Covidových 2020

2020 se chýlí ke konci. Kdybych jen bývala tušila, že jednou budu dětem vyprávět, jak jsme během 21. století zažili nejen prohibici, ale i zavřené hranice!

Divoký rok plný omezení, výstupů z komfortní zóny a občasné bezmoci, ale také učení se trpělivosti, hledání nových cest, posouvání limitů a objevování štěstí v úplně nových situacích. Dát si letošek podruhé? Děkuji, nechci. I přes to všechno mi však 2020 v retrospektivním pohledu nepřijde vůbec zlý. 

• Změnila jsem práci. Z financí jsem se přesunula do IT, konkrétně na SAP podporu. Po 3/4 roce mám stále pocit, že je vše nové, ale posouvám se každým týdnem. První samostatně uzavřené tickety, queries, customizing, transporty mezi systémy... V prosinci jsem překlopila do produkce první vlastní projekt. Učím se od těch nejlepších a moc mě to baví.
• Pořídila jsem si auto. Po mnoha letech jsem se odhodlala začít aktivně jezdit. Pořád je co zlepšovat, ale D1 už zvládám bez stresu a na tachometru svítí od srpna 4.600 najetých kilometrů. Neleknu se rozbitého posilovače řízení ani vybité baterky.
• S předchozím bodem souvisí, že jsem se vydala na svůj první roadtrip jakožto plnohodnotný řidič. Spíše než dovolená to byla autoškola za pochodu, ale prošla jsem.
• Zjistila jsem, že dokážu být samostatná. Mnohem více, než jsem si kdy myslela. Po jarním rozchodu s Matěm mi nic moc jiného nezbylo, ale ač sama v Praze a místo chození do práce uvězněná na home office, postarala jsem se.
• Pečení tvarohových buchet jsem dotáhla k dokonalosti. 
• Zvládla jsem dvě karantény. Jarní, která mě sebrala bezvýchodností celé situace, a podzimní, která byla o to protivnější, že jsem sama lehla s covidem a než jsem se dala do pořádku, přišel další lockdown. Přesto jsem vděčná - nemoc u mě měla jen velmi lehký průběh.
• Konečně jsem vytřídila oblečení. Zatímco předchozí roky byly spíše nakupovací, letos se mi podařilo dostat svoji šatní skříň do plně udržitelného stavu. Oblečení, které mám doma, mi sedí, nosím ho a přináší mi radost. Nic nechybí, nic nepřebývá. A podobně to mám i se zbytkem domácnosti.  
• Začala jsem zase tančit. Po letech obdivování fusion tribal orient jsem se přihlásila právě na něj. Pohyby jsou těžké, pro mé tělo nezvyklé, ale tuze krásné. 
• I přes omezená setkávání jsem si na podzim našla skvělého kluka (co kluka, chlapa dospělého!). Partnera, se kterým si rozumíme i beze slov, máme stejné nápady i představu o budoucnosti. Věřím, že tentokrát už to bude napořád.

Byl to rok plný přizpůsobování se situacím, které jsem si nevybrala, a hlavně neustálého učení se. Jsem ráda, že se mi podařilo počáteční frustraci přetavit do tvořivé energie a nasměrovat ji tím správným směrem, abych si teď mohla říct, že jsem celý rok zvládla prožít dle svého nejlepšího vědomí. 

Do 2021 vstupuji pod šťastnou hvězdou a vám přeji totéž. Štěstí, zdraví, mnoho lásky i radosti. A pochlubte se prosím do komentářů, co se letos podařilo vám! :)

Vánoční Šumava