů. Židé se drželi ve vlastní čtvrti, Josefově, německá honorace využívala německé Casino (dnešní Slovanský dům) a pro Čechy vyvstala potřeba místa setkávání, které by reflektovala národní hrdost a češství. V roce 1904 byl schválen projekt Obecního domu, využívající lukrativní pozemek v centru Starého Města, na kterém ve 14. a 15. století stával královský dvůr.</p><p style="text-align: justify;">Obecní dům byl od počátku opulentní a velmi drahý projekt - původní rozpočet 3 miliony korun byl nakonec dvojnásobně překročen. Hlavními architekty se stalo duo Antonín Balšánek a Osvadl Polívka. Multifunkční objekt, zahrnující prostory restaurační, hudební, výstavní i obchodní, vznikal v moderním secesním slohu <i>Art Nouveau</i> a zároveň byl vybaven nejnovější dostupnou technologií - telefonem, elektřinou, kterou instaloval samotný Křižík, systémem větrání a vytápění, ale i parní prádelnou nebo potrubní poštou.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEih6tEzatkSdscKBNBaQkDfYLFIQlrEwtJPkp12MV0x1IJYA3uW_WM_w1dA3aXTr3GYUVGTJMZg60e8GI5ts-vVTGOBvIUdvJIvRnjoZ6XAlS3yGzlaPi_zxPv7LwaqZG56IY5GKtf2PfL2R3vBqJk9f_yD-VVJTyx0QZRSnBMxAjerCD26YyOjAldaLg/s1500/P1200210.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEih6tEzatkSdscKBNBaQkDfYLFIQlrEwtJPkp12MV0x1IJYA3uW_WM_w1dA3aXTr3GYUVGTJMZg60e8GI5ts-vVTGOBvIUdvJIvRnjoZ6XAlS3yGzlaPi_zxPv7LwaqZG56IY5GKtf2PfL2R3vBqJk9f_yD-VVJTyx0QZRSnBMxAjerCD26YyOjAldaLg/w400-h300/P1200210.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Obecní dům na Náměstí Republiky</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Některé z částí Obecního domu byly zpřístupněny již v roce 1909, slavnostní otevření však proběhlo až v lednu 1912. Hlavní chloubou je rozsáhlý hudební sál nesoucí jméno Bedřicha Smetany, v jehož prostorech se i dnes konají koncerty, recepce a plesy. Ve spodním patře se dále nachází restaurace a první pražský bar.</p><p style="text-align: justify;">Prostory horního patra jsou přístupné pouze při speciálních akcích nebo komentované prohlídce. Měšťanská beseda, která vznik Obecního domu iniciovala, v touze vytvořit pomník národnímu obrození oslovila ty nejvýraznější umělce své doby, kteří dostali volnou ruku v tvorbě. Každý ze sálů je laděný v trochu jiném duchu, některé dokonce v odlišném slohu. Alfons Mucha, Karel Špilar, Max Švabinský, František Ženíšek nebo Jan Preisler, jen malý výčet jmen, které se na výzdobě Obecního domu podílely. Dohromady je celek krásným plynutím umění přelomu 19. a 20. století. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1fAsyL-kF1KVs4yliXUrA4p4_oh4Gc6RT19-freQ1i4GJPKVkPndNW-8KXssE08nIOhfXtOophT8zX0nwBgLq2ZUFHvWR9CaxsksuSqzo7H1HRQxKnX-OxcV16D406YhxXqnzrS7ChAw2iDw1X5T3ZEGg2PMBqxGCrkD0gm1Yl3WpIfrIzfVBxgqxvg/s1500/P1200267.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1fAsyL-kF1KVs4yliXUrA4p4_oh4Gc6RT19-freQ1i4GJPKVkPndNW-8KXssE08nIOhfXtOophT8zX0nwBgLq2ZUFHvWR9CaxsksuSqzo7H1HRQxKnX-OxcV16D406YhxXqnzrS7ChAw2iDw1X5T3ZEGg2PMBqxGCrkD0gm1Yl3WpIfrIzfVBxgqxvg/w240-h320/P1200267.JPG" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEih_Pjewyp2ymOKcmZ9OX4tfkEE3ZEZldLKFnHd2vVpqh9MA-3yGj5T8BKuogPIP8Rt6Tk5Rndn7vsaFnUF5ut9gn138EfTogqf5tWeeEXLyUMjzEX4EB4M1aID0bPAli1gMaWsbIxXWFJ6xy-qoiwH7wvuvN5Q35D3A0t7aWLHeqLnvUls5DNqnSM7kQ/s1500/P1200286.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEih_Pjewyp2ymOKcmZ9OX4tfkEE3ZEZldLKFnHd2vVpqh9MA-3yGj5T8BKuogPIP8Rt6Tk5Rndn7vsaFnUF5ut9gn138EfTogqf5tWeeEXLyUMjzEX4EB4M1aID0bPAli1gMaWsbIxXWFJ6xy-qoiwH7wvuvN5Q35D3A0t7aWLHeqLnvUls5DNqnSM7kQ/w240-h320/P1200286.JPG" width="240" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">Smetanova síň a Orientální salonek</div></div><p style="text-align: justify;">Moc se mi líbí, že prostory stále plní svoji původní funkci a nestaly se turistickým skanzenem. Obecní dům byl důstojnou kulisou zásadních historických okamžiků Československa i samostatné České republiky, ale stejně tak hostil množství neformálních zábav a setkání.</p><p style="text-align: justify;">Níže je vyfocený Grégrův sál s pompézními malbami Františka Ženíška. Právě v něm byla v roce 1918 vyhlášena nezávislost Československa na Rakousku-Uhersku.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjid8UM5QIPmROkCjhBRBsowJF3VByxZpB7DSkNIF9UImJhoMwBMXdS0FOdJULzQUzBKGvA1Yn6qWCHRHiH1NRzoBv3IwZ_LULmnP3peMHpa8f7s5uYFUg5XdasowTgKo8H6TAWsIf-5dV-Les4j7miZSnt6Jdn4bKV19gor2t-B0Gk_qkF_SVm2zP8_g/s1500/P1200298.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjid8UM5QIPmROkCjhBRBsowJF3VByxZpB7DSkNIF9UImJhoMwBMXdS0FOdJULzQUzBKGvA1Yn6qWCHRHiH1NRzoBv3IwZ_LULmnP3peMHpa8f7s5uYFUg5XdasowTgKo8H6TAWsIf-5dV-Les4j7miZSnt6Jdn4bKV19gor2t-B0Gk_qkF_SVm2zP8_g/w400-h300/P1200298.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Grégrův sál</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Za zmínku stojí také Primátorský sál, který na mě v prvé chvíli působil jako kaple. Za výzdobou stojí Alfons Mucha s motivem slovanské soudržnosti. Sál je výjimečný i proto, že se Mucha nestaral jen o nástěnné malby, ale sám se ujal návrhu veškerých dekorativních komponent, od nábytku až po kování nebo výšivku závěsů.</p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwdWxnM6Y_x8X8ZajBCP0idfDDl5i1JRX20fQa877OKuNo9ieYjguDe1hevs1ny1zLSslFOs8N3azEsFhOGel0t_YSMhr8Slp3yTe-4zJgEOppEEsgK3K8U0TqJv54TbcKTxJHrZkImygt9c4CKqo33Bw9qy8OluwtX01mZpMn2uOukKZtr8jKeFQUKA/s1500/P1200328.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwdWxnM6Y_x8X8ZajBCP0idfDDl5i1JRX20fQa877OKuNo9ieYjguDe1hevs1ny1zLSslFOs8N3azEsFhOGel0t_YSMhr8Slp3yTe-4zJgEOppEEsgK3K8U0TqJv54TbcKTxJHrZkImygt9c4CKqo33Bw9qy8OluwtX01mZpMn2uOukKZtr8jKeFQUKA/w400-h300/P1200328.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Primátorský sál</td></tr></tbody></table><p></p><p style="text-align: justify;">Dílo Afonse Muchy jsme mohly dále obdivovat na <b>výstavě iMucha</b>, představující rozšířenou sbírku Muchových originálů, které shromažďuje český tenista Ivan Lendl. Alfons Mucha (1860 - 1939), rodák z Ivančic, byl jedním z mála českých malířů, kterým se podařilo prorazit nejen u nás, ale i mimo Evropu. Velkou část života Mucha strávil v Paříži, kde se stal známým díky spolupráci s herečkou Sarah Bernhardt, které maloval plakáty pro její divadelní hry.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1s1PILcwccOo_D0faVOM4xMxjk8ZvE3-_FbimevYblRIJ3L9VM9Hs7LK7sQgArEE-gPxGWNy3fEX9pjjAfQLOQ68n6NA6iZv8ikABw7ew_LTxRVrAdgHT01ucenEpuC0UN6ODu7MrYSVrpJH70dlAztlqEWLi-YsTe2vnWo317nSGWCBRlPGkIvEeEg/s1500/P1200353.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1s1PILcwccOo_D0faVOM4xMxjk8ZvE3-_FbimevYblRIJ3L9VM9Hs7LK7sQgArEE-gPxGWNy3fEX9pjjAfQLOQ68n6NA6iZv8ikABw7ew_LTxRVrAdgHT01ucenEpuC0UN6ODu7MrYSVrpJH70dlAztlqEWLi-YsTe2vnWo317nSGWCBRlPGkIvEeEg/w400-h300/P1200353.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">plakáty pro Sarah Bernhardt</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Lze říci, že Muchu proslavila právě reklama, do které zasazoval éterické ženy a dívky, takže inzerovaný produkt a jméno značky často zůstávají zcela nezřetelné. Hezkým příkladem je reklama níže na sušenky <i>Lefèvre-Utile</i>. Nejenže se sušenky na výjevu nikde nenachází, ale navíc plakát ve spodní části nese doporučení od Sarah Bernhard, která zde působí jako influencer počátku 20. století. Ve volném překladu: "Nic není lepšího než LU sušenka. Vlastně ano, dvě LU sušenky!".</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEge0SNay_fxy4Myk24xNufo-rIf5yMqj_yjzqyPfB3R9RLCkPZA8xF8v5dR2N8mmV9iC0gd5ikEgNjQFo3jIyX8yJZlQiMAAHPpIJMxftPZdhCfD7mP1A0HaicKZgYFmiCDMoMJGQrP8YDQcmdF-J0IsYDXOX1ydrvgvg-k8bC4qGIcAbh3LARE4Iyg1A/s1500/mucha.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="749" data-original-width="1500" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEge0SNay_fxy4Myk24xNufo-rIf5yMqj_yjzqyPfB3R9RLCkPZA8xF8v5dR2N8mmV9iC0gd5ikEgNjQFo3jIyX8yJZlQiMAAHPpIJMxftPZdhCfD7mP1A0HaicKZgYFmiCDMoMJGQrP8YDQcmdF-J0IsYDXOX1ydrvgvg-k8bC4qGIcAbh3LARE4Iyg1A/w640-h320/mucha.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="text-align: justify;">A. Mucha pro Lefèvre-Utile, 1903</span></td></tr></tbody></table><br /><div><div style="text-align: justify;">Alfonse Muchu mám velmi ráda a jeho výstavy cíleně vyhledávám. Tato v Obecním domě je skvěle členěná, rozsáhlá a tematicky různorodá. Mimo reklamní plakáty se zde nachází množství originálů dekorativních panó, kalendářů nebo malovaných pozvánek, jakožto i pasáže věnované Slovanské epopeji, vitrážím v katedrále Sv. Víta nebo výzdobě Primátorského sálu.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Vždycky mě překvapí, jak unikátní a nenapodobitelný styl si dokázal Mucha vytvořit a jak jsou jeho reklamy nadčasové. Přitom maloval s naprosto obyčejnými potřebami - namísto nadrozměrných plakátů využíval papíry slepené jeden ke druhému, často jsou na nich dosud znatelné črty obyčejnou tužkou nebo obrysy tuší. Výstava <i>iMucha </i>je doplněná o velkoplošné digitální projekce s "oživlými obrazy", u kterých je možné posedět, odpočinout si a načerpat inspiraci secesní krásou.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><i>Zodiac</i>, jeden z mých nejoblíbenějších obrazů, a jednoduchá pozvánka na Muchovy umělecké kurzy v Paříži:</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzMpcdJdWSVZyb0AJ3jK_RTRGrLtQMmJAFnYH8PVwl7QA5Jx4XHSq2hHoLPUaZDrWual3Ix7LQEnDgMppMHKYHVHF7nAoOdohPO1kNufdFt5vebKwAy4iiL7ld__PMWB_TxVuzayApTytza-sZvI3LJ7SNn3aBAgImJHu39OBYItibQYZZFrCuNfpF4w/s1500/P1200404.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1127" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzMpcdJdWSVZyb0AJ3jK_RTRGrLtQMmJAFnYH8PVwl7QA5Jx4XHSq2hHoLPUaZDrWual3Ix7LQEnDgMppMHKYHVHF7nAoOdohPO1kNufdFt5vebKwAy4iiL7ld__PMWB_TxVuzayApTytza-sZvI3LJ7SNn3aBAgImJHu39OBYItibQYZZFrCuNfpF4w/w240-h320/P1200404.JPG" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlUgfklPuCHOvWWZ2p4BhBqBf18An2K9XFREXoXyOI3MnWINkDPtAccg04jDT9u4pyVHq1WPI7HjOBN8ItoDG1-LaZZ6QIhtiUDjJWu5MgalYxgcR27lkX_51ryXVxubnG8EhjwrIf8fO-ds2929Gf2kYhafwmfJntcIiJ6GmlemDCIti-NiqU2Yz8tA/s1500/P1200406.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlUgfklPuCHOvWWZ2p4BhBqBf18An2K9XFREXoXyOI3MnWINkDPtAccg04jDT9u4pyVHq1WPI7HjOBN8ItoDG1-LaZZ6QIhtiUDjJWu5MgalYxgcR27lkX_51ryXVxubnG8EhjwrIf8fO-ds2929Gf2kYhafwmfJntcIiJ6GmlemDCIti-NiqU2Yz8tA/w240-h320/P1200406.JPG" width="240" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">A. Mucha, 1896 a 1900</div></div><br /><div style="text-align: justify;">Druhou stálou výstavou v Obecním domě je <b>Timeless od Blanky Matragi</b>, představující originální modely slavné návrhářky. Blanka Matragi se narodila v roce 1953 ve Světlé nad Sázavou, většinu svého života ale prožila v Libanonu, zemi svého manžela. Zdobné vyšívané modely pro perské princezny a šejchy vznikají v salonu v Bejrútu, tvoří však i pro české zákaznice.