Pláže v Blankenberge

Moře, to je nekonečná nádhera, ať už jej navštívíte v kterémkoliv ročním období. Zatímco v létě se to na plážích hemží slunečníky a lehátky, v zimě je můžete mít celé sami pro sebe a užít si dosyta studeného větru, nesoucího ledovou tříšť z rozbouřených přílivových vln. A tak jsme s Verčou neodolaly a při našem výletu do Belgie se vydaly i na pobřeží Severního moře. 

Moře je z Brugg co by kamenem dohodil; při dobré viditelnosti na něj z věže Belfortu dokonce dohlédnete. K návštěvě máte v nabídce hned tři blízká letoviska: Oostende, Knokke-Heist a Blankenberge.

Oostende je z nich nejznámější a největší, snadno se sem dostanete během půlhodinky vlakem. Do Blankenberge a Knokke-Heist zajíždí levný příměstský autobus. Já jsem už v Oostende byla před 3 lety, tak jsme tentokrát zvolily menší Blankenberge.

Vzhledem k tomu, že jsou celé Flandry rovinaté a protkané zavodňovacími kanály, nabízí se vypůjčit si kola a na pláž si udělat cyklovýlet. I náš hostel kola půjčoval, ale zradilo nás počasí, které se drželo jen pár stupňů nad nulou a hrozilo opětovnými dešti. Za autobus jsme byly rády, navíc odjížděl jen kousek od našeho ubytování. Prošly jsme se k Ezelpoort, Oslí bráně, která zdobí kanál na západní straně města, a na zastávce Sint-Pieters počkaly na přímý autobus č. 33. Do Blankenberge jezdí i vlaky, ale ty jsou v Belgii obecně o dost dražší než autobusy.

Ezelpoort

Cesta utekla rychle, za půl hodiny jsme byly na místě. Uvítala nás nákupní třída, přes léto určitě plná života, ale za naší návštěvy dokonale vylidněná. Nahlédly jsme do zdejšího kostela Sint-Rochuskerk, příjemně provoněného kadidlem, a nabraly směr pláž.

Sint-Rochuskerk

Tušila jsem, že u moře bude zima, ale rozhodně ne taková! Sice jsem byla vybavená zimním kabátem, rukavicemi a čepicí, ale ty poryvy studeného vlhkého větru se s neskutečnou intenzitou zažíraly pod oblečení, takže jsem brzy cvakala zuby. Pláž byla dle očekávání liduprázdná, s opuštěnými letními převlékacími kabinkami a zavřenými kavárnami s prosklenými verandami, čekajícími na začátek letní sezóny. Nad tím vším se smutně tyčily vysoké prázdné hotely a letní byty. Neměly jsme si ani jít kam odskočit, a tak jsme to musely zvládnout v písku schované mezi převlékacími kabinkami. 😀

konečně Blankenberge!

Na jedné straně pláže stojí "pier", což je dlouhé molo, na jehož konci obvykle bývá restaurace, v našem případě také zavřená. Podobná mola jsou typická pro celou Belgii i Nizozemsko. I přes zimu jsme si však návštěvu moře velmi užívaly. Vlny, slaný vzduch, racci a mušle, které jsme lovily v hladkém písku. 

Odliv vytvořil potůčky, kterými stékala zbytková voda, a my je musely přeskakovat, když jsme se chtěly probojovat až k základovým sloupům pieru.

Dlouho jsme u vody nevydržely, zima začala být nepříjemná. Navíc se mi rozblikala kontrolka baterky ve foťáku, což byl průšvih, protože nás čekaly ještě další tři dny ve Francii a já neměla nabíjecí kabel, který má můj foťák poměrně specifický. Rozhodly jsme se tedy projít město, najít příjemnou restauraci nebo kavárnu na oběd a hlavně elektro, kde bych mohla koupit náhradní kabel na foťák.

