pátek 7. prosince 2018

Lille, dozvuky Francie

Na francouzské Lille mám krásné vzpomínky. Konečně se vyčasilo a já si mohla užívat památek, aniž by mě omezoval deštník v prokřehlé ruce.

Po návratu z dovolené vždy řeším, zda vás zahltit cestopisy, nebo dát přednost jiným, aktuálnějším tématům a psaní o cestách rozvolnit. Tentokrát "rozvolnění" dopadlo tak, že od březnové cesty po Belgii a Francii, kterou jsme podnikly s kamarádkou Verčou, uběhlo dlouhých 9 měsíců, aniž bych dopsala francouzskou část. Tak tedy pro připomenutí: výlet jsme začaly v Bruselu, poté jsme se přesunuly do překrásných Brugg a k Severnímu moři a následující dny nás čekalo pokračování ve Francii, konkrétně města Lille a Remeš.

Měly jsme štěstí, protože v Lille byla na Erasmu moje spolužačka Lucka, u které jsme mohly přespat a využít jejích průvodcovských služeb. Vzhledem k tomu, že spojení z Česka do Lille není nijak slavné, byly jsme za celý půlrok její jediná návštěva. S Belgií bylo naopak spojení lepší, než bychom vůbec mohly doufat. Ouibus, francouzský přepravce, toho času provozovaný francouzskými drahami SNCF, nabízel 90 minutový přejezd za krásných 6 EUR.

Po dvou upršených dnech v Belgii nám konečně vysvitlo sluníčko, a tak cesta ubíhala v příjemném očekávání. V pátek kolem sedmé večerní nás autobus vysadil ve čtvrti La Madeleine, kde už na nás čekala Lucka.
staré centrum - le Vieux Lille

První francouzský zážitek byl kulinářský. Když jsem uviděla obří balení šneků v obchodě, kam jsme se cestou na byt zastavily pro pečivo, bylo o večeři rozhodnuto. Les escargots se prodávají již naložení v bylinkovém másle, stačí je jen ohřát v troubě a naservírovat s čerstvou bagetou. U následného popíjení belgických piv a hraní francouzského Scrabble, do kterého se zapojili i Lucčini spolubydlící, jsme rovnou naplánovaly, co vlastně chceme v Lille následující dva dny vidět.

les escargots

Lille (nizozemsky Rijsel) se nachází na severu Francie, jen pár desítek minut od hranic s Belgií, na historickém území francouzských Flander. Jde o čtvrté největší město Francie a také prefekturu regionu Hauts-de-France (já jsem se ještě před pár lety učila starý název Nord-pas-de-Calais). Na mapce je to ten červený puntík nahoře. Žije zde zhruba 1,2 milionu obyvatel a město se pyšní 3 univerzitami.


Sobotu jsme s Verčou zahájily výpravou do nákupního centra Euralille, což je ohromný hypermoderní kolos přímo v Madeleine. Ačkoliv se zde nachází mnoho obchodů včetně Primarku, zacílily jsme výhradně na Carrefour, konkrétně na krevety a kalamáry k večeři. Mile překvapená jsem byla jak z obrovského výběru, tak i z nápomocnosti tamějších pracovníků. Zatímco Verča odběhla zvážit zapomenutý citron, já si užila francouzský small talk se zvědavou prodavačkou, které jsme zablokovaly pokladnu.

moderní Euralille

Domů jsme donesly tašku přecpanou dobrotami, včetně čerstvě napečených éclair zákusků na dopolední svačinu. Díky ranní procházce jsme navíc zjistily, že se od předchozího dne rapidně oteplilo, takže jsem konečně mohla odložit čepici a rukavice. Poprvé od konce podzimu jsem také vyměnila kozačky za plátěné tenisky, které jsem před odjezdem napěchovala do posledního záhybu tašky, jupí!