</div><p style="text-align: justify;">Od návrhu až po reálný model a jeho propagační snímky:</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGrs0tfTf9orL3kjynFMpbrta1ak7GP2fXR5wfK3SzHus_uSQSrEd2pBSCJlZPUXNo1ljycwJjctiUNg_6J4EqQydU1D1PAPyyqfMKb8TstUvf0xAFFUvPcRSHnUMpmWxV6xee0PzU_m4qHUQvngcYH0io5NAeRpuu1JhWoGzR8OyZAU7GLA2pEsuYZg/s1500/matragi.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="715" data-original-width="1500" height="306" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGrs0tfTf9orL3kjynFMpbrta1ak7GP2fXR5wfK3SzHus_uSQSrEd2pBSCJlZPUXNo1ljycwJjctiUNg_6J4EqQydU1D1PAPyyqfMKb8TstUvf0xAFFUvPcRSHnUMpmWxV6xee0PzU_m4qHUQvngcYH0io5NAeRpuu1JhWoGzR8OyZAU7GLA2pEsuYZg/w640-h306/matragi.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Blanka Matragi, kolekce 2012</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Retrospektivní výstava <i>Timeless </i>představuje průřez tvorbou. Svatební šaty, večerní modely, skici jednotlivých kolekcí, překrásné ukázky ručních výšivek, dekorativní sklo. Výstava není tolik rozsáhlá jako <i>iMucha</i>, ale je na co koukat.</p><p style="text-align: justify;">Šaty jsou zajímavé nejen jedinečným rukopisem, ve kterém Blanka Matragi tvoří, ale také použitým materiálem, kde převažuje ručně malované a vyšívané hedvábí - detaily, které fotky nemají šanci zachytit a pro které se vyplatí vidět šaty naživo. Na výstavě <i>Timeless </i>jsem byla již podruhé, ale až teď, když sama šiju, dokážu naplno ocenit rafinovanost vetkanou do každého modelu. Když budete mít štěstí, můžete se objednat i na občasnou komentovanou prohlídku přímo s paní Matragi.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmbiQIsMNWwNqPLDWH22wL9IlKmFKwu6-xv4DxAOzA02M6klIewBLoOsuTYT-PKpuuPll71E-PQ3pPKV-ISWTdM-Q3BSy5_6DuqYBYNLfCGP56mdE6OcYykPVZT7fMGuTmdHjC_gpAuENG0dM1xkH89e57KqA1vEPId7v-wetMEl37uwpqr298CVYY-Q/s1500/P1200264.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmbiQIsMNWwNqPLDWH22wL9IlKmFKwu6-xv4DxAOzA02M6klIewBLoOsuTYT-PKpuuPll71E-PQ3pPKV-ISWTdM-Q3BSy5_6DuqYBYNLfCGP56mdE6OcYykPVZT7fMGuTmdHjC_gpAuENG0dM1xkH89e57KqA1vEPId7v-wetMEl37uwpqr298CVYY-Q/w400-h300/P1200264.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Blanka Matragi - Timeless</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Prostory pražského Obecního domu jsou nejen hodné obdivu, ale navíc nabízí honosné zázemí oběma výstavám, koncertům a dalším kulturním akcím. Tak kdy se sem vydáte?</p><p style="text-align: justify;"><u>Odkazy:<br /></u><a href="https://www.obecnidum.cz/cs/prohlidky/">Prohlídky Obecního domu</a><br /><a href="https://imucha.com/cs/vystava">Výstava iMucha </a><br /><a href="https://www.blankamatragi.eu/nase-novinky/vysta-timeless-komentovana-prohlidka/">Výstava Blanky Matragi</a></p><p style="text-align: justify;"><u>Související články:<br /></u><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2018/07/alfons-mucha-dva-svety.html">Národní muzeum v Praze<br />Alfons Mucha: Dva světy<br /></a><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/search/label/Praha%20nezn%C3%A1m%C3%A1">Praha neznámá</a></p></div>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com12tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-86977383990216496232023-03-20T10:18:00.005+01:002023-03-20T11:56:07.480+01:00Zimní pozdrav z Alp<p style="text-align: justify;"><b>Jestli jsem se v posledních měsících na něco opravdu hodně těšila, tak to byl prodloužený víkend v rakouských Alpách.</b></p><p style="text-align: justify;">S partnerem a mými rodiči jsme vyrazili do oblíbeného lyžařského střediska <b>Schladming</b>. Před lety jsem jej zažila jak pod sněhovou peřinou, tak i v letních měsících jako malebné horské městečko obklopené loukami a pastvinami. Schladming je pro mě místem, kam se budu vždycky ráda vracet. Miluji zdejší nekonečné sjezdovky, vynikající alpskou kuchyni i péči ochotné paní domácí. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgdvjGZDh-wm-oZEc3Jhqu_TwBR30xNC8SalPx0jFgfr_ZlrdBG6m8pUSpM4h2HJ7sHvF8MYm2boMG6pd9qi3xRXaGUZNTXL8WDaI7F011qbl3CeoToDCmc08LSRwGcLltwJOF5CKi3miUeIyFQT6wGqMDcDtAiZEnslcLdfMtwAC5CU-3IC4KdKUg7g/s1500/20230211_120552.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="938" data-original-width="1500" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgdvjGZDh-wm-oZEc3Jhqu_TwBR30xNC8SalPx0jFgfr_ZlrdBG6m8pUSpM4h2HJ7sHvF8MYm2boMG6pd9qi3xRXaGUZNTXL8WDaI7F011qbl3CeoToDCmc08LSRwGcLltwJOF5CKi3miUeIyFQT6wGqMDcDtAiZEnslcLdfMtwAC5CU-3IC4KdKUg7g/w640-h400/20230211_120552.jpg" width="640" /></a></div><br /><span><a name='more'></a></span><p style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">Zdejší lyžařský areál <b>Ski Amadé</b> pod sebou zastřešuje přes 123 km sjezdovek </span><span style="text-align: left;">rozmístěných na čtyřech lanovkami propojených kopcích. My jsme bydleli hned u Hochwurzenu (1850 m.n.m.), a tak jsme trávili většinu času právě zde. Zajímavostí je, že se skipasem se lze vydat i na <b>ledovec Dachstein</b>, ten byl ovšem kvůli odtávání permafrostu letos pro zimní sporty uzavřený.</span></p><p style="text-align: justify;"></p><div style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaLtPjZXZW2j5M-sznm8HBkM6rv_kE78FuFH2tI7Ooy0-U-GzR4XdE8qoGMfIioFxaoitXJLlHbRQbW4sQc5HdgfoJ5-tFW2AFRe12I1nGVX4rwe_T3eC67RuFyiy3uZ86tVwHxITU6N5Se8AjhAh6-2cV8iucP53DirgD1bWPz2fRipZjXLOah5WuPQ/s1500/20230210_093747.jpg"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaLtPjZXZW2j5M-sznm8HBkM6rv_kE78FuFH2tI7Ooy0-U-GzR4XdE8qoGMfIioFxaoitXJLlHbRQbW4sQc5HdgfoJ5-tFW2AFRe12I1nGVX4rwe_T3eC67RuFyiy3uZ86tVwHxITU6N5Se8AjhAh6-2cV8iucP53DirgD1bWPz2fRipZjXLOah5WuPQ/w400-h300/20230210_093747.jpg" width="400" /></a></div><span style="text-align: left;"><p style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">Počasí vyšlo úplně ukázkově. Ráno pod nulou, takže krásně namrzl sníh, a celý den sluníčko. Jediné, s čím jsem bojovala, proto byly moje vlastní nohy, které si aktivnímu sportu za poslední covidové roky poněkud odvykly.</span></p></span><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMW7V1L-lvNR74S47xUHFRj3QHZTjIe7Ol-JCGP-SL5iBy_2-kE670DobHGvKwBwKZ8hlsuei-AG4K8S2b1A5XU_vvl0xYVDY2_L-Tdhus9aUHLNtCN7L2WWCDLT-TtTOwaaCh2jqdbbTBJf2poP-dyR1TvyaY6zjgOaB6NCMyAnlBzicS4vaAEqpKig/s1500/20230210_103634.jpg"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMW7V1L-lvNR74S47xUHFRj3QHZTjIe7Ol-JCGP-SL5iBy_2-kE670DobHGvKwBwKZ8hlsuei-AG4K8S2b1A5XU_vvl0xYVDY2_L-Tdhus9aUHLNtCN7L2WWCDLT-TtTOwaaCh2jqdbbTBJf2poP-dyR1TvyaY6zjgOaB6NCMyAnlBzicS4vaAEqpKig/w300-h400/20230210_103634.jpg" width="300" /></a></div><br /><div style="text-align: justify;">Na lyžování v Rakousku miluji také výbornou kuchyni. Snad na každé větší sjezdovce stojí horská chata, kam lze zajít na něco dobrého - a že po lyžování člověku pořádně vyhládne! My jsme si oblíbili vývar se sýrovým knedlíkem a nezapomenutelný štrůdl s vanilkovou omáčkou.</div><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhW3kYLGxdoKWiHkTP-RWU2nMZ4rNnIZjAi6YqFhidgCfypsEY-zp7ikZK70WhoY19uoEdnK1B81NYbcyWh-jhudZVZGwfd7w8UthoVfRGU_h9-Onm2DXTqHW38dAIt2g4xhzVjEx65a9Yw0grpONqGpFLqMmh5irtR7AgMccTHinjeP03zjiYAcxNEdw/s1437/20230210_103653.jpg"><img border="0" data-original-height="1078" data-original-width="1437" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhW3kYLGxdoKWiHkTP-RWU2nMZ4rNnIZjAi6YqFhidgCfypsEY-zp7ikZK70WhoY19uoEdnK1B81NYbcyWh-jhudZVZGwfd7w8UthoVfRGU_h9-Onm2DXTqHW38dAIt2g4xhzVjEx65a9Yw0grpONqGpFLqMmh5irtR7AgMccTHinjeP03zjiYAcxNEdw/w400-h300/20230210_103653.jpg" width="400" /></a></div><br /><div style="text-align: justify;">Vzhledem k ukázkovému počasí jsme celý pobyt využili na lyžování, avšak možností je ve Schladmingu více. Populární je 7 km dlouhá sáňkařská dráha, několik zimních poznávacích stezek, jeden den jsme sledovali vzlet paraglidisty. Určitě bychom se zabavili na celý týden. Tři dny byly málo, vždyť ani centrum Schladmingu jsme navštívit nestihli.</div><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcov1nfchJE7HuW6dP4qfEFzejhO3VCXqOrI1x27G_QTxJxTBtmQ1p4dNVTVjpMKUE0rlBCU_sWYYLnA2k7QEeUghqeBpL-nUUsA6T9CTVEaf41x8s8M_zRDjrUeRYm36H6Nyuk-OyLTTh1lU8HaPL1cOvP2qRrJhM2CJwvH4KDw9HNak_iMob9jE52Q/s1316/20230210_122023.jpg"><img border="0" data-original-height="987" data-original-width="1316" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcov1nfchJE7HuW6dP4qfEFzejhO3VCXqOrI1x27G_QTxJxTBtmQ1p4dNVTVjpMKUE0rlBCU_sWYYLnA2k7QEeUghqeBpL-nUUsA6T9CTVEaf41x8s8M_zRDjrUeRYm36H6Nyuk-OyLTTh1lU8HaPL1cOvP2qRrJhM2CJwvH4KDw9HNak_iMob9jE52Q/w400-h300/20230210_122023.jpg" width="400" /></a></div><br /><div style="text-align: justify;">Na poslední den se oteplilo a sníh v níže položených oblastech začal odtávat. Takovéto jarní výhledy se nabízely v autě cestou domů.</div><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7kEKGy8IHIAwzKbySR_ASku7GbDY9fAY-_2IS-VRIlDK6XXLZouVqL-TDLkkYyCovw4DUz4__yMyPwgYQKP8752vVG663zUwTNsBxuN26o5wVdAud48gB9USJAkuX-_sgdgCM9cooWjCiCbgSCA2thQ1s_crqGtNALZCepj_NF95sv59x-TiTxK5dHg/s1500/20230212_161510.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="938" data-original-width="1500" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7kEKGy8IHIAwzKbySR_ASku7GbDY9fAY-_2IS-VRIlDK6XXLZouVqL-TDLkkYyCovw4DUz4__yMyPwgYQKP8752vVG663zUwTNsBxuN26o5wVdAud48gB9USJAkuX-_sgdgCM9cooWjCiCbgSCA2thQ1s_crqGtNALZCepj_NF95sv59x-TiTxK5dHg/w640-h400/20230212_161510.jpg" width="640" /></a></div><br /><div style="text-align: justify;">A jedna bonusová - to když taťka zavelí, že k naší chatě dojedeme přímo na lyžích, nikoliv pěšky po silnici. Když jsme se prokousali zamrzlým začátkem viz foto, čekal nás výživný přejezd v metrovém sněhu pokrytým tenkou ledovou krustou, co při prvním dotyku praskala a zajížděly pod ni lyže. Sousedům popíjejícím víno na terase vznikl slušný materiál pro Natočto. :)</div><div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhWDEEk4MAgvBqRw2LKjw37_-j1dUGpKBDSJJO5p7ZyEH7qbh5USbwh4DyF-XWlUclloC5E3CTVdzGwlU0psd2Zwh5r3v3VbAdK8NnKCwvP7VOqBixIoV_A5nt_OTKMUWArqoPqdDARmjurrNFjeNSbRhHILk4jMPZN_1Q1_R1xdxk431rVCCbMVbasA/s1500/20230210_154853.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhWDEEk4MAgvBqRw2LKjw37_-j1dUGpKBDSJJO5p7ZyEH7qbh5USbwh4DyF-XWlUclloC5E3CTVdzGwlU0psd2Zwh5r3v3VbAdK8NnKCwvP7VOqBixIoV_A5nt_OTKMUWArqoPqdDARmjurrNFjeNSbRhHILk4jMPZN_1Q1_R1xdxk431rVCCbMVbasA/w300-h400/20230210_154853.jpg" width="300" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;"><b>Jak jste si letošní zimu užili vy? </b>U nás na Vysočině byl v neděli první opravdu jarní den, kdy nefučela meluzína, zahrádky se začaly plnit krokusy a sněženkami, tak tiše doufám, že už je to jaro opravdové a nečeká nás žádná další chumelenice.