Královská Remeš

Reims, česky Remeš, se nachází v severovýchodní Francii. Ve francouzštině se Reims vyslovuje asi jako [ráééns], tak si Remeš hlavně nepleťme s Rennes v Bretani. Historie města se datuje až do Římské říše, známé je hlavně díky katedrále Notre-Dame.

Remeš jsem měla navštívit už před lety. Pochází odtud můj kamarád, svého času pracující v Brně. Když jsem byla na Erasmu v Lucembursku, zrovna se na pár dnů vracel domů k rodině, a tak mě pozval na návštěvu. 

Tehdy jsem brzy ráno stála na vlakovém nádraží, když mi paní za přepážkou povídá, že jsou všechny vlaky do Remeše vyprodané. A že jediný volný spoj jede za tři hodiny a bude mě stát 115 EUR, jelikož na francouzské rychlovlaky TGV neplatí lucemburské studentské slevy. Zatmělo se mi před očima, protože za stejnou cenu bych měla zpáteční lístek do Brna. Vymyslela jsem tedy, že levným lucemburským vlakem přejedu do francouzských Mét, nacházejících se těsně za hranicemi, a odsud se dostanu do Remeše spolujízdou, která je ve Francii velmi rozšířená. Zarezervovala jsem Blablacar, vydala se zpět k nádražní přepážce, když v tom u seznamu odjezdů vidím drobné upozornění, že má být následující dva dny úsek mezi Méty a Lucemburkem výjimečně uzavřený, pochopitelně bez náhradní dopravy, a že bych se neměla jak dostat zpátky, protože až do Lucemburku nikdo spolujízdu neplánoval. Inu, někdo mě tehdy v Remeši hodně nechtěl.

Remeš, region Grand Est

Když jsem proto chystala itinerář na letošní výlet, trnula jsem, aby se historie neopakovala. Jenže z Lille nám do Česka nic nejelo ani neletělo, zato z Remeše jsme mohly chytit přímý autobus od Regiojetu. Z Lille do Remeše pak směřoval Flixbus za pár euro a při přestupu navíc sliboval pár hodin k dobru na prohlídku města. Naplánované to bylo výborně. Jenže Remeš je asi mým bermudským trojúhelníkem, protože jsme tam ani tentokrát málem nedojely.

Remeš v březnu 2018

Naposledy jsme se zastavily u Lucky v Lille, najedly se na cestu, pobalily a vydaly se na tramvajovou zastávku. K autobusu to byl jen asi kilometr, ale byly jsme utahané, tak jsme tentokrát zvolily pohodlnější variantu MHD, a Lucka se uvolila nás doprovodit. Zkontrolovaly jsme na světelné tabuli, že tramvaj přijede za 5 minut, a rozpovídaly se. Když jsem po pár minutách upozornila, že se čas na tabuli posunul přesně o 2 minuty, ale stojíme už alespoň sedm, holky mi zpočátku nevěřily. Jenže tramvaj opravdu nikde nebyla, a to ani když jsme začaly nervózně přešlapovat, a naše 20min rezerva byla najednou pryč.

Můj geniální plán výletu měl jedinou slabinu - nepočítal se zmeškanými spoji. Žádným jiným způsobem se nebylo možné dostat do Remeše tak, abychom stihly autobus do Česka. A cesta domů přes Paříž, joo, to by se nám pěkně prodražilo. Nejhorší bylo vědomí, že kdybychom šly pěšky, už bychom byly dávno na zastávce. Když zpožděná tramvaj konečně přijela a já už doufala, že vše stihneme, čekal nás další šok - tramvaj zastavovala na úplně opačném konci nákupního centra, než odkud odjížděly autobusy. Měly jsme přesně 180 vteřin na proběhnutí celým komplexem a vyběhnutí několika eskalátorů, které o víkendech stály.

Lucka jako jediná neměla tašku v ruce, a tak se rozběhla napřed, ale náš autobus minula a hnala se dál... Ten v mezičase nastartoval a začal vyjíždět z parkoviště. Začaly jsme na něj s Verčou zoufale mávat, když se na poslední chvíli zastavil a otevřel dveře. "Vous êtez lucky!", hlásil řidič srandovní frenglish. Uff, drama dobře dopadlo! Laskavému řidiči jsme blahořečily celou cestu.

malebná zákoutí

Nepříjemnosti ale nekončily. Flixbus nás nečekaně vysadil už na nádraží pro rychlovlaky, Champagne-Ardenne TGV, že až do města zajíždět nebude. Nádraží se nachází mezi poli, daleko za hranicemi města. Nakonec jsme objevily, odkud jezdí do Remeše tramvaje, ale dostaly jsme se tam až téměř za hodinu, což nám ukouslo značnou část času na prohlídku města. Dalších 20 minut sebralo hledání odjezdového místa v blízkosti druhého nádraží Reims-Centre, odkud nám měl jet autobus do Česka, a také úschovny zavazadel, jenž na nádraží žádná není, ale lze za tímto účelem zneužít blízký hotel Ibis.