Po kávě a svačince u Lucky jsme všechny tři vyrazily do centra. Naše prohlídka začala na Place de Général-de-Gaulle, hlavním náměstí pojmenovaném po nejznámějším lillském rodákovi, prezidentu generálu de Gaullovi. Na náměstí se nachází stará burza, divadlo a v podloubí starých budov se zrovna odehrávaly bleší trhy, marché aux pouces, kde prodávali nádherná historická vydání časopisů a knih.

Place de Général-de-Gaulle

Protože jsme na sběratelské staré časopisy neměly finance, šly jsme se vyřádit aspoň do blízkého osmipatrového knihkupectví Furet de Nord, odkud jsem si odnesla jenom nového Coelha ve francouzštině, ačkoliv jsme si s Verčou pohrávaly s myšlenkou skoupit celý obchod - takový to byl ráj!

staré časopisy na blešáku

Další na programu byla radnice Hôtel de ville a vysoká zvonice zvaná Beffroi, na kterou je možné vylézt. Po cestě jsme stihly několikrát poplést směr, a když jsme se konečně k radnici po hodině bloudění dostaly, zjistily jsme, že je celý den výjimečně uzavřená. Uklidnilo mě až latté s pořádnou porcí karamelu z blízké kavárničky.

Beffroi

Odpoledne jsme se přesunuly k Citadelle de Lille. Tato vojenská pevnost byla navržená slavným architektem Vaubanem ve 2. polovině 17. století. Vnitřek citadely je veřejnosti nepřístupný, ale ke stavbě náleží i velký park, a ten otevřený je. Kolem korzovaly rodiny na vycházkách, lidé po dlouhé zimě vytahovali kola a kolečkové brusle a já jsem se skrze obvodové zdi, tolik připomínající Špilberk, nemohla zbavit dojmu, že jsem zase v Brně.


Citadelle de Lille

Hned poblíž citadely se nachází i zahrada Jardin Vauban, což je krásný veřejně přístupný park s uměle vytvořenými jezírky a jeskyněmi. Kouzelné místo! Původně jsem odpoledne sice plánovala navštívit některou z uměleckých galerií (lákal mě zejména La Piscine, muzeum v prostorech bývalého secesního plaveckého bazénu), ale když panovalo tak hezké jarní počasí, strávily jsme celý den nadšeně venku.

Jardin Vauban

Cestou nazpět jsme si ještě prošly staré město, le Vieux Lille, s honosnou výstavbou z 19. století. Lille na mě působilo po architektonické stránce velmi zábavně. Je to nesourodá směska úzkých starých domků se zdobeným průčelím v pastelových barvách, staveb z červených cihel jako vystřižených z Dickensovy Anglie a šedivých kostek, ne nepodobných našim panelákům, bezohledně zasazených mezi historické památky.

le Vieux Lille

Zde je vhodné zmínit se i o domě, ve kterém žila Lucka. Jakožto studentka dostala v Lille přidělenou kolej. Francouzi mají ohromnou schopnost transformace čehokoliv v cokoliv, a tak se "kolej" nacházela v prostorách bývalého kláštera, což byl ve skutečnosti obyčejný řadový domek, dnes obývaný 5 studenty. Obývák, kde jsme s Verčou přespávaly, sestával z odsvěcené kaple s proskleným stropem. Relikty původního využití objektu, jako třeba mísy na svěcenou vodu nebo sochy andělíčků, byly patrné na každém kroku. Zábavné bylo sprchování, protože jediná sprcha se nacházela v útrobách sklepa, se světlem nastaveným na časovač. Kdo se neosprchoval do 10 minut a zapomněl si baterku, ten ze sklepa (v bývalém klášteře!) bloudil v naprosté tmě, zatímco narážel na poházené zaprášené krámy a zakopával o schody. Jak se normálně nebojím, tak tady jsem měla pěkně nahnáno! :)

večerní cesta domů s Verčou

Lucka na sobotní noc naplánovala obrážet místní kluby, ale po nachozených 20 km jsme navečer doslova odpadly. Z posledních sil jsme ukuchtily tříchodovou večeři - surimi s křenovou omáčkou, na pánvičce opražené tygří krevety s rýžovým octem, česnekem a těstovinami, mochi koláčky a vynikající čaj. Namísto klubu jsme se pak jen celé přecpané odvalily do obýváku, kde jsme koukaly na Black Mirror. Tak se mi zdá, že jsme pěkně zestárly, takto zabít poslední večer...

