Hory česko-slovenské

Těšíte se na jaro? Však já taky! 

Jenže neuběhne ani měsíc a bude se mi zase stýskat po sněhu, lyžování a výhledu na dramatické rozeklané masivy i buclaté sněhem pocukrované kopečky. Ačkoliv jsem se letos nedostala do Alp, zimní sezóna byla přesto velmi vydařená.

Už příchod Nového roku v Jizerkách se vyvedl. Na Silvestra poprchávalo a kopce se zahalily mlhou, ale když jsem následující den vykoukla z okna roubenky, čekala na mě tato kýčovitá nádhera.

Koncem ledna jsme pak s rodinou vyrazili do Jeseníků na prodloužený víkend na lyžích. Pohled z lanovky na zasněžené smrky na Červenohorském sedle si užívám každý rok.

Druhá dovolená se konala u našich slovenských sousedů na Malé Fatře. Do hor mého dětství jsem tentokrát zavítala s kamarády. Byla jsem překvapená, jak se celé okolí Terchové za ty roky změnilo, brynzové halušky ovšem mají pořád stejně vynikající.

K dovolené se vážou hned dvě zábavné historky. První se týká mého telefonu, který den před odjezdem vypověděl službu. Během jediného okamžiku jsem tak přišla o budík, všechny nezazálohované kontakty, jízdní řády, internet banking a úroveň 899 v Candy Crush Saga. 

Z Prahy do Brna jsem cestovala bez mobilu, u rodičů na mě čekal náhradní přístroj. Až v Brně jsem si uvědomila, že jsem v Praze nechala SIMku, a protože mám na většině účtů dvoufázové ověření přes telefonní číslo, nejenže jsem se nikam nedovolala, ale nedostala jsem se ani na Gmail nebo Facebook. Celou dovolenou mi tak nezbývalo než doufat, že mě kamarádi někde nezapomenou.

Neztratili mě. Většinu času totiž kluci trávili v hospodě na svahu, a tam se mi je dobře hledalo. 

výšlap na Velký Kriváň (1708 m.n.m.)

Když jsme se po prvním dni plném lyžování na Vrátné začínali nudit, vyjeli jsme ještě kabinovou lanovkou na Chleb. Nakonec jsme byli jen dva, kteří si troufli na zdejší vyhlášenou černou sjezdovku, padající kamsi do hlubin pod lanovkou. Sjezdovka je natolik úzká a příkrá, že se vůbec neupravuje. Roklinka, kterou se vine, nese dost srandovní název - Oštiepková mulda.

Na vrcholku Chlebu nás přivítala mlha, že nebylo vidět na pár metrů. Odhodlaně jsme se však s Fanoušem rozjeli dolů a během prvních tří minut ...uhm... sjeli ze sjezdovky přímo na volné horské pláně. Chybu jsme si uvědomili pozdě, cesta zpátky nevedla a my mohli jenom pokračovat dolů do neznáma. Jak ve mně byla malá dušička, když jsem takto neplánovaně jela svůj první freeride v hlubokém sněhu mezi převisy a stromy! Nakonec se nám po dramatické půlhodince podařilo na sjezdovku napojit, když jsme se z mlhy vynořili ven a uviděli sloupy lanovky kdesi v dáli na opačné straně roklinky.

Všechna čest Fanovi, který mě celou dobu povzbuzoval, zatímco jsem střídavě panikařila a nadávala při pokusech vyhrabat se ze závějí. Že se bál úplně stejně jako já přiznal až dole (a další den mi za odměnu nosil lyže, ha).

kurz přežití aneb najdi si svoji sjezdovku

V sobotu se dost výrazně oteplilo, a tak jsme namísto lyžování podnikli hřebenovku - z Chlebu (1645 m.n.m.), kam nás vyvezla tatáž kabina jako předchozí den, jsme se vydali na Velký Kriváň (1708 m.n.m.), Poludňový Grúň a pár dalších kopců, co k nim vedla vyšlapaná pěšina.

Dá se vůbec slovy popsat ta neskutečná nádhera, která nás nahoře čekala? Cestou dolů jsme se klouzali po zadku, koulovali, skákali do závějí a váleli sudy jako malá děcka. Promočila jsem goretexové kalhoty a do pohorek nabrala půl kila sněhu, ale to blaho!

A zde ještě jedny hory zamračené. Ač to tak na fotkách může působit, ani my jsme neměli stále jasno a slunečno.

Kam jezdíte užívat zimy vy? 

Foto z Malé Fatry: Bremoš, Fanouš, Jožin, já a Nika, která dojela na víkend, aby dorovnala genderový nepoměr.