čtvrtek 5. března 2020

Velký skotský roadtrip 3/3

Psal se duben 2019 a my se s kamarádkou Editou rozhodly prozkoumat horskou oblast kolem nejvyšší britské hory Ben Nevis. Závěr z putování Skotskou vysočinou je tu!

Na kopce se snášelo jemné mrholení, když jsme v neděli pozdě odpoledne vyjížděly z Glencoe a zamířily směrem k městu Fort William. Cesta nezabrala dlouho a skýtala plno výhledů na členité zálivy s vodou tak klidnou, že připomínala spíše rybník než skutečné moře.

Fort William je malé městečko známé jako výchozí bod pro túry na Ben Nevis. Nejvyšší hora Spojeného království sice měří jen 1 345 m, zato se však prudce zvedá přímo od hladiny moře. Ben Nevis je místem častých záchranných akcí a vzhledem k sněhu, ledu a mlze, která nahoře panuje ještě během jarních měsíců, jsme o výstupu vůbec neuvažovaly. Přímo z Fort William hora vidět není, je třeba zajet o kus dál po pobřeží.

Ben Nevis v dáli

My jsme dál pokračovaly hlavně kvůli vraku lodi, který se měl nacházet na pláži za vesnicí Caol. Auto jsme nechaly mezi domy a chvíli váhaly, zda se nám z něj vůbec chce vylézat, protože v počasí, které panovalo, by psa ven nevyhnal. Ledově fučelo, pláže byly pokryté chuchvalci slizkých řas a vlhký slaný vzduch se zařezával do nosu. Vrak byl však vskutku majestátní a za zajížďku rozhodně stál.

Caol, vrak lodi

Pohrávaly jsme si s myšlenkou jet se podívat ještě na Glenfinnan viadukt nebo dokonce až na ostrov Skye, ale nakonec jsme auto obrátily. Poslední nedělní zastávkou byla malá zříceniny v Inverlochy, na kterou jsme natrefily po cestě zpět. Hrádek sám o sobě nebyl příliš zajímavý a protože se už začínalo šeřit, nemám ani žádné pořádné fotky, jeho okolí však hodnotím jako pohádkové.

Moře zde vytváří zátoku, co vypadá jako přirozený vodní příkop kolem hradu. Poblíž žije kolonie divokých králíků, spokojeně hopkajících kolem návštěvníků, až jsem si si připadala jako Alenka v Říši divů. Vyběhly jsme s Editou na kopeček nad hradem, kam jsme si šly prohlédnout staré náhrobky, a zůstaly stát s otevřenou pusou. Hned pod námi totiž odpočíval Bradavický expres! A ještě se z něj kouřilo.

Protože jsme obě nadšenci do železnice, byl to pro nás tento náhodný objev krásným závěrem celého dne. O jízdě historickým vlakem, který se ve skutečnosti jmenuje Jacobite Steam Train a projíždí trasu z Fort William do Mallaig, jsme samozřejmě uvažovaly, ale kvůli časové a logistické náročnosti nám do programu nezapadal. Pohled na vlak tak byl krásným překvapením.

Jacobite Steam train alias Bradavický expres

V mezičase se setmělo a my uháněly zpátky směrem k vesnici Corran, kde jsme měly objednané ubytování. Rezervaci jsme opět řešily až během dne přes Booking.com. Bydlení nebylo tak útulné jako předchozí večer a nestihly jsme otevírací hodiny jediné restaurace v okolí, ale protože jsme si odpoledne prozřetelně nakoupily dostatek zásob včetně jablečného dortu a gin tonicu, uléhaly jsme spokojené a nacpané k prasknutí.

Pondělní ráno přišlo hned. Tentokrát jsme vstávaly brzy a kolem osmé už parkovaly auto v údolí Glencoe, kterým jsme předchozí den jen projely. Na plánu dne byl trek, který nám doporučil bodrý horal v návštěvnickém centru.

Glencoe

Brzy jsme však zjistily, že máme problém: skotským horám chybí jakékoliv značení. Odstavná parkoviště stála podél celého údolí, takže podle nich jsme se orientovat nemohly, turistické značky Skotové evidentně neznají, hory v údolí Glencoe vypadají jedna jako druhá a podle pěšin se řídit taky nedalo, protože všechny stezky začínaly shodně jako pochod přes vřesoviště. Ať jsem otáčela mapou jakýmkoliv směrem, "naše" hora s doporučeným dvouhodinovým lehkým výšlapem mohla být naprosto kdekoliv.

