Dobrovolnicí ve Švýcarsku

Zážitky, možnost procestovat svět, noví přátelé a práce, ke které byste se jinak nedostali, často navíc s vnitřním přesahem. To jsou ve zkratce hlavní faktory, které lidi lákají na dobrovolnické programy.

I já jsem na jeden z workcampů vyrazila a strávila tak 10 dní ve Švýcarsku přípravou hudebního festivalu. Výjezd na dobrovolnický projekt jsem měla již pár let na seznamu přání, které bych si ráda jednou splnila. Kde ale hledat informace o volunteeringu? Co se od účastníků vyžaduje a co naopak můžete čekat od organizátorů vy? A jak jsem si to celé vlastně užila? 

Jaké jsou možnosti?

V Evropě existuje řada neziskových organizací a klubů, které dobrovolnické projekty pro veřejnost, tzv. workcampy, organizují - za Česko jmenujme třeba AIESEC, INEX-SDA, TamJdem nebo Voluntair. Některé workcampy trvají víkend, jiné rok, většina se ale pohybuje v řádech 2 týdnů až jednoho měsíce, s místem konání jak u nás v Evropě, tak i třeba v rozvojových zemích.

Na workcampy jezdí hlavně lidé, kteří mají vztah k životnímu prostředí a jsou šetrní k přírodě, otevření sociálním otázkám a menšinám, protože většina projektů cílí právě sem. No a pak jsou tu dobrovolníci jako já, kteří jsou hlavně zvědaví. Já osobně dobrovolnické programy vnímám jako kompromis mezi cestováním a letní brigádou. Za práci, kterou dobrovolníci odvádí, dostávají stravu a zázemí, zároveň si ale musí zaplatit cestu a pojištění, takže zadarmo pobyt rozhodně není. Většina agentur navíc vyžaduje registrační poplatek. Za workcamp na pár týdnů v exotice byste rozhodně neměli platit agentuře více než 4.000 Kč, programy v Evropě by pak měly být adekvátně levnější. 

Já jsem vyjížděla přes INEX-SDA, který se v Česku chlubí asi největší nabídkou workcampů v Evropě. Hned na jaře jsem si vyfiltrovala programy, které mě zaujaly, bohužel se všechny ukázaly být obsazené. Slečny z INEXu ale byly úžasně milé, našly mi nové workcampy v oblastech, které mě zajímaly, a zprostředkovaly kontakty. Věřím, že i kdyby nastal vážnější problém, bylo by se na koho obrátit. INEX si za první workcamp účtoval 2.200 Kč, v případě opakovaných výjezdů by byly další workcampy za polovinu. Zkušenosti s INEXem hodnotím jako velmi dobré, chování agentury je maximálně vstřícné a férové.

Další možností jsou programy pro mládež organizované Erasmus+. Nejde o klasický studijní "erasmus", ale o několikadenní tréninkový nebo pracovní program pro mladé, který je plně hrazený z fondů EU (tedy včetně dopravy). Na většinu z nich ani není podmínkou studium, ale práce s mladými nebo sociálně vyloučenými lidmi, případně jiná činnost na dané téma. Mně se zatím na žádný tréninkový Erasmus+ program dostat nepoštěstilo, ale vy budete třeba úspěšnější. Nabídku sledujte na Aktuální projekty Erasmus+.

Co vás čeká před odjezdem?

Workcampy se pořádají snad ve všech myslitelných oblastech - výpomoc na farmách, archeologické vykopávky, práce s dětmi a seniory nebo pomoc při přípravě festivalů. Pokud si dobře vyberete, můžete si nechat workcamp rovnou uznat třeba i jako školní stáž. Na většinu projektů budete potřebovat angličtinu na komunikativní úrovni, jiné jazyky nejsou tolik časté, ale můžou se objevit.

Nejprve je nutné projít schvalovacím řízením - to probíhalo jak na české, tak i na švýcarské straně a následně se vyžadovalo ještě moje potvrzení. Zhruba 6 týdnů před odjezdem jsem obdržela infosheet, dokument s doporučeními, podrobnějším popisem projektu, emergency kontakty a dohodnutým místem srazu. 

