úterý 26. září 2017

Čtenářský deník IV

Knihy za období září - prosinec 2015. Nebylo toho mnoho, uznávám, ale zato v dobré kvalitě.

  • Milenec lady Chatterleyové - David Herbert Lawrence
  • Čaj o páté - Claudia Hunt
  • Vše, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce - Robert L. Fulghum

Milenec lady Chatterleyové

autor: David Herbert Lawrence
žánr: britská klasika začátku 20. století
překlad: František Vrba
vydání: Garamond, 2014
poprvé vyšlo jako: Lady Chatterley's Lover, 1928



Milenec lady Chatterleyové byl po svém vydání knihou natolik rozporuplnou, že zůstal v Británii až do 60. let na seznamu zakázaného čtiva kvůli svému údajně obscénnímu obsahu. Lawrencův klasický román zabývající se sexualitou ženy, morálními dilematy a společenskými konvencemi mě mile překvapil.

Hlavní hrdinkou je Constance - mladá lady Chatterleyová, žijící ve 20. letech na zámečku se svým manželem, který je však v důsledku válečného zranění ochrnutý a impotentní. Constance zpočátku se svým nenaplněným manželským životem bojuje ze všech sil a o manžela se vzorně stará, po nějaké době ji však pocit strádání vžene do náruče cizích mužů. Zde se začne rozvíjet vztah urozené lady s místním myslivcem, nespolečenským protivou Mellorsem, v jehož náruči nalézá Constance klid a mimo fyzického potěšení kupodivu i lásku. Jakou šanci na přežití však má na konzervativním anglickém venkově pouto lidí z natolik odlišných společenský tříd, zvlášť, pokud jsou oba ženatí?

Kniha je poutavá po všech stránkách: z hlediska nepředvídatelné dějové linie, psychologie postav, decentně vylíčených intimních scén i měnícímu se přístupu k sexualitě hlavní hrdinky. Netradiční a čtivé dílo, rozhodně kvalitnější než dnešní červená knihovna.

ukázka:
Za tu krátkou letní noc se naučila tak mnoho! Byla by řekla, že při tom žena zemře studem. Místo toho zemřel stud. Stud, který je vlastně strach: hluboký organický stud, starý, prastarý, fyzický strach, který se krčí v konání našeho těla a může být vyhnán jedině smyslným ohněm, byl konečně vypuzen a vymrskán falickou štvanicí muže, a ona se dostala až do srdce džungle v sobě samé. Cítila teď, že pronikla ke skutečnému skalnímu dnu své přirozenosti, a byla až do dna beze studu. 

Čaj o páté

autor: Claudia Hunt
žánr: učebnice angličtiny
překlad: Petr Kyncl
vydání: Motto, 2012
poprvé vyšlo jako: What's for tea? Englisch, wie es nicht in Schulbuch, 2008


Angličtina hravě? Jde to! Claudia vás provede Londýnem, britskou historií i tradicí čaje o páté, to vše za pomoci snadno využitelných anglických frází a užitečných slovních spojení, které si procvičíte jak při samotném čtení, tak i na závěr každé kapitoly v menším resumé.

V rámci svého zařazení skvělá kniha, čtivá i pro ty, co již mají angličtinu v malíku, ale chtějí si osvěžit fráze či rozšířit slovní zásobu. Claudiiny historky jsou zábavné, navíc si četbou zlepšíte povědomí o reáliích.

ukázka:
Ó jé, my o vlku - speaking of the devil - a támhle stojí u výčepu - at the bar - můj starý přítel Danny. Pozor na častou chybu: on the bar. To by stál nikoliv u výčepu, ale na něm... No tohle, vy už mě nějak neposloucháte. Please don't keep looking at my friend, you're drawing his attention.

Vše, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské škole

autor: Robert Lee Fulghum
žánr: americká současná literatura
překlad: Jiří Hrubý, Lenka Fárová
vydání: přepis na čtečce
poprvé vyšlo jako: All I really need to know I learned in kindergarten, 1988



Útlá knížka v sobě ukrývá sbírku drobných příhod z autorova života, mapujících základní pravdy, se kterými jste se setkali už jako děti - třeba že je nutné hrát fér nebo se omluvit, pokud někomu ublížíte. Fulghum filozofuje s nadhledem a optimismem, příběhy mají rychlý spád a perfektní vypointování. Těžko říct, který mi v hlavě zůstal nejvíce - asi ten o mývalí lásce, nebo možná spíše povídka o ulepené krabici s poklady?

Kniha mi každopádně ohromně sedla a a už se těším, až si od Fulghuma přečtu něco dalšího.

ukázka:
Seděl jsem tam a při čekání jsem přemýšlel nad krabicí prášku na praní. Používám značku, kterou nazvali "Radost". Líbí se mi představa šťastného praní. Seděl jsem tam pozdě večer, opíral jsem se o sušičku, abych se zahřál, jedl jsem sýr a krekry a z termosky upíjel bílé víno (přišel jsem vybavený); začal jsem dumat o smyslu života a začetl jsem se do povídání na krabici od prášku.

A co čtete vy?

5 komentářů:

  1. Super tipy na knihy, zaujal mě nejvíce Čaj o páté a potom Vše, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské škole. To si myslím, že bude něco pro mě podle ukázky. Určitě se po nich mrknu.
    Taky nějak toho nestíhám přečíst moc, za poslední týden jsem neměla čas ani přečíst časopis, který normálně přečtu během jednoho, dvou dnů.
    Momentálně mám rozečtenou knihu od Palmera od Palmera, už taky delší dobu, takže to vidím, že si budu muset pořádně zapřemýšlet, o co tam jde. A chtěla bych sehnat nějaké fejetony, protože to je super číst, hlavně když je méně času. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na fejetony mám nejraději Roalda Dahla. Jeho knihy číst, to je jako pohlazení po duši. Fulghum je taky skvělý, už jsem se poohlížela po dalších jeho knihách.

      Já letos přes léto přečetla knížek 7, ale občas se mi stane, že se na nějaké knize zaseknu, chci ji dočíst a zároveň nechci rozečítat nic dalšího, a pak ve výsledku nečtu nic, protože se mi do dané "dlouhé" knihy nechce. :D

      Vymazat
    2. Moje první fejetony byly Slepičí krok od Křesťana a je to srdcovka. :)

      Vymazat
  2. Momentálně si dávám k večeři Obraz Doriana Graye. Milence četla moje spolužačka a jednu dobu to byl na gymplu hit, já se k tomu nikdy nedostala - v té době jsem objevila Lady Fuckingham a chtěla se vyhnout porovnávání, až jsem zapomněla. :-D
    Fulghuma jsem zkoušela před mnoha lety a (asi "ještě") mě to nechytlo. Možná už je čas na reparát. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě zase nechytl Dorian, a to ačkoliv jinak mám Wildeovo dílo velmi ráda. Doriana jsem četla preventivně dvakrát, česky i anglicky. U Fulghuma vím, že hodně lidem jeho styl nesedí, zkrátka sto lidí, sto chutí. :)

      Milenec je velmi příjemná kniha, nenáročná na čtení, ale přitom skvěle napsaná. Oproti Lady Fuckingham jde o úplně jiný žánr, Milenec je psychologický román, takže bych se srovnávání vůbec nebála.

      Slepičí krok jsem ještě nečetla, i když mám Křesťana už dlouhou dobu v hledáčku. Mrknu po něm, díky za tip!

      Vymazat

Děkuji za návštěvu!