Udržitelná móda

Z pouček, které mi kdysi vtloukaly do hlavy mamka a babička, se v posledních letech stala móda. Jak jinak si vysvětlit zájem o "capsule wardrobe" a "slow fashion" od holek, co ještě před pár měsíci nakupovaly výhradně v Zaře a H&M? 

Nejsem minimalista, v módě ani v životě. Mám ráda barvy, výrazné šperky a možnost být pokaždé trochu jiná. Móda je pro mě hra, ale přesto bych se nebála označit svůj šatník jako udržitelný. Snažím se totiž nakupovat zodpovědně a navíc recykluji, co se dá. Možností, jak si vybudovat funkční a nadčasový šatník, je spousta; zdaleka se nejedná jen o přehrabávání v sekáčích nebo nákupy u mladých designerských značek, jak bývá často podsouváno v magazínech.

Udržitelná móda, v angličtině "sustainable fashion" nebo "slow fashion", je založená na omezení spotřeby nakupovaného zboží, upřednostnění domácích značek a respekt k šetrné výrobě, ať už se jedná o pěstování bavlny bez pesticidů, nebo férové podmínky pro dělníky v továrnách, kde je oblečení vyráběno. Důraz se klade i na kvalitu a nadčasovost zboží.

Právě poslední větu vnímám jako klíčovou. Pokud si v C&A koupím pár triček z bio fair trade bavlny, která se po pár nošeních ožmolkují nebo seperou, životnímu prostředí svým nákupem nepomůžu. Víte, kolik vody bavlna potřebuje, než se z ní vyrobí tričko? Zhruba 11 000 litrů na kilo látky (zdroj). A tak to máme i se vším ostatním.

Z mého úhlu pohledu proto nezáleží až tak na tom, kde nakupuji, ale co nakupuji, proč a v jaké kvalitě. Každý nový kousek, který si donesu domů, má ve skříni mít svoje opodstatnění a musí mi i po letech dělat radost. A pokud se navíc zajímám i o to, jak vznikl, bingo, pak se chovám udržitelně.

Moje módní mantry jsou následující:

Nákupy se seznamem. V hlavě nosím soupis toho, co chci dokoupit nebo obměnit. Aktuálně je na seznamu třeba nový béžový trenčkot nebo propínací letní šaty. Až na dané kousky narazím, zvážím kvalitu, cenu, střih a pak teprve nakupuji. Když se mi na ně v obchodech nepodaří natrefit, porozhlédnu se na internetu nebo si je nechám ušít. Oblečení mimo seznam každopádně nakupuji jen zřídka. Pokud seznam v hlavě neudržíte, můžete si jej vizualizovat třeba na Pinterestu.

Nákupy s výhledem. Oblečení si kupuji minimálně na 3 roky, u drahých kousků, jako je zimní kabát nebo kožená kabelka, mám horizont 5 a více let. Před každým nákupem se tak sama sebe tážu - bude se mi ten zlevněný svetřík líbit i za pár roků? Nebudou už zvonové rukávy/nášivky/potisk ananasů  démodé? 

Kvalita a kompromisy. Věřím, že se kvalitní věci dají pořídit i v běžné konfekci, jen to chce mnohem více pátrat. Když nakupuji, vše ohmatávám - potřebuji cítit, jak se látka chová a jakou má gramáž. Kontroluji i švy a celkovou kvalitu ušití. Žmolkování a tahání se po pár omylech naučíte předvídat. Dávám přednost přírodním materiálům před polyesterem, hlavně na léto, na druhou stranu ale hlídám i mačkavost, které se u 100% bavlny nebo lnu nevyhnete. Nejraději mám směsovou bavlnu s lehkou příměsí elastanu, na topy je skvělá i viskóza. 

Kupuji to, co mi sedí a sluší. Oblečení, ve kterém se cítím dobře; boty, na kterých vydržím chodit celý den. Kousky, co se mi barevně nebijí s tónem pleti a ke kterým mám doma oblečení a doplňky. Pokud si nejsem jistá, jestli se nový kousek bude hodit ke zbytku gardoróby, nechám jej v obchodě, další den se vrátím rovnou s plánovaným outfitem a před nákupem kombinaci vyzkouším. Jak jde o střihy, nedělám kompromisy. V případě, že by byla nutná úprava, pečlivě zvážím, jestli je vůbec reálné střih přizpůsobit na moji postavu a zda se vyplatí investovat do švadlenky (u plesových šatů ano, u trička ne); případně jestli jsem schopná si obleček přešít doma svépomocí.

Správná péče pro dlouhou životnost. Když už mám hezké oblečení doma, tak se o něj i náležitě starám. Lehké látky peru na jemné praní bez aviváže, dražší punčošky vždy v ruce, vlněný kabát si zaslouží čistírnu, svetry suším vodorovně, kožené boty občas potřebují nakrémovat. Je to vlastně snadné, ne?

cestovní outfity - vídeňský králík a Lennonova zeď

Při čtení o moderním "kapsulovém" šatníku, kdy se na každé roční období musíte spokojit s předem vybranými 30-35 kousky (neřadí se sem však spodní prádlo, sportovní ani slavnostní oblečení), mě jímá hrůza. Stačí, když si vzpomenu, že světlé prádlo peru jednou za 3 týdny. Mít 30 kousků oblečení, tak peru každý týden pračku naplněnou ze třetiny, což mi jako "udržitelné" rozhodně nepřijde. Inu, minimalistou se nestanu. Na druhou stranu ale fandím myšlence, mít šatník poskládaný tak, aby většina věcí ladila k většině a modely byly vzájemně kompatibilní. A také skladovat doma oblečení jen tolik, kolik ho zvládnete (a chcete) unosit. Osobně bych ještě přidala, že je skvělé mít převahu oblečení, které můžete nosit v rámci vícero ročních období. Sezónních věcí mám minimum a hodně mi to šetří místo ve skříni.

Ne každý koncept vyhovuje každému. Každý však může úpravou svých zvyklostí přispět k férovému a ekologickému chování (které je ve výsledku i ekonomické, protože neutrácíte za blbosti :)). Dříve, když "nic nebylo", oblečení se dědilo a přešívalo, si jej lidé vážili. Dneska máme tendenci vnímat oblečení jako rychloobrátkové zboží, co se po sezóně vyhodí. Mně to však přijde škoda a než se přebytečného oblečení zbavovat, ač na charitu, snažím se spíše nakupovat méně a s rozumem - zkrátka tak, jak mě to učila mamka a babička. Šatník vytvářím v duchu jednoduché zásady, že co si koupím, to mi musí dělat radost ještě několik let.

A protože jsem se tentokrát dost rozepsala, na inspiraci kde "echt udržitelně" nakupovat a jak kombinovat vintage kousky s novými se podíváme v pokračování - k přečtení je zde. Přislíbit můžu i nějaké mé outfity s oblečením a doplňky z druhé ruky.

Razíte spontánní nákupy, nebo výdaje plánujete? Hlídáte si původ oblečení?