Lucern a hora Pilatus

Hned první den strávený brouzdáním po Curychu jsem pojala podezření, že je město tak malé, že v něm následující dny nebudu mít co dělat. A pak mě napadl skvělý nápad, vyjet si ještě před začátkem workcampu na výlet do Lucernu. 

Lucern, německy psáno Luzern a francouzsky Lucerne, je správním městem stejnojmenného kantonu ve středním Švýcarsku. Nachází se v něm spousta historických památek a zároveň slouží jako skvělý výchozí bod pro plavby po Lucernském jezeru a horské túry. Já si k výletu po městě přibrala ještě výstup na horu Pilatus, odkud je nejen krásný výhled na město, ale také na okolní alpské vrcholky.

Ráno začalo báječně - ke snídani čaj, bulka se zapečenými brusinkami, švýcarský sýr a čerstvé fíky. Na nádraží rozdávali v rámci promo akce čokoládová mléka, a tak jsem měla mlsání i na zbytek dne. Na nástupišti jsem se potkala s cestovatelkou z Malajsie, taktéž na cestě do Lucernu, a společně jsme správně odhadly, který vlak bude náš. Lístky jsem si kupovala už večer před odjezdem. Pokud je koupíte na SBB online a zakliknete pole Supersaver, dostanete se s cenou téměř na polovinu. Cestování vlakem po Švýcarsku tak bylo cenově celkem dostupné.

Lucern pohledem od staré radnice

Měla jsem štěstí, protože první dny panovalo nádherné počasí. Cesta ubíhala rychle, dopisovala jsem cestovní deník a znovu a znovu si uvědomovala, jaká radost je moci volně cestovat.

Mé první kroky v Lucernu vedly k nejznámější památce a symbolu města, Kaplovému mostu, Kapellbrücke, rozkládajícímu se nad řekou Reuss. Pojmenovaný je podle osmiboké Vodní věže, která dříve sloužila jako vězení a zároveň i součást opevnění města a vypadá trochu jako kaple.

Kapellbrücke s věžičkou

Kapellbrücke byl dlouho nejstarší krytý most na světě, datovaný až do roku 1332. Původní most bohužel zničil požár v 90. letech, takže dnes se jedná jen o jeho přesnou repliku. Vevnitř je vyzdobený středověkými malbami se světci a historií města.

Jelikož Reuss protéká celým městem, stojí zde mostů hned několik. Ještě o trochu více než Kapellbrücke se mi líbil Vetešnický most (Spreubrücke) z počátku 15. století, taktéž dřevěný a krytý, který má pod střechou vyobrazené výjevy z tance smrti. Oba mosty jsou si na první pohled hodně podobné.

Spreubrücke

Nádherné je i samotné staré město. Domy s malovanými fasádami ve stylu švýcarské renesance v mých očích překonaly i Štrasburk. Toulat se uličkami bych zvládla celý den.

Luzern Altstadt

Když jsem ve výloze zdejšího C&A zahlédla dirndly, neodolala jsem aspoň fotce. Nasoukat se do všech těch sukní a košilek dá ale docela zabrat!

růžovka

Ve staré radnici se zrovna konala menší prodejní výstava snových obrazů od místních umělců, které povlávaly na bílých plátnech zavěšené v obloucích arkád. Využila jsem příležitosti a aspoň si odběhla na WC. Veřejné totiž stály 2 CHF, cca 50 Kč. To aby člověk nejenže nejedl, ale raději ani nepil.

interiéry bývalé radnice

Čím rychleji den utíkal, tím více jsem se těšila na výstup na horu Pilatus, která se tyčí od Lucernského jezera, Vierwaldstättersee, až do výšky 2128 m.n.m. V turistickém centru mě odkázali na nedaleké městečko Kriens, ze kterého jezdí na Pilatus lanovka. Výhodou je, že si můžete koupit lístky jen do některé z přestupních stanic a část cesty tak absolvovat pěšky. I když mě výšlap dost lákal, vzhledem k ne úplně vhodnému oblečení a hlavně nedostatku času (výstup prý zabere cvičenému horalovi 4 hodiny), jsem se nakonec rozhodla koupit si zpáteční lístek na celou trasu.

Kriens je dobře dostupný místním MHD, cca 15 minut cesty. Těch pár minut stačilo, aby se okolí proměnilo z dobře udržovaného města na samou esenci venkova - pasoucí se krávy, dřevěné roubenky a malý kostelík v dáli. Cesta lanovkou na Pilatus byla zážitek. Trasa má tři části a zabrala dobrých 40 minut. První dvě části jsem měla malou kabinku sama pro sebe. Výhledy byly tak dechberoucí, že jsem je ani nestačila fotit. Superdrahých 72 CHF za lanovku jsem nakonec ani na okamžik nezalitovala.

lanovka z Kriens

Na přestupní stanici Fräkmüntegg jsem se na chvíli zastavila, abych si užila čerstvého vzduchu. Nepřestávalo mě udivovat množství rodin s dětmi, razících na výlet pěšky. Přímo u přestupní stanice si můžete také užít na bobové dráze nebo v lanovém parku. Odsud pak vede poslední, závěrečná část lanovky. 

Fräkmüntegg

Závěrečná část, Pilatus Dragon Ride, je jedna velká kabina pro cca 50 lidí. Prolétali jsme mraky a bylo to krásné.

Pilatus Dragon ride 

Nahoře jsem zažila drobné zklamání, když jsem zjistila, že je Pilatus dostupný i z druhé strany hory - od jezera vede z Alpnachstadu nejstrmější ozubená železnice na světě. Nejlépe je absolvovat cestu v jednom směru lanovkou a druhý zubačkou, já už však měla koupenou zpáteční lanovku. Inu, to je tak, když na výlety jezdíte nepřipravení... Ideální je využít tzv. Golden round trip, kdy se do hůře dostupného Alpnachstadu svezete parníkem přímo z Lucernu.

