Edinburgh 2019 - 1. část

Když jsem se v roce 2012 vracela ze Skotska, své první dospělácké dovolené, věděla jsem, že se tam jednou budu chtít vrátit. A tak se také stalo.

Do Edinburghu se začátkem roku přestěhovala má kamarádka Edita. Při jejím odjezdu jsem slíbila, že brzy přijedu na návštěvu, a v dubnu už letěla směr Británie. První díly cestopisu budou pojednávat o Edinburghu, kde jsem strávila sice jen dva dny, ale stihla toho vidět více, než jsem se odvažovala doufat. V dalších článcích se pak přesuneme na Skotskou vysočinu, kam jsme si s Editou udělaly roadtrip. 

Cesta byla veselá. To máte totiž tak, jsem cestovatel, co nerad létá. Tak moc jsem odkládala přesun na pražské letiště, od kterého bydlím coby kamenem dohodil, až letadlo málem vzlétlo beze mě. Přesně 7 minut před uzavřením gatu jsem vybíhala z autobusu s pasem v jedné ruce a QR kódem letenky ve druhé, abych o 30 vteřin později zjistila, že se moje odletová brána nachází na úplně opačném konci terminálu. Následoval zběsilý sprint a prohození batohu přes dvě kontroly, než jsem doběhla k přepážce, která zavírala ihned poté, co jsem jí celá uřícená prolítla. 

Paradoxně jsem tedy blahořečila Wizzair, že zrušil příruční kufry na palubě zdarma, čímž mě přinutil letět jen s malým batohem, se kterým se dalo běhat, a vše tudíž dobře dopadlo. Pokud nicméně budete mít pocit, že mám na všech fotkách ze Skotska stále totéž oblečení, není to jen pocit - do batohu jsem nevmáčkla o mnoho více než bundu, pláštěnku a teplé ponožky.

jedna tématicky upršená odletová

Do Skotska jsem přilétla ve čtvrtek 25. dubna večer. Letiště leží kousek od Edinburghu a jezdí na něj jak express autobusy (Airlink z Waverley za 30 min), tak i pomalejší MHD, a to i v noci. Platí se 4,50 GBP za jednu cestu nebo 7,50 GBP za zpáteční lístek.

Bydlela jsem u Editky doma a musím říct, že o mě bylo báječně postaráno. Vyzvednutí na letišti i první společná kávička, abych se po nepříjemném letu otřepala, spousta domácího jídla, co na mě čekala na bytě, i nákupy v blízkém Sainsbury's, kde prodávali nejen předpřipravené dortíky, které stačilo dopéct v troubě a vrhnout se do mlsání, ale také tu měli obrovské oddělení s papírnictvím, ve kterém jsem si hned první večer nakoupila tolik blbostí, že se mi nevlezly do batohu (čímžto se trochu omlouvám rodině, že na suvenýrový gin musela čekat, dokud mi jej Edita o měsíc později nedovezla).

V Edinburghu jsem strávila necelé dva dny. Jde o krásné město plné historických památek, kde bych se bývala zabavila i na týden, nicméně já Edinburgh navštívila již při první dovolené před 7 lety a Edita jej už měla prochozený celý, takže jsme se shodly, že na zbylé tři dny raději vyjedeme do hor.

Páteční ráno jsme zahájily u edinburského hradu. Edinburgh Castle se nachází na vrcholku čedičové vyvřeliny zvané Castle Rock. Hrad zde byl vystaven již v 7. století a až do roku 1603 fungoval jako hlavní královská rezidence (v tomto roce Anglie a Skotsko zformovaly unii a sídlo se následně přesunulo do Londýna).

Edinburgh Castle

Hrad působí majestátně a nedobytně, s pořádnými obrannými zdmi a několika branami, kterými je nutné při vstupu postupně projít. Bez vstupenky se lze dostat pouze na první nádvoří. Dál jsme nešly, lístek za 20 EUR mi přišel předražený a navíc jsem chtěla využít slunečného počasí na poznávání města. Moje tehdejší první návštěva totiž úplně celá propršela.

Nachlup stejná fotka jako před 7 lety, jen deštník chyběl! 

