Maroko - praktický přehled 2/2

Pokračování průvodce pro cestu do Maroka. První díl najdete zde.

V předchozím článku jsme si představili základní údaje o Maroku a tipy na památky. Dnes se zaměřím na praktickou stránku věci - první den po příletu, co si pohlídat při půjčování auta, jak se obléct, čím vás překvapí marocká kuchyně a jaké zde panují hygienické standardy.

Před cestou a po příletu:

Do Maroka nejsou potřeba víza, stačí platný pas. Místní měnou je MAD, marocký dirham, který není volně směnitelný (měna se nesmí vyvážet ze země). Proto ani není možné v ČR směnit koruny přímo na dirhamy. Koruny jsme v české směnárně vyměnili za eura, které jsme až po příletu měnili za MAD. Směnárna na letišti v Marrakéši nabízela stejný kurz jako směnárny v centru, 1 CZK = 2,35 MAD.

Po Maroku jsou sice všude rozeseté bankomaty, ale maximální částka pro výběr je stanovená na 2.000 MAD. Platby kartou rozšířené nejsou, hotově jsme platili ubytování i benzín, a protože jsme si moc hotovosti nebrali, vybírali jsme výrazně častěji, než bychom rádi. Marocká i česká banka si účtovaly poplatky za každý výběr, takže by nás bývalo vyšlo směňování hotovosti CZK → EUR → MAD lépe. Zajímalo by mě, zda má někdo v Maroku zkušenosti s Revolut účtem, který transakční náklady minimalizuje.

Maroko se teoreticky nachází v greenwichském časovém pásmu. V praxi je ale zdejší čas naprostý zmatek a nejlépe uděláte, když si ručně seřídíte telefon podle času uvedeného při příletu na letišti, protože na online servery se spoléhat nedá.

Maroko dlouho využívalo pouze celoroční zimní čas, tj. pro nás posun nazpět o jednu hodinu v létě a o dvě v zimě. Před 10 lety byl od března do října zaveden čas letní, který se však během ramadánu vracel zpět na zimní (takže 4 posuny ročně). V říjnu 2018 Maroko přistoupilo na celoroční letní (!) čas UTC+1, tedy při naší návštěvě se neposouvaly hodinky oproti českému času vůbec. Vzhledem k faktu, že k přijetí dekretu o změně času došlo jen několik dní před naší dovolenou, všechny online servery s real-time časem v Maroku ukazovaly čas neaktualizovaný, o hodinu posunutý, a totéž i mobilní operátoři. Sami Maročani čas neřeší a kolik je hodin jsme zjistili až v polovině dovolené. Dokážu si ale představit, jaké problémy to muselo vyvolat u odletů letadel.

koželužny ve Fezu

Hned na letišti je možné koupit místní SIM kartu s 4G internetem. Pro vícedenní výlet vřele doporučuji! Veřejných wifi je v Maroku méně než šafránu, zato data jsou tu levná. Telefonovat jsme potřebovali opakovaně a 4G internet nám úžasně usnadnil plánování cesty. 2GB dat a několik hodin volání se u Maroc Telecom pohybovaly v přepočtu kolem 250 Kč.

Osobně jsem ocenila i příplatek za transfer z letiště, který jsme si předem zaplatili u prvního ubytování. Medina (staré centrum města) je v Marakéši i Fezu neskutečně nepřehledná. GPS zde spíše nefunguje, soukromá ubytování jsou schovaná mezi zapadlými slepými uličkami a nemáte šanci je najít. Toho zneužívají místní, vnucující služby "průvodce". Díky předem domluvenému transferu naše první marocká zkušenosti nebyla smlouvání o ceně taxíků ani bloudění medinou s kufry.

Smlouvá se zde prakticky o všem, s výjimkou jídla a pití. Reálná cena bývá kolem 20 % z první nabídky. Pro turisty je možné dostat se na 25-30 % ceny. Nákup suvenýrů může být činnost i na několik hodin, místní vás při obchodování často pozvou domů, nabídnou vám čaj, proberou s vámi celý svůj život a mimochodem vám na cestu zabalí třeba koberec.

V Maroku je běžné najmout si průvodce. Ten s vámi stráví několik dnů, odřídí za vás auto, proveze vás po zemi a cenově to pořád bude vycházet skoro stejně, jako kdybyste vyrazili na vlastní pěst. Průvodce lze domluvit v každém městě, jen se připravte na smlouvání. Konkrétní tipy bohužel nemám, my jsme tuto službu nevyužili, kamarádi ale měli dobré zkušenosti. Průvodci (zpravidla oficiálně registrovaní) se nabízeli i u každé památky nebo horského výšlapu.

tržitě, souk

Půjčení auta a řízení:

Při roadtripu máte dvě možnosti - najmout si místního průvodce a řidiče v jednom, viz výše, nebo si půjčit auto u některé z půjčoven. Zde se vyplatí nešetřit a vybrat si půjčovnu s mezinárodním zastoupením a dobrým hodnocením. Depozit není zrovna malá částka a riziko, že vám jej nepoctivá půjčovna nevrátí, je vysoké.