</p><p></p><div style="text-align: justify;"><u>Související články:</u></div><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2020/03/francie-2020-les-deux-alpes.html">Francie - Les Deux Alpes</a> (2020)<br /><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2018/03/zima-v-alpach.html">Fotky z Dachsteinu</a> (2018)<p></p></div>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com22tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-26245286318072845522023-03-09T18:36:00.003+01:002023-03-09T21:06:48.948+01:00Vlna jako supermateriál<p></p><div style="text-align: right;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpXUrVJPfU6rpYhyIibtd5oXGiakZ7JAUfydfz81kfohZCc8jA-gZGD-I6FCBa9QaCmzKeFSEu8LwUmRYlN08rVaNdAmI8aqsCzoHkR6vvA3v3kyvRAVXxHVTlqLGc94rSKcOwtEp5folV0q_-ucJ0WP-vW2Scbkr1BM46VHy9FEFyiPTBvISJLbEKjA/s1500/P1200152%20-%20kopie.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1496" data-original-width="1500" height="199" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpXUrVJPfU6rpYhyIibtd5oXGiakZ7JAUfydfz81kfohZCc8jA-gZGD-I6FCBa9QaCmzKeFSEu8LwUmRYlN08rVaNdAmI8aqsCzoHkR6vvA3v3kyvRAVXxHVTlqLGc94rSKcOwtEp5folV0q_-ucJ0WP-vW2Scbkr1BM46VHy9FEFyiPTBvISJLbEKjA/w200-h199/P1200152%20-%20kopie.JPG" width="200" /></a></div><div style="text-align: justify;"><b>Přírodní vlna lidstvu slouží po dlouhá tisíciletí. Proč je stále stejně populární, jaký je rozdíl mezi merinem a kašmírem, která vlna bude nejudržitelnější pro životní prostředí a jaké využití najde v létě?</b></div><p></p><div style="text-align: justify;">Nadčasová, termoregulační, prodyšná, samočistící. Vlna má mnoho vlastností, které jí můžou umělé materiály jenom závidět. Na huňaté svetry, šály a kabáty se zpracovává nejen srst ovcí a koz, ale i králíků, lam nebo třeba velbloudů. A protože vlnu miluji, rozhodla jsem se tomuto skvělému materiálu věnovat celý článek.<span><a name='more'></a></span></div><br /><div style="text-align: justify;">První vlněný kabát jsem dostala před 10 lety a ten okamžitý rozdíl oproti kabátu z polyesteru byl až k neuvěření. Kdyby se mu loni nerozpadla podšívka, nosila bych jej doteď. Dlouho jsem věřila, že žádné svetry ani v zimě nepotřebuji, stačí na sebe jen přehodit teplý kabát a jít. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Po přestěhování na Vysočinu jsem toto tvrzení musela přehodnotit a do skříně mi přibylo několik jehněčích svetrů, vlněné palčáky, čepice i nová kašmírová šála. Možná jsem tím objevila Ameriku, ale jen díky vlněným svrškům jsem celou zimu v pohodě zvládala všechny pěší pochůzky v ledovém větru a sněhu. Nakoupit, zajít do fitka, vyzvednout balíčky na poště, všechny ty záležitosti, které by ve větším městě znamenaly naskočit do MHD a strávit venku stěží pár minut. Musela jsem uznat, že není špatného počasí, jen nevhodného oblečení, a vlna si na denních pochůzkách zasloužila čestné místo. Stále mě baví, jak je zároveň elegantní a přitom zahřeje i v těch největších mrazech.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Revoluci v mém šatníku spustil i objev lehké merino vlny jakožto základní funkční vrstvy. Dlouho jsem o vlně na holém těle nechtěla ani slyšet, vždyť přece musí kousat? Inu, nemusí. Merino trička se ukázala být naprosto perfektní nejen na cestování, ale i na sport.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjP16_NqB4jxjMhXqJZDF6xa0KK8VMjSkGOyMTlsb1-uhw3VEgK3O_J_Zj7RvfVbZUj9SljN0w8KwM1ogaiCGvb6bcfhZcg-tSNJ__didGCm_A1nJRHd6MIuylfuex43EdBs3pTCo4Gv7D_8mTgs1Picq4OJg9g13oQiRZPzp35uc8kEtXD8GwpQz2s5Q/s1500/P1190444.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1126" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjP16_NqB4jxjMhXqJZDF6xa0KK8VMjSkGOyMTlsb1-uhw3VEgK3O_J_Zj7RvfVbZUj9SljN0w8KwM1ogaiCGvb6bcfhZcg-tSNJ__didGCm_A1nJRHd6MIuylfuex43EdBs3pTCo4Gv7D_8mTgs1Picq4OJg9g13oQiRZPzp35uc8kEtXD8GwpQz2s5Q/w240-h320/P1190444.JPG" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBUjz96W9OuCKuyEKpm4yw99ZwI92cE05Mph5oym4ejv0NC-QdYqZTJx1s7DRsTUAl7oCrZdNUvtnXcnyA_EURuxoKCop7q682TIZiKq51vfA0RXx4tQkfz8p-L41kdvFYbnQrjhrdjjC44Mj6i-cFGx3ci1FT-2bhlEOKqwQ13IJof6KreDL1Zj6vtQ/s1500/P1190464.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1122" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBUjz96W9OuCKuyEKpm4yw99ZwI92cE05Mph5oym4ejv0NC-QdYqZTJx1s7DRsTUAl7oCrZdNUvtnXcnyA_EURuxoKCop7q682TIZiKq51vfA0RXx4tQkfz8p-L41kdvFYbnQrjhrdjjC44Mj6i-cFGx3ci1FT-2bhlEOKqwQ13IJof6KreDL1Zj6vtQ/w238-h320/P1190464.JPG" width="238" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">zima v pohodlí vlny</div></div><p style="text-align: justify;"><b><u>Proč si vybrat vlnu?</u></b></p><p style="text-align: justify;"><b>Vlna drží teplotu</b>. Polyester nikdy nenabídne tepelný komfort jako právě vlna, která je přirozeně termoregulační. V chladu tělu aktivně dodává teplo, ale zároveň při náhlém zahřátí omezuje pocení. Velkou výhodou je, že vlna tyto vlastnosti neztrácí, ani když je mokrá, naopak dokáže pohltit tekutiny až do třetiny své celkové váhy, pročež se skvěle hodí i na náročné sporty.</p><p style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;"><b>Vlna je samočistící</b>. Díky lanolinu se vlněné oblečení méně špiní a nezapáchá. Vlna nepodporuje množení bakterií a nepřejímá pachy. </span><span style="text-align: left;">Když se vrátím z restaurace načichlá olejem, vlněný svetr a šálu nechám vyvětrat a další den jsou jako nové. S</span><span style="text-align: left;">vetry stačí prát 1-2x do roka, merino trika zase miluji na cestování, protože bez přeprání vydrží minimálně 3 dny nošení. </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;"><b>Vlna je prodyšná, </b>pohodlná, pružná a nemačkavá. Některé typy jsou natolik jemné (merino, angora, kašmír), že je ocení i citlivá kůže malých dětí. Navíc je vlna velmi trvanlivý materiál, který při dobré péči vydrží dlouhé roky, dodá každému modelu punc luxusu a ani po letech neztratí své vlastnosti.</span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9-jW7dU80yfkLsBUd5JrHn3vM8bZI4eBEyUJoJOiOvc07uEt71K8r-BmA1HSuG2DFOBZVoNGCq1AHmn0k7oNo74MhvBAygPLJqu5mzaQ3KnuJv-pXuR4TIANqXzRdMtwXHufiTq2ch0236f1zCSg5CYiHRy3z7J9x8w24W21DQlpz_xsAFuWin_G9Dg/s1500/P1200196.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9-jW7dU80yfkLsBUd5JrHn3vM8bZI4eBEyUJoJOiOvc07uEt71K8r-BmA1HSuG2DFOBZVoNGCq1AHmn0k7oNo74MhvBAygPLJqu5mzaQ3KnuJv-pXuR4TIANqXzRdMtwXHufiTq2ch0236f1zCSg5CYiHRy3z7J9x8w24W21DQlpz_xsAFuWin_G9Dg/w400-h300/P1200196.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">kašmír - detail</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;"><b style="text-align: left;"><u>Není vlna jako vlna</u></b></p><p style="text-align: justify;"></p><p style="text-align: justify;"><b style="text-align: left;">Ovčí vlna</b><span style="text-align: left;"> - vlna, se kterou se v obchodech setkáváme nejčastěji, pochází z ovcí. Často se přidává do kombinace k dalším vláknům (<i>wool blend</i>). Samotná ovčí vlna je</span><span style="text-align: left;"> hřejivá a pevná, skvělá na kabáty nebo silné svetry, ale na dotyk může působit hrubě. </span></p><p style="text-align: justify;"><b>Jehněčí vlna</b> má podobné vlastnosti jako vlna ovčí, ale je jemnější. Pochází z prvního stříhání jehňat, obvykle kolem 6. měsíce věku. Osobně se mi na svetry osvědčila nejvíce, ideální kompromis ceny a kvality.</p><div style="text-align: justify;"><b>Merino </b>pochází ze stejnojmenného plemene ovcí vyšlechtěného ve Španělsku, dnes chovaného zejména v Austrálii a na Novém Zélandu. Tenká vlákna merino vlny pomáhají v zimě zadržovat teplo a v létě naopak výborně dýchají. Po vyprání nebo propocení vlákno bleskově schne a je schopné absorbovat vysoké množství vlhkosti z těla. Popularitu si tak získává jako funkční vrstva spodního oblečení v zimě a lehká vlněná trika jsem si velmi oblíbila i v horkém létě nebo na cestování. Příze je jemná a nekouše, oblečení z merina je proto vhodné i pro miminka. Z merina lze plést i svetry, které jsou krásně hladké a jemné, ale tenčí a méně výhřevné než ty z běžné ovčí vlny.</div><div><div style="text-align: justify;"> </div><div style="text-align: justify;"><b>Kašmír </b>je získáván ze spodní vrstvy srsti kašmírských koz. Množství takto vyprodukované vlny je malé, a proto je cena kašmíru vysoká. Stojí to však za to. Kašmír je jeden z nejluxusnějších materiálů, které si člověk může obléct. Takhle zpracovaná vlna je ultra jemná, lehká jako vánek, ale zároveň stále pevná a hřejivá. Kašmír si nejvíce užijeme ve formě lehkých svetříků a šál. První kašmírovou šálu jsem dostala loni a v zimě už prakticky nenosím jinou.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><div><b>Angorská vlna </b>se získává z angorských králíků. Ti mají mimořádně jemné chloupky, produkující úplně nejjemnější vlnu vůbec. Chov králíků na vlnu je však problematický z hlediska ochrany zvířat. Kvůli své náchylnosti se angora zpravidla přimíchává k ostatním vlákům.</div><div><br /></div></div><div style="text-align: justify;"><b>Mohér </b>je vlna ze srsti angorských koz (neplést s angorou výše). Je odolná, teplá a neplstnatí, takže bývá využívaná hlavně na zimní oblečení.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><b>Alpaka </b>pochází ze srsti lamy alpaky. Výborně zadržuje teplo a neobsahuje lanolin, díky čemuž je vhodná i pro alergiky. Na dotek se podobá prachovému peří.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Dalšími, avšak nepříliš častými druhy jsou pak třeba vlna vikuňa, vlna z pižmoně nebo velbloudí vlna.</div></div><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2qzpgiXYKaXNKef08X_kvS7v1UrsnXyJ34y9Hfc_g12t_hh8egjZPV56kq8Oz8Bbp_lhkiGdSVhZzkWfm-TxzDqQ_0FRSuiHQ3pOhE2U75zDFhhb_en21vvJPXbiHXpd2-8CJ1M6Z_n-afq9t8guOIIE04Q_KqTWuq9xDyr4e5UJc2r6pvw0RjxWH7w/s1800/vlnene.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="936" data-original-width="1800" height="332" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2qzpgiXYKaXNKef08X_kvS7v1UrsnXyJ34y9Hfc_g12t_hh8egjZPV56kq8Oz8Bbp_lhkiGdSVhZzkWfm-TxzDqQ_0FRSuiHQ3pOhE2U75zDFhhb_en21vvJPXbiHXpd2-8CJ1M6Z_n-afq9t8guOIIE04Q_KqTWuq9xDyr4e5UJc2r6pvw0RjxWH7w/w640-h332/vlnene.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">zleva: zelený merino svetr Merilen, merino tílko Zulu, <br />růžový jehněčí svetr z WoolOvers</td></tr></tbody></table><p></p><p style="text-align: justify;"><b><u>Kam pro vlnu?