Na Vysočinu dorazilo jaro. Najednou není většího potěšení než vzít po obědě kočárek a vydat se do probouzející se přírody.
Nikde nikdo, jen šumění lesa, cvrlikání ptáků, my dvě, občas srnka a lány sasanek na podmáčených mokřadech. Jeden týden v triku a sandálech, že by si člověk spletl duben se srpnem, jen komárů létá méně a místo heřmánku kvetou blatouchy. O pár dnů později květy pomrzají při poslední letošní sněhové nadílce a já jsem ráda, že jsem ještě nestihla uklidit zimní kabát a kozačky.
