Brýle, čočky a laserová operace

Prvním řešením při zhoršeném vidění na dálku bývají obvykle brýle. Já jsem dostala své první obroučky v 10 letech.

Možností, jak krátkozrakost řešit, je však více. Přes osm let jsem nosila kontaktní čočky a loni po dlouhém odhodlávání podstoupila laserovou operaci metodou Femto LASIK. Do článku jsem sepsala své dojmy z nošení kontaktních čoček, srovnání vidění před operací a po ní i popis, jak vlastně laserový zákrok probíhá.

Brýle mohou být hezkým designovým doplňkem, já je ale vždy vnímala spíše jako nutné zlo. Začínala jsem na jedné dioptrii a postupně se dostala na finálních 3,5. Jak se počet dioptrií zvyšoval, brýle mě stále více omezovaly; nejvíce jsem s nimi bojovala při sportu. V šestnácti jsem si proto na rodičích vyškemrala kontaktní čočky.

Kontaktní čočky rozlišujeme na měkké a tvrdé, více rozšířené jsou ty měkké (hydrofilní), vyráběné z prodyšného silikonu. Měkké kontaktní čočky dále dělíme na jednodenní, které se večer vyhodí, a čtrnáctidenní nebo měsíční, ty se na noc ukládají do chemického roztoku. Dnes už existují i čočky s vyšší propustností vzduchu, ve kterých lze spát. Já s nimi zkušenost nemám, ale třeba na vícedenní outdoorové aktivity to může být praktické řešení.

Čočky byly osvobozující. Cítila jsem, jak jsem s nimi prokoukla. Mohla jsem více sportovat a v létě nosit sluneční brýle. Na druhou stranu však čočky vyžadovaly vysoké nároky na hygienu a důsledné čištění. Po finanční stránce se jednalo o dražší řešení než brýle, ročně kontaktní čočky s příslušenstvím vyšly na cca 3.000 Kč. Ne každá vada lze navíc přes čočky plně korigovat, takže nejsou vhodné pro každého, a očím z dlouhodobého hlediska příliš nesvědčí.

Osobně bych doporučila každému, kdo o čočkách uvažuje, navštívit optometrii, specializované aplikační středisko, a nekupovat čočky naslepo v lékárně nebo na internetu. Optometrista přeměří nejen dioptrie, které mohou být u čoček jiné než u brýlí, ale i zahnutí rohovky a další parametry, a následně s vámi vyzkouší různé druhy čoček a rovnou vás naučí i manipulaci. Na oko se prsty při nasazování vůbec nesahá, takže to není žádná věda, ale nácvik pod odborným dozorem mi přišel vhod.

Prvních pár let jsem brýle vůbec nevytáhla z šuplíku. Pak jsem začala vnímat, že mi po delším nošení nejsou čočky komfortní, a začala je střídat s brýlemi aspoň doma. Ani to ale nestačilo a já se dostala do situace, kdy čočky po pár hodinách od nasazení v očích řezaly a pálily. Oftalmologické vyšetření potvrdilo metabolické změny rohovky a nastupující nesnášenlivost, která je prý po letech každodenního nošení častá a nelze řešit jinak než omezením čoček. O laseru jsem uvažovala už před lety, ale k finálnímu rozhodnutí mě dovedla právě až nemožnost nosit čočky.

Laserovou operaci očí jsem podstoupila v březnu 2019 na brněnské Neovizi. Z operace i následného vývoje jsem byla nadšená, a tak ráda předám svoje zkušenosti.

Existuje více druhů operačních laserů, které se liší nejenom cenou zákroku, ale i tím, nakolik jsou pro oči invazivní a zda lze operaci v případě potřeby zopakovat. Starší a levnější metody jako povrchové PRK, LASEK, EpiLASIK apod., se dnes provádí již minimálně kvůli vyšší míře komplikací a delší pooperační léčbě. Nejvíce užívané jsou moderní Femto LASIK a Relax Smile. Femto LASIK (all laser LASIK) operuje za pomoci dvou laserů, kdy první z nich na oku vytvoří tenkou lamelu a druhý odstraní oční vadu. U Relax Smile zvládne veškerou práci jeden laser a jedná se zatím o nejšetrnější metodu pro operování krátkozrakosti. Lze však předpokládat, že za pár let po napsání článku budou přístroje zase jiné, vývoj jde totiž v této oblasti neskutečně dopředu.

Mně byl kvůli možnosti jednodušší opětovné korekce, kdyby se mi oči třeba během těhotenství znovu zhoršily, lékaři doporučený Femto LASIK (v Neovizi pod obchodním názvem NeoLASIK HD). Operovaná jsem byla femtosekundovým laserem ZEISS VisuMax a excimer laserem ZEISS MEL 80.

