Červen na divoko

Byl to náročný měsíc, ale náročný v tom nejlepším slova smyslu: výlet do Irska a plánovaný prodloužený víkend na kolech, Bitva pěti armád, zkouškové úspěšně dotažené do konce a nakonec se zadařilo i na poli pracovním, takže od začátku července nastupuji do nové práce.

Až se zpětně divím, co všechno jsem stihla. Ačkoliv jsem původně další střípky ze života chtěla sepsat až v průběhu prázdnin, z důvodu zachování udržitelného rozsahu článku je zveřejním již teď. Vážně se toho totiž sešlo hodně!

Bitva pěti armád, dřevárno-larpová akce inspirovaná dílem Tolkiena, která se koná každoročně v Doksech, se skvěle vydařila. S organizací, v jejímž čele stojí můj milý, jsem pomáhala druhým rokem, a zatímco loni pro mě bylo vše nové a neznámé, letos už jsem se mohla zapojit více (tj. i na herním poli, nejen v kuchyni 😁). I když bývají podobné festivaly plné nevyspání a rozjitřených emocí, užívala jsem si každou chvíli v lese, pracné převleky skřetů, večery u ohně i koncerty v rámci doprovodného programu. Však koukněte na fotky. Až emoce opadly, zakončili jsme letošní ročník pražskou grilovačkou, která se protáhla od jedenácti dopoledne snad až do dalšího dne, a můžu říct, že se na příští rok těším už teď.

hra nachystána

Jen týden po bitvě jsem seděla v letadle směr Severní Irsko, což byl kamarádem organizovaný spontánní výlet do míst, která jsem toužila navštívit přinejmenším posledních 10 let. O Irsku ještě uslyšíte, za 3 dny jsme toho stihli jako jiní za týden! Více časem zde.

Užívám si i drobností doma v Brně. Ve středu jdu do divadla, potom se chystám na výstavu Kmeny 90 v Moravské galerii. Na přelomu května a června navíc každoročně probíhají ohňostroje Ignis Brunensis, což je skvělá příležitost oslavy nadcházejícího léta, hezky venku navečer s dekou a láhví cideru. Letos vyšlo na ohňostroje krásné počasí.

Během jedné z cest domů po ohňostrojích jsem překonala svůj chladný vztah ke kolotočům a svezla se na obřím řetízkáči nad přehradou. Nohy mi vlály ve výšce 15 metrů, v žilách pulzoval adrenalin, ale mám super zážitek a taky výhled na noční nasvícené Brno stál za to.

ohňostroje zdokumentovány

Zkouškové letos proběhlo překvapivě hladce, ačkoliv jsem si ho kvůli Irsku protáhla až do nejzazšího možného konce. Magisterské studium hodnotím jako výrazně pohodovější než bakalářské, a tak jsem si místo vysedávání nad učebnicemi spíše užívala volnějšího režimu. A protože jsem si připadala nedostatečně vytížená, tak jsem si na první polovinu června ještě zaplatila zkoušky na jazykový certifikát z obchodní francouzštiny. 

S francouzštinou přicházím do kontaktu každý den v práci, tak jsem si myslela, že mě na úrovni B2 nemá co překvapit (začala jsem schválně zvolna, i když jsem pomrkávala i po C1). To jsem se ale pěkně sekla. Písemné i poslech probíhaly dobře, i téma na esej mi sedlo, ale ústní byl mor.

Loni jsem na Bc. měla státnicovat zároveň z ekonomie a francouzštiny, kterou jsem studovala souběžně. Nicméně jeden z mých vyučujících, Velký Pan Francouz, se kvůli docela banálnímu problému rozhodl, že mě skrze svůj předmět ke státnicím nepustí. Tehdy se za mě postavila vedoucí katedry, ke státnicím jsem s odřenýma ušima připuštěna byla, ačkoliv jsem se to dozvěděla až přesně 3 dny před písemnými, a v komisi naštěstí Velký Pan Francouz neseděl, takže jsem získala svůj první titul. Inu, doufala jsem, že se s Francouzem už nepotkám. A hádejme, kdo mě teď měl zkoušet na certifikát. 😡Vychutnal si mě pořádně. Výsledky budu mít až za dva týdny, tak uvidíme.

Za svoji odvahu čelit koncentrovanému zlu jsem se odměnila pořádnou porcí borůvkové zmrzliny s levandulí a zlatými letními střevíčky, na které jsem si brousila zuby od začátku sezóny. Tak, teď jsou konečně moje. I neodmyslitelné puchýřové entrée už si snad odbyly.

Nejvíc mě aktuálně zaměstnává nová práce. Ve staré práci finišuji, co se dá, a zároveň řeším papírování pro práci novou. Po dvou letech v bankovnictví se přesunuji do IT outsourcingu, protože když už změna, tak pořádná. Dneska jsem si dala poslední call se svými oblíbenými Belgičany (fakt jsem je měla povětšinou ráda!) a příští týden už snad budu volat do Ameriky. Jsem ráda, že se po dlouhých měsících pátrání konečně sešly moje představy s představami některé ze společností; nakonec mi tam vlastně ušili místo přímo na míru. Finální nabídka byla královská, takže se teď jen zlehka děsím, co za nadpřirozené schopnosti budou na oplátku chtít oni po mně. Iluze si moc nedělám, korporát jako korporát.

Byla to divočina. Kdybych byla o trochu víc zdravější, asi bych si to ale dost užívala. Od začátku června jsem na střídačku nachlazená buď hodně, nebo trochu méně, což mi to pravé letní vyžití poněkud kazí. Když jsem si dneska šla pro výpis ze zdravotní dokumentace kvůli nové práci, odcházela jsem navíc s antibiotiky a žádankou na odborné vyšetření. Paní doktorce jsem se o naplánovaném pátečním výletě na kolech na jih Moravy raději nezmiňovala, ale vám můžu. Takže hlavně psst, protože se na ten víkend pod stanem ohromně těším.

Mějte se krásně a užívejte léta!