V neděli nám po poledni odjížděl autobus do Remeše, a tak jsme si ráno přivstaly, abychom stihly vidět radniční věž, která nám v sobotu unikla. Tentokrát už měli otevřeno, uff. Z vrcholku Beffroi je sice 360° výhled, ale protože je tato část města zhusta posetá paneláky, výhled mě zase tolik neuchvátil.

výhled z radniční věže - ta hezčí část

Po návštěvě radnice jsme se ještě zastavily v cukrárně na tradiční lillský zákusek, le merveilleux. Chuťově připomíná našeho indiánka se základnou z makronky, je naprosto vynikající a k dostání v mnoha různých příchutích.

pistáciový marveilleux

Do Madeleine jsme to už vzaly poklusem. Rychle jsme vyzvedly tašky, nasvačily se a spěchaly na autobus do Remeše, odjíždějící od Euralille.

krásná zkratka ze čtvrti Vieux Lille do Madeleine

Na to, kolik žije v Lille obyvatel, mě mile překvapil všudypřítomný klid. Turisté město z nějakého divného důvodu ignorují, ačkoliv je nabité galeriemi a muzei, a rozhodně tedy návštěvníkům má co nabídnout i za nepěkného počasí. A když je hezky, zachovalé historické centrum a krásné parky lákají k línému posedávání, focení a nasávání atmosféry. O co méně návštěvníků, o to více v Lille potkáte studentů, což s sebou nese bohatý kulturní a večerní život, spoustu barů a hospůdek, zkrátka je to sympatické město pro život.

Le Vieux Lille

Centrum je poměrně kompaktní, lístky na MHD jsme tak téměř nepotřebovaly. S holkama jsme se shodly, že nám Lille svou studentskou atmosférou i rozložením hodně připomíná Brno. Klidně bych tu dokázala strávit ještě pár dní, spoustu zajímavých míst jsme navštívit nestihly, stejně jako památky v okolí města. Kdybych se měla rozhodovat, kde se ve Francii usadit, bylo by Lille má první volba. Život zde tepe úplně jinak než v uspěchané Paříži nebo multikulturním Štrasburku. Podobně jako sever Belgie, i Lille mi bylo kulturně velmi blízké.

Související články
Předchází: Pláže v Blankenberge
Následuje: Královská Remeš

17 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. Jestli máš ráda mořské plody, tak šneci chutnají velmi podobně, jen jsou navíc naložení v bylinkách. V restauraci bych si je nedala, ale takto na večerní posezení s kamarády jsou vynikající.

      Vymazat
  2. Moc pěkný článek a fotky :) Taky bych se tam ráda podívala. Byla jsem v Paříži a úplně mě to město oslnilo :) Tak bych se ráda porozhlédla i jinde po Francii :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Paříž mám ráda, ale je nutné vědět, kam jít. Eiffelovka a Louvre jsou sice must-see, nicméně jednou stačilo a při druhé návštěvě už jsem se jim úspěšně vyhýbala. :D

      Vymazat
  3. O Lille jsem vůbec nikdy neslyšela:) a na to, že je to 4. největší město... no ostuda, že neznám ! :D Ale fotky jsou naprosto krásné!! Šneky jsem ještě vůbec nikdy neměla:). A taky mě zaujaly ty staré časopisy!!

    Shard of Dreams

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O Lille se v Česku obecně moc neví, nebo si jej lidé pletou s Nantes a dalšími městy. Doufám, že aspoň v několika mých čtenářích článek vzbudí zvědavost tuto opomíjenou část Francie prozkoumat, zvlášť, když se nachází úplný kousek od turisticky profláklých Brugg.

