Bruggy, středověká perla Belgie

Do Brugg jsem se prostě musela vrátit. Pokud bych vám měla v celém Beneluxu doporučit jedno jediné místo, které byste při své cestě neměli vynechat, bylo by to právě toto městečko na severozápadě Belgie.

Bruggy byly v období od 11. do 15. století jedním z nejvýznamnějších evropských center. Obchod zde kvetl zprvu se suknem, později díky finančnictví a luxusnímu zboží z Východu. V 15. století však zdejší kanály zaneslo bahno, Bruggy ztratily přístup k moři, obchody se přesunuly do sousedních Antwerp a Bruggy zůstaly mrtvým městem až do rozmachu turismu koncem 19. století.

Právě díky dlouhému období stagnace, kdy ve městě nedocházelo k žádné nové výstavbě, Bruggy dodnes působí jako vystřižené z filmů o středověku. Představte si úzké krkolomné uličky a domky z červených cihel vystavěné mezi líně se vinoucími kanály. Pokud jste viděli můj oblíbený film In Bruges s Colinem Farrellem v hlavní roli, tak tušíte. Právě díky němu jsem před 10 lety Bruggy objevila a od té doby toužila, až se do města podívám, což se mi poprvé splnilo během Erasmu v Lucembursku před 3 lety. Podobně ovšem toužila i Verča, takže se Bruggy staly naším hlavním cílem během březnového roadtripu po Belgii a Francii.

náměstí Markt 

Na Bruggy jsme si nechaly dva dny, což se ukázalo být právě tak akorát, abychom stihly i půldenní výlet k Severnímu moři. Z Bruselu jsme do Brugg dojely vlakem po slabé hodince cesty ve středu 21. března. Hlavní náměstí Markt s majestátní věží Belfort van Brugge nás uvítaly nádherně ozářené zapadajícím slunkem.

Belfort

Pro ubytování jsem vybrala Snuffel hostel. Hostel je dobře vybavený, levný, se snídaní v ceně a leží cca 15 min pěšky od hlavního náměstí. Snídaně formou švédských stolů jsme si dost užívaly, bylo z čeho vybírat, včetně čerstvého ovoce. Co jsme ocenily asi nejvíce, byla velká společenská místnost, kde se ráno podávaly snídaně a večer konaly menší party. Ačkoliv jsme spaly přímo nad barovou částí, celý komplex byl dobře odhlučněný, takže nás nic nerušilo. Na pokoji jsme byly ještě se dvěma mladými Němkami, které každé ráno ze snídaně kradly sendviče, které pak na pokoji balily do kapesníčků :). Hodně lidí na hostelu cestovalo samostatně a bylo snadné se seznámit, ať už v kuchyňce při společném vaření, nebo večer u baru, kde se hrály deskové hry. Už dlouho jsem nezažila tak pohodový hostel. S ubytováním ovšem v Bruggách nebývá problém, celé městečko žije z turistického ruchu a ceny jsou díky konkurenci rozumné, zvlášť, když rezervujete pár týdnů dopředu.

kterou láhev jako první? :)

Po check-inu a rychlé večeři jsme zamířily zpátky do centra. Cestou jsme narazily na opuštěný  nezamčený domeček, který se shodou okolností nacházel i v našem malém průvodci, který jsme dostaly v hostelu, a tak jsme si užily i něco urbexu. Netušila bych, jak mě může vylekat malá kočka plížící se tmou!

urbex v květinovém domku

Po noční procházce jsme skončily v baru s růžemi, Café Rose Red. Na pípě měli naražené vynikající pivní speciály a obsluhoval nás moc milý číšník. Konečně jsem si osvěžila nizozemštinu - zvládla jsem pozdravit, objednat, poděkovat... Číšník mi pomáhal a chválil mě po každé správně vyslovené větě, až jsem vzbudila úžas u sousedního postaršího páru, když jsem s Verčou a číšníkem v komunikaci střídala čtyři jazyky. Po dvou skleničkách v baru s růžemi následovaly obří belgické hranolky v blízké hranolkárně a nakonec ještě kriek (kyselé třešňové pivo) na dobrou noc v hostelovém baru.

