sobota 14. ledna 2017

Čtenářský deník I

Knihy za období srpen - prosinec 2014. Zdejší Čtenářský deník navazuje na stejnojmenný seriál na mém starším blogu ZDE. I když jsem v předchozích letech tolik nečetla, ke knihám se stále ráda vracím. Ráda bych sem proto nahrála i starší recenze, které si vedu hezky postaru v papírovém čtenářském deníku.

  • Jarmark Marnosti - W. M. Thackeray 
  • Dům v růžích - Joyce Reardonová 
  • The Picture of Dorian Gray - Oscar Wilde

Čtenářský deník jsou vlastně vždy 3-4 "minirecenze" na přečtené knihy - k těm nejzajímavějším píšu vlastní články, ale ostatní by jinak zůstaly zapomenuty. U přečtených knih uvádím hodnocení pomocí hvězdiček - čím větší počet hvězdiček, tím více se mi kniha líbila. Hodnocení je subjektivní, jde čistě o to, jaký dojem na mě kniha zanechala, a často se liší od hodnocení v databázích.

Jarmark marnosti

autor: William Makepeace Thackeray
nakladatelství: Academia, 2000
první vydání: Vanity Fair, 1847
překlad: Aloys Skoumal

Hutný 800stránkový román z 1. poloviny 19. století často najdeme na seznamu povinné středoškolské četby. Hlavním námětem je kritika tehdejší společnosti, přesto na mě působil jako velice čtivé a zábavné dílo, které je místy žalostně aktuální i dnes. Děj je nepředvídatelný, postavy svěle vykreslené, zvláště Becky mi byla sympatická, už proto, že není žádnou klasickou knižní "hrdinkou", ale ženou vědomě využívající svých předností. Hvězdičku dolů dávám za některé pasáže odbíhající od příběhu, jinak ovšem jde o vynikající čtení. Hodně se mi líbil i film.


Kapitolu po kapitole sledujeme osud Rebeky "Becky" Sharpová, krásné a činorodé dívky, bohužel s mizerným původem a postavením, a o to větším odhodláním se dobře vdát. Spolu se spolužačkou Amélií, jemnou a dobře zaopatřenou dívkou, zrovna opouští brány internátní školy a vrhají se do velkého světa. Poté, co se Becky nepodaří přesvědčit bratrance Amélie, bohatého obtloustlého dandyho, aby si ji vzal on, se Becky uchyluje jako guvernantka na statek Pitta Crawleyho, kde se setkává s Rawdonem, Pittovým starším synem. Rawdon, pohledný důstojník, má brzy dědit po své ohromně bohaté tetičce a je po všech stránkách ideální partií k ženění. Becky stačí málo, aby ho okouzlila.

Jak už to tak ovšem bývalo, vyšší kruhy si jen tak někoho do rodiny pustit nechtěly. Becky tak má pramalou šanci, že by u rodiny Rawdona uspěla, a atmosféra pomalu houstne ve stínu hazardních her a tajně domluvených sňatků. Druhou dějovou liní je příběh Amélie, kde vidíme, jak málo stačilo, aby se celá rodina během několika hodin propadla na společenském žebříčku až téměř na samé dno. Napoleonské války, pomalu rostoucí propast mezi Becky a Amélií a nutnost zoufalých činů, aby si obě ženy udržely postavení, pak provází knihou až do konce.

ukázka: Dosáhla vrcholu: nad bouří potlesku trylkoval její hlas a radostně se nesl do závratné výše jako její sláva. Po představení se konal ples, všichni se tísnili kolem Rebeky, kdekoho ten večer přitahovala. Člen královského rodu prohlásil, že je to sakra kůstka, a pořád se s ní pouštěl do řeči. Malá Becky se nad těmito poctami nadýmala pýchou a radostí; kynulo jí bohatství, sláva a vznešenost.

Deník Ellen Rimbauerové - Dům v růžích

autorka: Joyce Reardonová
nakladatelství: BETA s.r.o., 2011
první vydání: The Diary of Ellen Rimbauer, 2009
překlad: Adéla Bartlová

Trocha současné literatury a psychologického dramatu. Osobně jsem byla z knihy rozpačitá, hodně se mi líbila první část líčící přerod mladé dívky v ženu, druhá, "duchařská", už tolik ne. Deníková forma knihy je každopádně velmi čtivá a  odpočinková. Příběh tajemného domu, který doopravdy existuje, inspiroval i Stephena Kinga k napsání scénáře ke stejnojmennému filmu.



