Památná hora Říp

"Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp." Tak zní text na štítu  turistické chaty na jednom z nejstarších českých poutních míst.

Horu Říp spolu s rotundou svatého Jiří jsem měla několik let na seznamu památek, kam bych se ráda podívala. Odškrtnout mi je pomohla až sestra, která ke mně dojela druhý lednový víkend do Prahy a Říp se jevil jako ideální cíl pro zamýšlený nedělní výlet. 

Nevlastníte-li auto, na Říp se dá z Prahy nejlépe dostat přímým vlakem přes Roudnici nad Labem, odkud je buďto možné dojít pěšky po červené značce (6,5 km), nebo přestoupit na další vlak či autobus a přiblížit se do některé z vesnic pod Řípem: Krabčic, Ctiněvsi nebo Vražkova. My jsme zvolily trasu 13 km tam i zpět pěšky z Roudnice. 

Už začátek výletu byl zábavný, neb jsme se vydaly na špatné nádraží. Budiž mi odpuštěno, že do Roudnice to jezdí jak z Hlavního nádraží, tak i z Masarykova, a že jsme měly dostatečnou časovou rezervu, abychom se přesunuly. Následně jsme nastoupily do špatného vlaku, protože České dráhy a jejich změny nástupiště 3 minuty před odjezdem, ale to jsme naštěstí také zjistily včas. Trochu mě těšilo, že jsme nebyly samy, kdo narychlo přebíhal.

Zbytek výletu už se nesl na příjemnější vlně. Cesta rychlíkem zabere necelou hodinu (courákem hodinu a půl), přičemž trať na Děčín vede malebnou krajinou podél Vltavy a skýtá krásné výhledy.

Jestli bych něco z výletu vyzdvihla, tak to byla určitě návštěva historické Roudnice nad Labem, kde jsme během zběžné procházky objevily hned několik památek. Lobkowiczký zámek bude nejspíš cílem našeho příštího výletu, stejně jako věž Hláska, součást původního opevnění města ze 14. století. Zaujaly mě však i obyčejné, krásně zdobené domky, co jsme míjely cestou, a také množství útulných kaváren, které jsme však kvůli nutnosti stihnout dřívější vlak, aby se sestra dostala rozumně z Prahy do Brna, nestihly vyzkoušet. Roudnici si tedy nejspíše brzy zopakujeme.

Roudnice nad Labem

Prvním zastavením byla Kratochvílova rozhledna, postavená roku 1934, odkud je pěkný výhled na zámek a celé město. Dále jsme prošly novou zástavbu, pozorovaly veverky, jak se honí v korunách stromů, a napojily se na blátivou cestu polňačku, co nás dovedla až pod Říp.

Roudnice z Kratochvílovy rozhledny

Celých 455 metrů vysoký Říp má tvar kopule, zvedající se do kontrastu s okolní rovinou. Jedná se o čedičový pozůstatek vyhaslé třetihorní sopky, podobně jako nedaleké České středohoří. Říp, až donedávna nezalesněný, odedávna fungoval jako důležitý orientační bod, což se promítá i do původu jeho jména, značící prostě "horu". Etymologicky vychází z keltského (nebo snad starogermánského?) "rib", označujícího "žebro země", a identické je i se starým nordickým "rip", v překladu "hora" nebo "skála". 

Říp

Dle legendy, kterou poprvé zpracoval ve 12. století kronikář Kosmas, byla právě hora Říp místem, kde se usadili první Slované a odkud praotec Čech shlédl na "zemi zaslíbenou, zvěře a ptáků plnou, medem oplývající." Příběh dále rozvinul v 16. století Václav Hájek z Libočan, dle kterého byl praotec Čech pochován v blízké Ctiněvsi, a později Alois Jirásek ve Starých pověstech českých, odkud pochází citovaná fráze z popisu české země.

Zaujalo mě, že v latinsky psané Kosmově kronice se praotec Čech jmenoval Boemus, dle označení Čech Boemia. Faktem však zůstává, že první Slované, kteří k nám přišli v 6. století n.l., se usazovali výrazně jižněji. Okolí Řípu sice osídlené bylo již v dřívějších dobách, ovšem kmeny Germánů a Keltů. I tak však Říp zůstává důležitou součástí českých dějin a v roce 1868 zde byl dokonce vytěžen jeden ze základních kamenů Národního divadla.

Říp na ilustraci Karla Liebschera, cca 1880

Cesta k Řípu byla prakticky prázdná, až na parkovišti v obci Mnetěš se přidaly skupiny turistů, kteří dojeli autem. Zatímco většina výletu byla velmi pohodová, závěrečný stoupák na vrcholek hory nám dal dosti zabrat a cesta plná namrzlého bahna klouzala jako o život.

Byly jsme proto rády, když jsme se doploužily k Boumově turistické chatě, kde jsme neodolaly poctivé domácí polévce, klobáskám a jablečnému moštu. Posezení ve folklórní roubence, nabízející útočiště turistům už od roku 1907, přišlo vhod.

Boumova chata

Ještě více než jídlo mě však zajímala rotunda svatého Jiří a svatého Vojtěcha, stojící na nejvyšším bodu hory. Románská rotunda z počátku 12. století je jednou z nejstarších staveb v naší zemi. Vystavět ji nechal kníže Soběslav I. v upomínku vítězství bitvy u Chlumce na místě staršího dřevěného kostelíka. Zasvěcena byla původně svatému Vojtěchovi, od 16. století pak svatému Jiří, patronu Přemyslovců. Dnešní podoba se datuje do 2. poloviny 19. století, bílé omítnutí však dostala až před 10 lety. Mrzelo mě, že za naší návštěvy nebyla rotunda otevřená, a tak jsme se mohly slavnou stavbou pokochat jen zvenčí.

rotunda sv. Jiří a sv. Vojtěcha

Pak už nezbývalo než se otočit a směřovat naše kroky zpět do Roudnice. Říp je po stovky let významným českým poutním místem. Mnozí věří, že mají hora i zde vyvěrající prameny léčivou sílu. Posoudit to nemůžu, zato však vím, že pro nás byl výstup na Říp krásným výletem na zajímavé, historií nabité místo. 

A co vy, zavítali jste již na Říp?

namrzlé břečťany v roudnickém podzámčí