Čtenářský deník XI

Další díl knižního občasníku. Tentokrát samá známější díla:

• Sága o Zaklínači - Andrzej Sapkowski
• Želary - Květa Legátová
• Analfabetka, která uměla počítat - Jonas Jonasson

---------------------------------------------------------------------------

Sága o Zaklínači

autor: Andrzej Sapkowski
zařazení: zahraniční fantasy
čtené vydání: Leonardo, 1998 - 2000
překlad: Stanislav Komárek
původní název: Wiedźmin
poprvé vydáno: 1994

Zaklínač, známý spíše pod svým anglickým názvem The Witcher, je kultovní fantasy sága, kterou proslavila nejen stejnojmenná počítačová hra, ale i loni natočený seriál. Celá série má 5 dílů, které byly z polštiny přeloženy a v českém překladu poprvé vydány v letech 1998 až 2000. Románová série navazuje na dva povídkové cykly.

I. Krev elfů
II. Čas opovržení
III. Křest ohněm
IV. Běž vlaštovky
V. Paní jezera

Svět plný zuřící války, bezbožných pogromů a mocenských pří. Celou pentalogií provází ústřední čtveřice: Geralt z Rivie, zaklínač, jehož prací je harcování po rozličných zemích, kde za úplatek likviduje nadpřirozené příšery; Ciri, malá princezna z vypleněného království Cintry, kterou s Geraltem váže nezrušitelná sudba, a dvojice čarodějek Yennefer a Triss, překrásných a tuze nebezpečných.

Nepatřím mezi čtenáře fantasy, přesto jsem všech 5 knih zhltala za 2 týdny. Troufám si říct, že to nebylo ani tak kvůli dějové lince, jako spíše díky lehkosti, s jakou Sapkowski vykresluje svět, který, ač našemu tak nepodobný, trpí stejnými radostmi a nectnostmi jako ten náš. Svět, ve kterém není žádná povaha černobílá, ale každý ukrývá svou temnou stránku. Svět, kde se řeší nejenom hrdinské opusy, ale také rodinné konflikty nebo přízemní témata jako je opilství či menstruace. 

Bavilo mě logické vysvětlení "magie" přítomné v románu, stejně jako velký posun postav, zřetelný zejména u Ciri, zpočátku malé vyplašené holčičky, ze které se dílem prostředí stává chladnokrevný zabiják. Líbilo se mi celkové zasazení fantasy do středoevropského středověkého kontextu i akcenty na problematiku rasové nesnášenlivosti nebo xenofobie. Sapkowski se nebere moc vážně, sága výborně odsejpá a neobsahuje žádná hluchá místa. Zaklínač se četl jedním dechem a těším se, až si jej někdy dám celého znovu.

ukázka: 
(Čas opovržení)

   "Nedotkneš se mě! Už nikdy se mě nedotkneš!"
   Kůň se šplouchnutím spadl do vody. Dosahovala mu až k břichu. Ciri se skulila, výkřiky a kopáním do slabin ho donutila vylézt zpátky na břeh. Rybník, napadlo ji. Fabio se zmínil o rybnících. To musí být Hirundum. Dojela jsem. Já nikdy nebloudím....

    Blesk rozjasnil oblohu. Zubatý obrys lesa se do ní zakousl jako černá pila. V krátkém zásvitu přehlédla břeh. Nikde nikdo. Do skučení větru se z močálu ozvalo zakejhání vyplašené kachny. Nikde nikdo. Kdo mě pronásledoval? Zjevení. Vzpomínky z Cintry. Přelud.  

---------------------------------------------------------------------------

Želary

autor: Květa Legátová
zařazení: současná česká klasická beletrie
vydání: Paseka, 2001 (1. vydání)

Osm povídek z období protektorátu. Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem kdy držela v ruce.

