Teheránská tabu

Film Teheránská tabu (Tehran Taboo) měl premiéru už na jaře 2017 na festivalu v Cannes, do Česka se však dostal až v polovině letošního roku. Filmům obvykle samostatné články nevěnuji, tento však v sobě nese takový přesah, že jsem si jej odpustit nemohla.

Snímek líčí atmosféru íránského hlavního města, dusícího se v nesvobodě, útlaku a potlačování lidských práv. Přitom tomu není tak dávno, kdy byl Írán relativně sekulární, moderně smýšlející zemí. 

Vláda šáha Rezá Šáh Pahlavího (1925-1941) a jeho syna Muhammada Rezá Pahlavího (1941-1979) byla sice autokratická, ovšem se silným příklonem k evropským hodnotám. S podporou USA a Velké Británie země prošla rychlou modernizací a přechodem od tradičního zemědělského sektoru k industriální společnosti. Po 2. světové válce byly zformovány politické strany, omezena cenzura, Peršanky běžně nosily západní oblečení. Přítrž této uvolněné atmosféře udělala íránská islámská revoluce na přelomu 70. a 80. let, která svrhla monarchii Pahlávích a nastolila vládu islámských šíitských fundamentalistů v čele s náboženským vůdcem Rúholláhem Chomejním. 

Ze sekulárního Íránu se tak během několika měsíců stal stát řízený náboženskou diktaturou. Změny nejvíce pocítili odpůrci režimu, kteří jsou i dnes vězněni nebo přímo popravováni, a ženy. Dívky, které se už jako malé holčičky musí ze zákona zahalovat šátky. Ženy, které byly vyloučeny z mnohých povolání a k jakémukoliv veřejnému úkonu potřebují souhlas otce nebo manžela, ať už se jedná o nástup do práce nebo umístění dítěte do školy. Rozvod se stal pro ženy téměř nemožný, potraty jsou nezákonné, mladé nesezdané páry bývají zatýkány mravnostní policií - stačí, když je zahlédne, jak spolu na ulici hovoří.

íránská móda 70. let, zdroj

vs. nyní, zdroj

Přesně tento svět, dusící se pod tíhou politické a náboženské nesvobody, přibližuje film Teheránská tabu (link na ČSFD). Ačkoli místní zákony pod hrozbou přísných trestů zakazují západní hudbu, alkohol, drogy a nemanželský sex, mladí lidé jsou v Íránu stejní jako kdekoliv jinde a chtějí se i stejně bavit. Zároveň snímek poukazuje na dvojí metr společnosti - kdo má peníze nebo moc, může si na černém trhu opatřit cokoliv a z případných "hříchů" se snadno vyplatit. Na přísné zákony tak doplácejí hlavně ti nejchudší.

Příběhem se prolínají životy dvou žen, bydlících ve stejném věžáku, ovšem s výrazně rozdílným zázemím. Pari se protlouká sama s malým synem. Jelikož je její manžel ve vězení, nemůže si legálně najít práci, a rozvést ji soudy odmítají. Sára je v očekávání narození děťátka, raději  by však pracovala, to ovšem její muž odmítá. V další dějové lince do příběhu vstupuje mladý hudebník Babak, který na večírku svede dívku, která se má brzy vdávat.

Snímek režiséra íránského původu Aliho Soozandeha, žijícího v emigraci, vznikl z německo-rakouských zdrojů. Vytvořený byl metodou rotoskopie, ze které jsem byla zpočátku rozpačitá, ale během prvních pár minut jsem si na netradiční zpracování zvykla a vůbec mi nepřišlo, že koukám na animovaný film. Hraný film by možná působil emotivněji, ovšem v ulicích Teheránu by podobně kritické dílo mohlo vzniknout jen těžko. Díky rotoskopii tak mohly být zachovány reálné kulisy hlavního města.

Příběhy z filmu jsou těžké, atmosféra místy až dusí, přesto Teheránská tabu podávají téma bez přílišného nadsazování nebo hraní na city. Ačkoliv jsem z kina odcházela silně otřesená, film hodnotím jako vynikající, ať už z hlediska děje, netradičního zpracování nebo krásné hudby, kterou je podkreslený. Pokud zvládnete drama, které vás možná pár nocí nenechá spát, podívejte se na něj.

Na závěr bych ráda dodala, že ohromně fandím íránským ženám v boji za svá práva. Peršanky na ně nejenže nerezignovaly, ale naopak za ně neúnavně bojují, a situace se tak pomalu, ale jistě zlepšuje (dnes už je jim například k dispozici antikoncepce, která ještě nedávno nebyla k mání). Obdivuji, jak jsou i přes své nesnadné postavení ve společnosti vzdělané, emancipované a uvědomělé; postupně se protlačují zpět do veřejné správy i politiky. Pokud by vás tato problematika ženských práv v Íránu zajímala do větší hloubky, doporučuji třeba stránky hnutí My Stealthy Freedom, které dlouhodobě sleduji.