2020 se chýlí ke konci. Kdybych jen bývala tušila, že jednou budu dětem vyprávět, jak jsme během 21. století zažili nejen prohibici, ale i zavřené hranice!
Divoký rok plný omezení, výstupů z komfortní zóny a občasné bezmoci, ale také učení se trpělivosti, hledání nových cest, posouvání limitů a objevování štěstí v úplně nových situacích. Dát si letošek podruhé? Děkuji, nechci. I přes to všechno mi však 2020 v retrospektivním pohledu nepřijde vůbec zlý.
Humoristické romány z pera Betty MacDonald miluje má mamka a babička, a tak jsem si je již před lety celkem přirozeně oblíbila i já. Je to přesně ten typ knížek, co v každé životní situaci dokážou vykouzlit úsměv a zahřát na duši. Vracím se k nim stále znovu a doufám, že vy budete také!
Horký čaj v termosce a pohorky na nohou. Za zimou jsme si museli zajet do kopců.
Jizerské hory jsou krásné v jakémkoliv ročním období, i když se zrovna schovávají pod příkrovem mlhy.
Původně se na Srí Lance, toho času britské kolonii Cejlon, neměl pěstovat čaj, ale káva. Kávovníkové plantáže však byly v polovině 19. století několik let po sobě zdecimovány rzí kávovou. Po neúspěšných pokusech s kakaovníky, indigovníky a chinovníky byly v roce 1867 Jamesem Taylorem na ostrově vysazeny první čajové keříky. Zdejší klima čajovníku překvapivě prospívalo, cejlonský čaj měl úspěch po celém světě a nové plantáže zde začaly růst jako houby po dešti.