Želary jsou odlehlou beskydskou vesnicí, kde se život zastavil v 19. století. Hory jakoby opracovaly lidskou povahu na ten nejsurovější základ a vychovaly další generaci k nikdy nekončící dřině zdejšího života. Hořkosladké příběhy místních obyvatel se navzájem zaplétají, vzájemně se doplňují a nechávají volně vznikat obraz ospalého moravsko-slovenského pomezí ve 30. letech minulého století. 

Přišlo mi, že je do knihy zpočátku těžší se začíst, protože se zde vyskytuje mnoho postav a časté retrospektivní vsuvky, ale jakmile se tak stalo, nedokázala jsem se odtrhnout od vyprávění, tak syrového, pravdivého a laskavého zároveň. Překrásné čtení. Mnohokrát mě napadlo, do jaké míry se jedná o imaginaci autorky, a nakolik byly Želary popisem toho, co paní Legátová skutečně zažila (autorka se narodila roku 1919).

Ještě doplním, že stejnojmenný film není adaptací knihy Želary, ale navazující novely Jozova Hanule.

ukázka:
(osudy Ing. Šaldy, kterému utekla žena a brzy i milenka)

   Pavlína Cigošová zmizela ze Želar stejně náhle a záhadně jako Šaldova žena. Její zmizení bylo spojováno s příchodem cizí abatyše, které se mihla vesnicí snad jen ve fantazii dvou vyplašených děcek. Nikdo jiný ji neviděl.

   Lízinka se na svou chůvu nepamatovala. V paměti jí zůstaly jen jedny vzdálené Vánoce, kdy dostala vyšívané šatičky -  a pak velice plakala a tatínek plakal s ní. Příliš té vzpomínce nevěřila. Tatínek neplakal nikdy. 

   Ale vyšívané šatičky tu byly, pečlivě uschované - a téměř nové. Věděla, že je nesmí zašpinit, že jsou něčím vzácné. Občas je rozbalila a podivila se, jak byla kdysi malá. 

---------------------------------------------------------------------------

Analfabetka, která uměla počítat 

autor: Jonas Jonasson
zařazení: současná severská beletrie
čtené vydání: Panteon, 2014
překlad: Luisa Robovská
původní název: Analfabeten som kunde räkna
poprvé vydáno: 2013

Humoristický švédský bestseller (nejen) o likvidování atomových bomb.

Příběh začíná, když černošskou dívku Nombeko, narozenou v 60. letech ve slumu v Jihoafrické republice, osud zavane do tajné státní továrny. Číst sice neumí, počítá však o to lépe, a brzy začne za svého věčně opilého šéfa navrhovat jaderné hlavice. Od této chvíle střídá jedna komická situace druhou, kniha graduje a nepřestává překvapovat. Pokud jste četli Stoletého staříka, tak asi tušíte, jak moc nelogických momentů za sebe dokáže Jonasson poskládat.

Analfabetka je odpočinkovou četbou na víkendové pročištění hlavy. Na jednu stranu mě některé pasáže velmi bavily, kniha je skvěle vypointovaná a svojí absurdností místy velmi zábavná, na druhou na můj vkus bylo té překonstruovanosti až moc a celý příběh ve výsledku působil dost uměle. Recenze na tuto knihu jsou rozpolcené - buďto vás Jonassonův styl chytne, nebo ne.

ukázka:
   Nombeko se představila jako jihoafrická bojovnice za svobodu, na jejíž hlavu byla vypsána odměna. Protože bojovníci za svobodu se tehdy ve Švédsku těšili oblibě, měla Nombeko dveře dokořán. Její první zastávkou byl uprchlický tábor Carlsund v Upplands Väsby pár kilometrů severně od Stockholmu.
    Od jejího příjezdu do Švédska uplynuly čtyři dny a ona teď seděla na lavičce před budovou číslo 4, zachumlaná do hnědé chlupaté deky s nápisem "Imigrační úřad", a přemýšlela, co si počne s tím náhlým přebytkem svobody.

---------------------------------------------------------------------------

Četli jste některou z knížek? Jak je hodnotíte vy?