Do pražských Košířů jsem se nastěhovala před 3 lety. Čtvrť to byla více než svérázná, zdejší byt mi však přirostl k srdci.
Bydlela jsem v Praze sotva pár měsíců, když přijela na návštěvu kamarádka. Zkonstatovala, že prý je košířský byt stejně zařízený jako všechny moje předchozí, a že vlastně vypadá tak trochu jako já. Měla pravdu, já jsem totiž opravdu všechna svoje předchozí bydlení zařizovala velmi podobně. Aby byla jako já. Abych se v nich já cítila doma.
Byl to ten nejhezčí byt, ve kterém jsem doposud trávila čas. S velkými okny, vysokými stropy, dřevěnými parketami a nabílenými stěnami. Daly by se s ním dělat zázraky. Mně ale nepatřil, a tak jsem zázraky nedělala, já tam jen žila, jak nejlépe jsem uměla. Stěhovala jsem se do něj, když byl docela prázdný, a zařízení sháněla z druhé ruky, tu za láhev vína, tu za pár stovek, po inzercích a kamarádech.
Všechny ty drobnosti. Závěsy z přírodního lnu, kterými prosvítalo slunce, když jsem se po ránu rozvalovala v posteli. Ručně tkaný koberec dovezený z Maroka. Květiny, kterým se na širokých parapetech tak báječně dařilo, že z máty i bazalky mám bohatě obsypané květináče. Avokádo za necelé dva roky od naklíčení vyrostlo do takové výšky, že jsem jej při stěhování měla problém pronést dveřmi.
Spousta světla a prostoru. Police, doplněné dárky a drobnostmi z cest. Knihovna a dost místa na veškeré moje tvoření. Rohový stůl, po kterém jsem roky toužila a který sloužil jako stolek pracovní i zkrášlující. Pořádný ušák, do kterého byla radost se zavrtat s dekou, knížkou a horkým čajem.
Trvalo mi dlouho, než jsem se v Praze zabydlela. V nějakém okamžiku se to však zlomilo a já si uvědomila, že se mi bude košířský byt jen velmi těžko opouštět. Byt, kde jsem strávila hned několik lockdownů, kde jsem se naučila pracovat z domova, cvičit jógu, kde jsem milovala i se otřepávala po rozchodu, abych mohla znovu milovat. Byt, který měl krásnou atmosféru a genius loci.
Letos nadešel čas se odpoutat. Ač emoce byly rozvířené, převážily racionální argumenty a dnes už v "mé" ložnici spí někdo jiný. Snad se jim tam bude líbit stejně jako mně. Snad to krásné místo taky ocení.
Kavalírko, budeš mi chybět!
To je strašně hezký komentář/postřeh - že byt vypadá jako ty. Nejspíš to i dost vypovídá o tom, jak se ti tam muselo žít. A vážně to vypadá strašně pěkně. :) Tak ať jsou i další byty takhle krásné!
OdpovědětVymazatMoc děkuji, Vlasti. Kéž by bylo v každém bytě tolik volného prostoru! :)
VymazatMoc hezky a citlivě popsáno, ta nostalgie z tvých řádků přímo dýchá. Jakožto člověk, který zakořeňuje jen pomalu a špatně snáší téměř jakékoli změny, ti, myslím, naprosto rozumím. A nejen to - pět let jsem bydlela o pouhou jednu tramvajovou zastávku vedle a opravdu jsem to tam milovala :-) A smekám před překrásným interiérem. Hned bych měla chuť zajít na návštěvu :-)
OdpovědětVymazatDěkuji, Maruško! Já mám změny a cestování velmi ráda, ale potřebuji se vracet domů, do zázemí své bezpečné nory. Stěhování proto byla všechna náročná, ale teď obzvlášť, když jsem se stěhovala do provizorního s vědomím, že mě to za pár měsíců čeká znovu. Jenže tak už to holt v životě někdy chodí. :)
VymazatKošíře jsou zvláštní čtvrť. Na jednu stranu ošklivá, protože začouzená Plzeňská, na stranu druhou jsem to tam měla vlastně moc ráda. Na Kotlářce jsem do minulého týdne na jedné z benzínek parkovala auto. :D
Byl to Boudic moc hezký byt! Hezký a světlý - mám ráda světlo v interiéru. Jsem ráda, že jsem měla tu čest ten byt poznat i já :-). Každá nová etapa je ale krásná a každé nové zařizování nového doma je skvělé! Navíc, pokud se to zařizuje v páru je to o to lepší. Já jsem svůj současný byt zařizovala sama a strašně moc se těším, jak dům budu zařizovat s drahým a budem ho zařizovat spolu a od základů podle sebe. Mám ráda, když z bytu sálá to, kdo v něm bydlí. Úplně profo nefandím bytovým designerům, který byt zařizují za tebe. Ano, umí to skvěle vyladit do posledního detailu, ale pokud koukám na nějaké takové fotky, tak jsou to boží fotky na Instagram, ale není v tom to "Já, tohleto jsem já a tohleto jsme my." Na tvém bytě bylo právě to tvé já :-).