</u></b></p><p style="text-align: justify;">Vlna je drahá, což je pochopitelné. Přesto věřím, že lépe koupit jeden pořádný vlněný svetr, než pětici akrylových, které nezahřejí, nedýchají a do okolí vypouští mikroplasty. Vlněné věci jsou díky své trvanlivosti častým objevem v secondhandech, což je ta nejekologičtější varianta, jak k vlněnému oblečení přijít. Šetrnou alternativou je také koupě oblečení z již recyklované vlny. Opakem je <b>střižní vlna</b> (anglicky <i>virgin wool</i>), která obsahuje pouze nová vlákna a zpravidla bývá o něco kvalitnější. Jistotou kvality bude jakákoliv vlna označená certifikací <i>Woolmark</i>.</p><p style="text-align: justify;">Vlněné věci je dobré před nákupem osahat, zda jsou na těle opravdu příjemné. Jak vlnu miluji, tak třeba na čele ji prostě nesnesu. Pokud kupuji nový kousek z ovčí vlny, hledám vlnu označenou jako "<b>mulesing free</b>", která je vůči ovcím humánní (nedochází kvůli sběru vlny k bolestivému odstranění kůže u ocasu). Velmi diskutabilní je sběr angorské vlny, které se proto vyhýbám. </p><p style="text-align: justify;">Pokud vybíráte vlněný kabát nebo svetr, zkontrolujte, aby ve složení bylo alespoň 80 % vlny. Často jsou jako "vlněné" označována směsová vlákna, která mají vlny stěží 10 % a zbytek je umělina neplnící funkci. Podobně při nákupu pravého kašmíru pátrejte po přesném složení a certifikaci. Jak jsem sama loni zjistila při výběru svojí kašmírové šálky, jako "kašmírové" se často prodávají výrobky z jiných než kašmírových vláken, které mají pouze "kašmírový vzor". </p><p style="text-align: justify;">Co se konkrétních značek týče, velmi spokojená jsem s vlněným sortimentem z britského obchodu <b><a href="https://www.wooloverslondon.com/">WoolOvers</a></b>, kde se dá ve výprodeji narazit na svetry z jehněčí vlny okolo 50 GBP. Po brexitu je však nutné počítat s rizikem cla.</p><p style="text-align: justify;"> V Česku můžu doporučit několik značek: </p><p style="text-align: justify;"></p><ul><li><a href="https://www.oveckarna.cz/">Ovečkárna </a>- různorodé výrobky z ovčí vlny</li><li><a href="https://www.pranita.cz/?gclid=Cj0KCQiApKagBhC1ARIsAFc7Mc67xlzXxN4mzvpfl_bxgK-XvqqYZtssAfppTYcgJZ8_cBvjiGbRlZcaAq4IEALw_wcB">Pranita </a>- luxusní kašmírové a vlněné šály, vřele doporučuji</li><li><a href="https://www.merilen.cz/">Merilen </a>- v Česku pletená móda z přírodních materiálů</li><li><a href="https://www.svetrsjelenem.cz/">Svetr s jelenem</a> - pěkná nabídka dámských i pánských svetrů z různých materiálů</li><li><a href="https://www.greenbutik.cz/">Green Butik</a> - různá udržitelná móda, pravidelně má vlnu v nabídce</li></ul><p></p><div style="text-align: justify;">Kašmír mívá omezeně v kolekci také <i>Marks and Spencer</i>. U merina nabízí největší výběr sportovní značky jako <i>Sensor, Icebreaker, Lasting</i>, ale dnes se na něj dá natrefit už i v Lindexu nebo Decathlonu. Na léto se mi osvědčila varianta merina s drobnou příměsí umělého vlákna, díky které jsou trika pevnější a vydrží déle.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><b><u>Jak se o vlnu starat?</u></b><p></p><p style="text-align: justify;"><b>Kabáty </b>patří do čistírny. V pračce hrozí zničení, což při jejich ceně riskovat nechcete. </p><p style="text-align: justify;"><b>Svetry a šály </b>pračku zvládnou. Pereme na 30 °C na jemný program s nízkými otáčkami (právě vysoké otáčky vlákno sráží více než horká voda!). Svetry je ideální prát v prostředku určeném na vlnu, obsahujícím lanolin, nebo aspoň v gelu na jemné prádlo. Svetry a další těžší kousky následně sušíme ve vodorovné pozici rozprostřené na ručníku. Vlna totiž při praní natáhne hodně vody a pokud by se svetr pověsil a nechal vykapat, tak se může působením váhy vody zdeformovat. Ze stejného důvodu se objemnější svetry skladují poskládané a ne na ramínku. </p><p style="text-align: justify;"><b>Merino </b>z mé zkušenosti zvládne i příležitostné setkání se sušičkou, ale v namáhaných místech se začne dříve žmolkovatět a děravět. Osobně mám merino kousků jen pár a nosím je tam, kde jejich funkčnost naplno ocením - na dovolené, výlety nebo při delším sportování. Na běžné nošení pak volím méně náchylné materiály.</p><p style="text-align: justify;">Co vy, taky tak milujete vlnu?</p><p style="text-align: justify;"><b><u>Související články:</u><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2017/12/klobouk-baret-bekovka.html"><br /></a></b><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2021/02/vychytavky-na-zimni-vylety.html">Vychytávky na zimní výlety<br /></a><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/search/label/M%C3%B3da">Více článků o módě</a></p>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com20tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-82076592712012699532023-03-04T20:40:00.005+01:002023-03-05T14:50:39.302+01:00Dokumenty z Netflixu<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhbGiHBYzDTcp0YdYI7MerL0hA38NrXVEm5He4mqQEVzSjNKTMlybkTyPuQRNKMOrlPZrRcdnpkDGu2SxpW99swRRveMQEetKWKZwznKGGVcE0H2jGccuotiOCwuON26fNZybLvadqa2DMaNkNu3h245nrcN_cfdmY1wepaakhsWpAxfpqFa4xIFloAA/s113/netflix.gif" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="113" data-original-width="113" height="113" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhbGiHBYzDTcp0YdYI7MerL0hA38NrXVEm5He4mqQEVzSjNKTMlybkTyPuQRNKMOrlPZrRcdnpkDGu2SxpW99swRRveMQEetKWKZwznKGGVcE0H2jGccuotiOCwuON26fNZybLvadqa2DMaNkNu3h245nrcN_cfdmY1wepaakhsWpAxfpqFa4xIFloAA/s1600/netflix.gif" width="113" /></a></div><b>Pětice dokumentů aktuálně dostupných na platformě Netflix.<br /></b><p></p><p style="text-align: justify;">Začátkem týdne mě sklátil covid. Když ustoupily horečky a já zvládla přesně o špetku více než jen spát nebo koukat do zdi, došlo i na Netflix, konkrétně na několik dokumentů, na které jsem byla delší dobu zvědavá, ale nikdy si na ně nenašla čas, protože televize mě za běžných okolností míjí velkým obloukem. V posledních třech dnech jsem už stihla něco z přírody, umění, psychologie i jeden investigativní dokument o drancování oceánů.</p><p style="text-align: justify;"><span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div>.</div><div style="font-weight: bold;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIkEiztHFa-hIlk1Zo_VsdPR_InpKBYPos-PYuCifonrkH96HvD-7eHbR9xxpN4nYRBfFk1FqbnDOKBOXGgbeYxaePCpsFX1OjlG50b1e6ETla1RJVgxVIHsRC4MBLqHn7NLasCWcd6AggOchkGBUx5QQAqFKQdgEpcaH0oECt3-cUYxgzfSB5BMCgEA/s454/c%C3%A9zanne.PNG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="454" data-original-width="329" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIkEiztHFa-hIlk1Zo_VsdPR_InpKBYPos-PYuCifonrkH96HvD-7eHbR9xxpN4nYRBfFk1FqbnDOKBOXGgbeYxaePCpsFX1OjlG50b1e6ETla1RJVgxVIHsRC4MBLqHn7NLasCWcd6AggOchkGBUx5QQAqFKQdgEpcaH0oECt3-cUYxgzfSB5BMCgEA/w145-h200/c%C3%A9zanne.PNG" width="145" /></a></div><b><br /></b></div><b>The Greatest Painters of the World: Paul Cézanne (2016)</b><p></p><p style="text-align: justify;">Z několikadílné série věnované největším světovým malířům přelomu 19. a 20. století jsem si vybrala toho, jehož dílo mi svou velikostí delší dobu unikalo. Cézanne zažil klasický akademismus 60. let 19. století, stal se důležitým představitelem impresionismu a v závěru života je považován za otce abstraktní tvorby, inspirující další umělce včetně Picassa, který Cézannovu geometrii přetvořil v kubismus.</p><p style="text-align: justify;">Hodinový dokument mi pomohl lépe pochopit podstatu Cézannova díla i lásku k rodnému Aix-en-Provence, kde nejraději maloval. Francouzština byla na poslech příjemnou změnou oproti americké angličtině, která na Netfixu převládá. Film se mi velmi líbil a už se těším na další díly - čeká mě Gaugin, Degas, Pissarro a další.</p><p style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">.</span></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_30lQtU_Msub2AUa6bSOsE_2pJQ1eEUprOaTSK_OrVDnw-oE9c3CbwU8Jusiba92KJdHaSWbCKx-QqArZqXSViDdWrWslTLLpyzViJKNOmXCFSQfGXn2KI5A2c3CE88zLiyGSYEYrp3yQL9hhj7ini8AnD9sXVmqVGjvQs1UFsliRCEsqsM_htmzDoQ/s464/babies.PNG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="464" data-original-width="308" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_30lQtU_Msub2AUa6bSOsE_2pJQ1eEUprOaTSK_OrVDnw-oE9c3CbwU8Jusiba92KJdHaSWbCKx-QqArZqXSViDdWrWslTLLpyzViJKNOmXCFSQfGXn2KI5A2c3CE88zLiyGSYEYrp3yQL9hhj7ini8AnD9sXVmqVGjvQs1UFsliRCEsqsM_htmzDoQ/w133-h200/babies.PNG" width="133" /></a></div><span style="text-align: left;"><b>Babies (2010)<br /></b></span><span style="text-align: left;">v češtině jako: Mimina</span><p></p><p style="text-align: justify;">Jak se liší výchova nejmenších dětí v různých částech světa? Časosběrný snímek francouzského režiséra Thomase Balmèse mapuje první rok života čtyř miminek z různých koutů planety - Namibie, USA, Japonska a Mongolska. </p><p style="text-align: justify;">Kamera je tichým pozorovatelem života ve čtyřech domácnostech, do kterých přibyl nový přírůstek, a formou úsměvných momentů ukazuje, že ať se rodiče snaží více, méně nebo vůbec, přesto všechny děti začínají v podobném období interagovat, lézt, mluvit a chodit. Zajímavý byl hlavně kontrast spokojené holčičky v africkém kmenovém společenství, vychovávané tlupou dalších dětí, a bezprizorního chlapečka z mongolské stepi, o kterého jsem se místy docela bála. Moc pěkný a nenucený snímek.</p><p style="text-align: justify;">.</p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJj-cE8__cPaoRsBFyrajZ4xo1eTEQ4gZN9Mk2Xf1xrMJK_I5MDbJrDB-P_6cZJZh1XpbgSE5jiWAA3BokpufF8AfQdn_xlzMb7D9wxcGf7AlIY4G48-6x6iYXRe7PfleG3W1DmvGNy7BRfjkad0sK4chQcqBNLvPlh4RxON2KsyFZ6Rv_m3V67XJWow/s452/minimalists.PNG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="452" data-original-width="337" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJj-cE8__cPaoRsBFyrajZ4xo1eTEQ4gZN9Mk2Xf1xrMJK_I5MDbJrDB-P_6cZJZh1XpbgSE5jiWAA3BokpufF8AfQdn_xlzMb7D9wxcGf7AlIY4G48-6x6iYXRe7PfleG3W1DmvGNy7BRfjkad0sK4chQcqBNLvPlh4RxON2KsyFZ6Rv_m3V67XJWow/w149-h200/minimalists.PNG" width="149" /></a></div><span style="text-align: left;"><b>The minimalists: Less is now (2021)<br /></b></span><span style="text-align: left;">v češtině jako: The Minimalists: Méně je teď a tady<br />vlastní produkce Netflix</span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">Hledala jsem dokument o fast fashion, ale tohle bylo šlápnutí vedle. </span><span style="text-align: left;">Obsah, který by se dal shrnout několika málo větami, je zde zabalený do dojemného hodinového tlachání o ničem. Čekala jsem více prakticky orientovaný obsah: základní pilíře fungování minimalismu</span><span style="text-align: left;">, tipy, jak omezit konzum a tak podobně, to ovšem snímek nenabídne. Z</span><span style="text-align: left;">tráta času.