Mezi dvěma životy

Odpočítávám poslední měsíc mezi dvěma životy. Lážo-plážo studentským, ten jsem si užívala doposud, a dospěláckým, který mě čeká po státnicích.

Státnicovat budu přesně za měsíc. Zatím relaxuji po odevzdání diplomky a připravuji se na zkoušky z francouzštiny, které mám teď v týdnu, a tak jsem jen zlehka koukla na otázky. Nevypadají zle, osnovy bych sestavila i bez přípravy, a tak jen pevně doufám, že mi toho z předchozích dvou let uvízlo v hlavě co nejvíce, aby si látku stačilo jen zopakovat.

Poslední měsíce se často utěšuji, že horší než na bakaláři už to nebude. Na ekonomce jsem státnicovala v úterý a hned následující den mě čekaly druhé státnice na pedagogické fakultě. Po úterních státnicích jsem přijímala gratulace od vyučujících, všichni se usmívali, šli slavit do hospody a já se vlekla vystresovaná domů, kde jsem se složila, že na ty druhé státnice vůbec nejsem připravená. O to více jsem vděčná, že mě letos státnice čekají jen jedny, a navíc budu mít v komisi známé tváře, které mě učily a vím, že nikoho nechtějí potopit.

Diplomka byla náročná. Nepatřím mezi lidi, co rádi pracují s hořícím deadlinem za zády, takže teoretická část byla hotová už koncem listopadu. Znovu jsem k diplomce sedla po zkouškovém, kdy jsem zjistila, že se mi tak trochu vysypala data a že si musím vytvořit datasety aktuální, vlastní. Strašně jsem se na tom zasekla. Čas utíkal rychleji, než bych ráda, a já nakonec napsala stěžejní část práce za poslední 3 týdny před odevzdáním. Z posledního měsíce mám tudíž jednu velkou šmouhu - přijde mi, že jsem nevytáhla paty z domu a jen psala, psala a dohledávala data.

mé veledílo o vláčcích 8-)

Na tisk jsem práci posílala minulou středu ve 4:50 ráno po dlouhé noci, kterou jsem strávila úpravou formátování a citací. O pár hodin později mi můj milý poslal opravené korektury s ledabylým "Tys už to poslala na tisk? Tak to necháš přetisknout, ne?" (no jasně... 👿). Odpoledne se ozval vedoucí s tipy na úpravu závěru. Přepsala jsem závěr a vydala se se sestrou na nákupy, protože za diplomku jsem se nutně potřebovala odměnit. Vlastně jsem se odměňovala za každou kapitolu zvlášť, takže mám nové boty, prádlo, vysněné letní šaty a mnoho dalšího, uhhm.

Ve čtvrtek ráno jsem opravdu nechala práci částečně přetisknout a znovu svázat, aby bylo vše dle mého nejlepšího vědomí a svědomí. Odpoledne mě čekala grilovačka v parku s kolegy, to bylo moc příjemné. Naložila jsem tolik masa, že jsme ho v práci jedli ještě další den, nachystala skvělý zeleninový salát a konečně si trochu oddychla. Odevzdávala jsem v pátek v nejzazším možným termínu. A protože diplomky se musí zapít, rovnou jsme se týž den se spolužáky sešli na oblíbené zahrádce u piva a následně se přesunuli na Studentský Majáles.

Na komerční majálesy (a hudební festivaly obecně) moc nechodím. Většinou mě zajímá max. 1-2 kapely, tak se mi nechce platit za lístky a s festivaly spojený diskomfort (moc lidí, moc hluku, fronty na toiky a oblečení zalité pivem). Tentokrát jsem ale udělala výjimku, protože měli hrát Movits!, skvělý švédský electro-swing, a vstup stál krásných 100 Kč. A bylo to naprosto boží! Už je to dlouho, co jsem s kamarády protančila noc až do rána, div se pod námi nepropadla stage. :)

Movits!

Na sobotu jsem slíbila pomoc na dětské taneční soutěži, kterou organizuje má (teď už bývalá) taneční skupina. Dříve jsem celou soutěž zaštiťovala, poslední dva roky už jezdím jen jako výpomoc. Letos jsem dostala na starost "kavárnu" a chystala kávu a čaj rodičům soutěžících dětí. Vyspávání po propařené noci se tudíž nekonalo, v 8 ráno už jsem stála nachystaná v plné polní na místě. Soutěž byla prima! Odpoledne jsem se ještě se sestřičkou přesunula na výstavu potkanů a sraz brněnských chovatelů, pozdravit další nadšence do chlupatých čumáčků. Výstava se mi dost prodražila, protože jsem neodolala novým hamakům myškám do klece a pro sebe jsem si odnesla brož ve tvaru potkánka, která mi už dělá parádu na kabelce.

Myšky mě poslední dobou dost trápí. Bílá myš je nejstarší potkanka v širokém dalekém okolí, a to tak, že už i veterináři nechápavě kulí oči. Aishe se vrátily pooperační komplikace, ale zatím se drží. Nejhůř je na tom donedávna nejčilejší Vločka, která minulý měsíc prodělala mrtvičku, hrozně se teď všeho bojí, špatně se pohybuje a prakticky na mě přestala reagovat, achjo.

Na neděli jsem plánovala uklidit byt, doplnit zásoby, přesadit kytky a konečně po zimním spánku oprášit kolo. Moc jsem toho ale nestihla. Při dofukování kola se mi podařilo zalomit starý ventil v ještě starší pumpičce, takže výjezd padl úplně. Jako náhradní program jsem zvolila návštěvu trampolínek ve fitku. Slušně jsem tam trpěla; má kondička evidentně odplavala na vlně rychlých cukrů při psaní diplomky. Cestou domů jsem se ještě zastavila v kině Art na film Gauguin. Gauguinovy tahitské obrazy miluji a film navíc točili Francouzi, to je vždycky záruka kvality. Líbil se mi, ačkoliv byl v záplavě barev Francouzské Polynésie, kde Gauguin tvořil, neskutečně smutný. Moc se mi líbilo i prostředí náhradního kina, protože Art je kvůli rekonstrukci zavřený a promítá na menším plátnu v TIC galerii. Mají tam měkké pohodlné sedačky a k filmu si můžete uvařit kafe nebo čaj.

A zde ještě pár fotek z minulého víkendu z procházky do obory Holedná. Daňci jsou tu tak ochočení, že se nechají nakrmit z ruky:

Teď se těším, až doženu vše, co jsem za poslední týdny zanedbávala. Jen mám obavu, že než to stihnu, tak na mě naplno dolehnou blížící se státnice.

Co vy, jak válčíte?