neděle 15. března 2020

Aktuálně ze Švýcarska

Svět se zastavil. Že odjezd na služební cestu do Švýcarska v době koronavirového řádění nebylo zrovna ideální načasování, to jsem mohla předpokládat. Ale že se strhne taková apokalypsa?!

Kdykoliv se chystám na cesty, zasáhne mi do itineráře vyšší moc, a tak se přistihuji, že v posledních letech plánuji čím dál méně a události nechávám spíše volně plynout. U služebky jsem si však podobný luxus dovolit nemohla. Následovat tedy bude jeden odlehčený článek na aktuálně rezonující téma.

V práci měním pozici. Z našeho převážně českého týmu se přesouvám do týmu virtuálního, rozházeného po celé Evropě. Má nová šéfová mě proto pozvala na švýcarskou centrálu, abych se seznámila s tamějšími kolegy a absolvovala první část školení. V pondělí ráno, kdy jsem odlétala, už sice helvétská konfederace hlásila prvních pár desítek případů nákazy, cestovní omezení se však z české strany vztahovala jen na Itálii, a tak jsem se po zvážení všech rizik rozhodla jet.

Failů jsem hned za první den služebky nasbírala celý seznam: 

  • Šéfová, která byla hlavním iniciátorem mé cesty, mi v den odletu napsala, že se nebude moci setkání zúčastnit, neb se společně s rodinou ocitla v karanténě.
  • Švýcaři používají jiný typ zásuvek než my, a tak jsem nabíječku na laptop nenacpala absolutně do žádné. Notebook s vybitou baterkou je naprd notebook.
  • Elektronický klíč od bytu, kde jsem měla být ubytovaná, mi měl v den check-inu přijít do chytré aplikace na telefonu. Odeslán však byl mylně kolegovi, co mi zařizoval rezervaci. A jestli něco ve Švýcarsku nechcete, tak je to telefonování na jakýkoliv helpdesk, protože roamingová sazba vychází na krásných 35 Kč/min.
  • Ale hlavně, zrušili mi zpáteční let do Česka!

Chvíli to tedy vypadalo, že ve Švýcarsku ještě nějakou dobu pobudu. Ač jsem ze Švýcarska nebyla při mé první návštěvě před třemi lety příliš nadšená, tentokrát jsem získala dojmy veskrze pozitivní. Malé městečko, kde jsem se pohybovala, se mi líbilo mnohem více než Curych. I přes místní šílené ceny jsem si občas mohla dopřát pořádné jídlo, protože jsem od firmy dostávala diety. S kolegy jsme si rozuměli, nevadilo jim moje poskakování po kanceláři ani neznalost švýcarské němčiny. Brzy došlo na první žerty, že bych se snad vracet do Česka vůbec nemusela. Čím více českých opatření proti koronaviru vcházelo v platnost, tím méně se mi chtělo zpátky.

večerní zamlžené Zugersee


Ohromně mě fascinovala disciplinovanost Švýcarů. Všude, kde se koncentrovalo více osob, byla k dispozici dezinfekce na bázi alkoholu, ať už se jednalo o obchody, vlakové nádraží nebo kanceláře. Lidé vzorně kašlali do rukávů a nepodávali si při zdravení ruce, a pokud ano, hned si je vydezinfikovali. Vzájemně si drželi dveře, aby se klik dotýkalo co nejméně lidí. Švýcaři měli zkrácenou pracovní dobu, aby se zmírnilo dojíždění ve špičce, a firmy postupně přecházely na home office, ale zároveň nikdo nezavíral školy a nezakazoval menší akce, jako se tomu stalo v úterý u nás. Mimochodem, ze severní Itálie do Švýcarska každý den za prací dojíždí na 68.000 pracovníků.