</span><span style="text-align: left;"> </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">.</span></p><p><b>Seaspiracy (2021)<br /></b>v češtině jako: Seaspiracy: Pravá tvář udržitelného rybolovu<br />vlastní produkce Netflix</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRRsz3dP6V0XxJW1RX_P1P4T4aDUIJRr7JSleqwwEVYYXX4-mj7Sz2_8hhdFi3QpBRuwpKp0XKG2PE0RpcflYyq_G-8BeEPTCWZIXcOeVA6tHEB6vUVcLnACA3JGXoTk3b8U94z3IKGutqLoVUTuejRk72_iOStF781uqGumDOwPNHfuQ0jALyCmZdSQ/s423/seaspiracy.PNG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="423" data-original-width="317" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRRsz3dP6V0XxJW1RX_P1P4T4aDUIJRr7JSleqwwEVYYXX4-mj7Sz2_8hhdFi3QpBRuwpKp0XKG2PE0RpcflYyq_G-8BeEPTCWZIXcOeVA6tHEB6vUVcLnACA3JGXoTk3b8U94z3IKGutqLoVUTuejRk72_iOStF781uqGumDOwPNHfuQ0jALyCmZdSQ/w150-h200/seaspiracy.PNG" width="150" /></a></div><p></p><p></p><i>"Když zemřou velryby, zemře i oceán. Když zemře oceán, zemřeme i my."</i><p></p><div style="text-align: justify;">Investigativní snímek, který v mém okolí vzbudil velké emoce, začíná docela fádně - problematikou znečištěného oceánu. Co když ale skutečným problémem nejsou <span style="text-align: left;">plastová brčka, ale více než polovinu odpadu tvoří rybářské sítě?</span><span style="text-align: left;"> </span><span style="text-align: left;">Režisér Ali Tabrizi odkrývá </span><span style="text-align: left;">úskalí masivního rybolovu, který decimuje populaci ryb a mořských savců. </span><span style="text-align: left;">Vybíjení delfínů, sekání ploutví žralokům, problematika vedlejšího úlovku, kdy při lovu jednoho druhu ryb v sítích umírají další druhy úplně zbytečně, "cruelty free" licence, u kterých dodržování stanov nikdo nekontroluje, nesmyslnost rybích farem, novodobé otrokářství a kritika celkové neudržitelnosti moderního rybaření.</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;"><br /></span></div><div style="text-align: justify;">Příliš mi neseděl formát dokumentu, který skákal od jednoho tématu ke druhému a byl přehlcený emocemi, ale na druhou stranu jsem ráda, že podobná díla vznikají a mají úspěch. Sama jsem neměla tušení, jak moc oceány vymírají.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div>.</div><div><br /></div><div><b>Fantastic Fungi (2019)</b></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5Tcb7jjxRVMEHD6znPyyTNAsMWRRrPD-YYjquCCEAIz-Af-J6gjVT4cRuWdjAp4tLRSX6D2Gj9fqgKQNsJ6pjI1SATm1wOYVyUp6chJYLkbnFR18Z3N6hV0TmIdJG4SaVRXZxyz2svqHhUb4FBqcJMKMNko0e7Uo2IZxkJrV6jIZobO_KKcOi8rrvTA/s496/fungi.PNG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="496" data-original-width="410" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5Tcb7jjxRVMEHD6znPyyTNAsMWRRrPD-YYjquCCEAIz-Af-J6gjVT4cRuWdjAp4tLRSX6D2Gj9fqgKQNsJ6pjI1SATm1wOYVyUp6chJYLkbnFR18Z3N6hV0TmIdJG4SaVRXZxyz2svqHhUb4FBqcJMKMNko0e7Uo2IZxkJrV6jIZobO_KKcOi8rrvTA/w166-h200/fungi.PNG" width="166" /></a></div>v češtině jako: Zázračné houby</div><div><br /></div><div style="text-align: justify;">Na tento dokument jsem dostala doporučení, jinak by mě asi úplně minul, což by byla škoda. Houby jsem nikdy moc neprožívala, dokument mi je však ukázal v novém světle - jako chytré a přizpůsobivé organismy schopné přežít miliony let.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">My totiž pouhým okem vidíme naprosté minimum. Většina hub se nachází pod našima nohama, kde složitá podhoubí pomáhají rozkládat mrtvé části lesa, čistí životní prostředí a stromům usnadňují komunikaci. Na světě existuje přes 1,5 milionů druhů hub, některé tvořící podhoubí stará tisíce let, a mnohé z nich mají léčivé účinky. Dokument se částečně věnuje životu hub a částečně právě využití v moderní medicíně např. při léčbě rakoviny. Film by mohl jít do větší hloubky, ale líbil se mi i tak. Už jen záběry rostoucích houbiček byly kouzelné.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><i>Viděli jste nějaký? Co mi doporučíte dál?</i></div>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com23tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-68412271382959779672023-02-16T19:57:00.010+01:002023-06-06T14:51:51.627+02:00Národní parky Sequoia & Kings Canyon<div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6kvj21F79Fz2-2g_EM6SkLTUZ6pRvhVVxqNCJ7ztGgFjizybQT7_MoC11vk57nzlF2N63EzDRAWsj3uyXhzlEd4wu19iyMLycFtQaBd4Q5DtuP3-DEMwHB4Kp0Opr_JQKWoUprgAHy7eIUTlI4ti3PxaDarw4MTkAb6YWAZj5p04krXt5Kszmk0TWRA/s1500/P1170402.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1500" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6kvj21F79Fz2-2g_EM6SkLTUZ6pRvhVVxqNCJ7ztGgFjizybQT7_MoC11vk57nzlF2N63EzDRAWsj3uyXhzlEd4wu19iyMLycFtQaBd4Q5DtuP3-DEMwHB4Kp0Opr_JQKWoUprgAHy7eIUTlI4ti3PxaDarw4MTkAb6YWAZj5p04krXt5Kszmk0TWRA/w200-h200/P1170402.JPG" width="200" /></a></div><b>Lesy plné obřích sekvojí, nejmohutnějších stromů naší planety, rozeklané vrcholky v pohoří Sierra Nevada, kaňony s jeskyněmi a sytě zelené louky, na kterých při troše štěstí potkáte baribaly. </b></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Dvojice sousedících národních parků <i>Sequoia </i>a <i>Kings Canyon</i> pro mě byly nejkrásnější částí Kalifornie. Mohutnost a unikátnost amerického západu zanechala silnou stopu a tři dny strávené v hájemství zdejší přírody i městečka Exeter jsem si neskutečně užila.<br /><span><a name='more'></a></span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Do <i>NP Sequoia</i> a <i>Kings Canyon</i> jsme vyrazili z národního parku <i>Yosemite</i>, kterému jsem věnovala <u><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/02/yosemite-hory-medvedi.html">předchozí článek</a></u>. Oba "sekvojové" národní parky zabírají rozsáhlé území, pročež je náročné vybrat ubytování, aby cesta na plánované traily nezabrala další 2,5 hodiny autem. Z Exeteru, kde jsme na následující tři noci zakotvili, jsme to měli docela z ruky.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><b>Exeter </b>se mi ale moc líbil. Městečko o 10.000 obyvatel nabízelo nejen dobré zázemí (obchody, restaurace a další služby), ale zejména bylo krásně opečovávané, plné staveb z počátku 20. století, co svým laděním odkazovaly na divoký západ. Bavilo mě courat po centru a obdivovat nástěnné malby s výjevy z historie města, které dlouho dominovalo pěstování mandarinek.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLIxtGj3pJNw5sXN5cGYcVJAcCJF4Ufz2MuzARN6rxYtgtyRKWvlcB4Ac2PP1DipVM4SrGn_ZcG2lwnvfuXqUbY5Sc4Uzd-kK-LOpiHThh7K9PRe4HKuLKEB8NK5-njrhfC8merh_ECjmpgnq-6HJ3r_Ytt9OHufGcrohs4pt_IJrF9-cggeD_-NrHbA/s1500/P1160694.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLIxtGj3pJNw5sXN5cGYcVJAcCJF4Ufz2MuzARN6rxYtgtyRKWvlcB4Ac2PP1DipVM4SrGn_ZcG2lwnvfuXqUbY5Sc4Uzd-kK-LOpiHThh7K9PRe4HKuLKEB8NK5-njrhfC8merh_ECjmpgnq-6HJ3r_Ytt9OHufGcrohs4pt_IJrF9-cggeD_-NrHbA/w400-h300/P1160694.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Exeter</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;">Tato zastávka byla také povedeným vhledem do amerického života na kalifornském maloměstě, osekaná o turismus a pompéznost větších měst. Snad každý dům měl vyvěšenou americkou vlajku a naleštěné Tesly zde nahradily "trucky", obří nepraktické kolosy. Muži všichni do jednoho nosili sepranou kšiltovku, holky zařízlé džínové kraťasy, mnohdy v kombinaci s kovbojskými kozačkami. Byli to pohodáři a my jsme s chutí trávili večery v centru, přičemž nejvíce se nám líbil městský pivovar <i>The Exeter Brewery</i>, kolem kterého to příjemně žilo.</div><div style="text-align: center;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-8Q_wPbG15-i1OgenwoMlTHYpzOj74tqfZpWx8fxvm6inXrO6TL3jQ7Z-XApywurWG-ImhikKfSNZ0hNa3lFR8oCJ7_cEtQNMKt3AgrldSITXklwaqr1uuH-RuhwcBiS_zX4QGRfv5LHVk_LPhFW4OYuX1grl23yGqR8_xl-l1kILrYWceZeLOIEAVw/s1500/P1160722.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-8Q_wPbG15-i1OgenwoMlTHYpzOj74tqfZpWx8fxvm6inXrO6TL3jQ7Z-XApywurWG-ImhikKfSNZ0hNa3lFR8oCJ7_cEtQNMKt3AgrldSITXklwaqr1uuH-RuhwcBiS_zX4QGRfv5LHVk_LPhFW4OYuX1grl23yGqR8_xl-l1kILrYWceZeLOIEAVw/w400-h300/P1160722.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">exeterský vozový park</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;">Spokojení jsme byli i s ubytováním, kde nám paní domácí nabídla k dispozici luxusní bazén, u kterého jsme strávili první odpoledne po příjezdu. Město, nacházející se na pomezí hor a pouště, se v odpoledních hodinách dovedlo pořádně rozpálit.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div><div style="text-align: justify;">Následující ráno jsme vyrazili do <b>Sequoia National Park</b>, který je druhým nejstarším americkým národním parkem hned po <i>Yellowstone </i>a jeho součástí je i nejvyšší hora USA bez Aljašky, <i>Mount Whitney</i> (4.417 m.n.m). Výletování jsme po hodině a půl jízdy zahájili lehkým výšlapem na skálu <i>Moro Rock </i>(2.050 m.n.m.), působivý žulový dóm, ze kterého se otevírá krásný pohled na pohoří <i>Sierra Nevada</i>.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjigpVJ7l02ESNAjxzKmOJ6IwL-OQ90vuyoL8pUCbsKiwxyf0n60pvOA4zkJ4LBskyMvuzVTnYRJXut-69RpXxmZ8sALgw3MhhcT7wjZv8wQTxZmXQLiv8Yk4LCwYy5mc7n0xFkC7LrSye5wksvlnUn0FkuLIrTSMUZ1LkaATwE2KHUj7izSpBKxykSHA/s1500/P1160840.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1124" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjigpVJ7l02ESNAjxzKmOJ6IwL-OQ90vuyoL8pUCbsKiwxyf0n60pvOA4zkJ4LBskyMvuzVTnYRJXut-69RpXxmZ8sALgw3MhhcT7wjZv8wQTxZmXQLiv8Yk4LCwYy5mc7n0xFkC7LrSye5wksvlnUn0FkuLIrTSMUZ1LkaATwE2KHUj7izSpBKxykSHA/w240-h320/P1160840.JPG" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTW-sQjGgFnjqyuO3e3e7L_ZjouitcfF9wnXXIlYe-asjo9W2HdcxSFkGm2gc7GMtRF6fLTYlnR1tnmqHqBKeZxR2A0ROzhjw1HgK3qqBOmTflfkxEBhKeE9d0mANd2amfzrQLl929o_71r7YrYgcGD3nhlXy1V3UYwiU54ZFWJVJz-Suplb_6wKUm-w/s1500/P1160835.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTW-sQjGgFnjqyuO3e3e7L_ZjouitcfF9wnXXIlYe-asjo9W2HdcxSFkGm2gc7GMtRF6fLTYlnR1tnmqHqBKeZxR2A0ROzhjw1HgK3qqBOmTflfkxEBhKeE9d0mANd2amfzrQLl929o_71r7YrYgcGD3nhlXy1V3UYwiU54ZFWJVJz-Suplb_6wKUm-w/w240-h320/P1160835.JPG" width="240" /></a></div></div><div style="text-align: center;">Moro Rock</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Důvodem ochrany však nejsou pouze hory, ale i stromy, které jejich svahy pokrývají: <b>sekvojovci obrovští</b>, <i>Sequoiadendron giganteum</i>, nejmohutnější dřeviny na Zemi. Obří sekvoje dosahují výšky až 85 metrů a v obvodu bychom jim naměřili i přes 30 metrů. Běžně se dožívají 2000 - 3000 let. Sekvojovci obrovští jsou endemitním druhem a jediní přeživší rodu sekvojovců, prosperujících ve druhohorách. Od vykácení v 19. století, kdy je objevila naše západní civilizace, je uchránila pouze špatná kvalita dřeva.