Divoká Šárka

Jen malý kousek od centra Prahy se nachází přírodní rezervace, kde se na několika desítkách metrů přenesete z ruchu velkoměsta do divočiny plné rozeklaných skal. 

Místním jistě netřeba Divokou Šárku představovat, nicméně v Praze určitě bydlí i ti, co tento přírodní klenot ještě neznají. Kupříkladu já jsem výlet do Šárky plánovala asi dva roky, ale nakonec se zadařilo až po definitivním přestěhování do jejího sousedství.

Divoká Šárka katastrálně spadá pod Prahu 6, Liboc. Na stejnojmennou zastávku vás doveze hned několik tramvají a autobusů, z Václaváku se sem dostanete za slabou půlhodinu. Stačí však popojít pěšinou po polorozpadlých schůdcích směrem k lesu a lomoz metropole rázem utichne.

Přírodní rezervace začíná u Šáreckého potoka v místech, kde se voda zakousla do skály a vytvořila soutěsku Džbán. Vyasfaltovaná cesta, dnes hojně frekventovaná rodinami s kočárky, se zde stáčí do údolí, nad kterým se tyčí několik dalších skalních masivů - Dívčí skok, Žabák, Brenta a další. 

zde rezervace začíná

Zmínku si zaslouží zejména Dívčí Skok, skála spojená se staročeskou pověstí o Šárce a Ctiradovi. Skokem ze zdejší skály ukončila svůj život Šárka poté, co ženy z Děvína zabily Ctirada, kterého právě Šárka lstí přilákala a omámila. Dívka pak dle legendy podlehla výčitkám svědomí a raději skočila ze skály.

Skály jsou tvořené starohorní buližníkovou horninou; osídlené byly již během paleolitu. Dnes lákají hlavně horolezce, i když my jsme zrovna žádného nepotkali. Lézt jsme začali směrem na Žabák, ovšem zvolili jsme jednu z bočních cestiček mezi kamením, kterou lze zvládnout i bez jištění. Vyústila kousek od Nebušické vyhlídky. Poblíž prý lze pozorovat i zarostlé valy hradiště Šárka, pozůstatky po slovanském opevnění z raného středověku.

Inu, výhled byl ohromný - jak na vrcholky stromů, tak na stepi, které se rozkládaly za námi a pásly se na nich kozy. Nebýt několika paneláků na obzoru, nevěřím, že se stále nacházím v Praze. Na skalách jsme ale dlouho nevydrželi. Panovaly tropické teploty a zatímco údolí podél říčky poskytovalo příjemný chládek, rozpálené vrcholy skal nasávaly teplo do takové míry, až se mi z něj dělalo mdlo.

Další zastávka proto byla osvěžovací. Hostinec Dívčí Skok sice nabízí jen minutky, ale zato domácí, nešizené. Budova, ve které se restaurace nachází, vznikla v 16. století a jako výletní restaurace fungovala už za dob Rakouska-Uherska. Škoda, že mívají otevřeno jen o víkendu. Hostinec jsem zapomněla vyfotit, podobně jako asfaltku vinoucí se podél Šáreckého potoka, tak tady máte aspoň další skály:

Usedlostí v Šáreckém údolí minete vícero, většina byla přestavena z bývalých mlýnů a hospodářských stavení. Dnes je Divoká Šárka známá i díky dvěma koupalištím - menší koupaliště se nazývá Divoká Šárka a je ukryté přímo v údolí mezi skalami. Nedaleko se pak nachází ještě vodní nádrž Džbán, kde je sice voda nefiltrovaná, ale přesto vhodná ke koupání. Na Džbán jsme zavítali o týden později a trochu mě mrzelo, jak je areál přírodního koupaliště nevyužitý. Plavání zde ale bylo velmi příjemné a navíc jsem poprvé v životě vyzkoušela paddle board.

Divoká Šárka se stala jedním z mých oblíbených pražských míst, a už se těším, až ji navštívím i v dalších ročních obdobích. Kam v Praze rádi chodíte vy?