Líbilo se mi, že byl COVID-19 ve Švýcarsku od samého začátku komunikovaný jako hrozba a nikdo jej nebral na lehkou váhu. Namísto všeobjímajících represí byli obyvatelé informovaní a spoléhalo se na jejich společenskou zodpovědnost. Všude vládní letáky, reklamy, jasná komunikace v médiích - aspoň tak soudím z toho mála, co jsem za pár dnů pobytu pochytila. Nikdo nezavíral hranice, nikdo si nestěžoval na nedostatek ochranného materiálu pro zdravotníky. Musím tedy dodat, že v posledních dnech se i ve Švýcarsku situace změnila, pro vstup z Itálie je již nutné potvrzení o zaměstnání nebo přechodném pobytu a na měsíc byla přerušena kontaktní výuka ve školách (v nejvíce zasaženém kantonu Ticino dokonce na dva měsíce). 

Do ČR jsem se nakonec vrátila, kolegové mi zařídili náhradní letecké spojení s přestupem. V Mnichově se mi na poslední chvíli podařilo přeběhnout mezi branami. Slabá půlhodinka se na přestup na zdejším obřím letišti, kde i mezi jednotlivými gaty jezdí autobusy, ukázala být zcela nedostatečná. Můžu však mluvit o štěstí. Vracet se jen o den později, uvízla bych na letišti a mohla leda doufat v záchranu v podobě autobusu vypraveného ministerstvem zahraničí.

Švýcarsko, země jezer a hor

Výhledově mě teď čeká minimálně měsíc práce z domu, stejně jako mého milého. Zprvu jsem si říkala, že se doma zblázníme. Kam se hrabe společná dovolená jakožto zkouška vztahu na takhle dlouhý vynucený home office bez možnosti venkovního odreagování? Ve skutečnosti jsem ale ráda, že v tom můžeme lítat společně.

Momentálně vymýšlím, čím se ve volných chvílích zabavím, když možnosti externího vyžití jsou tak omezené. V lednu jsem si sepsala dlouhý seznam restů v domácnosti, kterých bych se během letoška ráda zbavila, ale že se na ně najde prostor za takhle divokých okolností, to by mě ani ve snu nenapadlo.

A tak tu s Matěm sedíme, popíjíme víno ještě před obědem a s nemalými obavami si navzájem tlumočíme aktuální zpravodajství. Hodně sil nám všem... 

25 komentářů:

  1. Děkuji za vhled do situace jinde :) Ta disciplinovanost a ohleduplnost k druhým mně tady pořád chybí. Taky uvažuju, jak se doma zabavím, ze školy nám ani nic nepošlou, jelikož jsme měli být na povinných praxích. Kdyby se zorganizoval třeba společný blogerský stream, psaní na určité články nebo cokoliv online ke vzájemnému zpříjemnění dnů, ráda se přidám :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je fajn nápad, Teri! Já budu teda většinu svojí online činnosti směřovat na pracovní záležitosti, protože při současné situaci nelze očekávat, že by se firmě v následujících týdnech podařilo na moje bývalé místo někoho sehnat, takže budu pár měsíců "sedět na dvou židlích". O to raději ale uvítám inspiraci na činnosti bez počítače. Mám tu plno knížek, těším se na domácí cvičení, chystám se vrhnout na tvoření lapačů snů, umýt doma okna...

      Vymazat
  2. *Myslela jsem psaní na určité téma, chybička.

    OdpovědětVymazat
  3. Zajímavý pohled jinam. Mne taky čeká práce v režimu HO. Byť až od úterka, zítra ještě musím přímo na místo, protože mám nějaké nedořešené věci - rozhodnutí o HO padlo v pátek, kdy jsem měla dovolenou (a docela nečekaně - ve čtvrtek byla informace, že v režimu HO se pracovat nebude). Jsem zvědavá, jak bude HO fungovat - můj zaměstavatel práci jen v režimu HO velmi nenakloněn, takže existovala jen velmi omezeně a nemáme pro ni ideální podmínky (které se teď nejspíš budou vytvářet za pochodu). Ponorka nám doma nehrozí, protož manžel pracuje v MHD a zřejmě do provozu bude muset.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já HO občas využívala i dříve, doma mám i externí monitor a další výbavu, za což jsem teď ráda. Osobně ale preferuji pracovat v kanceláři, už jen kvůli nutné koordinaci s kolegy, která se na dálku hůře řeší. U nás zůstává kancelář zatím otevřená, ale já do ní po návratu ze Švýcarska nemůžu.

