Žitava, Oybin a parní železnice

Loňský říjnový roadtrip krajinou Žitavských hor a vyhlídková cesta parní lokomotivou mezi příhraničními městy Zittau a Oybin.

Tato historická oblast Horní Lužice, nacházející se mezi městy Hrádek nad Nisou, Zittau (Žitava) a Kopaczów, se dnes nazývá také "Trojmezí". Podél Lužické Nisy zde prochází státní hranice Německa, Česka a Polska, mezi kterými dnes díky otevřeným hranicím můžete volně přecházet. Ještě nedávno tomu však bylo jinak.

Historické Trojmezí

Do vesnice Hartau na německé straně hranice jsme s Editou dojely pozdě odpoledne. Ubytované jsme byly v jógovém retreat centru, mimo sezónu opuštěném a vymrzlém. Do Česka se odsud dalo dojít během půlhodinové procházky pěšky, jedna z cyklostezek vede například k jezeru Kristýna, bývalému lignitovému dolu, který je dnes přetvořený na přírodní koupaliště.

Celá příhraniční oblast na mě působila smutně, nepomohly ani lavičky a povlávající vlajky sousedících států, dnes díky Evropské unii propojených. Trojmezí nese hluboký náboj zla 2. světové války, za které se zde nacházely sběrné a pracovní tábory, i pozdějšího období, kdy bylo celé hraniční pásmo opuštěné. Dodnes tu stojí hlavně továrny a nově zbudované cyklostezky lákají k výletům krajinou všech a nikoho.

Trojmezí

Příhraniční Zittau

Procházka směrem na Německo, do Žitavy vzdálené asi 5 km chůze, už byla příjemnější. Žitava, německy Zittau, je příhraniční městečko, ve kterém dnes žije asi 25.000 obyvatel. Centrum je opravené a malebné, jako se na Německo sluší a patří, ale stačí zajít za roh a množství domů, co se div nesypou na chodníky a na střechách jim rostou keře, nás překvapilo.

Žitava chátrající

Je znát, že se místní snaží město probudit k životu i k turistickému ruchu. Zaujalo mě třeba nápaditě opravené sídliště ozdobené sochami a malbami, místy dokonce doplněné nahrávkami zvuků džungle. 

  Žitava klasická i moderní

Historické centrum je relativně malé, ale velmi pěkné. Nejvýznamnější z kostelů, Johanniskirche, jsme bohužel s Editou nestihly otevřený, zato jsme si však užily procházkou parkem ke květinovým hodinám. V restauracích i kavárnách se dá dobře najíst, míchají se zde vlivy německé a polské kuchyně, a s obsluhou jsme se skoro všude domluvily česky.

květinové hodiny a polsko-německé pirohy

Kde se ubytovat?

Pokud míříte na slavnou žitavskou úzkokolejku a na jednodenní výlet to máte z Česka daleko, ubytování bych sháněla právě v Žitavě, budete to tak mít nejpohodlnější. Konkrétní doporučení tentokrát nemám, my jsme totiž v Hartau spokojené příliš nebyly. Přikládám proto aspoň přehlednou mapu s přehledem ubytovacích kapacit poblíž žitavského vlakového nádraží, stačí jen doplnit vámi preferovaný termín a počet osob. Vygenerováno v affiliate programu Stay22. Ať slouží!

 

Žitavská úzkokolejka

Hlavním cílem výletu do Žitavy byla vyjížďka historickou železnicí do městečka Oybin, vzdáleného asi 10 km. Úzkokolejná trať, která zahájila provoz na přelomu 19. a 20. století, je dnes krásnou připomínkou cestování za starých časů. Na zdejší železnici potkáte nejen historické motorové vlaky, ale i dosud funkční parní lokomotivu. Na vlak je ideální nasednout právě v Žitavě, odkud to do Oybinu trvá zhruba 30 minut. Zpáteční lístek vyjde na 18 EUR a jízdní řád je možné nastudovat zde. My jsme měly první část motorovým vlakem a následně přestup v Bertsdorfu na parní lokomotivu.

Žitavská úzkokolejka

Počasí vyšlo na konec října ukázkově, a tak nás neodradila ani zima v otevřených vagonech, když ráno bylo stěží 5 °C. Zachumlaly jsme se do teplého oblečení a užívaly si nádherné výhledy na město i krajinu. Vlak funěl, houkal, poskakoval po starých kolejích a cestujícím sedícím hned za lokomotivou barvil tváře černými sazemi.

Žitavská úzkokolejka

Malebný Oybin

Cílová destinace, městečko Oybin, počeštěně Ojvín, je kouzelně usazené uprostřed Žitavských hor. Návštěvníky přivítají německé hrázděné domy, nad kterými se tyčí středověký klášter.

malebný Oybin

Ač se to z nádraží nezdálo, ojvínský hrad a klášter je rozsáhlý komplex, jehož prohlídkou jsme nakonec strávily 2,5 hodiny. Vstupné, toho času 8 EUR, tak rozhodně stojí za to. Hrad vznikl začátkem 14. století a co je zajímavé, o 50 let později si hned vedle něj nechal vystavět náš Karel IV. letní sídlo, tzv. císařský dům. V tomto období se také začalo se stavbou gotického kostela. Roku 1369 zde byl dokonce založen klášter, který fungoval 300 let, dokud řád celestýnů nebyl zrušen. 

hrad Oybin/Ojvín

Celý komplex je propojený skalními vyhlídkami a bludišti vytesanými do pískovce. Užily jsme si podzimní výhledy do krajiny, gotické křížové klenby i koncert klasické hudby v bývalém klášterním kostele.

hrad a klášter v Oybinu

Historická Horní Lužice

Sama jsem netušila, jak moc je tento region propojený s českými dějinami. Okolí Žitavy spadá pod historickou oblast Horní Lužice, která až do bitvy na Bílé hoře (1620) patřila českému království, i proto jsme všude nacházely zmínky o "našich" Lucemburcích. I později zde žili čeští exulanti a dodnes jsou zvyky, jazyk a kultura promíchané. Češtinu jsme slyšely skoro stejně často jako němčinu. 

Oybin už jsme z časových důvodů příliš neprocházely, jen jsme zašly na pozdní oběd a vrátily se parním vlakem nazpátek do Žitavy. V okolí je však plno možností na krásné túry a prý i jedna ferrata. Podvečer jsme pak využily na hlubší prohlídku Žitavy a procházku podél hranic. Následující ráno už jsme se přesouvaly na poslední štaci naší podzimní dovolené, totiž do Českosaského Švýcarska.

Do Žitavských hor, které na německé straně navazují na naše Lužické hory, bych se někdy každopádně ráda vrátila. Minimum turistů, krásné památky, spousta zajímavostí a turistických tras. Škoda jen horší dopravní dostupnosti. Autem je to z Liberce kousek, ale bez něj bychom se do Žitavy asi nedostaly.

pohled na železnici z hradu

Související články:

předchází: Kryštofovo údolí
následuje: Podzim v Českém Švýcarsku

Zařazeno v rubrikách:

Německo