Maroko: hory a poušť

První část marockého roadtripu vedla z Marrakéše přes pohoří Atlas směrem na pouštní město Ouarzazate.

Během dvou dnů jsme zažili dva extrémy. Na horský trek v údolí Ourika následoval noční přejezd přes Vysoký Atlas a kontrastující pouštní krajina za ním. Ouarzazate se totiž přezdívá "Brána pouště" a poblíž se nachází nejen filmaři vyhledávaná pouštní pevnost Ait Ben Haddou, ale i první oázy nastupující Sahary.

Psala se neděle a my byli příjemně naladění ze tří odpočinkových dnů strávených v Marrakéši. Dopoledne Maťo vyzvedl zarezervované auto a statečně usedl za volant. Během 20 minut jsme prokličkovali z města a zamířili na východ. Hory, zvedající se s bílými čepičkami na obzoru proti azurově modré obloze, se zdály stát na dosah ruky.

Se stoupáním se začala měnit nejen krajina, ale i kvalita silnice. Z pěkné asfaltky jsme brzy sjeli na děravý prašný tankodrom a mohli si jen gratulovat, že jsme se netrefili do období dešťů nebo tání sněhu, protože do Setti Fatma bychom s naší malou Hyundai i10 za horšího počasí asi nedojeli.

Vysoký Atlas

Pokud si chcete udělat jednodenní výlet do hor z Marrakéše, nabízí se dvě možnosti: Cascades d'Ouzour, vodopády Ouzoud, nebo La Vallée d'Ourika, údolí Ourika. Ouzoud se nachází ve Středním Atlasu severně od Marrakéše a nabízí pohled na nejvyšší vodopády v Maroku. Ourika je ve Vysokém Atlasu východně od Marrakéše a jedná se o odbočku ze silnice směrem na Ouarzazate.

Obě místa jsou turisticky dost zprofanovaná; z Marrakéše sem na jednodenní zájezdy vyjíždí plné autobusy. Už když jsme se blížili k Setti Fatma, odkud treky startují, zastavovala nás špinavá děcka s košíky ovoce, co připomínalo plané jahody, a dospělí podél cesty prodávali drahé kameny a zkameněliny, kterých je pohoří Atlas plné. Zároveň zde ale prakticky není žádné zázemí - záchody jen turecké, kavárny a "restaurace" běžně myjí nádobí přímo v řece...

domky v Setti Fatma

Do hor můžete jít sami, jako jsme to udělali my, nebo se nechat ukecat od místních průvodců. Prvních pár set metrů jsme kličkovali mezi domy, přeskakovali odpadky a balancovali na vratkých lávkách mezi stružkami vody, než se cesta vyčistila a začala stoupat.

začátek treku

Vodopádů je v údolí řeky Ourika několik, ale většina návštěvníků to otáčela hned u prvního. Zatímco k prvnímu vede vyšlapaná stezka a stačilo jen následovat ostatní skupiny, odbočka na druhý a třetí už je dobře schovaná. Netrefili bychom ji, kdybychom zde nepotkali slečnu z našeho riádu v Marrakéši, kterou doprovázel místní průvodce. Asi není třeba dodávat, že výše položené vodopády jsou větší, divočejší a taky jde o mnohem intenzivnější zážitek, neboť se za nimi šplhá po kamenném suťovisku.

vodopády v údolí Ourika

Celou cestu nás doprovázely výhledy na Setti Fatma a protější hory. Cestou dolů jsem usmlouvala pár amonitů a orthocerů pro mamku a dopřáli jsme si pěknou porci pečeného jehněčího s chlebem. Než jsme se dostali zpátky na silnici na Ouarzazate, pomalu se začalo smrákat.

"jahody" na cestu

Noc přichází v horách náhle, a tak nás kritický přejezd přes Vysoký Atlas čekal až za tmy. Ono to technicky vzato není daleko, měli jsme před sebou zhruba 150 km. Silnice se však kroutila jako had, občas přes ni tekly potoky vody a navíc byla částečně rozkopaná. Projíždějící auta zvedala oblaka červeného prachu, přes který nebylo nic vidět, a navigace se ztratila hned po výjezdu z poslední vesnice. Horský průsmyk Tizi n'Tichka je prý nádherný, no já místo obdivování okolí následujících několik hodin s děsem v očích v duchu odškrtávala každý kilometr.

