Veletržní palác: 1918-1938

Ke 100. výročí vzniku Československa připravila Národní galerie v Praze rozsáhlou stálou expozici, nazvanou "1918-1938: První republika". 

Expozice se zaměřuje hlavně na výtvarnou tvorbu českých a slovenských umělců, představuje ale i kulturní instituce spjaté s daným obdobím, hravost avantgardy a kosmopolitní prvky, napomáhající k pestrosti stylů, kterou se prvorepubliková tvorba vyznačovala. Přijměte tedy pozvání pokochat se dílem Jindřicha Štyrského, Václava Špály, Josefa Čapka a mnohých dalších. 

Výstava je řazena dle jednotlivých uměleckých spolků, historických událostí a kulturních center, ze kterých mi zůstaly v paměti třeba Obecní dům, jakožto nejstarší umělecký spolek v samostatném Československu, Weinertova výstavní síň, vystavující už od roku 1918, Krasoumná jednota, která v roce 1922 pořádala první výstavu spolku Devětsil nebo sdružení česko-německých umělců Prager Secession. Ačkoliv se většina umění koncentrovala do Prahy, mnoho výtvarníků se soustředilo i v Brně, Zlíně, Bratislavě, Košicích nebo Užhorodu. 

1918-1938: První republika

Spíše než teorii bych vám ale ráda představila konkrétní díla, která mě zaujala. Pravidelně mě v obrazárnách přitahují obrazy lodí. Surrealistické Spící lodě od Jana Zrzavého (1890-1977) tak byly prvním obrazem po vstupu do galerie, který si získal moji plnou pozornost. 

Jan Zrzavý, Spící lodě II (1935)

Obraz níže od německo-českého malíře Maxima Kopfa (1892-1958) je fascinující hned ze dvou důvodů. V prvé řadě jde o mistrovské zachycení atmosféry rušného města. Ještě zajímavější je ale myšlenka, že se New York na první pohled za těch 100 let téměř nezměnil. Obraz by klidně mohl být dnešního data.

Maxim Kopf, Times Square (1924)

Některé obrazy Josefa Čapka (1887-1945) působily, jako kdyby je malovalo rozverné dítě. Jiné si sice uchovaly dětskou hravost, ovšem dotaženou do nejmenších detailů, jako třeba tento kubistický autoportrét. 

Josef Čapek, Mr. Myself (1920)

Toyen (1902-1980), vlastním jménem Marie Čermínová, je mojí oblíbenou malířkou. Nad obrazem polonahých tanečnic z 20. let jsem se musela pousmát. Povšimněte si, jak pro ně pánové dole mají nachystané květiny. A nebo květiny čekají na manželky doma? To už se nedozvíme.

Toyen, Tři tanečnice (1925)

Tento obraz od Františka Janouška (1890-1943) mi přišel zajímavý tím, že ačkoliv jsou tvary velmi nekonkrétní, přesto člověk už na první pohled tuší, co se malíř snažil znázornit. Já tedy tipovala pochod husitů, správně je Ježíšovo Kázání na hoře.

František Janoušek, Kázání na hoře (1932)

Kubismus byl v období první republiky velmi oblíbený. Zde je jeden z jeho předních protagonistů, Emil Filla (1882-1953). Úplný český Picasso, nemyslíte? 

Emil Filla, Hlava (Milenci), 1933

Některé obrazy svojí tématikou reflektovaly společenské události. Krásným, ač smutným příkladem byl třeba vlastenecký cyklus od Josefa Čapka, který začal vznikat po zabrání Sudet Hitlerem. Dvě série, později nazvané Oheň a Touha (1938-1939), byly jedním z posledních děl, které J. Čapek zpodobnil před svou smrtí, čekající v koncentračním táboře v Bergen-Belsenu. 

Josef Čapek, Oheň (1938)

Ačkoliv byl důraz kladen na díla česká, slovenská a karpatskoruská, výstava obsahuje i nádherné obrazy z deponátu francouzských sbírek, které Československo odkoupilo v 20. letech pod záštitou samotného T.G. Masaryka. Óchala jsem tak zcela neočekávaně i nad Cézannem, Braquem, Toulouse-Lautrecem nebo třeba Gauguinem. 

Mimo malířské a sochařské umění se výstava okrajově zaměřuje i na užité umění, například nádobí Krásná jizba, a také první kina. Zajímavý byl krátký film Světlo proniká tmou, znázorňující proudění elektřiny, a související světelná instalace od Zdeňka Pesánka. Tu však vyfocenou nemám, protože mnohem více vynikne naživo, a já vám tady stejně nemůžu vyspoilerovat vše.

Pěkně udělané byly i interaktivní části výstavy. S kamarádkou jsme si skládaly snové krajinky z překližek s tématy obrazů Jindřicha Štyrského a v "avantgarda blackboxu" jsme si vytvořily a nafotily vlastní kompozici z geometrických objektů, inspirovanou Františkem Drtikolem. Poznali byste na fotce tubusy papíru a molitan?

naše foto z "avantgarda blackbox"

Výstav s tématikou první republiky bylo v posledních letech otevřeno nespočet. Nově otevřená stálá expozice Národní galerie Praha se však obvyklé představě vymyká, už díky svému zaměření čistě na umění v tom nejklasičtějším smyslu. Výstava zabírá celé třetí patro Veletržního paláce, připravte se tedy na rozsáhlou expozici, kde hravě strávíte 3-4 hodiny. 

Mile mě potěšilo, že mladí do 26 let mají vstup zdarma bez ohledu na to, zda studují. Na První republiku jsme tak šly s kamarádkou nadvakrát, protože ani dvě hodiny nestačily, abychom ji prošly celou. Moc se mi líbí, že v NG mají ve středy prodlouženou otevírací dobu do 20 hodin, takže je i pro pracující možnost vychutnat si umění v klidu a bez víkendových turistů.

Veletržní palác milovníkům umění doporučuji, jedna návštěva však k prohlédnutí všech probíhajících výstav určitě stačit nebude. Více na stránkách NG Prague.