Elektra jsme našly tři, kabel na Olympus neměli nikde. Foťák nakonec nezklamal, vydržel fotit až do konce roadtripu, jen mu kvůli zimě zlobila kontrolka. Inu, aspoň jsem si procvičila francouzštinu a holandštinu i ve zcela nové situaci. S restaurací jsme byly podobně neúspěšné, tak jsme se rozhodly najíst až zpátky v Bruggách. Belgické "dovolenkové" destinace jsou mimo sezónu vskutku mrtvá města.

pier

Cesta nazpět byla vtipná. Nejprve nám málem ujel autobus, protože zastávka, ze které měl vyjíždět, byla v důsledku rozkopaného náměstí přesunutá asi o 300 m dál, jenže nikdo, dokonce ani chytrý Google, nevěděl kam přesně. Spolu s námi dobíhala další patnáctka cestujících, tak mě škodolibě těšilo, že jsme v tom nebyly samy. No a protože jsou v Belgii zastávky na znamení a bez chytrých tabulí nebo hlášení oznamujících, na které se zrovna nacházíte, ve snaze nepřejet "naši" zastávku jsme preventivně vystoupily o 2 km dříve. Hups.

Odpoledne nás čekala cesta do hostelu pro tašky, výšlap na zvonici Belfort van Brugge, pozdní oběd v rybím bistru a nákup čokolád. Od vlakového nádraží ve čtyři hodiny odjížděl Ouibus, francouzský lowcost autobus do Lille, kde na nás už čekala moje spolužačka Lucka. Ouibus je novinka, provozují jej francouzské dráhy TGV a je úžasně levný - mezinárodní přejezd na hodinu a půl vyšel na 6 EUR. A pan řidič měl úžasný smysl pro humor!

Co se okolí Brugg týče, město má několik parků, nejznámější je asi Koningin Astridpark, a na východě doporučuji čtveřici větrných mlýnů, pocházejících z 18. století. Dva z nich, Sint-Janshuismolen a Koeleweimolen, můžete v sezóně navštívit a prohlédnout si je i zevnitř. Pokud se tedy vydáte do Brugg, neomezujte se jen na vnitřní centrum a naplánujte si procházku i podél kanálů lemujících město, se zastávkou u větrných mlýnů a vodních brán se zdymadly, Ezelpoort a Kruispoort, případně si vyjeďte rovnou na pláž do některého ze tří letovisek.

větrné mlýny

Belgie je nádherná. K závěru celé belgické části si neodpustím drobné geograficko-historické okénko pro vaše případné výlety. Jih Belgie, tvořený pahorkatinou Arden, se jmenuje Valonsko, a domluvíte se zde francouzsky. Až do 19. století šlo o velmi chudý kraj. Sever Belgie, tvořený nížinami, se nazývá Vlámsko, často též Flandry, a místním jazykem je vlámština, což je vlastně belgická nizozemština. Celý sever země je protkaný splavnými kanály, díky kterým se ve středověku a raném novověku jednalo o velmi bohaté území - města jako Gent, Antverpy nebo Bruggy byly obchodními a finančními centry, celosvětově známá i pro výrobu sukna a krajkářství. 

Během průmyslové revoluce Valonsko na krátkou dobu ekonomicky předběhlo Vlámsko. Díky zásobám černého uhlí se zde rozšířil těžký průmysl, hlavně sklářství a hutnictví. Bohužel od 50. letech minulého století byly doly postupně pozavírány, Valonsko nezvládlo restrukturalizaci průmyslu a opět se vrátilo na post "chudé" části země s vyšší nezaměstnaností. Vlámsko se oproti tomu stalo cílem turistů, rozmohl se zde petrochemický průmysl a v dnešních dnech je severní část země úspěšná i na poli vědy a výzkumu. Belgie je federativní stát, mimo Vlámsko a Valonsko tvořený ještě samostatným regionem hlavního města, Bruselem, který leží přesně uprostřed, takže je jedinou částí země, kde se domluvíte francouzsky i nizozemsky - jinak jsou Belgičané k učení druhého národního jazyka obecně dost neochotní. Podle jazykového členění se za samostatné společenství udávají ještě německy mluvící oblasti na východě země. Belgické království v dnešní podobě vzniklo v roce 1830.

A příště už vzhůru do Francie!

Související články:
Středověké Bruggy
Zpátky v Bruselu
Pokračování: severovýchod Francie - Lille a Remeš (bude doplněno)

Více z Beneluxu: 
Starý blog, rok 2015