Zpátky v Bruselu

Po Belgii se mi stýskalo. Po teplých waflích, červeném pivu, vlámštině i věčném mrholení. Čím dál více jsem si pohrávala s myšlenkou najít si v Bruselu práci a alespoň na pár měsíců se do mé oblíbené země odstěhovat.

Když si proto Verča v lednu povzdychla, že ještě nikdy nebyla v Bruggách, bylo o naší další výpravě rozhodnuto. Tím spíše, že jsem zrovna měla na severovýchodě Francie kamarádku, takže se otevřela možnost udělat si z návštěvy Belgie pořádný roadtrip. V plánování jsem od Verči dostala volnou ruku, limitované jsme byly pouze jejím volnem v práci, takže se výlet musel uskutečnit už v březnu, ačkoliv bych kvůli počasí preferovala spíše duben nebo květen.

Následující týden jsem vykalkulovala všechny možné varianty trasování a vzájemných přejezdů. Nejlépe vycházela finální trasa Brusel - Bruggy - Lille - Remeš. S režijními náklady, zahrnujícími veškeré přesuny a ubytování, jsme se na jeden týden dovolené dostaly pod 120 EUR na osobu. Letenky byly velmi levné a nejdražší položkou se paradoxně stala přeprava z letiště v Charleroi do centra Bruselu. Zbytek pokryl levný Flixbus, francouzský Ouibus a cestu z Francie do ČR jsme měly zadarmo, protože Regiojet kvůli havárce na dálnici nabral takové zpoždění, že jsme dosáhly na 100% kompenzaci jízdného.

rána v Bruselu

Počasí bylo koncem března pěkně divoké. Pro belgickou část týdne hlásili teploty lehce nad nulou, což kvůli vlhkosti z pobřeží znamenalo dost nepříjemnou lezavou zimu. Ve Francii mělo být naopak slunečno a 15 °C. Kvůli letadlu jsme byly limitované malým příručním zavazadlem, takže balení bylo tentokrát pěkný oříšek. Dilema, zda se vydat ve vlněném kabátu a kozačkách, nebo v jarním kabátku a teniskách, vyřešila sněhová vánice v den odjezdu. Jak já ovšem byla v Belgii za zimní oblečení, rukavice a teplé boty vděčná!

Do Bruselu jsme letěly v úterý 20. března. Já jsem do Prahy vyrazila již tradičně o den dříve, abych se ještě viděla s přítelem. Verču jsem v úterý vyzvedla na Florenci, odkud jsme se přesunuly do Loving Hut, kde jsme společnou výpravu zahájily vynikajícím vegan obědem. Na letišti jsme si ve volném čase zahrály obří šachy (tedy dámu, šachy hrát neumím) a pak si se samozřejmostí sobě vlastní nakráčely k check-inu jiné letecké společnosti. Ona totiž ten den letěla do Bruselu letadla dvě. Vylétala 5 minut po sobě. Kdo měl tušit, že my letíme až tím druhým, které bylo uvedené na vedlejší tabuli! Naštěstí jsme chybu odhalily zavčas a ochotný pan letušák nás přesměroval k naší správné lince.

Praha → Charleroi

Pokud v Ryanairu bookujete letenky pro více lidí, generátor vám záměrně vybere sedadla v různých koutech letadla. Chcete sedět spolu? Zaplaťte si za příplatek. V praxi to vede k zábavným škatulím, kdy jen co letadlo vzlétne, se polovina rozesazených cestujících začne přesouvat ke svým kamarádům, kolegům a rodině a dohadovat se o výměnu míst. Na druhou stranu však Ryanair jako jedna z mála nízkonákladovek toleruje kabelku nebo notebook jako druhé zavazadlo bez příplatku. Přímo na palubu jsme pronesly i naše cestovní tašky, do podpalubí automaticky dávají jen kufříky (zato ale i malé příruční).

Létání se vyhýbám, protože trpím na silné bolesti v uších, ale tentokrát jsem se stihla před cestou nadopovat antihistaminiky, které naštěstí zabraly, a Aulin nachystaný v kapse nakonec nebyl potřeba. Let proběhl hladce a my jsme za hodinku a půl vystoupily v Charleroi, odkud nás shuttle bus zavezl do centra.