Seattle, začátek 20. století. Mladá Ellen se v okamžik svatby stává paní Rimbauerovou, manželkou bohatého podnikatele Johna Rimbauera. Její deník nás provází od postřehů mladé neprovdané dívky až po stáří v domě V růžích, který nechává John pro svou manželkou postupně vystavět. Ellen je zpočátku z honosného domu nadšená, postupně ji však dům, na kterém leží prokletí, začne ovládat. Ellen si hledá a znovu ztrácí cestu k manželovi, kterému postupně porodí dvě děti, a snaží se uniknout svému sílícímu šílenství.

ukázka: Včera se konala v domě další velká slavnost, tentokrát na počest prvního výročí našeho nastěhování. K mé nesmírné radosti se velký dům stále staví, což mého muže stojí mnoho peněz. Fasáda domu vypadá prakticky stejně jako před rokem, takže občasnému návštěvníkovi by nepřipadal jiný než před rokem, ale ve skutečnosti se mnoho změnilo.

The Picture of Dorian Gray

autor: Oscar Wilde
nakladatelství: Wordsworth Classics, 2001
poprvé vyšlo roku: 1890

Obraz Doriana Graye je neskutečně slavnou knihou, a tak jsem od něj měla vysoké očekávání. Proto mě překvapilo, že ačkoliv Wildeovy konverzační komedie miluji, jeho jediný román mě nedokázal vtáhnout, a to jsem jej četla v angličtině a pro jistotu i v češtině, jestli mi něco neuniklo. Třeba si jej přečtu někdy znovu v lepším rozpoložení, abych dokázala docenit kouzlo pomíjivosti krásy.

Hlavní postavou románu je Dorian Gray, mladý a okouzlující chlapec, jehož šarmu podléhá i malíř Basil Hallword. Dorian, nadšený z dokonalého portrétu, který mu Basil namaluje, zatouží po tom, aby nikdy nezestárl a stárl místo něj obraz, což se i stane. Portét však začne zobrazovat i Dorianovu duši, stále černější a zkaženější. Zatímco je tak ve společnosti oslavována Dorianova krása a neskutečné mládí, věčný mladík žije s hrozným tajemstvím obrazu, o kterém se nesmí nikdo dozvědět, a který ho postupně ničí.

ukázka: "How sad it is!" murmured Dorian Gray, with his eyes still fixed upon his own portrait. "How sad it is! I shall grow old, and horrible, and dreadful. But his picture will remain always young. It will never be older than this particular day of June... If it were only the other way. If it were I who was to be always young, and the picture that was to grow old! For that - for that - I would give everything! Yes, there is nothing in the whole world I would not give! I would give my soul for that!"

Četli jste některou ze zde recenzovaných knih? Jak se vám líbily?

5 komentářů:

  1. Obraz Doriana Graye je kniha, kterou si budu navždy pamatovat. Jednou jsem tak trochu prokrastinovala, to byla středa večer, a při té vší prokrastinaci jsem tak trochu opomněla, že jsem měla mít na pátek přečteného Doriana. Takže hned ve čtvrtek ráno (byla jsem zrovna díkybohu lehce nemocná, tudíž doma) jsem začala číst. Trvalo mi to nekonečných osm hodin. Možná by to byla kratší doba, kdyby se u mě na ke konci neprojevila má dávno zapomenutá hyperaktivita. :D A taky se mi to neuvěřitelně blbě četlo, nehledě na to, že se mi nelíbil příběh. Což je vzhledem k tomu, že Komenského Labyrint světa a ráj srdce vyloženě žeru, přinejmenším zvláštní. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Tak Dům růží mě zaujal, hlavně asi proto, že je to deníkovou formou (jsem k podobným knihám hodně kritická, tak uvidíme :-)).
    Obraz Doriana Greye jsem několikrát rozečetla a asi až na pátý pokus se mi povedlo knihu dočíst a to s velkými obtížemi (shodou okolností taky v angličtině). Já nevím, ale asi jsem ji nečetla v ten správný moment, bylo to na mě moc rozvleklé. To obdivování muže mužem mi přišlo pitomé, hlavně v tomhle podání mi to nějak nesedlo. Ale připouštím, že je to kniha, která nese zajímavou myšlenku :-).

    OdpovědětVymazat
  3. Holky, tak to mě těší, že nejsem jediná, koho Dorian neuchvátil a přišel mu rozvleklý. Já na něj totiž dosud četla jen samé pozitivní recenze.

    OdpovědětVymazat
  4. No teda, taky jsem si po neokouzlení Dorianem připadala v těžké menšině, tak mě to taky těší :- )) Vanity Fair jsem rozečetla kvůli škole, a sice to nezačínalo špatně, ale nějak jsem neměla puzení to dočíst...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U Jarmarku je škoda některých pasážích, kde si autor evidentně potřeboval ulevit od svých trápení. Na tom se shodnou asi všichni, co knihu dočetli. Dokážu si představit, že když se na některé z těchto částí zasekneš, tak ta chuť knihu dočíst bude docela malá.

      Vymazat

Děkuji za návštěvu!