      Držím palce, ať se podaří veškerá nastavení vyřešit. U profesí v terénu je to těžké. Viděla jsem včera, že se řidiči autobusů začali chránit, že mají mezi prvními sedadly natažený zákaz vstupu a zablokované přední dveře. To je super nápad.

      Vymazat
  4. Ta cesta nevypadala už od začátku moc dobře koukám. Ale hlavní je to, aby to lidé nebrali na lehkou váhu, což bohužel lidé tady dělali, ale postupem času někteří začali otáčet. Ale i tak bohužel jsou stále lidé, co to na lehkou váhu berou.
    Já jezdím bohužel stále do práce, samozřejmě mám chuť zůstat doma. Jenže vedoucí má tenhle týden dovolenou, takže dovolená není tenhle týden možná.
    Přeji hodně sil vám i všem ostatním.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cesta vypadala dobře až do samotného odjezdu. Když jsme ji plánovali, nikoho by nenapadlo, jak rychlý a vážný spád současná situace dostane... Nakonec jsem byla vděčná, že jsem se dostala v pořádku domů.

      Osobně si troufám říct, že týdenní dovolená by stejně ničemu příliš nepomohla. Pochybuji, že bude za týden lépe, spíše vše teprve vygraduje. Držte se!

      Vymazat
  5. Teda jsem ráda, že jsi se nakonec dostala v pořádku domů. Také by mě před pár dny nenapadlo, jak to dopadne a taky by mě asi nenapadlo, že někdy budu souhlasit s naší vládou, ale opatření jsou správná. Tady v UK se neděje absolutně nic, kromě toho, že jsou prázdné obchody a lehce mě to děsí... Jsem alespoň ráda, že mí blízcí jsou na tom lépe a doufám, že to tu nepropukne jako v Itálii....
    Nicméně jsem tu také v podstatě uvázla a tak si jen přeji, aby se doma nikomu nic nestalo, protože se tam teď prostě nedostanu....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opatření je hrozně brzy hodnotit. Já si třeba nedokážu představit, pokud by karanténa a uzavření všeho "nepotřebného" měla trvat třeba dva měsíce, což je naprosto reálná předpověď, jaké budou ekonomické dopady, kdy valná část podnikání a malých firem regulérně zkrachuje. Ale asi je to přízemní náhled...

      Věřím, že musí být psychicky náročně sledovat toto všechno zpovzdálí jiné země. Snad to brzy skončí. :(

      Vymazat
  6. Mně se moc líbí ten závěr - popíjíme víno ještě před obědem :)
    Tak ať nám to všem rychle uteče.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co my, bezdětní a z domova pracující, ale u vás to musí být zkouška ohněm! Tak snad nebude pandemie trvat dlouho.

      Vymazat
  7. Jsem moc ráda, že jsi se ještě stihla na poslední chvíli vrátit domů a nemusela jsem absolvovat cestu autobusem od ministerstva zahraničí. Kamarád o celém zážitku píše na Twitter a myslím si, že rychlý přestup v Mnichově byl ta lepší možnost. :D

    Švýcarsko je krásné a troufám si říct, že lidé tam jsou mnohem více disciplinovaní, než tady. Například naše sousedka, které chodíme pravidelně pro nákup, protože jí je přes 70 si například myslela, že ten vir tu je přeci kvůli těm běžencům. Nehledě na to, že o karanténě vůbec netušila a vesele by dál běhala po městě. Spousta lidí celou situaci stále nechápe a podceňuje, což mě moc mrzí, protože jejich bezohlednost má vliv i na ostatní.