A pak už konečně za katedrálou! Ta byla totiž hlavním důvodem, proč jsem se do Remeše tak moc chtěla podívat. S výstavbou katedrály Notre-Dame, zasvěcené panně Marii, se začalo již v roce 1210 poté, co vyhořela původní románská bazilika. Místo bylo památné po dlouhá staletí - právě zde, toho času v římských lázních, byl roku 496 pokřtěn merovejský král Chlodovík I., čímž se Franská říše stala křesťanskou zemí.

Katedrála v Remeši je nádherným příkladem francouzské gotiky, a ano, je opravdu tak ohromná, jako působí na fotkách. Vstupní portál se dvěma věžemi je typický pro celou Francii i Belgii. Velmi se mi líbila zejména sochařská výzdoba u vstupu:

Notre-Dame de Reims

Je to právě katedrála Notre-Dame de Reims, kde byli korunováni francouzští králové. Spolu s těmi vládci, kteří zažili ještě starou baziliku, jich bylo přesně třicet - prvním byl Jindřich I. v roce 1027 z dynastie Kapetovců a posledním Karel X. z dynastie Bourbonů v roce 1825. Během stoleté války o Remeš bojovala Jana z Arku, aby zde mohl být roku 1429 korunován mladý dauphin Karel VII. z rodu Valois.

Vevnitř bylo přítmí, silně vonělo kadidlo, hořely svíce a na pozadí zpívaly chóry. Hlavní chrámová loď je obrovská, zdobená vitrážemi od Marca Chagalla, které v 70. letech nahradily okna, vysklená během bombardování za 1. světové války. Remeš se bohužel nacházela přímo v bojovém pásmu, a tak byla celá katedrála značně poničená. Během následujících 20 let se ji naštěstí podařilo opravit a dnes je na seznamu památek UNESCO.

interiéry katedrály

Bohužel jsme nestihly poslední komentovanou prohlídku a neměly jsem ani čas prohlédnout si arcibiskupský palác Tau, který ke katedrále přiléhá. Informace o katedrále jsem tak získala aspoň samostudiem a odposloucháváním turistů, kteří měli průvodce.

S Verčou jsme se ještě prošly ulicemi města a užily si posledních chvilek ve Francii. Celá Remeš je velmi malebná. Mimo katedrálu jsme sice viděly jen centrum města, ale i tak jsem byla za naši krátkou návštěvu ráda. V oblasti Champagne, rodišti šampaňského, se nespěchá. Skupinky turistů se omezily čistě na katedrálu, zbytek městečka byl příjemně provinčně ospalý. Město se nachází v oblasti úrodné Pařížské pánve a je plné vinných sklípků a lákavých kaváren. Líbily se mi široké bulváry i malebné domky, u kterých se střídaly malované art deco ornamenty a dřevěné hrázdění známé z Alsaska.

skoro Alsasko!

Na posledních pár desítek minut jsme se uklidily do úchvatné pâtisserie, kavárny s čerstvým pečivem a zákusky. Jak my jsme se nechaly rozmazlovat! Paris-brest, macarons, éclair, vynikající káva. Obsluhovala nás elegantní paní majitelka a připadaly jsme si jako v ráji. Podobné podniky, kterých je Francie plná, mi v Česku docela chybí.

pâtisserie

Hezky jsme si celý výlet zakončily. Trochu jsem se po tom všem odpoledním stresu bála, zda na Regiojet čekáme na správném místě, protože zastávka byla společná i pro městské linkové autobusy, ale autobus naštěstí přijel. Cesta zpátky byla dlouhá, kvůli nehodě na dálnici jsme nabrali 4,5 hodiny zpoždění. Paradoxně nám to ale nevadilo, protože Regiojet při podobných zpožděních vrací plnou část jízdného, a tak se nám podařilo splnit původní metu, totiž dostat se s náklady na 6 dnů na cestách pod 120 EUR. Poznaly jsme 4 krásná města, podívaly se na pláže Severního moře, vše klaplo dle plánu a ani jednou jsme nemusely stopovat. Skvělá dovolená, díky za ni!

Související články:
Předcházející: Lille, dozvuky Francie
Číst vše: Belgie & Francie 2018