Pilatus Kulm, 2132 m.n.m

Vrchol Pilatu byl kouzelný. Procházela jsem se po kamenných chodnících a prolézala jeskyněmi vyvrtanými do skály. K Pilatu se vážou dvě legendy, kvůli kterým byl výstup na horu až do 14. století zakázán - dle první v hoře sídlil červený drak, kterého má Pilatus ve znaku, dle druhé zde odpočívá duše zavražděného Piláta Pontského.

Oberhaupt a čas na dopisování deníku

U výstupní stanice zubačky a lanovky Pilatus Kulm můžete využít služeb restaurace a hotelu. Já zde aspoň poslala pohledy a pojedla svačinu, zázemí mají skvělé i pro případ špatného počasí. Poté jsem se vydala i na oba sousední vrcholy: Oberhaupt, kde je meterologická stanice, a Esel. Zvlášť z toho druhého byl nádherný výhled!

pohled z Eselu na turistický komplex u Pilatu; naproti je Oberhaupt

A zde ještě panorama z vrcholku Esel Kulm:

2118 m.n.m

Cestou na Pilatus a zpátky jsem strávila skoro tři hodiny, a tak jsem byla ráda, že jsem si na něj nechala dost času a nesnažila se jít pěšky. Cesta dolů lanovkou už byla každopádně svižnější, chtěla jsem si ještě projít zbylou část Lucernu. Při cestě na staré opevnění města jsem potkala Lin, tu slečnu z Malajsie, se kterou jsem ráno v Curychu studovala jízdní řády. Zbytek dne jsme strávily spolu. Nechť je to důkazem, že i když člověk cestuje sám, ve skutečnosti je sám jen do té míry, do jaké opravdu sám být chce. :)

Opevnění Musegg je docela hezké, dodnes zde stojí větší množství věží, které jsou přístupné přímo přes původní obrannou zeď.

pohled na první tři věže opevnění Musegg

Kousek od opevnění se nachází lucernský lvíček, Löwendenkmal, do pískovce vytesaná podobizna lva, upomínající na švýcarské gardisty zabité během velké francouzské revoluce. To už se začínalo smrákat, a tak jsme se s Lin vydaly zpátky do Curychu, příjemně unavené a plné dojmů.

Löwendenkmal

Další den jsem ještě měla volný v Curychu a pak už mě čekal jen workcamp na festivalu. Doufala jsem, že stihnu další výlet po skončení festivalu cestou domů, konkrétně mě lákala Basilej. Panovalo však dost hnusné počasí, tak jsem se spokojila s návštěvou galerie Kunsthaus Zürich, kde jsem strávila skoro celý předodjezdový den a na posledních pár hodin se utábořila ve Starbucks.

Cesta domů byla tak zoufalá, až mi zpětně přijde vtipná. Byla jsem po workcampu hrozně utahaná a těšila se, až se uvelebím v nočním vlaku a pořádně se vyspím. Lístek na vlak do Prahy jsem kupovala jako zlevněnou včasnou jízdenku už v červenci, spokojená, jak jsem ušetřila.

Vlak měl odjíždět ve 22 hod, kolem půl desáté jsem vyzvedla kufr z úschovny a začala hledat, odkud mi spoj odjíždí. Spojení však na žádné z tabulí nebylo evidované, info přepážka zavřená, nikde nikdo a přede mnou se rýsující představa noci strávené na vymrzlém nádraží mezi bezdomovci. Nakonec mi pomohla nádražní policie, která dohledala, že mi byl prodaný lístek na vlak, který ten den jel kvůli výlukovému jízdnímu řádu o dvě hodiny dříve, o čemž mě však České dráhy zapomněly informovat a lístek mi tak propadl. Ta ironie, že jsem v okamžiku odjezdu vlaku seděla ve Starbucks naproti nádraží a odpočítávala poslední hodiny do odjezdu! 😆

Díky za wifi na nádraží, internet v mobilu a další vymoženosti moderní techniky, takže jsem si okamžitě koupila novou jízdenku. A hlavně díky za Flixbus, který jel "už" ve dvě ráno a měl volno, i když cesta s ním byla zážitek, který bych už raději neopakovala. ČD mi sice po podání reklamace vrátily peníze, ale pro příště mám velké poučení si vlaky před odjezdem pořádně prověřit.

Jak hodnotím Švýcarsko celkově? Byla jsem nadšená především z Lucernu, který je překrásný. A ta možnost si užít aspoň jedno odpoledne vysoko nad mraky v Alpách! Curych je sice taky pěkný, ale za srdce mě nechytil. Zbytek pobytu jsem strávila v malé vesničce v kantonu Aargau.

Kaplový most ještě naposledy

Švýcaři, se kterými jsem přišla do kontaktu, byli všichni milí, profesionální a jazykově vybavení. Přesvědčila jsem se, že Švýcarsko je na cestování opravdu hodně drahé. Já však jela především pomáhat na workcamp, kde jsem měla výdaje hrazené. O dobrovolnickém projektu na Lila festivalu jsem se již rozepisovala v samostatném článku, to byla zkušenost, kterou zpětně hodnotím velmi pozitivně. Jsem zvědavá, jak by se mi líbila frankofonní část země, zatím však ale další výlety tímto směrem neplánuji. 

Lákalo by vás Švýcarsko? Kam se letos chystáte vy?

Související články: vše pod štítkem Švýcarsko 2017