Airbnb se ve dvou pro jednu noc nevyplatí, a tak jsme šly cestou levných hostelů. Pro první noc jsem přes Hostelworld.com vybrala sdílený dorm room v Urban City Centre Hostel s ložnicí pro 6. Bylo to na hraně, protože sprcha se nacházela v buňce přímo na pokoji, a tak jsme se večer i ráno s ostatními nocležníky celkem rušili. Recepční ale byl milý a nápomocný, na pokoji čekalo čisté povlečení a dostatek zásuvek a hostel se nacházel přímo u nádraží Midi. Není to zrovna nejbezpečnější část města, ale aspoň jsme měly historické centrum i nádraží v docházkové vzdálenosti. Za 18 EUR na noc dobré.

noční Brusel

Hned první večer jsme se po příletu vydaly do nejznámějšího bruselského baru Delirium. Nabízejí zde více než 2.000 druhů piv, včetně těch z vlastního pivovaru s růžovým slonem ve znaku. Osobně mám raději klidnější bary a hospůdky, ale těch jsme si užily i v dalších dnech. Těšila jsem se, až svůj načervenalý amber mok zajím hranolkami, které jsou spolu s waflemi národním belgickým pokrmem, a byla jsem pekelně zklamaná, když jsem zjistila, že v 11 večer už mají všechny hranolkárny zavřeno. Na jednu otevřenou jsme narazily až cestou na hostel, ale o co delší fronta, o to slabší chuťově. Ani má oblíbená andaluská omáčka to nezachránila, pff.

Noční Brusel byl plný kontrastů. Kouzelně nasvícený, s velkolepými domy ve stylu brabantské gotiky, zdobenými věžičkami a podloubím. Jenže přímo v těch podloubích spali lidé - celé rodiny s malými dětmi, tísnící se na provlhlých matracích. Utečenci byli v každém koutě, klidní a rezignovaně čekající, zatímco kolem chodili rozesmátí turisté posilnění pivem a jeneverem, tradiční jalovcovou pálenkou.

Grand Place, nalevo La Maison du Roi

Středeční den jsme zahájili prohlídkou centra. Znovu jsme zamířily na hlavní náměstí Grand Place, nizozemsky Grote Markt. Čtvercové náměstí se pyšní honosnými cechovními domy s fasádami ze 17.-18. století. Náměstí dominují dvě budovy - La Maison du Roi (Broodhuis), bývalé královské kanceláře, kde je dnes muzeum, a Hotel de Ville, což je radnice s věží vysokou 96 metrů. Prohlídky interiérů jsou možné jen párkrát do týdne a my jsme je bohužel nestihly.

Grand Place - pohled na budovu mého bývalého zaměstnavatele

V centru poblíž Grand Place se nachází i socha čůrajícího chlapečka Manneken Pis. Malá bronzová soška, kterou byste nejspíše minuli, zde v různých úpravách stojí již od 15. století. Při příležitosti státních svátků bývá chlapeček oblékán do různých vtipných oblečků, které si můžete prohlédnout v městském muzeu v La Maison du Roi. Od 80. let o pár ulice dále stojí i čůrající holčička Jaenneke Pis a prý někde mají i čůrajícího psa, ale toho jsem ještě neviděla. :)

čůrající chlapeček

Překvapilo mě, jak bylo centrum vylidněné. Dopřály jsme si na snídani teplé wafle s karamelem a přesunuly se ke katedrále Saints Michel et Godule, svatého Michala a Goduly. Nachází se jen kousek od Grand Place na samém konci parku s krokusy, které koncem jara tvoří krásný fialový koberec. Samotná katedrála svým průčelím připomíná pařížský Notre Dame. Původně románská stavba byla mezi 13.-15. stoletím přestavěna do gotického stylu a o 200 let později získala barokní interiéry. Uvnitř se zrovna konal pohřeb, tak jsme se tam příliš nezdržely.

Saints Michel et Godule

Těšila jsem se, až Verču vezmu na své oblíbené místo - k bazilice Sacré Coeur, odkud je ten nejkrásnější 360° výhled na celý Brusel. Podle čtvrti, ve které se nachází, se nazývá též Bazilika Koekelberg. Stavba je to dosti netradiční, novodobá, ve stylu art deco. Základní kámen byl položen roku 1905 za panování Leopolda II., který Sacré Coeur zamýšlel na počest 75. výročí nezávislosti Belgie i jako poctu svému otci Leopoldu I. Ten totiž snil o přeměně pahorku Koekelberg ve výstavní rezidenci.