Do Ouarzazate jsme dojeli před půlnocí. Město má necelých 100.000 obyvatel a vyrostlo až v posledních pár dekádách. Jeho obyvatelé jsou vřelí Berbeři a celé město působí mnohem evropštěji než úzké uličky arabského Marrakéše, Meknesu nebo Fesu. Ouarzazate (čteme jako Varzazát) samo o sobě není příliš zajímavé, památky se nachází spíše v jeho okolí. Ubytování jsem domluvila v Rose Valley Hotel, jednoduchém hotelu na kraji města, kde naštěstí fungovala noční recepce. Shodou okolností byla o patro výš ubytovaná i parta našich kamarádů horolezců. Inu, v Maroku jsme po čas dovolené potkali více známých než v Praze. Ouarzazate je na lezení velmi oblíbený region; ještě více jej milují už snad jen filmaři. 

V pondělí jsme se vyjeli podívat na Ait Ben Haddou. Tato pevnost je typický ksar, severoafrický hrad z nepálených cihel sušených na slunci, pocházející ze 17. století. Pevnost je natolik rozlehlá a zachovalá, že se od 80. let nachází na seznamu památek UNESCO.

Ait Ben Haddou

Uvnitř se nalézá bludiště z malých domků, sklepení a náměstí, kde místní Berbeři prodávají koberce a filmové plakáty. Pevnost totiž přitahuje nejenom milovníky památek, ale i filmaře, a tak se zde točily scény z Mumie, Gladiátora, Alexandra Velikého, Ježíše Nazaretského a také třeba Game of Thrones, kde pevnost znázorňuje město Yunkai.

uvnitř pevnosti

Byla to až kýčovitá nádhera. Když navíc vylezete na vedlejší kopec, budete mít celé Ait Ben Haddou jako na dlani.

Ait Ben Haddou

Není to však jen o pevnosti, celé Ouarzazate je úplný pouštní Hollywood. Poblíž města se nachází dvě rozlehlá filmová studia, Atlas Studios a CLA Studios. Strávit půl dne na prohlídce rekvizit se nám nechtělo, ale část filmových kulis stojí venku na pláni a lze se kolem nich projet autem i bez vstupenky. Toto je brána z Království nebeského. Věřili byste, že je celá z polystyrenu?

filmová studia v Ouarzazate

A zde jeden katapult na pozadí Vysokého Atlasu:

filmová studia v Ouarzazate

Poslední pondělní zastávkou byla oáza Fint. Malebné místo, ale stále je to jen malá oáza v jinak nehostinné kamenité poušti, kde za 10 minut není co dělat. Celkem však chápu, proč sem lidé jezdí na návštěvu. Pokud neplánujete cestu na Saharu, je to hezké zastavení, my jsme však viděli podobných oáz v následujících dnech ještě několik. Povšimněte si zajímavého "mostu", vytvořeného z pytlů písku. Zvládli jsme to suchou nohou, ale bylo to těsné.

oáza Fint

Právě u Fint byly nejvíce vidět ohromné kontrasty, kterých jsme si všímali v celém Maroku. Zatímco v oáze ženy praly prádlo přímo v řece, děcka loudila bonbony a cesta sem vedla i přes značný náklon jen po písku a kamení, takže jsme na ní málem oddělali auto, o necelý kilometr dál nás čekala luxusní asfaltka s kruhovými objezdy a zasíťované pozemky nachystané na výstavbu nových apartmánů pro filmaře.

Večer jsme strávili v Ouarzazate. Zašli jsme si na večeři (konečně někde měli slavný tajine aux prunes!) a sehnali pár lahví místního červeného vína na posezení s kamarády horolezci. Člověk by nevěřil, jaký problém bude v Maroku koupit vývrtku, kterou jsme neprozřetelně nechali doma. Kritickou situaci zachránili až naši horolezci s potřebným vybavením, jinak bychom si víno museli odvézt do Česka.

pouštní zátiší

Okolí Ouarzazate se mi moc líbilo. Ještě více jsem se však těšila na Saharu, ale o té zase příště. 

Související články:

předchází: Barvy Marrakéše
následuje: V dunách Sahara

Maroko - všechny články