Pro půjčení auta je nutné mít kreditní kartu, debetka k běžnému účtu nestačí, a mezinárodní řidičský průkaz. Mezinárodní řidičák vyřídíte za pár korun na počkání na kterémkoliv registru řidičů v ČR, není nutné jezdit do místa trvalého bydliště. Maroko uznává oba typy, Vídeň i Ženevu.

Nezapomeňte si sjednat plné pojištění auta a mrkněte na podmínky vrácení zálohy (payback). V případě, že auto nevracíte ve 100% stavu, vady nafoťte a vyplňte s půjčovnou prohlášení, že si škody vymůžou na pojišťovně svépomocí, ať nedopadnete jako my. Autopůjčovnu Budget Car nebrat! Depozit z nich vymáháme už třetím měsícem.

střípky z řízení v Maroku

Co se týče samotného řízení, Maroko má většinu silnic výborně značenou a ve velmi dobrém stavu. Výjimkou byly jen občasné nezpevněné cesty v hodně odlehlých oblastech, kde bychom ocenili čtyřkolku. Řidiči mimo velká města byli až překvapivě ohleduplní, zato ve městech je to divočina i bez auta. Řídí se na pravé straně jako u nás, jedinou zákeřností jsou kruhové objezdy, kde platí přednost zprava, pokud není značkami upravena jinak. V praxi je to 50/50, takže brzdí všichni všude.

Místní si hodně potrpí na kontroly rychlosti a policii s radarem potkáte i v opuštěných oblastech. Marocká policie je velmi vstřícná a spořádané turisty neobtěžuje, ovšem pokutu za překročení rychlosti nám neodpustili. Dalším zajímavým jevem je časté stopování. Stopaři jsou vděční, protože mimo města chybí pokrytí veřejnou dopravou. Ukázali nám zajímavá místa, podělili se o jídlo, přidali pár historek...

Pár tipů k výběru autopůjčovny zde.
Reference hledejte na Tripadvisoru.

Arabské zajímavosti:

Marocká kuchyně:

Spousta cestovatelů je z marocké kuchyně nadšená, mě tolik neuchvátila. Místní jídlo je velmi  nezdravé, tučné a jednotvárné. Tradiční snídaně jsou sladké: smažené pečivo nebo bílý chleba, doplněné o med a marmeládu, a k tomu silná černá káva. Jen výjimečně jsme narazili na míchaná vajíčka nebo sýr.

bohatá sladká snídaně

Na oběd či večeři už je možností více. Typickým marockým jídlem je tajine (tažín). Tažín je název kameninové nádoby s poklicí kónického tvaru, po které se jmenují i v ní připravené pokrmy: tajine aux prunes (hovězí nebo jehněčí na švestkách se sezamem, ten mi chutnal nejvíce), tajine au poulet citron (kuřecí s citronem a olivami), tajine berber (vaječná omeleta se zeleninou)... Zkrátka pod pojmem "tažín" si lze představit téměř cokoliv. Dále je časté mleté maso na špízu (brochettes) nebo jehněčí kefta. Jako přílohu dostanete tradiční bílý chleba nebo hranolky. Kuskus se jí jen v pátek.

Pobavilo mě, když jsem si poprvé objednala jako přílohu "marocký salát" - talíř obsahoval po malém kopečku těstovin, brambor a coleslaw salátu utopeného v majonéze. Zelenina holt v Maroku nefrčí. Podobně mi chyběly i ryby a mořské plody.

Co musím místním nechat, že jídlo bylo velmi kvalitní a z čerstvých surovin. Zpočátku jsme si vynikající tažíny užívali, po pár dnech jsem při pohledu na stále tentýž jídelní lístek protáčela oči a ke konci dovolené už jsem se regulérně těšila domů na své lehké zeleninové vaření. Evropská kuchyně (mimo pizzu a hranolky) je zde téměř nevídaný zázrak a pokud trpíte jakoukoliv potravinovou intolerancí, cestu bych si dvakrát rozmyslela.

brochettes

Co se nápojů týče, úplně všude narazíte na thé au menthe - silně slazený zelený čaj ochucený mátou. Hodně mi chutnaly i čerstvé džusy z mandarinek (jus d'orange) nebo granátového jablka (jus de grenade), případně různá smoothie s mlékem i bez - panaché. Kavárny jsou v Maroku čistě pánská záležitost; pánové sem chodí koukat na televizi a klábosit o politice. Naštěstí jsou všude i pâtisserie, cukrárny, kde měli mimo kafe a čaj i vynikající šlehačkové zákusky. 

Místní jedí pouze pravou rukou (levá se využívá na hygienické úkony) a často nepožívají příbor. Pokud jdete na jídlo, vyhněte se místům, co cílí na turisty, např. hlavní náměstí v Marrakéši. Zdejší podvodníci vás nalákají na hezké ceny, ovšem neuvedou, že jde o cenu za jednu malou misku, kterých pak donesou 6. Po špatné zkušenosti z Marrakéše už jsme jedli jenom tam, kam chodili místní, a spokojenost. Zvlášť na malých městech a vesnicích byli rádi, že k nim někdo zavítal.