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">V národních parcích <i>Sequoia</i> a <i>Kings Canyon</i> se nachází celé lesy, které působí, jako bychom je vystřihli z <i>Cesty do pravěku</i> - obří stromy, obří přesličky, dokonce i obří vosy! Když se tu člověk prochází, čeká, kdy se mu za zády vynoří stegosaurus, triceratops nebo aspoň pořádný medvěd.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYUj6bIKMTr_I3Cm8Pjz3_91TnPeuLoltUGmzShbRe7fdqG_XU025dAA8W42DTJLRW39_XUorb_J4DAZv0_6Pq7RzH8ERZQ4IxP-EfCQljWvEBJoCGvBD0KlDfyICRPEFzcMxABkg-3CzJIth-XY-46vik8M8q08bT7RP56ezfe4tnBwnlVWg224yetQ/s1500/P1170199.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYUj6bIKMTr_I3Cm8Pjz3_91TnPeuLoltUGmzShbRe7fdqG_XU025dAA8W42DTJLRW39_XUorb_J4DAZv0_6Pq7RzH8ERZQ4IxP-EfCQljWvEBJoCGvBD0KlDfyICRPEFzcMxABkg-3CzJIth-XY-46vik8M8q08bT7RP56ezfe4tnBwnlVWg224yetQ/w240-h320/P1170199.JPG" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEike8yaLk-vnjTUEoXjLijgQG9n_tD8u_AujfcGn-m8GC8tve2G2M3sHicDBVy3ItbdumAFjS_qzRpXI6XdIQaLgDzHf5aj4W3jA_DPVVCbnPsKmyYdzi0WcZfxMLDrBBXfSBm4X877VkDB1BBFJ84Yu4lVpbO4SZ8vyq2wpkmdD56E5c7EtjBE9XrHVQ/s1500/P1170142.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1126" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEike8yaLk-vnjTUEoXjLijgQG9n_tD8u_AujfcGn-m8GC8tve2G2M3sHicDBVy3ItbdumAFjS_qzRpXI6XdIQaLgDzHf5aj4W3jA_DPVVCbnPsKmyYdzi0WcZfxMLDrBBXfSBm4X877VkDB1BBFJ84Yu4lVpbO4SZ8vyq2wpkmdD56E5c7EtjBE9XrHVQ/w240-h320/P1170142.JPG" width="240" /></a></div></div><div style="text-align: center;">obří sekvoje</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><div>Více než medvědů jsem se ale bála<b> požárů</b>, které Kalifornii v létě sužují a národní parky jsou kvůli nim často zavřené. Za naší návštěvy nehořelo nic, ovšem některé části lesa byly celé zčernalé. Až ze vzdělávacích tabulí jsem se dozvěděla, že požáry jsou pro sekvoje životní nutnost, protože jen díky produkovanému horku šiška sekvojovců pukne, dovolí semenům se vysypat a v požárem pohnojené půdě dát život novému stromu. Mladé sekvoje vypadají jako neduživé smrčky, jen se světlejší barvou jehličí. Vůbec bych neřekla, jací obři z nich můžou vyrůst!</div><div><br /></div><div><div>Nejvýznamnější ze sekvojí mají svá vlastní jména: <i>General Sherman</i>, <i>General Grant, President, Lincoln...</i> a vedou k nim vyasfaltované chodníky, po kterých můžou vyrazit i vozíčkáři nebo rodiny s kočárky. Právě <b>General Sherman </b>je na objem dřeva (odhadem 1.487 kubíků) největším stromem na světě. Většina návštěvníků zamíří jen na otočku za nejslavnějšími stromy, takže mimo hlavní cesty jsme moc lidí nepotkávali. Vzhledem k rozloze národního parku jsme vždycky vybrali zajímavý bod z mapy, naplánovali si kolem něj kratší okruh některou ze zarostlých pěšin a pak zase pokračovali autem za další zastávkou. </div></div></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjaEBUNeyQtOcbymiydn27QKS3pV-0OCr9cQ2LZr50L5c8Ln3q5tXAKdPRtMbVbmCrJ9dLc5SujfzW362321783HFaSoUwpVnSAzIb_SP5GbYTbhuvVU-U-daIdtvpTp8KIihbpLh3B5TcZWI1Fil7PvxpHyh-X6QXsiVhDpeNse28T8cZ3UIIP9lKJLw/s1500/P1160863.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1127" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjaEBUNeyQtOcbymiydn27QKS3pV-0OCr9cQ2LZr50L5c8Ln3q5tXAKdPRtMbVbmCrJ9dLc5SujfzW362321783HFaSoUwpVnSAzIb_SP5GbYTbhuvVU-U-daIdtvpTp8KIihbpLh3B5TcZWI1Fil7PvxpHyh-X6QXsiVhDpeNse28T8cZ3UIIP9lKJLw/w240-h320/P1160863.JPG" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8LdHlgGe5FNK2m99Hzi7RC32yNP1xofzrBr1S6cOW_3fkAfl1siFL4tMTY0ECyD4J95LIas5J0e0PpT7IQ1-fc7z9jahMyiMMOZmNZ_gBcCxXu3BY7SqZlsOHHbLRdRtRfspKHofGHzw4KVCHcQjt2Tt5coim89hcpiBEHIDe_Yx7UrEqYb4vMY26uQ/s1500/P1170081.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8LdHlgGe5FNK2m99Hzi7RC32yNP1xofzrBr1S6cOW_3fkAfl1siFL4tMTY0ECyD4J95LIas5J0e0PpT7IQ1-fc7z9jahMyiMMOZmNZ_gBcCxXu3BY7SqZlsOHHbLRdRtRfspKHofGHzw4KVCHcQjt2Tt5coim89hcpiBEHIDe_Yx7UrEqYb4vMY26uQ/w240-h320/P1170081.JPG" width="240" /></a></div></div><div style="text-align: center;">napravo General Sherman</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Ačkoliv Kalifornii za naší návštěvy sužovala horka, vysoké stromy nabízely příjemný chládek. Při procházkách jsme narazili na několik popadaných obřích sekvojí: jedné jsme vyšplhali na kořeny a z výšky dobrých 5 metrů mávali na další turisty, jiná byla uprostřed dutá, takže jsme jí procházeli sem a tam, a velmi známý je také <b>Tunnel Log</b>, průjezd, který dělníci v roce 1935 vysekali do stromu, co spadl přímo na cestu.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZhI5Jw5QICDc4-KoYbYodt859zSgBX4QPp_xN7PJZEBcLDA_NENIpRha5RkqalukeZCHJydt616DWg65GsXeU2kWOxjPZzjvtamMqMBNwAaDEaEBV9hmrZI3qkLGNfdew7OnXpSzicgQH7aS7XzZS-tCwLyu3Phko6oR-pfx1IJP3K0t55HOIT1Ff9Q/s1500/P1170061.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZhI5Jw5QICDc4-KoYbYodt859zSgBX4QPp_xN7PJZEBcLDA_NENIpRha5RkqalukeZCHJydt616DWg65GsXeU2kWOxjPZzjvtamMqMBNwAaDEaEBV9hmrZI3qkLGNfdew7OnXpSzicgQH7aS7XzZS-tCwLyu3Phko6oR-pfx1IJP3K0t55HOIT1Ff9Q/w400-h300/P1170061.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tunnel Log</td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Z celého národního parku se mi nejvíce líbila okružní trasa <b>Crescent Meadow Loop</b>, vedoucí na pohádkovou mýtinu ve tvaru půlměsíce. Ačkoliv to na fotkách nevynikne, lemují ji právě obří sekvoje - jsou to ty s kulatými špičkami. Vzrostlé smrky a borovice vedle nich vypadají jako lesní školka.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqr51cYnnfIJMOaV11WKdJ418t1ZeDe8JTgLRH8FweDdfcoRZcOvS5pngb3RMz1zRpLBKjV-FTQB4i72NJXWXz0p9wBrgfpjIv5RujyF-YvmTecDu0TnlANEyDewu8oL3TKJX250-GZoceOoI6cEgZ2YX9Q103513qFuTa-hXCe9N_90CVpfwB2Pi3CA/s1500/P1160924.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="938" data-original-width="1500" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqr51cYnnfIJMOaV11WKdJ418t1ZeDe8JTgLRH8FweDdfcoRZcOvS5pngb3RMz1zRpLBKjV-FTQB4i72NJXWXz0p9wBrgfpjIv5RujyF-YvmTecDu0TnlANEyDewu8oL3TKJX250-GZoceOoI6cEgZ2YX9Q103513qFuTa-hXCe9N_90CVpfwB2Pi3CA/w640-h400/P1160924.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Crescent Meadow</td></tr></tbody></table><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Následující den jsme vyrazili do sousedního parku <b>Kings Canyon</b>, o kterém téměř nikdo neví a který mě nakonec z navštívených národních parků uchvátil úplně nejvíce. <i>Kings Canyon</i> nabízí od každého něco - nachází se zde mnoho obřích sekvojí, nádherné výhledy na hory, jeskyně, strmý kaňon s řekou <i>Kings River</i> a krásné louky v jeho údolí. Nevýhodou je větší vzdálenost od civilizace, takže jsme na cestě strávili téměř 3 hodiny, výhodou pak naprosté minimum návštěvníků.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Začali jsme v části se sekvojemi, která přímo sousedí s <i>NP</i> <i>Sequoia</i>, a po ní se vydali do kaňonu. Úplnou náhodou jsme na občerstvovací zastávku zaparkovali přímo u jedné z jeskyní, a protože prohlídka začínala za 10 minut, přidali jsme se k výpravě. Hodinová prohlídka <b>Boyden Cavern </b>byla příjemným zpestřením, i když krápníková výzdoba mi přišla přinejmenším srovnatelná s českými jeskyněmi.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdFaaJc2AxMZz1ueU0Ss8LI-6ikkfBqhhM37247_bFJbok1iCpGyRfI5xrp5WqY8SNdBi1UiQlx6z1kvqcTpZihjLOw25TbpWyJRMgw3BlXIJHubIqCPSNfdpkSetXQ96oFlHbMAvZVn0p7ocM7cCZxudAX-OgqDAK-KrNa0cm-cSjLfvLyfSwLl23aQ/s1500/P1170263.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdFaaJc2AxMZz1ueU0Ss8LI-6ikkfBqhhM37247_bFJbok1iCpGyRfI5xrp5WqY8SNdBi1UiQlx6z1kvqcTpZihjLOw25TbpWyJRMgw3BlXIJHubIqCPSNfdpkSetXQ96oFlHbMAvZVn0p7ocM7cCZxudAX-OgqDAK-KrNa0cm-cSjLfvLyfSwLl23aQ/w240-h320/P1170263.JPG" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpwNWiyGc2jueXyeaewIzlm0wV8O4Xq2hUcqiW86bBaeBBPQGqhxpjlpUtj1S_KEj4uoc3J0b52dvPLnfVj0CfwObQ-0mhkHY52wpCOgGpD78z6J-NSHyE4LyHKBhoNVBCOPBcGmlAitv94skp-6VZTbvRSqGPNvSTqnuprahJwgbzr2I1bZE4oByynw/s1500/P1170434.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpwNWiyGc2jueXyeaewIzlm0wV8O4Xq2hUcqiW86bBaeBBPQGqhxpjlpUtj1S_KEj4uoc3J0b52dvPLnfVj0CfwObQ-0mhkHY52wpCOgGpD78z6J-NSHyE4LyHKBhoNVBCOPBcGmlAitv94skp-6VZTbvRSqGPNvSTqnuprahJwgbzr2I1bZE4oByynw/w240-h320/P1170434.JPG" width="240" /></a></div></div><div style="text-align: center;">Boyden Cavern a Grizzly Falls</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Za nejkrásnější část kaňonu bych označila určitě <b>Zumwalt Meadow Loop</b>, zhruba hodinový trail kolem řeky <i>Kings River</i>, která svou čistou vodou lákala ke koupání. Až kýčovité výhledy na okolní skalní stěny, sytě zelené louky, jeden medvěd přes cestu a stezka, co v poslední části náhle končila. Abychom se nemuseli vracet nebo si cestu razit vysokou ostřicí, která nás oddělovala od mostu vedoucího na druhou stranu řeky, rozhodli jsme se ji přebrodit. Voda byla osvěžující, ale mnohem hlubší, než ze břehu vypadala. V polovině řeky jsem si byla jistá, že vykoupu nejen sebe, ale i baťoh, foťák a boty, ale nakonec se mi s Radkovou pomocí podařilo úspěšně dostat na druhý břeh a z brodění zůstala jen vzpomínka na malé letní dobrodružství.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIm_uo3FahZaL2ABJcvZO7LwRs0mTHJHq-VfKL2tUu1lwbOvCBbXfad44K_X6Ozf1vGTDOSu9eZrFAjwMJ6hVREL2hz5m6ZSZEWKpOVsEt0WQzeQk7D1KThQeTQnfSwGnXLdVBAgTAxqvMUXZI2xVxIZnVkDQ6vJgIZHU-6_2XkZfulZSpQ_DYi99GQg/s1500/P1170322.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIm_uo3FahZaL2ABJcvZO7LwRs0mTHJHq-VfKL2tUu1lwbOvCBbXfad44K_X6Ozf1vGTDOSu9eZrFAjwMJ6hVREL2hz5m6ZSZEWKpOVsEt0WQzeQk7D1KThQeTQnfSwGnXLdVBAgTAxqvMUXZI2xVxIZnVkDQ6vJgIZHU-6_2XkZfulZSpQ_DYi99GQg/w240-h320/P1170322.JPG" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHMBj57Jbo2nFQbJBQ7Pfp3xnr4BAePvlBv3KXFuCjypXWwygOadOOThj9-kj98fjGdtaxAxPb1JnQI75zz3SRMM_e2n5wE3-TOpYqP0loeH5OfAAYcZp9ry0m8slRaAvC-3CjXDf6A8-gHbXkcH-N4A9lnQjLv4bfe60BlevsJyZMPDfYelHLxqUI3g/s1500/18b.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1127" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHMBj57Jbo2nFQbJBQ7Pfp3xnr4BAePvlBv3KXFuCjypXWwygOadOOThj9-kj98fjGdtaxAxPb1JnQI75zz3SRMM_e2n5wE3-TOpYqP0loeH5OfAAYcZp9ry0m8slRaAvC-3CjXDf6A8-gHbXkcH-N4A9lnQjLv4bfe60BlevsJyZMPDfYelHLxqUI3g/w240-h320/18b.jpeg" width="240" /></a></div></div><div style="text-align: center;"><span style="text-align: justify;">Zumwalt Meadow</span></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">V <i>Kings Canyon</i> bychom rádi dali i nějakou delší túru, avšak vzdálenost od Exeteru byla odrazující, abychom se sem vraceli i následující den před plánovanou šestihodinovou cestou do Las Vegas. A tak jsme si zde užili aspoň krásné odpoledne a podvečer, zašli se podívat ještě na dvoje vodopády (<i>Roaring River</i> a <i>Grizzly Falls</i>) a až s příchodem tmy uháněli zpátky do Exeteru. Nádhernou přírodu jsem opouštěla jen velmi nerada...