    V tomhle ohledu si myslím, že naše vláda zavedla celkem smysluplná opatření. Naše město denně 3x rozhlasem informuje občany o nových vládních rozhodnutích. K nedostatku zdravotních pomůcek se vyjadřovat nebudu.

    Koronavirus zruinoval i moje plány. Ten týden, kdy se oficiálně uzavřely všechny školy jsme měli jarní prázdniny, o kterým jsme se s rodiči a přítelem chystali na hory do Rakouska. V tu dobu ještě nebyly zavřené hranice, ani Rakousko jako riziková oblast. I tak jsme ale nechtěli riskovat, protože se musíme postarat o naše staroušky okolo a nemohli jsme si dovolit situaci, že bychom museli následně být v karanténě. Nebo na ně nedejbože něco plivnout. Takže jsme Rakousko zrušili a objednali hotel ve Špindlu, který jsem s ohledem na vývoj situace tady v ČR zrušili také. :D

    Věřím, že celá situace je pro nás všechny jedna velká zkouška, ze které se snad ponaučíme. Konečně máme všichni (pokud nejsme zdravotníci, řidiči kamionů v kolonách a podobně...) trochu času se zastavit, udělat si čas na rodinu a sami na sebe. Tak snad na sebe budou všichni opatřní a ohleduplní k ostatním. <3
    Já trávím volno doma s rodiči, kteří mají oba minimálně 14 dní home office. Jsem vděčná, že nemusí do Prahy, ale představ si, jak je to těžké, když jsi jedináček. :D

    Hodně zdraví, sil a vína! <3

    Tereza's journal

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ještě před pár dvěma týdny žila v domnění, že je to opravdu jen rychleji se šířící chřipka... Probrala mě až pověstná švýcarská důslednost, s jakou se snažili minimalizovat nákazu. Oficiálních informací měli Švýcaři mnohem více než my.

      Dovolenou jsme stihli hned v lednu, ale až je mi nepříjemné o ní psát, aby to méně šťastní, kteří na hory odjet nestihli, nevnímali jako zbytečnou provokaci. Mrzí mě, že vám Rakousko ani Špindl nevyšly. Snad se brzy situace uklidní a budete si moct dopřát alespoň nějakou jarně-letní dovolenou.

      Díky za milý komentář a hodně zdraví a sil vám všem! :)

      Vymazat
  8. Je zaujímavé, ako na túto situáciu reagovali rôzne krajiny. Spočiatku som pozerala aj slovenské, české i rakúske tlačovky, no teraz to spravodajstvo už tak prehnane nesledujem (pre moje dobro).

    Je výborné, že si mala to šťastie a dostala sa vporiadku (viacmenej) bez problémov domov. :) Ten homeoffice snáď hravo zvládnete. My sme na tom s priateľom zasa úplne opačne - nemôžeme sa teraz veľmi stretávať.

    Presne tak, ako hovoríš .. všetkým veľa síl! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně byl švýcarský přístup velmi blízký, bližší než naše preventivní represivní kroky. Nařízení ale respektuji (a například povinnému nošení roušky i velmi fandím).

      Jsem vděčná, že jsem doma. Sice se teď nějakou dobu nedostanu za rodinou, ale aspoň s partnerem můžeme být spolu. Díky za milý komentář!

      Vymazat
  9. Pěkně dobrodružná služebka.
    To jsem nevěděla, že ve Švýcarsku mají jiné zásuvky :o

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já na to úplně zapomněla, přitom už jsem ve Švýcarsku byla, tak mě to mělo napadnout... Ale vyřešilo se to, jeden z kolegů našel doma redukci z německé žehličky. :D

      Vymazat
  10. Během čtení jsem seděla opravdu na kraji židle. Nezávidím ti tyto stresíky.
    Doufám, že jsi v pořádku. <3
    Na druhou stranu, "docela zážitek, ne"? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem zvyklá cestovat dost "na hraně", takže jsem i služebku brala s klidem. :) Jen ta letiště najednou působila smutně, celá vylidněná, polovina letů zrušených a cestující s rouškami, se strachem se čehokoliv dotknout.