Hygiena:

S čím jsou Maročani dost na štíru, je hygiena. Před cestou se doporučuje očkování proti žloutence A+B a břišní tyfus, samozřejmostí je dostatečné pojištění. Na venkově jsou stále časté turecké záchody, kde toaletní papír nahrazuje holá ruka a kyblík se studenou vodou. Osobně mi tedy turecké záchody přišly jako menší zlo než pokusy o evropské záchody bez vyřešeného přívodu vody. Toaletní papír a dezinfekci ale každopádně s sebou!

Vhodné je dezinfikovat i vnitřně, na osobu je možné do země dovézt 1 litru alkoholu. Na místě se alkohol shání špatně, Arabové jej příliš nevyhledávají. My jsme si dovezli slivovici a každé ráno poctivě zahajovali několika hlty, abychom se vyhnuli střevním potížím. Dále je vhodné dodržovat pití výhradně balené vody (já si v ní i čistila zuby) a umývat v ní ovoce a zeleninu, které nelze oloupat. 

Cestovatelské poučky jsem hrotila přesně do okamžiku, než jsem poprvé viděla, jak místní restaurace myjí nádobí v horském potoce. Přes všechnu snahu jsem si breberky přivezla a po návratu skončila na infekčním oddělení - riziku se holt úplně vyhnout nelze, ale aspoň se na něj můžeme připravit. Do lékárničky mimo běžné léky (něco na bolest, teplotu, průjem, bolení v krku a náplasti) přihoďte i širokospektrální antibiotika a léky na silné střevní potíže, např. Ercefuryl. 

Oblečení:

Předchozí zkušenost s návštěvou muslimské země jsem neměla, a tak jsem před odjezdem tápala, co v Maroku na sebe. Muži tuto otázku řešit nemusí - mladí Maročani nosí běžné západní oblečení, starší generace tzv. djellabah, dlouhý lněný nebo vlněný oblek s kapucí do špičky. Zato místní ženy volí tradiční oblečení téměř vždy, hlavně různé variance na jednodílné šaty kaftan nebo jalaba. Tradiční ženské oblečení je vzdušné, barevné a slušivé.

marocké kaftany

Maročani oblečení turistek příliš neřeší, přesto je pár základních pravidel vhodné dodržet -  tabu by mělo být holé břicho v crop topech, prsa v přílišných výstřizích a odhalené nohy od kolen nahoru. Tílka bez rukávů pozornost nebudila, ale před vchodem do obchodu nebo restaurace jsem přes ramena přehazovala lehkou pashminu. Šátek u žen vyžadován není, a to ani u místních. Za porušení pravidel odívání vás sice nikdo kamenovat nebude, ale dáte tím najevo absenci elementárního respektu k místní kultuře.

Co si do letních veder v muslimské zemi obléct? Ideální jsou maxi šaty nebo volné lehké topy doplněné o palazzo kalhoty nebo delší sukně. Z materiálů mám ráda len, bavlnu a viskózu - přírodní tkaniny, které nechají kůži volně dýchat. Mimo letní horka lze samozřejmě využít evropské kalhoty, legíny a trika všeho druhu. My jsme se vedrům vyhnuli, a tak jsem měla více možností. Ve městech jsem nosila úpletové šaty nad kolena, doplněné o silné tmavší punčocháče, oxfordky a džínovou bundu, na venkově volné lněné nebo viskózové kalhoty, triko a trekové tenisky.

Módní inspirace na cesty do muslimských zemí: blog Hostelgirl.

můj obvyklý cestovní obleček

Závěrem... 

Pokud bych měla něčím svého průvodce uzavřít, tak: neváhejte a jeďte. Maroko v posledních pár letech zažívá obrovský turistický boom; jen pro první pololetí 2018 se jednalo o 10% nárůst oproti stejnému období o rok dříve. Země se tomu přizpůsobuje, vzniká stále více placených atrakcí a turistických mucholapek. Pokud si chcete vychutnat Maroko i ve své surovější podobě, je nejvyšší čas vyrazit. Sama si kladu otázku, zda bude za pár let marocký venkov stejně nedotčený, jestli vás ještě místní pozvou k sobě domů na čaj, podělí se s vámi o mandarinky a při návštěvě restaurace se třikrát ujistí, zda vám u nich chutnalo.

Tento článek byl věnován třem mým kolegyním, které se do Maroka v příštích měsících chystají, a doufám, že pomůže i všem ostatním, kteří o Maroko projeví zájem. Příště se budu těšit u článků s fotkami, věnovaných jednotlivým oblastem země. Začneme rovnou pestrobarevným Marrakéšem, kde jsme strávili první dny.

Napadá vás ještě něco, co by vás k Maroku zajímalo? Budu ráda za vaše dotazy.

Související články:

1. díl přehledu

Barvy Marrakéše

všechny články z roadtripu