OdpovědětVymazatKájo, děkuju. Doufám, že mě zařizování bude čekat za pár měsíců, přesně jak píšeš - společně a od základů, tentokrát už ve dvou. Zatím bydlíme v provizorním, což sice není ideální, ale jsem vděčná, že můžeme být spolu a něco ušetřit :).
VymazatTaké moc nerozumím lidem, co si nechají kompletně zařídit byt od designérů. Připadala bych si, že bydlím na hotelu... Ale každý má toto nejspíš postavené jinak, protože znám i plno takových, kterým naopak vyhovuje, že nemusí nic řešit.
K tomu životu v provizoriu. Mamka vždy hrozně ráda vzpomíná, když se přestěhovali s tátou do baráku, my s bráchou byli malí. Potřebovalo tam toho ještě hodně dodělat a bylo to velké provizorium, ale ona na to vzpomíná, jako na nejhezčí dobu, kterou zažila, že sice nebylo nic, ale bylo všechno a užívali si každej den v novém, co jim patřilo. Mě naopak děsí, že budem bydlet v domě, který nebude hned podle mých představ, protože já už ho mám ve svých očích doladěný snad do posledního detailu s novým nábytkem :-D
VymazatTo je moc hezké, Káji! Že nebylo nic, a přesto bylo vlastně všechno... Asi je to opravdu třeba tak nějak brát. :)
VymazatMěla jsi hezký byt, takže se nedivím, že odcházíš s nostalgií. Ať se ti v tom dalším bydlí stejně dobře. A až budeš mít adresu na schránce - napiš, pošlu čaje :), co jsem tu pro tebe dala stranou.
OdpovědětVymazatMoc děkuji, Stáni! Na tu schránku pořád zapomínám. :D
VymazatBoudicko, útulný, prostorný byteček...Byl to kus života, viď. A teď bude další, nový začátek a nový byt. Tak ať si z něj vytvoříš zase domov, kam se budeš ráda vracet a budeš tam šťastná. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Lenko, moc děkuji. Čeká nás teď shánění "finálního" bydlení a trochu mě to děsí, zároveň se však moc těším, až si budeme moci zařídit vše podle nás.
VymazatMoc se mi líbí, jak jsi to měla zařízené a věřím, že tohle bydlení zůstane nadlouho v tvých vzpomínkách :) Ať se ti (vám) v novém bydlí minimálně stejně dobře!
OdpovědětVymazatMoc děkujeme, Teri! :)
VymazatJak já ti rozumím! Můj drahý mi teď opakuje, domov jsou lidé, ne prostor mezi stěnami, a i když mu dávám za pravdu, přece jen mezi některými stěnami ty lidi vidm radši. :-)
OdpovědětVymazatTen byt vypadá opravdu nádherně i na fotkách, co pak v reálu. Toho světla! A naopak žádné hromady věcí a serepetiček... ale jak říkáš, byt se podobá majiteli, takže i ten příští bude určitě krásný a skvělý. :-) Moc držím palce na další štace!
Tlapko, velmi děkuji a nápodobně přeji hodně štěstí při stěhování.
VymazatPS: Hromady věcí byly jen rafinovaně poschovávány do velkých skříní. :)
To křeslo, to je nádherné! A celý byt je moc pěkný. Věřím, že zařizování vlastního bude pro tebe jenom radost ;)
OdpovědětVymazatKřeslo se mnou putovalo i na další štaci. Ta největší nás ale zatím ještě čeká. Děkuji, Eithné!
VymazatByt vypadal moc pěkně, povedl se ti :)
OdpovědětVymazatA jak se říká, něco končí a něco nového začíná :)
Díky, je tomu tak. :)
VymazatByl moc pěkný.
OdpovědětVymazatTak ať se v novém bydlí minimálně stejně dobře.
Děkuji, Kájo!
VymazatJe to krásný byt a máš pravdu, že z něj přímo dýchá tvoje osobnost, ani se nedivím, že se ti tam tolik líbilo. Škoda, že jsem ho neviděla osobně. :( Každopádně přeji, ať se ti v novém domově daří a ať jsi v něm co nejšťastnější. :)
OdpovědětVymazatMoc děkuji, Vendy! Snad se i ty máš fajn. :)
VymazatTohle Ikea křeslo je nejlepší :- )) Rozumím tomu, jak má člověk nějaký specifický pouto k místu, kde strávil lockdown, já už budu opouštět druhej takovej byt :- ) Snad se ti bude líbit v provizorním i tom dalším bydlení :- )
OdpovědětVymazatJá jsem byt měla moc ráda ještě před lockdownem, ale je pravda, že během něj jsem tam trávila času podstatně více. Díky moc, Danielko! :)
Vymazat