Zvolily jsme proto kurz k jednomu z nahodilých kopců se sněhovou čepicí. Po prvních pár set metrech, kdy jsme přelézaly přes koryta potoků, se nám podařilo napojit se na turistickou pěšinu. Tou dobou jsem konečně chytla signál do navigace a s nemalým úlekem seznala, že se snažíme zdolat 1 032 metrů vysokou horu Am Bodach. Vždyť to je skoro jako lézt na Ben Nevis!

Glencoe, Am Bodach

Cesta nahoru byla strmá, kamenitá a bývala bych dost ocenila vysoké pohorky. Měly jsme však štěstí na počasí a výstup nás dost bavil. Prvních několik hodin jsme nikoho nepotkaly. Lezly jsme tiše, přerývaně dýchaly a často odpočívaly na kamenech s pohledem na protější stranu údolí. Výhledů na Glencoe, rozprostírající se doslova pod nohama, se nešlo nabažit. Samy ve skotské přírodě, na dosah mraků a nekonečna, to byl silný zážitek.

Glencoe, Am Bodach

Opravdu jsme měly snahu vylézt až na vrchol, ale když jsme viděly, jak se nám neustále oddaluje, zatímco vrstevnice se zužují a my stojíme takřka na místě, po 3 hodinách jsme v poslední třetině rezignovaly a zavelely k sestupu.

Dobře jsme udělaly. K autu jsme po dalších 2 hodinách dorazily vyřízené, zvláště Edita, která prohlásila, že nejspíš omdlí. Za volant jsem tak usedla já. Premiéru s autem jsem si odbyla už předešlý den na prázdném parkovišti a vlastně jsem byla docela ráda, že si můžu automat vyzkoušet i v provozu. Řízení šlo překvapivě dobře a po hodině či dvou se Editce udělalo lépe a vystřídala mě zpátky.

Měly jsme plno nápadů, kam se cestou zpátky zastavit, ale doba strávená v horách se protáhla. Pozdní oběd jsme odložily na neurčito, ač jsme po chabé snídani v podobě sucharů a jablek netoužily po něčem jiném. Podobně jsme vypustily i město Stirling, kam jsme se původně chystaly, a místo něj se rozhodly jen pro rychlou zastávku u hradu Doune.

Doune Castle je krásný zachovalý hrad ze 14. století, známý jako místo natáčení seriálu Outlander, kde si zahrál hrad Leoch. Dostaly jsme audio průvodce, který byl poutavě namluvený a zavedl nás i na bidet pana domácího nebo do šikovně vyprojektované ložnice vytápěné teplem z kuchyně pod ní. Škoda, že nás už tlačil čas a celou prohlídku jsme vzaly hopem. Po předchozích zkušenostech se skotskými hrady jsme Doune docela podcenily.

hrad Doune

Na dálnici Edita šlápla na plyn a do půjčovny jsme dojely 10 minut před koncem otevírací doby, i natankovat jsme cestou zvládly, ač na celé dálnici nestála benzínka žádná a polovinu času jsme jely na rezervu. Více na knop bych to nevymyslela, ale konec dobrý, všechno dobré, dokonce ani naprasklé čelní sklo jsme platit nemusely, jupí!

Výlet měl všechno, co jsme si přály. Žádnou nehodu, zato však hodně smíchu a přírody, několik milých překvapení a špetku dobrodružství. Ve Skotsku jsem byla už podruhé a přesto mě svou surovou krásou nepřestalo lákat. Budete-li sem mít cestu, najděte si více času a projeďte se za dechberoucí nádherou ostrova Skye nebo za pravou skotskou whisky na Isle of Mull, po jejichž návštěvě stále toužím. Nejprve bych si však prosila Orkneje.  

20 komentářů:

  1. Pááni, to muselo být skvělé dobrodružství. Hlavně šplhání na horu bez turistických značek a pořádné cesty. Ještěže jste nikde nezabloudily. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak jsme se dostaly z údolí trochu výš, tak jsme měly skvělou GPS v aplikaci Mapy.cz, kde byly zaznačené snad i kamzičí stezky. V létě to asi bývá lepší, cestičky určitě bývají více prošlapané, než co jsme šly my.

