Valmont ve Stavovském divadle

Výpravný balet na motivy epistolárního románu Nebezpečné známosti mě svým zpracováním velmi mile překvapil. Že jde o povedené představení nasvědčuje i fakt, že se Valmont na půdě Národního divadla hraje již 5. rokem. 

Do Stavovského divadla jsme se vypravili ve středu 16.1.2019. Ačkoliv v Praze žiji již více než půl roku, na scéně pražského Národního divadla jsem byla úplně poprvé a moc jsem se na tuto událost těšila. Tím spíše, že Nebezpečné známosti jsou mojí oblíbenou knihou a na představení jsem se chystala už předloni.

Nebezpečné známosti, román psaný v dopisech, sepsal koncem 18. století Choderlos de Laclos. Kniha zobrazuje francouzskou vyšší společnost, ve které se maska noblesy a počestnosti mísí s uvolněnými libertinskými mravy. Hlavními postavami jsou vikomt Valmont a markýza de Merteuil, dva dobře zaopatření šlechtici, které spojuje nadšení pro pohrávání si s city druhých. Zatímco Valmontova pověst lamače srdcí je všeobecně známá, markýza si na veřejnosti zachovává zdání naprosté počestnosti. Z jejich vzájemné korespondence, zpočátku plné láskyplných obratů náklonnosti, pomalu prosakuje touha ovládnout, přelstít a zničit jeden druhého.

galerie ND

Nebezpečné známosti působí jako magnet pro tvůrce divadelních představení a filmů. Známějších filmových adaptací je zatím šest. Jednu má na svědomí Miloš Forman (Valmont, 1989), líbila se mi i o rok mladší verze s Glen Close a Johnem Malkovichem. Na baletním zpracování jsem byla již v roce 2012 v brněnském NdB (představení Nebezpečné známosti). Přiznám se, že tehdy mi dějová stránka přišla trochu zmatená a příběh plochý, užívala jsem si spíše hezké choreografie.

Byla jsem proto zvědavá, jak se ve Stavovském divadle vypořádají s mnohavrstevnatostí postav, naoko hranými milostnými city a intrikařením, aniž by se divák neznalý příběhu do děje nezamotal. Valmont z pera Libora Vaculíka však překvapil svou diváckou přístupností - líbil se i Maťovi, který jinak balety nevyhledává, a ačkoliv neznal knižní předlohu, v ději se i on zorientoval dobře.

Balet je místy více výrazový než taneční, děj rychle plyne a velmi jsem ocenila kulisy a rekvizity - každý kousek měl v představení svoji nepostradatelnou roli. Taneční vstupy byly místy doplněné o čtené nahrávky dopisů, převzatých z knihy. Z pohledu dějové linky mi přišly dopisy až zbytečné, protože balet byl choreograficky, výrazově i z hlediska rekvizit a efektů maximálně propracovaný sám o sobě. Dopisy ale lépe pomohly přiblížit atmosféru, kterou na vás dýchne knižní zpracování.

promo video ND

Giovanni Rotolo a Alina Nanu jakožto představitelé vikomta Valmonta a markýzy de Merteuil byli úžasní zejména ve svých duetních pasážích. Velmi se mi však líbily i výkony ostatních - mladé rozverné Cécile, zoufalé Madame de Tourvel, zamilovaného učitele hudby Dancenyho... Ti všichni byli přesně takoví, jaké bych je podle knihy očekávala. Když se vynikající herecké a taneční pasáže doplnily i o krásné kostýmy, účesy, propracované kulisy a krásnou hudbu (ačkoliv bohužel ne živou), vzniklo velmi zdařilé představení. Díky skvělému místu v jedné z bočních lóží v prvním patře jsme si měli možnost užít i drobné detaily. Jak se občas v divadle těším na pauzu, tentokrát jsem ani nedutala.

Valmont je krásné představení, které potěší i diváky, co normálně do divadla nechodí. Není třeba bát se výpravných baletů - zrovna tento taneční počin je divácky přístupnější než kdejaká činohra. Do Stavovského divadla se budu na balety vracet ráda.

Kdy jste byli naposledy v divadle vy?