Z hradu jsme pokračovaly procházkou po Royal Mile, Královské míli, což je spojnice edinburského hradu a novodobého královského paláce. Na mapě ji pod tímto názvem nenajdete, Royal Mile zahrnuje několik samostatně pojmenovaných ulic. Měří jednu skotskou míli (1,8 km) a vede napříč historickým centrem plným architektonicky zajímavých budov, vystavených ze zašedlých kamenných kvádrů, které ještě umocňují dobový nádech. Ačkoliv jsem přijela mimo sezónu, proudily tu davy návštěvníků, vystupovali místní umělci a zaslechly jsme i několik dudáků.

Město mělo vždy pověst centra vzdělanosti. Přesto mě překvapilo množství soch, nacházejících se po celé Royal Mile, odkazující na spisovatele, ekonomy a filozofy spojené právě s Edinburghem. Adam Smith, David Hume, Walter Scott, A. C. Doyle a mnozí další...

Royal Mile

Mimo sochy mě zaujala St Gile's Cathedral, česky Katedrála svatého Jiljí; je to ta z fotky nahoře. Současná podoba se začala formovat už ve 12. století, hlavní neogotická část však pochází až ze století devatenáctého. Líbily se mi nádherné vitráže i dřevořezby, hlavně však ticho a všudypřítomný klid, úplný kontrast k chaosu na hlavní třídě.

St Gile's Cathedral

Royal Mile vede až ke skotskému parlamentu. Nová budova byla otevřena roku 2004, do té doby byly kanceláře parlamentu roztříštěné různě po městě. Samostatný skotský parlament byl ustanoven roku 1998 po celonárodním referendu, do té doby se o Skotsku rozhodovalo centrálně v Londýně. Skotský parlament lze zdarma navštívit a dokonce se můžete i zúčastnit jednání, my jsme to však nestihly.

Scottish Parliament

Hned u parlamentu se nachází opatství Holyrood Abbey a královský palác Holyrood Palace, jedna z oficiálních rezidencí královny Alžběty II. Palác vystupuje ze zeleně přilehlého parku jako zámek z pohádek. Zvenčí jsme toho moc neviděly, po většinu roku však palác bývá otevřený návštěvníkům.

Holyrood Palace, foto přes bránu

My jsme zámek minuly a zamířily ještě o kus dále, na vyhlídku jménem Artur's Seat. Z útesu zvedajícího se do výšky 251 m je nádherný panoramatický výhled na celé město a dohlédnout lze až k Severnímu moři. Artur's Seat je jedním ze tří pozůstatků prehistorického vulkánu, který se po erupci propadl a zůstaly z něj pouze tři kopečky - dalším jsou Castle Rock a Calton Hill, o kterém bude řeč příště.

vysoko nad Edinburghem

Nakonec jsme se nerozhodly vystoupat až na vrchol, kam mířila dlouhá šňůra turistů, ale kopec jsme obešly po hranách útesu. Vyhlídka nebyla o nic méně dechberoucí a my jsme se aspoň vyhnuly hlavnímu proudu. Moc se mi líbilo, jak je celý skalní útvar zajímavě zformovaný a co zeleně se na něm nachází. Pokud v Edinburghu trefíte pěkné počasí, Artur's Seat rozhodně stojí za výšlap.

Artur's Seat

Cestou zpět jsme úplným omylem narazily na malebnou zříceninu St Antony's Chapel a jezero s labutěmi, které vytvářelo až pitoreskní scenérii. Uvěřili byste, že hlavní třída odsud leží slabých 10 minut cesty?

St Margaret's Loch & St Antony's Chapel

Původně jsme zamýšlela Edinburgh sepsat do jednoho článku, ale těch dojmů a fotek, co jsem si přivezla! Takže budou články dva. Příště se podíváme na kopec Calton Hill, místní gastronomii, výrobu whisky a na místa spojená s Harry Potterem, tak zůstaňte naladěni.

A přihlaste se prosím, kdo ještě dobíhá letadla? Ať v tom nejsem sama. :)

Související články:
následuje: Edinburgh 2. část
archiv: Edinburgh 2012