bar plný růží

Čtvrtek nás přivítal silným deštěm, tak jsme zamířily rovnou do muzeí a já jen tiše doufala, že se kozačky a dvoje ponožky cestou nepromočí. První navštívené muzeum bylo Historium Bruges, multimediální zážitkové muzeum, které návštěvníky formou příběhu provází Bruggami v 15. století. Hlavně pro děti to muselo být parádní; procházeli jsme starými domy a užívali si filmových scén, umělého sněhu a zvukových efektů. Historium je nové, za mé první návštěvy Brugg ještě nebylo otevřené, a nachází se v původní budově, kde bylo dříve uskladňováno zboží přímo na kanálech, tzv. waterhall. Pokud vás muzea moc nebaví, bude Historium dobrou alternativou, osobně ale upřednostňuji menší klasické expozice.

zážitkové muzeum

To jsme přesně objevily v Muzeu folkloru, Volkskundenmuseum, které najdete na okraji města. Muzeum přibližuje život v Belgii na přelomu 19. a 20. století, expozice jsou tématicky zaměřená třeba na školství, různá povolání, dobové kroje a interiéry domů. Každý čtvrtý čtvrtek v měsíci navíc probíhají ukázky přípravy čokolády - jak nás mrzelo, že měl březen čtvrtků pět a my se trefily zrovna do toho posledního! V horním patře muzea jsme našly několik krabic plných starých fotek, ve kterých jsme se vydržely přehrabovat dobrou hodinu. Muzeí je v Bruggách nespočet, při minulé návštěvě jsem navštívila třeba muzeum čokolády Choco-Story, ale Volkskundenmuseum mi z nich přišlo nejlepší.

Volkskundenmuseum 

Součástí muzea je i kavárna U černého kocoura, De Zwarte Kat. Jaké bylo naše překvapení, když se k nám šel maskot muzea, sám kocour Aristide, pomazlit! Polehával mezi exponáty a ostatní návštěvníky ostentativně ignoroval.

Aristide!

Odpoledne přestalo pršet, a tak jsme si udělaly kolečko po kostelech. Bruggy již v raném novověku sestávaly z 9 čtvrtí, které se rozprostíraly až k Severnímu moři, z nichž každá měla svůj vlastní kostel. Nejznámějším je Onze-Lieve-Vrouwekerk, Kostel Panny Marie, který ukrývá Michelangelovu Madonu. Za naší návštěvy se však kostel přestavoval a většina expozice byla nepřístupná, tak jsme se moc nezdržely.

kostely v Bruggách

Trochu jsme doufaly, že cestou narazíme na restauraci s levným poledním menu, ale stejně jako jsme měly předešlý večer problém ve 22 hod najít otevřený bar, ukázalo se podobně nemožné narazit kolem poledne na otevřenou restauraci, protože většina podniků nepochopitelně otevírala až v 18 hod. Dokonce i otevírací hodiny supermarketů byly podobně divoké. Přitom těch otevřených obchůdků s uměleckými díly, antikvariátů a vetešnictví bylo kolem nás tolik, že jsem je ani nestíhala počítat. Jedno vetešnictví nás zaujalo umně naaranžovanými kavárenskými křesílky, tak jsme na moment nakoukly dovnitř. A opravdu, uvnitř se mimo antique shopu nacházela i malá kavárna, rovnou mezi vystavovaným zbožím. I porcelán, ze kterého jsme popíjely horkou čokoládu a čaj, byl na prodej.

kavárna v antique obchodu

U teplých toastů jsme se přehrabovaly starými pohledy, dopisy, fotkami z přelomu 19. a 20. století a dalšími maličkostmi. Nakonec to byl jeden z nejlepších zážitků celé dovolené - klid, teplo, pohodlí a tepající příběhy z historie Belgie, které jsme držely v rukou a neuměle překládaly. Několik pohledů jsme si každá i odnesly domů, jsou to nádherné kousky. Až budete v Bruggách, hledejte Brocante Café na Langestraat, ale psst, ať se o tomto poklidném místě moc lidí nedozví. Jediné, co nás trochu nemile překvapilo, že se v obchodě sice dá platit kartou, ale pouze místní belgickou. Mastercard ani Visu vám nevezmou, ale to je obecně problém se všemi menšími obchody v Belgii.