</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIGVnBNajUgCRZn9Ov_5Aj2-17uqL_DhV0t99MVh71D2Qm_C4J8RaiqZd4MkfHkFJvaMXTocLJL-v4w20yJMFGjFrt05S1zU8KYIve611fT9CCMGSmzQr__hKoi6Q8XNLJwlQxqSUyoaWNqMKIk-J3Z3_zHXrDEYR23WCTanfoNiYpqIM-e4Q9Ni3wVQ/s1500/18b.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIGVnBNajUgCRZn9Ov_5Aj2-17uqL_DhV0t99MVh71D2Qm_C4J8RaiqZd4MkfHkFJvaMXTocLJL-v4w20yJMFGjFrt05S1zU8KYIve611fT9CCMGSmzQr__hKoi6Q8XNLJwlQxqSUyoaWNqMKIk-J3Z3_zHXrDEYR23WCTanfoNiYpqIM-e4Q9Ni3wVQ/w400-h300/18b.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kings Canyon</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;"><u>Na závěr praktické informace</u>: k oběma národním parkům přiléhá ještě <i>Sequoia National Forest</i>, přičemž vstupné je za všechny tři chráněné oblasti společné, 35 USD za auto, a platí na 7 dnů. Rezervace na vjezd nebyly v roce 2022 nutné, doporučuji však zkontrolovat situaci na <u><a href="https://www.nps.gov/seki/index.htm">oficiálním webu</a></u> kvůli požárům a dalším omezením. Plánujete-li pouze <i>NP Sequoia</i>, přidejte si den navíc <i>Kings Canyon</i> a nebudete zklamaní. Pokud to není možné, preferovala bych spíše druhý zmiňovaný NP. Jídlo a pití si vezměte s sebou, občerstvení zde mnoho nenajdeme, a trochu jsme narazili i s absencí benzínek, pročež jsme se druhý den u vjezdu do NP otáčeli a vraceli do <i>Squaw Valley</i> natankovat.</div></div><div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh55G3OIEvHMit7yh8F3v2tgcNo6RDMXWDxZyCzGzS_1MZ2YJfX7XU50FXmZGjeLGHhwpkAMAMr30-TmikK5_ghWoChHwVRpI3eqMA0Vaft9aWWxaxmYHn1aXQGJhwAVL4EIU2-g4a8gQTuj6dXZP-1kmzk3ISxwXX9UlDFmdgOkezw5iGDErO51sizkg/s2000/P1170442.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="522" data-original-width="2000" height="168" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh55G3OIEvHMit7yh8F3v2tgcNo6RDMXWDxZyCzGzS_1MZ2YJfX7XU50FXmZGjeLGHhwpkAMAMr30-TmikK5_ghWoChHwVRpI3eqMA0Vaft9aWWxaxmYHn1aXQGJhwAVL4EIU2-g4a8gQTuj6dXZP-1kmzk3ISxwXX9UlDFmdgOkezw5iGDErO51sizkg/w640-h168/P1170442.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">večerní Sierra Nevada</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;"><u>Související články:</u></div><div style="text-align: justify;">předchází: <a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/02/yosemite-hory-medvedi.html">Yosemite, hory a medvědi<br /></a>následuje: <a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/06/las-vegas-mesto-hrichu-radosti.html">Las Vegas, město hříchu a radosti</a><br /><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/search/label/USA%202022">všechny články z USA</a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div></div>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com14tag:blogger.com,1999:blog-7643741897748520454.post-51793034673053203492023-02-08T12:30:00.015+01:002023-02-16T20:10:10.044+01:00Yosemite, hory a medvědi<p></p><div style="text-align: justify;"><b>Naším prvním národním parkem v USA se stal Yosemite, po jehož návštěvě jsem toužila snad od dětství. Jeden z ikonických yosemitských výjevů mi totiž dlouhé roky visel jako plakát nad postelí. </b></div><p></p><div class="separator" style="clear: both;"><div style="text-align: justify;">Yosemite nabízí hned několik lákadel - 900 m vysokou skalní stěnu <i>El Capitan</i>, jednu z největších horolezeckých výzev současnosti, <i>Yosemite Falls</i>, nejvyšší vodopád v Kalifornii, luxusní zázemí ke kempování a hlavně nesčetně výletů různé náročnosti.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgc6TQ-Ehwps8n-OeRS5Bd5rPoEg3rqgP81JvlHPIWzm3Z4qugWsgUx5DxVB0f16PiN19tv3SHn68Lkm9P25TH7986Atnrm-uRVNwYobEqSQKOQx5MDPoMYAxFNa-BCU2nGlPxRjzkrQiNyYxE0m9LkJbo93MLkAMI21eFpZThnhhITkMOxlxuxpm5Nkw/s2000/P1160647.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="470" data-original-width="2000" height="150" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgc6TQ-Ehwps8n-OeRS5Bd5rPoEg3rqgP81JvlHPIWzm3Z4qugWsgUx5DxVB0f16PiN19tv3SHn68Lkm9P25TH7986Atnrm-uRVNwYobEqSQKOQx5MDPoMYAxFNa-BCU2nGlPxRjzkrQiNyYxE0m9LkJbo93MLkAMI21eFpZThnhhITkMOxlxuxpm5Nkw/w640-h150/P1160647.JPG" width="640" /></a></div><div style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"></div></div><p style="text-align: justify;"><span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;">Do Yosemite, který se správně čte jako [josemitý], jsme vyrazili přímo ze San Francisca. Cesta přes Merced a Mariposu autem zabrala lehce přes 4 hodiny. Zatímco okolí San Francisca charakterizuje mírné zvlnění krajiny, stačí vyjet východním směrem a hned za městem začnou přibývat kopce, ze kterých se postupně stávají mohutné hory. Yosemite se nachází v pohoří <b>Sierra Nevada</b>, které drží prvenství největšího žulového masivu na Zemi. Rozsáhlé horské pásmo protíná celou Kalifornii a jeho součástí je i <i>Mount Whitney</i>, se svými 4.421 metry nejvyšší hora Spojených Států, pokud tedy počítáme USA bez Aljašky.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGKV278qH1-MzAR7AQLgGeZSCq5_wDxCHYn25DJc2FPAljULuJcBrLE1P6s29nHsreS98vMbXpORXCEGcIi3JAhgG6Jk81DlJ1cMtFf-K78d6nZhSjwgvmzGhVNFMiAMeS15GHHKvmVl3LIxm071uIyKqrBbwNT7mG-aTaNGNzCDcWgTxXuoKyg5uuYA/s1500/P1160830.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGKV278qH1-MzAR7AQLgGeZSCq5_wDxCHYn25DJc2FPAljULuJcBrLE1P6s29nHsreS98vMbXpORXCEGcIi3JAhgG6Jk81DlJ1cMtFf-K78d6nZhSjwgvmzGhVNFMiAMeS15GHHKvmVl3LIxm071uIyKqrBbwNT7mG-aTaNGNzCDcWgTxXuoKyg5uuYA/w400-h300/P1160830.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sierra Nevada</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Ubytovaní jsme byli v <b>Ahwahnee</b>, které mělo být městem, ale připomínalo spíše několik usedlostí poházených podél hlavní silnice. Nepotkali jsme jediný obchod, jen čerpací stanici, i když školu a fitko zde měli. Domy stály tak daleko od sebe, že mnohdy zabíraly celé ulice, s poštovními schránkami na každé z odboček, aby se doručovatelé nezdržovali zajížděním. V jednom takovém domě jsme bydleli, k dispozici jsme měli pěkný pokojík ve spodním patře. Paní majitelka, rodilá Angličanka, nám každé ráno připravovala výborné snídaně. Musím říct, že Ahwahnee byla celkem divočina. Večer jsme z domu vyháněli netopýry a když jsme ráno snídali na terase, pozorovali jsme poletující kolibříky a srnky pasoucí se jen několik metrů od nás. Občas se prý přijde ukázat i rys nebo medvěd baribal.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhn7uz8wBYFMl_ZbcMRtMsgDBa_IWjS8U7mykpPiNIVNd8JFllFJ4YI3a8c1lNqew846atM_J7nWPqLnSLSjtTMutcUud-7SS988oh7IrsByLQQgYHra6oTD6R8X_EHJ4N_K7XHzxKBMFAw6MOlBxMEqO6_rLAZi4vQDWlaqXqGg6B1BtazNQkTiN5rZA/s1500/P1160279.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhn7uz8wBYFMl_ZbcMRtMsgDBa_IWjS8U7mykpPiNIVNd8JFllFJ4YI3a8c1lNqew846atM_J7nWPqLnSLSjtTMutcUud-7SS988oh7IrsByLQQgYHra6oTD6R8X_EHJ4N_K7XHzxKBMFAw6MOlBxMEqO6_rLAZi4vQDWlaqXqGg6B1BtazNQkTiN5rZA/w400-h300/P1160279.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">podvečer v Ahwahnee</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Ahwahnee znamená v řeči Miwoků "rozevřená ústa". Budu si jej pamatovat jako místo, kde jsem poprvé ochutnala sušené bizoní maso a které jsem přejmenovala na indiánskou rezervaci, protože tolik indiánů jsem nikde dříve ani později už neviděla. Moje desetileté já, vyrůstající na románech Karla Maye, by tady skákalo radostí. Za nákupy a jídlem jsme jezdili do blízkého města <b>Oakhurst</b>, které bylo vybavené obstojně - pár restaurací, supermarket, dokonce i obchod se sportovním oblečením. Do srdce národního parku je to z Oakhurstu lehce přes hodinu jízdy autem, blíže už se žádné větší osídlení nenachází.</p><p style="text-align: justify;">V úterý, den našeho příjezdu, už jsme se nechtěli nikam honit, a tak jsme si po nákupech v Oakhurstu udělali na doporučení paní domácí jen menší výlet k blízkému jezeru <b>Bass Lake</b>. Čekala na nás krásná liduprázdná pláž, prázdninové chaty, několik pěkných posezení a hlavně koupání v čisté vodě. Líné odpoledne v přírodě bylo balzámem na duši a přípravou na další dny strávené na túrách.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHMa3z9Eme8sVlfTvcYVVnZGE0c6c1D-CxHAU73cmq0fPSYq76rMUERxsfgB8kmLXsHV_jC43TiC-d9nS-nzcBdWpFeLRMUOj9V1ofouWyE0vkUJ2apEnhjD-B7fRo2MzlRa_64aNYY9rBm18z3kFXeI7mT4M66WI70bCpw4tnuPMDtP-krU7fBluwkQ/s1500/P1160241.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHMa3z9Eme8sVlfTvcYVVnZGE0c6c1D-CxHAU73cmq0fPSYq76rMUERxsfgB8kmLXsHV_jC43TiC-d9nS-nzcBdWpFeLRMUOj9V1ofouWyE0vkUJ2apEnhjD-B7fRo2MzlRa_64aNYY9rBm18z3kFXeI7mT4M66WI70bCpw4tnuPMDtP-krU7fBluwkQ/w400-h300/P1160241.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bass Lake</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Ve středu už jsme vyrazili do národního parku. Do <i>Yosemite National Park </i>je přes sezónu nutná rezervace k vjezdu (<a href="https://www.recreation.gov/timed-entry/10086745">vyřídíte zde</a>) a místo vstupného si lze rovnou koupit roční permanentku <i>America the Beautiful</i> (<a href="https://www.nps.gov/planyourvisit/passes.htm">více info</a>), která se od 2-3 navštívených národních parků vyplatí více než platit samostatné vstupy. Ten v případě Yosemite stojí 35 USD.</p><p style="text-align: justify;"><b>Národní parky v USA fungují jinak než u nás.</b> Co mohu soudit z Kalifornie, tak nabízí výborné zázemí včetně kohoutků na pitnou vodu, záchodů (v odlehlých částech aspoň suchých latrín) a odpadkových košů zabezpečených vůči zvěři. Parkování je možné pouze ve vymezených částech, na kempování se vyřizuje registrace. Pro nás netypické je i značení tras, nabízející všehochuť od krátkých okruhů, co neměří ani míli, až po několikadenní pochody. Kratší trasy bývají zpravidla vyasfaltované a jsou hojně frekventované, protože vedou k nejikoničtějším částem parků. Při vjezdu do NP dostanete mapu s vyznačenými zajímavostmi a samozřejmostí jsou také kontroly správci parku, kteří Yosemite objíždí na koních.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgeZmIglLfpeewJk2DP_9IwVa9b0azJ7aoXnX0Ioyrgja1AkbqXpOardODsH5cXxXg09U5S1rSpMLDDQrgzh5InGyuWtOY0mpUFfHmSK9JFMUXtFFxKVq7hwfFFHPV7HzAqfD08mTwZQNeFnnY3F2QDrd47JQ6gHKJRB6ucJv9fMWUNWjuuATtG5T2t4w/s1500/P1160543.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1125" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgeZmIglLfpeewJk2DP_9IwVa9b0azJ7aoXnX0Ioyrgja1AkbqXpOardODsH5cXxXg09U5S1rSpMLDDQrgzh5InGyuWtOY0mpUFfHmSK9JFMUXtFFxKVq7hwfFFHPV7HzAqfD08mTwZQNeFnnY3F2QDrd47JQ6gHKJRB6ucJv9fMWUNWjuuATtG5T2t4w/w400-h300/P1160543.