      Vymazat
  2. Skotsko je nádherné.
    Doufám, že jednou budu mít příležitost se tam vydat. Alespoň na chvíli.
    Scenérii, kterou máš zachycenou na fotkách je naprosto kouzelná. Ráda se kochám takovými fotkami. :)
    A samozřejmě Bradavický expres. <3 To by snad nešlo bez toho. <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, moc mě to těší.

      Bradavický expres byl vskutku krásné překvapení! :)

      Vymazat
  3. Ten výlet na kopec a pohledy do údolí musely bát skvělé, páni! Jste odvážné, že jste vyrazily i bez družic na mapě :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Většinu času jsme viděly na silnici klikatící se údolím, podle níž se dalo dobře orientovat, takže se to dalo zvládnout i bez GPS. Navigace občas naskočila, ale dole v údolí byl signál prakticky nulový.

      Je ale pravda, že kvůli naší neschopnosti trefit začátek jakéhokoliv (!) treku, protože cesty nebyly vůbec prošlapané ani označené, jsme ráno zabily spoustu času, který nám pak docela chyběl. Ale bylo to i tak skvělé! Hlavně že počasí vyšlo, nejhezčí den celého pobytu...

      Vymazat
  4. Tak tohle zní opravdu jako dobrodružný výlet. Škoda toho, co vám nevyšlo, ale myslím, že jste si to užily i tak víc než dost. :D Fotografie jsou nádherné, takovou přírodu naprosto miluji a pravděpodobně bych na jednom kameni při výstupu už zůstala napořád. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Shodly jsme se, že Stirling lze navštívit kdykoliv později i bez auta, zato na výstup do hor už počasí být nemusí. Takže jasná volba! A bylo tam opravdu nádherně. :)

      Vymazat
  5. Zbožňujem čítať o netradičných miestach! :) Aj tento článok bol super. :)Najviac ma zaujal expres, ten by som naozaj chcela vidieť naživo. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee, další vlakový nadšenec? :) Podobný parní vláček jezdí i kousek od našich hranic. Koukni na Oybin, Žitavskou úzkokolejku. Mám jej letos v plánu.

      Vymazat
  6. Krasně jste výlet završily! :) My byly se ségrou ve Skotsku loni, Stirling i Doune Castle jsme stihly, stějně jako trek. Skotsko je krásné! :)

    www.az-budu-velka.blog.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsme měly podobnou trasu, paráda! Bylo to skvělé a ráda bych se do Skotska ještě vrátila, nejen kvůli Stirlingu.

      Vymazat
  7. Nádherné fotky i zážitky, tam bych se také chtěla vypravit, musela to být skutečně paráda. :-)

    Lucka z Seriouszone

    OdpovědětVymazat
  8. Krásná reportáž. Trochu závidím, Skotsko patří mezi místa, kam bych se ještě chtěla podívat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! Pro mě bude Skotsko navždy jedna z nejkrásnějších oblastí, co jsem měla možnost navštívit.

      Vymazat
  9. Nádhera!!! Nikdy jsem od Skotska zas tolik neočekávala ale co sleduji Cizinku jsem se zamilovala a určitě bych si tam brzy ráda udělala výlet v podobném duchu jako ty, nějaký hezky roadtrip.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A vy to máte úplný kousíček! :) Vyrazte, až se nemoci přeženou, je tam nádherně.

      Vymazat
  10. Nádhera, chci tam zas! Ten výhled z hory do údolí je úžasný! Obdivuju vás za výšlap, já v těch výšlapech do kopců nejsem příliš zdatná. O turistckém značení mi povídej :D. Zkoušeli jste Ordnance Survey map? To jediné je použitelné. Škoda, že jste vynechali Stirling, tam je moc pěkně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mapu jsme dostaly v turistickém centru, ale nedokázaly jsme se v ní zorientovat, protože v Glencoe chyběly orientační body, podle kterých by se dalo chytit. Druhým výdrbem byla absence signálu dole v údolí, takže ani GPS v telefonu nepomohla. Ale zvládly jsme to a i tak byl výšlap podařený. Příště už budeme vědět. :) Skotsko je fakt nádherné, také bych se hned vrátila...

      Vymazat

Děkuji za návštěvu!