Pláže jižní Srí Lanky

Při naší loňské cestě po Srí Lance jsme navštívili hned tři plážové destinace: Mirissu plnou kokosových palem, poklidné Tangalle a Hiriketiyu, ráj surfařů.

Srí Lanka po celém obvodu ostrova nabízí krásné písečné pláže, které jsou zvláště mimo sezónu prakticky liduprázdné. Zatímco západ a sever země jsou vhodnější přes letní měsíce, na jižní a východní část ostrova se vyráží v zimě.

Mirissa

V Mirisse naše dovolená začínala, zamířili jsme sem rovnou z letiště. První tři dny jsme se rozhodli strávit bez přesunů a užít si trochu nicnedělání. Ubytovaní jsme byli v jednoduchém guest housu Nature House, jehož majitel nás občas popovezl na skútru a jeho žena chystala skvělé tradiční snídaně. Domek ležel jen pár minut od moře i od centra Mirissy.

Mirissa není nic než dlouhá vesnice, roztažená podél jediné silnice. Chodníky zde ještě nevynalezli, a tak cesta z jedné strany vesnice na druhou čítala mnohé uskakování před kličkujícími tuk-tuky a troubícími autobusy. Poprvé jsme byli v Asii a celé dny bychom se dokázali zabavit pozorováním opic šplhajících po kabelech, barevnými papoušky i zvědavými veverkami, poskakujícími mezi palmami. A ti místní pekaři! Jezdili od brzkého rána ve vyzpěvujících autech jako u nás kdysi Family Frost, jen na znělku Malé noční hudby.

Mirissa

Přijeli jsme mimo sezónu, a tak byly pláže prázdné a oceán rozbouřený. Lenošení jsem si hodně užívala, stejně jako vynikající koktejly, čerstvé kokosové ořechy a lassi, našlehaný jogurt s ovocem. Plavat se ale moc nedalo a surfování bylo skrze vyvěšené červené vlajky úplně bez šance. Ne že by byly vlny tak vysoké, ale ta jejich energie! Stačilo stát v moři po kolena a síla, co z té masy vody šla, člověku doslova podemlela písek pod nohama. Pokud u nás byl oceán relativně klidný, nechci vidět, jak vypadaly vlny na západním pobřeží země.

Indický oceán

Jednou za půl hodiny přišlo pár vln větších než ostatní, a ačkoliv jsem si hověla na plážovém lehátku dobrých 10 metrů od míst, kam dosahovala voda, nejednou se mi stalo, že jsem rychle zvedala ruce, abych před slanou sprchou zachránila aspoň kabelku a mojito, když už ne sebe. Srílanské poučení první - nikdy nejsi od moře tak daleko, aby tě nesmetla vlna. A když tě náhodou nezvládne promočit oceán, přijde déšť.

Mirissa

Odpoledne nám v Mirisse propršela. Když byl déšť intenzivní, chodili jsme na aromaterapeutické masáže, objevovali místní kuchyni, četli si a plánovali další cestu. Jeden den jsme vyrazili na výlet kolem Mirissy, podívat se na Secret beach, "tajnou" pláž, kterou však najdete v každém turistickém průvodci. Překrásná zátoka, o kterou jsme se dělili jen s partou toulavých psů a smečkou opic shazujících z palem kokosy. Srílanské poučení druhé - nikdy neprocházet pod palmami, po kterých skáčou opice. Kokosem dostat nechcete...

Mirissa, Secret Beach

Po večerech jsme se socializovali. V Mirisse bylo jen pár cestovatelů, kteří byli, stejně jako my, rádi za společnost. Taneční večírek na pláži, soukromá party na terase hostelu, k večeři čerstvě vylovené ryby, noční koupání v oceánu... Mirissu jsem si i přes všechen déšť, který ji doprovázel, hodně užila.

veverka indická

Inu, byl to úplný tropický ráj, když zrovna nepršelo. Zde ještě barevné loďky v kouzelném přístavu, co naprosto nekouzelně zapáchal:

Mirissa, přístav

Tangalle

O dva týdny později jsme se po náročném backpackingu srílanskou vysočinou vraceli zpátky k pobřeží užít si poslední dny na pláži. S výhledem nejstabilnějšího počasí Maťo vybral Tangalle, další z turistických letovisek na jižním pobřeží Srí Lanky, ačkoliv jsme původně plánovali pokračovat spíše na východ do Trincomalee.