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">správa národního parku</td></tr></tbody></table><p></p><div style="text-align: justify;">Yosemite tvoří nevelké údolí, ledovcem rozervanou průrvu mezi horami, z nichž nejznámější jsou vrcholy <i>El Capitan</i> a <i>Half Dome </i>na opačných koncích údolí. Jeho srdcem je <b>Yosemite Village</b>, osada jako vystřižená ze snímků focených v časech zlaté horečky. Právě tady začíná svůj výlet většina návštěvníků. Najdeme zde veškeré zázemí včetně indiánského muzea, ranče, několika občerstvení, kempů a půjčovny kol, které bych se příště nebála využít - celým údolím se totiž vine asfaltka vybízející k pohodové cyklistice. Koncept "organizovaného" národního parku byl v prvé chvíli nezvyklý, ale naštěstí Yosemite limituje počet návštěvníků, takže jsme většinu dne pochodovali sami.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJo4OQ4hyNsE3Y9A1YgJuX7iKAbjhGtAlniqNfDwJxY6UktfUjCIBNsBfq52a3hVEtb0wPPFxiRBUrjKow1pxvZMgJgDfZPtCJdLCMtiMWIAWcnFdfA2lI0UUBtWh3TR1n2PI6nQXRevgFhsDQQERSN2N0SPIOJIfdix_8dBk65_FaffVeT4uJIvTiEQ/s1500/P1160317.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1124" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJo4OQ4hyNsE3Y9A1YgJuX7iKAbjhGtAlniqNfDwJxY6UktfUjCIBNsBfq52a3hVEtb0wPPFxiRBUrjKow1pxvZMgJgDfZPtCJdLCMtiMWIAWcnFdfA2lI0UUBtWh3TR1n2PI6nQXRevgFhsDQQERSN2N0SPIOJIfdix_8dBk65_FaffVeT4uJIvTiEQ/w400-h300/P1160317.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Yosemite Village</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;">Ideálním časem návštěvy je jaro, kdy bývá celé údolí plné vláhy a zeleně. My jsme přijeli v polovině srpna, což znamenalo, že ze slavných vodopádů <b>Yosemite Falls</b> zbyly jen tenké čůrky. Vyschlé bylo i jezírko <b>Mirror Lake</b>, které není skutečným jezerem, nýbrž sezónní nádrží, co se na jaře naplní vodou z tajícího sněhu a v polovině léta vysychá. Yosemitským údolím celoročně protéká řeka, která se rozlévá do lužních louk, ale krajina dále směrem na Ahwahnee byla opravdu suchá<b>. </b>Ač to z fotek nevypadá, protože se ve středu nebe celý den kabonilo, teplota oscilovala kolem 30 °C a v úterý večer jsem naměřila dokonce 37 °C. Celé <i>Yosemite Valley</i> se přitom nachází v nadmořské výšce kolem 1.200 metrů, zhruba jako vrcholky našich beskydských kopců.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLvgRJ-UepDJf1z2cviVqwlPUlao-iveCPw4kZDtIDxLA_TJzuHm6OOl2ve_SiL2DlTnKDMvLw04tkC4G3iQFBsJuFNft-Yv7p-HQXDDSugZbxXJMsWIOr4SNIvQVvf_-e9sM_gVgBOtXMbMsHMuJk11m59EgJ2yvAjw7Hp-WYDN8_aZcFxEGxOeBrPQ/s1500/P1160350.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLvgRJ-UepDJf1z2cviVqwlPUlao-iveCPw4kZDtIDxLA_TJzuHm6OOl2ve_SiL2DlTnKDMvLw04tkC4G3iQFBsJuFNft-Yv7p-HQXDDSugZbxXJMsWIOr4SNIvQVvf_-e9sM_gVgBOtXMbMsHMuJk11m59EgJ2yvAjw7Hp-WYDN8_aZcFxEGxOeBrPQ/w240-h320/P1160350.JPG" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRmMwU3SocD7Ib8fgFNx8nc_7MdQ7HL3ykdtT89snuAF5C-olS0Ezg8_fcu4YCgIeGQlU5wDK9iuyHn2yAIqN3UysOOuUQh01SLJuf-F2poQ30ytVOnX417Exjz4Ct8AIkacFowD7m5Cvs5QWnwRHnBQ2vb-xvBaUF8XRLIOcY1DI-0dNYGklEsuMtQg/s1500/P1160501.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1126" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRmMwU3SocD7Ib8fgFNx8nc_7MdQ7HL3ykdtT89snuAF5C-olS0Ezg8_fcu4YCgIeGQlU5wDK9iuyHn2yAIqN3UysOOuUQh01SLJuf-F2poQ30ytVOnX417Exjz4Ct8AIkacFowD7m5Cvs5QWnwRHnBQ2vb-xvBaUF8XRLIOcY1DI-0dNYGklEsuMtQg/w240-h320/P1160501.JPG" width="240" /></a></div></div><div style="text-align: center;">vyschlé vodopády a spodní jezírko</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Naší hlavní trasou se stal <b>Valley Loop Trail</b>, lemující po obou stranách údolí, který jsme obohatili o několik zacházek k vodopádům, řece a po vesnici, takže jsme nakonec ušli přes 20 km. Výlet neobnášel žádné větší převýšení a naopak nám dal možnost prozkoumat různé části Yosemitského údolí. Nejkouzelnější bylo rozhodně výše zmiňované <i>Mirror Lake</i>, které je s výhledem na <i>Mount Watkins</i> krásné i v pozdním létě. A co více, vypadalo úplně stejně jako na plakátu, co jsem měla před 15 lety v dětském pokoji! Napravo od jezírka se tyčí slavný <i>Half Dome,</i> jehož vrchol od zbytku údolí dělí 1.444 metrů.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpnsV9JeQoan5b_woMEJAclYhi8g0ZufcfvQkEsdL1maEz7Yi89S-WPtckvSInmPFDJFGdlPjS13z__z9UIjudPm7paFPyzaAxTUWtRpzg-25E_25AiKwq8zYYcNRwNijxUwA3aarQQTlqNqXRF8NcxWualqLSgjcOr246Z5RMmEXd0GjxG6ydjfuF-g/s1500/P1160486.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="938" data-original-width="1500" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpnsV9JeQoan5b_woMEJAclYhi8g0ZufcfvQkEsdL1maEz7Yi89S-WPtckvSInmPFDJFGdlPjS13z__z9UIjudPm7paFPyzaAxTUWtRpzg-25E_25AiKwq8zYYcNRwNijxUwA3aarQQTlqNqXRF8NcxWualqLSgjcOr246Z5RMmEXd0GjxG6ydjfuF-g/w640-h400/P1160486.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mirror Lake, v pozadí Mt. Watkins</td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: justify;"><div><b>Velmi mě bavilo pozorovat zdejší přírodu</b>. Ještěrky, housenky, nezvykle zbarvení ptáci, spousta srnek, z nichž některé se vesele promenádovaly mezi auty, a dokonce i dva medvědi! </div><div><br /></div><div>V Kalifornii hnědí grizzly vyhynuli před více než 100 lety. Medvědi, které zde lze potkat, jsou<b> baribalové </b>- menší, černě zbarvení, všežraví a v zásadě neagresivní. Spíše než lidé je zajímají jejich svačinky, pročež se krmit nesmí, aby se toto nebezpečné chování neučili. Používání pepřových sprejů je v Yosemite zakázané, stačí se držet v dostatečné vzdálenosti a nenechávat nikde jídlo nebo odpadky, a to ani v autě. V celém národním parku se nachází kovové odpadkové koše, které jsou proti medvědům zabezpečené, a při kempování se jídlo ukládá do speciálních skříněk.</div><div><br /></div></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfgfXVVIN3WTLxBwqHolJNWy-MttC_2U_aE3kQ9R9vGtux04JJS5lxuLlHEUW5qnkN8FlYSfJ0d-FXtk6HKjzTuetqGq92DhXXhynG_QNDJhgvZD3UGBnbTgP3QaSxDnyDcIeuUG38WHxPLWTC-YF6tANUXEDvUOJPldvPa3dDpT7Pq3a7wZaELDRoBA/s1500/P1160329.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1125" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfgfXVVIN3WTLxBwqHolJNWy-MttC_2U_aE3kQ9R9vGtux04JJS5lxuLlHEUW5qnkN8FlYSfJ0d-FXtk6HKjzTuetqGq92DhXXhynG_QNDJhgvZD3UGBnbTgP3QaSxDnyDcIeuUG38WHxPLWTC-YF6tANUXEDvUOJPldvPa3dDpT7Pq3a7wZaELDRoBA/w240-h320/P1160329.JPG" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtDlQXvqT6E45J-P3fL_uHPWByh9x3Dk4iLFvrfz2SJEf_QGozV17ygPy9lTUiMW4O8PDf5J8OXQ90PtAoJVVSOg1FjdXaGKnj2Gucj0S27Ch1TqGEjfd1qosANkinXWgfHrdX8FVGFN7puPP6mXGXEKmMbqsf4E5v3f4UfAMTWsrUgGmYstAUExFN3Q/s1500/P1160575.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1127" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtDlQXvqT6E45J-P3fL_uHPWByh9x3Dk4iLFvrfz2SJEf_QGozV17ygPy9lTUiMW4O8PDf5J8OXQ90PtAoJVVSOg1FjdXaGKnj2Gucj0S27Ch1TqGEjfd1qosANkinXWgfHrdX8FVGFN7puPP6mXGXEKmMbqsf4E5v3f4UfAMTWsrUgGmYstAUExFN3Q/w240-h320/P1160575.JPG" width="240" /></a></div></div><div style="text-align: center;">medvěd pod stromem, srnec v trávě</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Prvního medvěda jsme potkali, ještě než jsme pořádně vyšli z <i>Yosemite Village</i>, dalšího jsme slyšeli lámat větve asi po půlhodince chůze, a jak jsme se vzdalovali od vesnice, trnuli jsme, kdy na nás nějaký chlupáč vyskočí ze křoví. Báli jsme se rozdělat si svačinu i se jen nastříkat kokosovým opalovacím krémem. Nic se ovšem nestalo, další den už jsme byli klidnější a ke konci pobytu jsem nebezpečí medvědů ani nevnímala, i když nám jeden doslova sklouzl pod auto.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div><div style="text-align: justify;">Mimo <i>Mirror Lake</i> se mi moc líbily lužní louky kolem <b>Cook's Meadow</b>, odkud se otevíral krásný výhled na <i>Glacier Point</i>. Za ním se nachází slavný <i>El Capitan</i> (2 308 m.n.m.), ale až k němu jsme nešli, mám jen pár fotek z auta. Ony ty skály jsou si zespodu všechny dost podobné.</div><div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfb-fl4PTinpUsn6NX8YmaKjDA_0F3axFbCM2d2ogNte1WNp2VHzQs6Y_hxpta16nWYlo8uDfEJwf5dkfOHJqaGEMBoP4kOzZbM4u8eMmqyL3DATSNL00mLYCIbLwiY6QdoKIl8bNNBtBfoPPuUL4LiIwcXIFWg8AaIwoULNiX_1HvAkND6iqrgp29WQ/s1500/P1160648.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1126" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfb-fl4PTinpUsn6NX8YmaKjDA_0F3axFbCM2d2ogNte1WNp2VHzQs6Y_hxpta16nWYlo8uDfEJwf5dkfOHJqaGEMBoP4kOzZbM4u8eMmqyL3DATSNL00mLYCIbLwiY6QdoKIl8bNNBtBfoPPuUL4LiIwcXIFWg8AaIwoULNiX_1HvAkND6iqrgp29WQ/w400-h300/P1160648.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Cook's Meadow, v pozadí Glacier Point</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Celý národní park je samozřejmě rozsáhlejší než jen Yosemitské údolí, ovšem ty "nej" se nachází právě zde. Protože jsme údolí ve středu prošli skoro celé a do náročného trailu na některou ze skalních stěn se nám pouštět nechtělo, rozhodli jsme se, že ve čtvrtek rovnou vyrazíme směrem k dalšímu národnímu parku, totiž k obřím sekvojím. Jak mi <i>Yosemite </i>přišel krásný, tak <i>Sequoia </i>a <i>Kings Canyon</i> mě úplně uchvátily...</p><p style="text-align: justify;">Doufám, že vás americké putování zatím baví a sama se těším na sepsání dalšího dílu.</p></div><div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTOcH8fBl5smybZNg_4bDHVlbRcHKYAvnTRa7pqWpKzRe7qQeSgWg8fu1U_dCWL4nB9DW3Eh-NiFA_kf8oLFq6bzKo7tLq_jhwMh7W_rCC86eJdCsCnDX36ePW5jkfiuj4ltPbGZiH1haTyMigp6IQVtyh9GW38MnNOk9go_YvVNOJjAzKV4_oJ_2ZaQ/s1500/P1160661.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1126" data-original-width="1500" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTOcH8fBl5smybZNg_4bDHVlbRcHKYAvnTRa7pqWpKzRe7qQeSgWg8fu1U_dCWL4nB9DW3Eh-NiFA_kf8oLFq6bzKo7tLq_jhwMh7W_rCC86eJdCsCnDX36ePW5jkfiuj4ltPbGZiH1haTyMigp6IQVtyh9GW38MnNOk9go_YvVNOJjAzKV4_oJ_2ZaQ/w400-h300/P1160661.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">jelen vedle parkoviště</td></tr></tbody></table><br /></div></div></div><div><u>související články:</u></div><div>předchází: <a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/01/dojmy-ze-san-francisca.html">Dojmy ze San Francisca</a> <br />následuje: <a href="https://by-boudicca.blogspot.com/2023/02/yosemite-hory-medvedi.html">Sequoia a Kings Canyon</a><br /><a href="https://by-boudicca.blogspot.com/search/label/USA%202022">všechny články z USA</a></div>Boudiccahttp://www.blogger.com/profile/17131320841347260144noreply@blogger.com12