Čtenářský deník IV

Knihy za období září - prosinec 2015. Nebylo toho mnoho, uznávám, ale zato v dobré kvalitě.

• Milenec lady Chatterleyové - David Herbert Lawrence
• Čaj o páté - Claudia Hunt
• Vše, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce - Robert L. Fulghum

Milenec lady Chatterleyové

autor: David Herbert Lawrence
žánr: britská klasika začátku 20. století
překlad: František Vrba
vydání: Garamond, 2014
poprvé vyšlo jako: Lady Chatterley's Lover, 1928



Milenec lady Chatterleyové byl po svém vydání knihou natolik rozporuplnou, že zůstal v Británii až do 60. let na seznamu zakázaného čtiva kvůli svému údajně obscénnímu obsahu. Lawrencův klasický román zabývající se sexualitou ženy, morálními dilematy a společenskými konvencemi mě mile překvapil.

Hlavní hrdinkou je Constance - mladá lady Chatterleyová, žijící ve 20. letech na zámečku se svým manželem, který je však v důsledku válečného zranění ochrnutý a impotentní. Constance zpočátku se svým nenaplněným manželským životem bojuje ze všech sil a o manžela se vzorně stará, po nějaké době ji však pocit strádání vžene do náruče cizích mužů. Zde se začne rozvíjet vztah urozené lady s místním myslivcem, nespolečenským protivou Mellorsem, v jehož náruči nalézá Constance klid a mimo fyzického potěšení kupodivu i lásku. Jakou šanci na přežití však má na konzervativním anglickém venkově pouto lidí z natolik odlišných společenský tříd, zvlášť, pokud jsou oba ženatí?

Kniha je poutavá po všech stránkách: z hlediska nepředvídatelné dějové linie, psychologie postav, decentně vylíčených intimních scén i měnícímu se přístupu k sexualitě hlavní hrdinky. Netradiční a čtivé dílo, rozhodně kvalitnější než dnešní červená knihovna.

ukázka:

Za tu krátkou letní noc se naučila tak mnoho! Byla by řekla, že při tom žena zemře studem. Místo toho zemřel stud. Stud, který je vlastně strach: hluboký organický stud, starý, prastarý, fyzický strach, který se krčí v konání našeho těla a může být vyhnán jedině smyslným ohněm, byl konečně vypuzen a vymrskán falickou štvanicí muže, a ona se dostala až do srdce džungle v sobě samé. Cítila teď, že pronikla ke skutečnému skalnímu dnu své přirozenosti, a byla až do dna beze studu. 

Čaj o páté

autor: Claudia Hunt

žánr: učebnice angličtiny

překlad: Petr Kyncl

vydání: Motto, 2012

poprvé vyšlo jako: What's for tea? Englisch, wie es nicht in Schulbuch, 2008

Angličtina hravě? Jde to! Claudia vás provede Londýnem, britskou historií i tradicí čaje o páté, to vše za pomoci snadno využitelných anglických frází a užitečných slovních spojení, které si procvičíte jak při samotném čtení, tak i na závěr každé kapitoly v menším resumé.

V rámci svého zařazení skvělá kniha, čtivá i pro ty, co již mají angličtinu v malíku, ale chtějí si osvěžit fráze či rozšířit slovní zásobu. Claudiiny historky jsou zábavné, navíc si četbou zlepšíte povědomí o reáliích.

ukázka:

Ó jé, my o vlku - speaking of the devil - a támhle stojí u výčepu - at the bar - můj starý přítel Danny. Pozor na častou chybu: on the bar. To by stál nikoliv u výčepu, ale na něm... No tohle, vy už mě nějak neposloucháte. Please don't keep looking at my friend, you're drawing his attention.

Vše, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské škole

autor: Robert Lee Fulghum
žánr: americká současná literatura
překlad: Jiří Hrubý, Lenka Fárová
vydání: přepis na čtečce
poprvé vyšlo jako: All I really need to know I learned in kindergarten, 1988



Útlá knížka v sobě ukrývá sbírku drobných příhod z autorova života, mapujících základní pravdy, se kterými jste se setkali už jako děti - třeba že je nutné hrát fér nebo se omluvit, pokud někomu ublížíte. Fulghum filozofuje s nadhledem a optimismem, příběhy mají rychlý spád a perfektní vypointování. Těžko říct, který mi v hlavě zůstal nejvíce - asi ten o mývalí lásce, nebo možná spíše povídka o ulepené krabici s poklady?

Kniha mi každopádně ohromně sedla a a už se těším, až si od Fulghuma přečtu něco dalšího.

ukázka:
Seděl jsem tam a při čekání jsem přemýšlel nad krabicí prášku na praní. Používám značku, kterou nazvali "Radost". Líbí se mi představa šťastného praní. Seděl jsem tam pozdě večer, opíral jsem se o sušičku, abych se zahřál, jedl jsem sýr a krekry a z termosky upíjel bílé víno (přišel jsem vybavený); začal jsem dumat o smyslu života a začetl jsem se do povídání na krabici od prášku.

A co čtete vy?