      Díky moc! Jsem v pořádku, akorát bych teď neměla do kanceláře, ale u nás už stejně všichni pracují z domova. Když jsem odjížděla, nikdo netušil, jak všechno za necelé tři dny vygraduje.

      Vymazat
  11. Měla jsem sepsaný pěkný komentář a teď koukám, že se mi vůbec neuložil. Kruciš! Hlavně, že jsi dorazila v pořádku. Teď jen vydržet to všechno kolem a bude zase dobře. Teda ono je dobře i teď, pokud člověk není vážně nemocný a je zdravý... ale něco tomu teď hrozně chybí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, také to tak vnímám... Ale když slyším o tom, jak se hranice otevřou dost možná až na podzim, tak je pro mě těžké udržet si dobrou náladu.

      Škoda původního komentáře! Mně se to občas stává na Píše, že se neuloží, tak jsem se je naučila psát do poznámek a pak jen překopírovat. :D

      Vymazat
  12. Páni, zajímavá zkušenost! Tos měla hodně naknap - a musel být opravdu zajímavý ten vhled do jiné kultury, když je to v tak extrémních podmínkách porovnatelné s Českem. Tohle se četlo opravdu jedním dechem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, bylo to naknop. Po návratu zpět do ČR jsem si říkala, zda jsem to nepodcenila a neměla raději zůstat doma, ale teď už snad můžu nahlas říct, že jsem ráda, že jsem vyjela - krom skvělého školení právě i díky neocenitelnému náhledu do jiné mentality.

      Vymazat
  13. Zajímavá zkušenost, byť některé by si člověk radši odpsutil, že? Je zajímavé číst o tom, jak se k situaci staví jinde. U nás si takto svědomátý přístup všech neumím představit... v našem městě, dokud to nebylo nařízeno, se nenosily ani ty roušky. Když je někdo nosil, tak mlaďoši, starší lidé vůbec a i teď na to někteří kašlou (naštěstí ne doslova :-D) a jdou si i nakoupit, přestože jsou nejohroženější skupina - včetně mojí tety, protože strýc jí přiveze nákup jen z Lidlu, ale ona chce jablka z Kaufladu, protože jsou tam o něco levnější... :-/
    Ale hlavně, že to dobře dopadlo a dorazilas včas. Já jsem naopak včas vypadla - z práce na mateřskou, protože představa homeofficu a distanční výuky primánů, to by mě odvezli. Nemluvě o tom, že jsem měla učit i dvě třídy maturantů, ufff... Jinak jsme doma taky všichni, mamka jezdí do práce jen 2x týdně, Tomovi zavřeli školu i brigádu, ale naštěstí se prostřídáváme u malé a máme k dispozici zahradu, takže ponorka zatím nepropukla. Ale s přibývajícím časem a jarním počasím se bude hůř odolávat... tak snad to všichni ustojíme v co největší pohodě! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pevně věřím, že s nadcházejícím jarním počasím se budou opatření uvolňovat a my zase budeme moct vyrazit do přírody bez pocitu viny. Je skvělé, že máte aspoň tu zahrádku. Být v malém městském bytě s dětmi, to musí být teprve masakr.

      Mně už karanténa sice skončila, ale tady v Praze není vůbec kam jít. Parky jsou narvané lidmi, takže těm se vyhýbám, a strávit hodinu v MHD, abych se vyvezla někam dál za město, to ze zdravotních důvodů nechci. Chodím 1-2x týdně pěšky 3 km na nákup a závidím všem, co bydlí dál od civilizace.

      Držte se, Tlapičko! Hlavně ať to všichni zvládnete ve zdraví...

      Vymazat

Děkuji za návštěvu!