      Vymazat
  4. Krásné fotky :) Ta pistáciová sladkost mě zaujala, ale při pohledu na šneky se mi celkem zvedl žaludek. :D Ale věřím, že to může být dobré. Akorát nevím, jestli bych se odvážila. :D

    I am Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ježiš, tak to se omlouvám. Ještě tam mohla být třeba žabí stehýnka, že. :D

      Vymazat
  5. Když jsem byla v Belgii měla jsem stejnou trasu- Brusel, Bruggy a moře :D O výletu do Lille jsem tehdy taky uvažovala, ale nakonec jsem zůstala v Belgii, vypadá to krásně, určitě bych se tam někdy ráda podívala! A cestopisy nás klidně příště zahltit můžeš!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V Belgii se mi hodně líbily Antverpy a Gent. Já před výletem vůbec netušila, že je Lille tak blízko, jinak bych se tam asi sjela podívat už při minulé návštěvě Brugg. Nakonec je ale dobře, že to dopadlo tak, jak to dopadlo, a já na jaře viděla i něco nového.

      Brzy sepíšu cestopisy z Maroka, to bude aspoň na 5 článků. :D

      Vymazat
  6. Šneky jsem ještě nejedla, ale docela dost by mě zajímalo, jak chutnají, budu muset někdy vyzkoušet. :D
    Krásné fotky, vypadá to na hodně pěkné město. :) Mě by se líbil ten park a prošla bych si aspoň nějaké muzeum, protože obojí mám ráda. Navíc, když je hezky, proč nevyužít čas venku. :)
    S tím psaním článků mám taky vždy problém, mám toho dost, co bych chtěla zveřejnit a vždy uvažuji, co z toho sepsat, zda něco z osobního života nebo cestování, takže tě naprosto chápu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já měla přes léto i dost výletů po Česku, tak jsem to chtěla prostřídat. Díky tomu, že si píšu cestovní deník, mi psát články s půlročním i ročním zpoždění nevadí, jen se trochu stydím, jak to asi působí na čtenáře. Je dobře vědět, že v tom nejsem sama! :)

      Vymazat
  7. Podle fotek je to tam krásné a na živo musí být ještě krásnější! :))

    OdpovědětVymazat
  8. Uf, ti šneci... já vím, že se tvrdí, že to je dobré, ale asi bych se bez toho obešla :)
    Ale moc se mi líbí myšlenka Scrabblu v cizím jazyce! Nekdy to budu muset někde prosadit - ještěže mi nevadí prohrávat :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fascinuje mě, kolik emocí šneci budí. Jestli jíš mořskou havěť, tak šneci chutnají velmi podobně. To zelené není sliz, ale rozpuštěné bylinkové máslo, ve kterém jsou naložení...

      Zatím nejzábavnější Scrabble, který jsem hrála, měl maďarská písmenka. To jsme hrály s Verčou sice česky, ale co za patvary tam vznikalo! :D

      Vymazat
  9. Sním jakoukoliv mořskou potvoru, ale na šneky jsem si stále ještě netroufla :D. Nevím proč, ale něco mi na tom nesedí :D. Jak to chutná? Nebo spíše - jakou to má konzistenci? :D

    Každopádně Francie je můj dlouhodobý cíl, stále jsem tu zemi nenavštívila a začíná mě to štvát více a více. Asi z ní udělám destinaci číslo 1 pro následující léto... hmmm...
    Každopádně super článek, díky za milé čtení :-).Tvoje cestovatelské články jsou vždycky top!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šneci chutnají velmi podobně jako mořské plody, jen bývají obvykle naložení v bylinkách. Konzistence je podobná mušlím nebo chobotničkám.

      Do Francie se ráda vracím při každé příležitosti. Ještě bych ráda viděla Bretaň a jih, tyto části jsem ještě nenavštívila a lákají mě moc. Děkuji, Juli! Je to velmi milé. :)

      Vymazat

Děkuji za návštěvu!