Základem pro dobře provedenou operaci je předoperační vyšetření, které zabere kolem 3 hodin a jeho součástí je i nepříjemné rozkapání očí. Žádný z laserů není vhodný pro všechny a právě podrobné vyšetření umožňuje vybrat nejvhodnější metodu. Rozhodla jsem se také připlatit si za "doživotní záruku", která v praxi znamená, že pokud se oči znovu zhorší (čemuž se ani operací nedá úplně zabránit), je vada znovu operována, tentokrát už ale na náklady kliniky.

Do měsíce od vstupního vyšetření by měl proběhnout zákrok, přičemž obě oči se operují ve stejný den. Ráno lékaři provedou kontrolní měření a samotná operace je pak otázkou asi 15 minut. Zákrok probíhá v místní anestézii, kdy jsou do očí kapnuty znecitlivující kapky. Na uklidnění jsem dostala Lexaurin a plyšáka do ruky. Čekání na operaci probíhalo v hezkém salonku s teplým čajem a čokoládovými bonbony, to bylo ve srovnání s klasickým nemocničním prostředím velmi příjemné.

Jak samotná operace probíhala? Oči mi byly zafixovány do držáků a dle pokynů lékařů jsem koukala na světýlka v přístroji, který vyhodnocoval mé pohyby a zároveň operoval. A to je vše. Všude kolem poletovala světla a já se cítila být spíše na tripu než na operaci :). Operace každopádně vůbec nebolela, a to ani během samotného zákroku, ani v následujících hodinách. Pár minut po zákroku jsem si sama zavolala telefonem odvoz, ačkoliv vidění bylo zamlžené a zbytek dne jsem, i v důsledku zklidňujících prášků, prospala.

Protože se u jednoho oka operace kvůli přerušení protáhla, dostala jsem na něj preventivně fixační blanku, a naplno jsem tak viděla až následující den ráno, kdy mi blanku na klinice při první kontrole sundali. To už jsem byla schopná pomalu začít z domova pracovat. První dny jsem oči ještě šetřila, ale po necelém týdnu už jsem v práci fungovala jako dříve.

Operace s sebou pochopitelně přinesla několik omezení. Před vstupním vyšetřením a pak znovu před samotným zákrokem je nutné alespoň týden nenosit kontaktní čočky, které by mohly zkreslit výsledky. Po operaci se musí první týden kapat antibiotické kapky a umělé slzy. Několik dnů až týdnů po operaci není možné do očí sahat (řasy a jiné nečistoty jsem vyplachovala umělými slzami), líčit si je, vystavovat je sluníčku a chodit plavat. Z posledních dvou důvodu se operace nedoporučují v letním období.

Zákroku jsem se bála - ne kvůli operaci jako takové, ale z obav z možných komplikací, od haló efektů až přes zkreslené noční vidění. První měsíc po operaci jsem opravdu měla sušší oko a musela používat umělé slzy, byla jsem přecitlivělá na světlo a chytaly mě občasné záchvaty slzení, když byly oči unavené, i tak jsem však byla od samého začátku nadšená. Žádné problémy s pomalým ostřením nebo zhoršeným viděním ve tmě se nedostavily, naopak, vidím teď subjektivně mnohem lépe než s čočkami a ten pocit, vidět ihned po probuzení, je prostě nepopsatelný.

Nyní, půl roku po operaci, už oči nejsou nijak citlivější než dříve. Překvapilo mě, že mi po operaci navíc odezněly lehké bolesti hlavy, které mě do té doby párkrát do týdne postihovaly. Vždy jsem je přičítala dlouhé práci s počítačem a hle, na vině byl špatný zrak. Za mě tedy maximální spokojenost.

Femto LASIK s doživotní zárukou stál na Neovizi 38.000 Kč. Kliniku jsem vybírala podle referencí, podrobného vstupního vyšetření a neomezené péči, když přijde na konzultace a kontroly. K refrakčním centrům, nabízejícím hromadné slevy nebo vouchery přes Slevomat, jsem neměla důvěru. V tomto ohledu jsme se naštěstí doma všichni shodli a nedělali kompromisy.

pooperační fotka s paní doktorkou a plyšákem

Abych celý článek uzavřela, každá metoda korekce krátkozrakosti má svoje plusy a mínusy. Brýle mi příliš nevyhovovaly, ale jsou nejrozšířenější a většina lidí s nimi nemá problém. Kontaktní čočky byly v prvních letech super, ale kladly vyšší nároky na péči a při každodenním nošení oči dráždily. Laserová operace, to je srovnávání nesrovnatelného. Výsledek předčil očekávání, ale zase mi trvalo několik let, než jsem se k zákroku odhodlala, nehledě na vyšší finanční náročnost.

Jak to máte vy? Nosíte brýle, uvažovali jste o laseru?