Odpoledne jsme se ještě zašly podívat na Love Lake, jezírko lásky, které ovšem bylo v březnu pěkně rozbahněné, a prošly se okolo kanálů. Na těch jezdí malé výletní lodičky a projížďku za hezkého počasí velice doporučuji, protože se dostanete do míst, která jsou jinak nedostupná. Při našem upršeném počasí jsme však projížďku rády oželely.

Love Lake s labutěmi

Jedním z nejkrásnějších míst v Bruggách je určitě Begijnhof, dvůr bekyní. Bekináže bývaly uzavřené komunity žen, které napodobovaly život jeptišek, aniž by však složily řeholní slib. Nejrozšířenější byly mezi 14. a 17. stoletím, kdy se do jejich ochrany uchylovaly hlavně chudé vdovy. Bekináž v Bruggách pochází ze 13. století, dnes je obývána benediktinkami. Kouzelné místo se záplavou narcisů.

Beginjhof

Hodně jsme toho přes den nachodily a počasí se taky příliš nevyznamenávalo, a tak se nám večer už nikam nechtělo. V supermarketu jsme si cestou na hostel koupily polévku k ohřátí na večeři a nějaké dobré pití, abychom ušetřily za bar, a pak se jen uvelebily na hostelu ve společenské místnosti, kde jsme si povídaly s dalšími hosty. Klidný, příjemný večer, přesně takový, na jaký jsme zrovna měly náladu.

V pátek jsme se hned ráno vydaly na pláž do Blankenberge, kterému chci věnovat další článek. Odpoledne ale zbylo pár hodin času, abychom si konečně vystoupaly na slavnou Belfort van Brugge, 83 metrů vysokou zvonici. Zvonice stály v každém větším belgickém městě a měly několik funkcí - sloužily jako oznamovny požárů a dalších nebezpečí, zároveň však fungovaly i jako městské archivy, pokladny a trezory, kde se v obřích železných truhlách uchovávalo drahé zboží jako třeba luxusní látky.

Belfort

První zvonice vznikla v Bruggách už ve 13. století, následně byla několikrát přestavena poté, co její části lehly popelem. Dnes se uvnitř nachází malé muzeum a v přízemí je prodejní galerie současných belgických umělců. Zážitkem je ovšem hlavně vyhlídka z vrcholku věže, která se tyčí nad celým městem. Pokud se dobře trefíte, tak si vychutnáte i poslech zvonkohry carillon ze 16. století. Vstup do zvonice je sice kapacitně omezený, a tak se na lístky v sezóně stojí fronta, ale vynechat nejslavnější památku města by byl hřích.

výhled na Bruggy

Pobyt v Bruggách jsme zakončily rybím sendvičem a procházkou po uličkách plných obchodů s belgickou čokoládou. Bruggy jsou nádherné, ať už je počasí jakékoliv. Ne nadarmo se jim přezdívá Benátky severu. Ačkoliv však celé město žije z turismu, pořád Bruggy nejsou tolik profláklé jako další evropská města, a pokud zvolíte k návštěvě všední dny, navíc mimo hlavní turistickou sezónu, budete mít památky téměř sami pro sebe. V bezprostředním okolí Brugg je také plno možností pro výlety, pěšky i na kole, ale o tom se rozepíšu zase v dalším článku.

Benátky severu

Pokud vás láká Belgie, spíše než Brusel určitě doporučím sever země - Bruggy, Gent a blízké Antverpy, které jsou prostě nádherné. Jak působí Vlámsko na vás?

Související články:
Předchozí díl: Zpátky v Bruselu 
Následující díl: Pláže v Blankenberge