Čtvrtek dvanáctého

Jaký byl váš den?

Budík zvoní v 6:30. Jak mně se nechce vstávat! Ještě rozespalá promývám rýži a krájím kuřecí maso. Zatímco budoucí menu du jour probublává v kastrolku, já mám tak akorát čas se zušlechtit a zamalovat kruhy pod očima po chabých 6 hodinách spánku.

Do rýže přimíchávám kokosové mléko, do masa kari a med. Po 40 minutách je oběd hotový. V duchu si gratuluji - tentokrát jsem nic nespálila. Ve volných chvílích dávám prát pračku a snažím se načíst články na seminář. Ranní přednášku od 7:30 jsem nestihla, podobně jako minulý týden. Množství přednášek, které na mě čekají stažené ke zhlédnutí online, se začíná nebezpečně nabalovat.

Když mám články dočtené, obstarám potkaní smečku, udělám si pořádnou snídani a učešu drdol. Plánuji se obléct elegantně, ale veškerý efekt je zadupán do země sešlapanými oxfordkami. Do podpatků se mi nechce, bude to dlouhý den.

Na dopoledním semináři hospodářské politiky bereme neomarxistické teorie a děláme kritiku Pikettyho. Články k načtení o příjmové nerovnosti byly zajímavé, krásný příklad argumentace ve vědecké diskuzi, takže mě čtení i následný seminář baví.

Po jedenácté přijíždím do práce. S kolegyněmi si doneseme oběd na terasu s výhledem na město, kde si užíváme poslední záblesky babího léta. V práci jsem nová, pořád se mám co učit a co chvíli musím někoho odchytit, aby mi ukázal postupy, se kterými si sama ještě neporadím. Navíc ve čtvrtek zrovna probíhá velký přesun v rámci týmu, a tak je dost šrumec, když kolegové přesouvají své počítače a monitory a občas jim něco spadne na zem za mými zády. Aspoň že já se nemusím stěhovat nikam, má migrace se omezuje jen na návštěvy kuchyňky s pressovačem.

Po 4 hodinách v práci se zvedám, musím zpátky do školy. Projekt, jehož součástí jsem již druhým rokem, má slavnostní zahájení. Dorazím přesně na čas. V akademickém klubu už čeká spousta dobrot, pití, dámy v kostýmcích a pánové v oblecích. Mrzí mě, že jsem si ty lodičky nevzala aspoň na přezutí.

Oficiální řečnění je kupodivu velmi krátké, o to více času zbývá na networking. Účastní se zástupci několika větších firem, partnerů školy. S ředitelkou brněnské kliniky na laserové operace řešíme postavení ekonomů ve výsostném teritoriu lékařů, zástupci Vienna Insurance Group, kteří za námi dojeli až z Vídně, mi prezentují stáže a volné pozice. Některé společnosti zaslaly dárečky. Největší radost mi udělal deník od Deloittu, pocházející z dílny Papelote.

Rozhovory u skleničky červeného vína ubíhají rychle, takže je najednou sedm večer a já ani nevím, kam se všechen ten čas poděl. Vedoucí projektu nás pobízí, ať si domů při odchodu pobereme zbylé občerstvení, a tak odcházím nejen s povznesenou náladou a množstvím nových kontaktů na LinkedInu, ale i s dárkovými taškami a obědovou krabičkou plnou vynikajících svatebních koláčků.

Na večer mám domluvený teambuilding. Nikam se mi už nechce, ale je to můj první teambuilding v nové práci, tak se nemůžu nechat přemlouvat, i když mě čeká cesta přes celé město. V tramvaji si čtu na čtečce Želary a jsem ráda, že jsem ukradla aspoň chvilku pro sebe. Začínám být slušně ospalá. Rozpadá se mi drdol, marně se jej snažím přichytit erárními pinetkami vylovenými ze dna kabelky. Příště to chce více laku.

Teambuilding se koná v malé vinárně. Utěšuje mě, že má v devět zavírat a já budu moct brzy domů. Večírek se však neplánovaně protahuje až do jedenácti, obsluha je velmi ochotná zůstat s námi přesčas. Koštujeme jednu láhev za druhou, seznamuji se s českými kolegy i našimi Skandinávci a nakonec je to skvělá akce. Francouzské soirée a sraz spolužáků, co se shodně konají tentýž večer, už ale každopádně nestíhám.

Jakmile konečně dorazím domů, vrhám se na svatební koláčky. Během jídla se mi zželí myšek, které už týden bivakují v nevyčištěné kleci. Je mi jasné, že v pátek bych zase čas na čištění neměla, a tak jdu rovnou do práce. Když v koupelně drhnu klec Cifem a horkou vodou, snažím se dopočítat konečného počtu sklenic vína, co jsem za večer vypila. Nedaří se.

Bílá myš a Vločka už se těší z čistého domku, jen ochrnutou Černou myšku si nechávám venku na každovečerní koupání. Umývám jí slepený kožíšek; sama už si jej nezvládne očistit. Za trpělivost dostává kus sýra, který baští zabalená do ručníku, zatímco já uklízím koupelnu po čištění klece.

Půlnoc dávno minula. Konečně se můžu jít vysprchovat a spát. Jsem tuze ráda, že Maťo odložil příjezd, původně plánovaný na čtvrteční večer, až na pátek dopoledne. Následující ráno vstávám o hodinu dříve, abych i přes lehce rozhoupaný žaludek stihla před odchodem do práce vysát, převléct peřiny a postarat se o prádlo. Jo, a taky napsat článek.

A jak se daří vám?

zdroj