Do divadla chodím ráda, vždy aspoň dvakrát za sezónu. Přesto jsem od divadelních recenzí v posledním roce upustila, protože představení minulých měsíců mě vlastně příliš nezaujala a od poloviny her jsem nenápadně pokukovala na hodinky. Pak jsem ovšem konečně viděla Havlíčkovy Petrolejové lampy v podání činoherního souboru Národního divadla Brno a dojmy jsem vstřebávala další týdny, tak úžasné to představení bylo.
Psychologický román Petrolejové lampy z pera Jaroslava Havlíčka byl poprvé vydán roku 1935. Zasazen je do Jilemnice na přelomu 19. a 20. století, kde žije Štěpka Kiliánová, nejbohatší nevěsta v celém kraji, která si však na izolovaném maloměstě kvůli své výřečnosti a výrazné osobnosti není schopná najít vhodného manžela. Dosud se kniha může jevit jako námět na skvělou konverzační komedii, ve skutečnosti je však jejím opakem: tiché obvinění maloměšťanské společnosti za její pokrytectví a zády šeptaný výsměch a také smutek nad tikajícími hodinami ženy, jejíž jedinou touhou je partner a děťátko.
Co se stane, když se o Štěpčinu stárnoucí ruku začne ucházet její bratranec, ženami obletovaný voják Pavel? Jaké jsou jeho úmysly, že se rozhodne zrovna pro Štěpku, kterou nikdo jiný nechce? Dramatizace z pera režiséra Martina Glasera a dramaturgyně Olgy Šubrtové ponechává děj knihy bez výraznějších zásahů, hra září velkoulepou výpravou (ty báječné secesní klobouky a ohňostroje!) a zejména špičkovými výkony hlavních herců: Hany Tomáš Briešťanské jako Štěpky a Martina Siničáka jako Pavla.
Petrolejové lampy jsem měla možnost vidět rovnou dvakrát: při první návštěvě se jen chvíli po začátku druhého dějství přetrhlo lano k otočné části jeviště, a tak muselo být představení ukončeno. Další dva týdny jsem chodila jako na trní a těšila se na nejbližší další termín, kdy měli v NdB Petrolejky hrát (podařilo se mi vyměnit lístky, neb náhradní představení jsme měli mít až v únoru). Tak moc mě zajímalo, jak to všechno dopadne.
Hra se hodně vyvíjí. Začíná zlehka laškovně a bude vás rozesmívat. Pak pomalu zvážní, až přejde do nahé surovosti. Petrolejové lampy neuhýbají od knižního zadání v ničem, a tak to, co v knize bereme jako příklad naturalismu, je na jevišti v přímém podání drsné tak moc, že divák chce utéct, ale zároveň je dějem přikovaný k sedačce, protože touží vidět, jak to se Štěpkou a Pavlem dopadne. Hra mě několikrát málem rozbrečela (a nebyla jsem jediná), s emocemi musí zahýbat snad každému. Však závěrečné ovace vestoje, kterými se publikum hercům odměnilo, nebývají v divadle samozřejmostí.
 |
| zdroj: stránky NdB |
Hra se hodně vyvíjí. Začíná zlehka laškovně a bude vás rozesmívat. Pak pomalu zvážní, až přejde do nahé surovosti. Petrolejové lampy neuhýbají od knižního zadání v ničem, a tak to, co v knize bereme jako příklad naturalismu, je na jevišti v přímém podání drsné tak moc, že divák chce utéct, ale zároveň je dějem přikovaný k sedačce, protože touží vidět, jak to se Štěpkou a Pavlem dopadne. Hra mě několikrát málem rozbrečela (a nebyla jsem jediná), s emocemi musí zahýbat snad každému. Však závěrečné ovace vestoje, kterými se publikum hercům odměnilo, nebývají v divadle samozřejmostí.
Skláním hlavu před dechberoucími hereckými výkony i před perfektními kulisami, které vtáhly do atmosféry. Máte-li možnost a bažíte-li po vážnější hře, která dlouho zůstane v paměti, na Petrolejové lampy si do Mahenova divadla zajděte. A dejte mi vědět, třeba se k vám přidám.
Více k reprízám na stránkách Národního divadla Brno.
Musel to být skvělý zážitek. :) Líbil se mi už román (ostatně, na Havlíčka jsem pak psala i bakalářku), viděla jsem film, tohle divadlo bych si taky nechala líbit. Je vyprodáno dlouho dopředu? Že bychom zašly, až konečně dorazím do toho Brna! :D
OdpovědětVymazatU nás aktuálně Lampy hrají u Bezručů, taky prý skvělé. Sesbírali i nějaké ceny, tuším, že dokonce jednu Thálii. :)
Petrolejky u nás hrají tak 1x za 3 týdny, tak by to muselo být pořádné štěstí, abychom se s nimi trefily zrovna na víkend, kdy přijedeš. Levná místa na balkoně obvykle zůstávají volná, sice tam není tak super výhled, ale určitě bychom se vlezly i na poslední chvíli. :)
VymazatOch boha, já Havlíčka M-I-L-U-J-U, hra vypadá fakt skvěle, navíc to, co jsi napsala, no, muselo to být úžasný! :O
OdpovědětVymazatTo s tím lanem muselo být docela nepříjemné (no jo, kouzlo živého představení), ale zase je fajn, že jsi si počkala na něco, co opravdu stálo za to :-).
Mně se taky kniha velice líbila, chystám se teď na pokračování, Vlčí kůži. I to filmové zpracování, ač s alternativním koncem, je vynikající.
VymazatKnihu neznám, ale nezní to špatně, myslím, že se na ní mrknu. :)
OdpovědětVymazatDo divadla jsem naposledy šla někdy na ZŠ a od té doby jsem se k tomu nehrnula. Ale třeba jít na něco, co bych si vybrala by bylo jiný, třeba tomu divadlu šanci dám. :)
Ty jsi z Prahy, že? Tak to máš možností nespočet, škoda toho nevyužít. :)
VymazatTeď v Praze bydlím, ač to dříve nebyl můj plán a ani jsem si nepředstavovala, že někdy do Prahy půjdu. :D
VymazatMožnosti, které tu jsou se mi líbí a jak píšeš, je škoda toho nevyužít. Vím teda, že bych musela jít sama, jelikož by přítel se mnou nešel. Dřív by mě to mrzelo, ale teď je mi jedno, kdybych šla sama. :)