Tangalle

Dvě noci jsme přespávali v roztomilém hippie domečku Lake View Cabana, postaveném na zahradě sousedící s jezerem. Zatímco jsem se ráno houpala v hamace, kolem mně se promenádovali metroví varani, kterým náš zahradní ráj taky zřejmě učaroval.

Lake View Cabana

varan bengálský

Tangalle se mi líbilo více než Mirissa. Město je kompaktnější, takže se lze při přesunům vyhnout hlavní silnici. A výborně zde vařili! Jakýkoliv podnik jsme vyzkoušeli, odcházeli jsme s nacpanými břichy.

večeře v Tangalle

Pláže mi také přišly hezčí, velký dojem ale určitě dělalo klidnější moře a počasí bez deště. Tangalle se však ukázalo být nevhodným na surfování. Dostali jsme proto tip na 10 km vzdálenou Hiriketiyu, a protože se nám za surfem nechtělo dojíždět, brzy jsme Tangalle opustili, ačkoliv bych v této oáze klidu rozhodně zvládla zůstat o pár dnů déle.

rybáři v Tangalle

Hiriketiya

Sezóna měla teprve pomalu začínat, přesto byl na Hiriketiye už na začátku listopadu problém sehnat last minute ubytování. Hiriketiya je známá surfařská pláž, ležící poblíž města Dickwella v zátoce s tvarem podkovy. Díky tomu mají zdejší vlny ideální předpoklady pro začátečnické surfování.

Hiriketiya

Pláž je plná podniků vedených Evropany, kde se sdružují pozitivní osoby, co ráno surfují, přes den se věnují freelancingu a večer paří v barech. Na jednu stranu mi místní prostředí přišlo velmi inspirující, náhodou jsme se dostali třeba i na přednášku o podnikání z pláže, na stranu druhou mi chyběla autentická Srí Lanka, na kterou jsme už byli zvyklí. Ceny jsou zde výrazně vyšší než v jiných částech země, čemuž zejména kvalita místních restaurací neodpovídala.

Přitom stačilo vyrazit na procházku směrem na Dickwellu a dostali jsme se na liduprázdné pláže s jemným pískem, pozvolným vstupem do vody... Neodolali jsme jít si zaplavat. Až když se objevili místní a zuřivě gestikulovali, ať z vody hned vylezeme, pochopili jsme, že pláže kousek za Hiriketiyou jsou prázdné proto, že je u nich plno zpětných proudů, tzv. rip currents, a jen ten den už stály dva kluky život.

Dickwella Beach

Surfovali jsme oba poprvé v životě. Chodili jsme brzy ráno, kdy byly vlny tak akorát, a na první lekce jsem měli lektora. "Paddle, paddle, up, up!" Sůl ve vlasech, vlna v zádech, pár vteřin naprosté euforie, následované pádem do zpěněné vody, ránou prknem přes hlavu a několika kotrmelci ve vlnách. Znovu a znovu.

Nejtěžší nebylo na vratkém surfu vstát, ale dopádlovat s ním dál od pláže. Kolikrát se mi stalo, že přišla větší vlna, která mě z něj smetla a odhodila o 10 metrů zpátky. Vyškrábat se zpátky nahoru na prkno, znovu pádlovat. Jsem mizerný plavec a k naprostém vyčerpání mi bohatě stačila hodina. Rychle jsem však pochopila, jak je snadné se do tohoto podivného sportu zamilovat. Ten pocit, když se člověk řítí na vlně k pláži, je nepopsatelný.

po první lekci

Po surfu pozdní snídaně, procházky, večerní lenošení a výpravy za večeří. Hiriketiya byla nakonec hezkým rozloučením se Srí Lankou, nicméně jezdit sem má smysl opravdu jen kvůli surfování. Jinak se jedná o předraženou evropsko-americkou bublinu, co má s tradiční Srí Lankou jen pramálo společného.

Hiriketiya v noci

Tolik ke srílanským plážím, které jsme navštívili. Na jihu země ale zůstaneme i v pokračování článku, ve kterém se přesuneme o 70 km západně do holandské pevnosti v Galle.

•Pevnost v Galle •
• všechny články ze Srí Lanky •