Co s sebou? Každý workcamp je jiný, a tak nelze generalizovat. V případě "rural" venkovských workcampů budete nejspíš spát ve stanu, pravděpodobně ve svém, a s trochou štěstí budete mít jednou týdně solární sprchu. Já si schválně vybírala jen projekty se slušným sociálním zázemím a spaním na posteli, protože jsem zhýčkaná a navíc jsem jela na podzim do hor.

Podle typu ubytování a náplně práce se pak odvíjí i seznam věcí, co s sebou. Určitě doporučuji pořádné boty s voděodolnou membránou, špunty do uší na spaní a nějakou českou dobrotu pro ostatní účastníky na prolomení bariér - vezla jsem Kolonádu a sklidila úspěch. Oblečení jsem brala raději více a udělala jsem dobře, neb nám hodně pršelo a byla zima. Pláštěnku, holínky a teplou mikinu jsem využila na maximum.

Jídlo si brát nemusíte - na workcampech se buďto společně vaří, nebo je strava zajištěná z jiných zdrojů. Sušené jerky maso, ovesné instantní kaše, raw tyčinky a flapjacky ale mnoho místa v kufru nezaberou a jako nouzové řešení se hodí.

Dopravu na workcamp si řešíte sami, v infosheetu ale mnohdy můžete najít dobré tipy, jak ušetřit. Tak jsem třeba zjistila, že když lístky na jakýkoliv švýcarský vlak koupím online a zakliknu políčko "Supersaver", dostanu se s cenou na polovinu, což mi ušetřilo dobré dva tisíce.

Přišlo mi jako dobrý nápad dojet do Švýcarska o pár dnů dříve, věnovat se cestování a až pak se přesunout na workcamp. Udělala jsem dobře, protože po workcampu už jsem byla pěkně utahaná a těšila se domů, do dalšího cestování už by se mi bývalo nechtělo.

Jaká je náplň workcampů?

V případě workcampů je dobré si uvědomit, že:
a) jedete na místo hlavně pracovat
b) ALE zároveň jste pořád jenom dobrovolníci, takže když se vám něco nelíbí nebo je práce moc (jídla málo...), máte plné právo se ozvat a podmínky upravit

Obvykle se udává práce 5-6 hodin denně, kdy zbytek dne je věnován výletům, hraní her, vaření a lenošení. Já jela na poněkud specifický workcamp, kde byli dobrovolníci všichni. Festival stavěli lidé, co si vzali volno z práce a jeli zrealizovat jejich dlouholetý sen. Cílem proto bylo postavit festival co nejrychleji (+ po skončení jej co nejrychleji složit dolů) a pak dohlédnout na správný průběh. Někdy jsme se proto dostali až k číslům jako 10-12 hodin na place, nicméně práce byla velmi pestrá, bavilo nás to a když člověk chtěl, mohl se dle potřeby vzdálit do zázemí. Během samotného festivalu pak bylo kupodivu práce velmi málo a spousta času na nasávání atmosféry. Co jsem se ale bavila s ostatními, většina workcampů počítá spíše s pravidelným denním programem.

K dispozici máte po celou dobu koordinátora z místní dobrovolnické organizace, který s vámi řeší vše, co je třeba. Náš workcamp organizovala švýcarská neziskovka SCI, v průběhu jsme se viděli s více členy, měli s nimi i nějaké workshopy a taky dost možností podat zpětnou vazbu. S lidmi z projektu (sešlo se nás 8 + skvělá koordinátorka) jsme se rychle skamarádili a myslím, že bychom klidně pár dnů navíc zvládli, třeba chozením po horách, na které nám během projektu nezbyl čas.

Moje hlavní doporučení? Při výběru workcampu zvažte vaše finanční možnosti na dopravu (Evropa vs. země mimo Evropu), náplň práce, ať si vyberete něco, co vás bude bavit a máte na to fyzické předpoklady, případně i kvalitu zázemí, pokud jste rozmazlení jako já. Dál si samozřejmě proklepněte vyjíždějící a nejlépe i hostitelskou organizaci.

Jak jsem to užila já? Dost! Ale protože mi článek poněkud nabobtnal, dovolila jsem si jej rozdělit na dva samostatné. Pokračování už se na vás těší ve článku Lila workcamp. :)

Napadají vás další možnosti dobrovolničení? Vyjeli jste už někam na workcamp? Dejte vědět do komentářů!