Sacré Coeur

Stavba byla přerušena světovými válkami a na dokončení si počkala až do roku 1971. Bruselská Sacré-Coeur je nesmírně rozlehlá, však jde taky o 6. největší kostel světa. Jednoduché a efektní zdobení, důraz na lomy světel a spousta vyhlídek. Architektonická lahoda. Hlavní vchod bývá uzavřený, dovnitř se ale lze dostat z levé strany přes restauraci Le Basilic, která se nachází přímo uvnitř stavby.

interiéry Sacré Coeur

Ochozy dnes slouží jako malá galerie a když vyjdete až úplně nahoru, překvapí vás nádherný výhled na celý Brusel. Z Koekelbergu je vidět jak historické město, tak moderní mrakodrapy v Quartier Nord a slavné Atomium na opačné straně. Sacré Coeur je taková malá bruselská Eiffelovka, o které turisté ještě příliš nevědí, takže vstupné na vyhlídku zůstává symbolických 5 EUR a vy zde můžete nekonečně dlouho čerpat ticho a klid.

výhled z Koekelbergu

Kvůli výletu na Koekelberg jsme si koupily celodenní jízdenku na metro, a tak jsme vyhodnotily, že když je Atomium z baziliky coby kamenem dohodil, za chvíli budeme u něj. Inu, metro stihlo objet téměř celé město, než jsme se dostaly k nejznámější bruselské památce. Málem jsem v něm usnula.

Atomium, symbol Bruselu, je pozůstatek po světové výstavě Expo 58. Představuje "buňku krystalové mřížky železa zvětšený 165 miliardkrát" a zblízka je to dost hrubá stavba.

Atomium

V jednotlivých koulích se nachází muzeum, restaurace a vyhlídková plošina. Mezi nimi pak přejíždíte po zábavně osvětlených jezdících schodech za doprovodu Yellow Submarine od Beatles. Vstupné za 15 EUR dělá z Atomia regulérní turistickou atrakci, o frontách ani nemluvě. Já jej navštívila už při první návštěvě před lety a Verču vnitřek tolik nezajímal, tak jsme si stavbu prohlídly jen zvenčí. Zastávka byla každopádně úspěšná, protože v obchodu se suvenýry měli krásné designové známky na pohledy pro rodinu.

Welcome... Překvapivě, s E se mimo Verču nikdo nefotil :)

Když jsme se přesunuly nazpět do centra, příliš času nám už nezbývalo. Vlastně tak akorát, abychom našly nějaký příjemný podnik na pozdní oběd. Zakotvily jsme poblíž burzy (Palais de la Bourse), kde jsme dlouho procházely uličkami, než jsme objevily rodinnou vietnamskou restauraci s podezřele levným menu a milou paní majitelkou, co se s námi loučila česky. Ooo, to vám bylo takové blaho! Rýže se spoustou zeleniny a lehce pálivými krevetami, k tomu čerstvý lotosový čaj... Sem bych se hned vrátila.

čekání na hlavní chod

Zastavily jsme se ještě do Delhaize, kde Verča objevila těsto na croissanty v plechovce a já čokoládové mléko Cécémel, které jsem si zamilovala už během svého pobytu v Luxu. Následně nezbývalo než rychle vyzvednout tašky z hostelu a dosprintovat na nádraží, odkud nám kolem páté jel vlak směr Flandry.

Brusel má svoji atmosféru, ale není to příliš turistické město. Nabídne vám historické centrum s množstvím galerií a muzeí, vyhlídku z vršku Koekelbergu nebo Atomia a možná ještě Mini Europe, zábavní park s modely evropských památek. Zajímavá je evropská čtvrť, kde budete mít možnost obdivovat většinu institucí EU. A v neposlední řadě, v Bruselu se stále něco děje, a tak je dost pravděpodobné, že zrovna natrefíte na nějaký street nebo food festival.

Pro mě je Brusel tak trochu (hodně) srdcová záležitost. Byla jsem zvědavá, jak na mě bude město působit po tříleté pauze. Bylo klidnější, tišší a trochu více muslimské než minule, až jsem si místy připadala nesvá. Chybělo mi zázemí jednoho z těch úzkých vysokých domů, kde je vaše ložnice ve čtvrtém patře, koupelna ve druhém a kuchyň ve sklepě. Ale stejně se tam budu při každé příležitosti ráda vracet. Vám však k návštěvě doporučuji spíše Antverpy nebo Gent, kde Belgie tepe trochu jiným rytmem, turisticky přívětivějším. Nebo překrásné historické Bruggy - a tam jsme ve středu navečer mířily i my.

Následující článek: Bruggy, středověká perla Belgie