Srí Lanka: Polonnaruwa a safari

Historické vykopávky v bývalém královském městě Polonnaruwě a ranní safari v národním parku Kaudulla.

Jestli jsem po něčem před cestou na Srí Lanku toužila, tak to byly památky, čajové plantáže a sloni. Všeho jmenovaného jsem se dočkala v bohaté míře. Těší mě, že se mi podařilo dopsat závěrečný díl ze Srí Lanky, načrtnutý do cestovního deníku už v listopadu 2019. Ty tři týdny na cestách vydaly na pěkných pár článků!

Poslední část cestopisu strávíme v centrální provincii. Do Polonnaruwy jsme dojeli linkovým autobusem z Dambully. Cesta byla náročná, neb na zadním šestisedadle (!) autobusu jsem se tísnila nejen se dvěma velkými krosnami, ale i pěti Srílančany. Narychlo sehnané ubytování také nepotěšilo. Zatímco Booking sliboval apartmán s vířivkou a klimatizací, ve skutečnosti nás čekal zatuchlý pokojík se studenou vodou a chabým větrákem. Aspoň, že se mi paní domácí podařilo udat oblečení na vyprání.

Polonnaruwa byla založena v 11. století jako královské město poté, co selhal obranný potenciál Anuradhapury. Nové hlavní město prosperovalo a po následujících 200 let zde vznikalo velké množství paláců, zahrad a chrámů. Ani Polonnaruwa však neměla příliš strategickou polohu, a tak se centrum sinhálské říše roku 1215 přesunulo do Kandy.

Stavby v opuštěné Polonnaruwě zarostly džunglí, což je zřejmě zachránilo od rozebrání na stavební materiál, když byla Polonnaruwa osídlena podruhé a vzniklo tzv. "nové město", kde se dnes nachází množství ubytovacích kapacit, jinak je to však městečko dosti nezajímavé. Stará Polonnaruwa, ležící coby kamenem dohodil od nové zástavby, se po svém znovuvzkříšení stala rozsáhlým archeologickým nalezištěm, připomínajícím Forum Romanum s exotickými asijskými prvky. Tvoří východní cíp tzv. kulturního trojúhelníku, o kterém jsem se již zmiňovala v předchozích článcích, a od roku 1982 je zapsána na seznamu památek UNESCO. 

Polonnaruwa - Vatadage Temple

Vstupné do komplexu je drahé. V roce 2019 činilo pro cizince 25 USD za osobu a řadí se tak mezi několik památek se speciálním "turistickým" tarifem. U pokladny se nachází malé muzeum s nalezenými artefakty a modelem města, odkud se pokračuje přímo k vykopávkám. 

Vzhledem k tomu, jak je památková zóna rozsáhlá, hodí se půjčení kola nebo skútru, případně si domluvit tuk-tukáře. Půjčoven je všude po novém městě velké množství a kola lze jednoduše provést dovnitř komplexu s památkami. Prvních pár minut jsem si myslela, že z retro bicyklu musím spadnout do příkopu, ale rychle se to poddalo a po všech těch pěších túrách byl cyklovýlet příjemným zpestřením. Projít pěšky během jediného dne celou Polonnaruwu není možné - i na kolech jsme zde strávili 8 hodin. Ta nejkrásnější místa se nacházejí až na nejvzdálenějším konci (kde je další vstup, jak jsem zpětně zjistila, ale nelze tam koupit lístky).

Polonnaruwou jedině na kole!

Polonnaruwa byla kouzelná. Postupovali jsme od památek u obou vchodů, kde se srocovaly davy turistů, až k liduprázdným stavbám uprostřed džungle, kam se návštěvníci bez kola či skútru nedostali a které dýchaly nepopsatelnou energií dávných časů. Nádrže na vodu, co připomínaly římské lázně, zdobené stupňovité pyramidy, domky mnichů a běžných obyvatel, sochy, chrámy rozličných tvarů. 

socha lva a pyramida Satmahal Prasada

Byla to místa, kde opojně voněly stromy, jejichž kořeny obtáčely prastaré kmeny a z korun na nás zvědavě pokukovaly opice, kde šveholili ptáci a hlouběji v porostu se mezi rozvalinami chrámů popásaly laně s mladými, kolem kterých kroužil jelen s obrovským parožím. Projížděli jsme prašnou lesní cestou a já měla dojem, že jsem se propadla do kouzelného lesa z pohádky o princezně Mononoke. Bylo dusno, kola vrzala a nabalený oběd jsme rozdali toulavým štěňatům, přesto však na projížďku starou Polonnaruwou vzpomínám jako na téměř nadpozemský zážitek. 

lotosové jezírko

Nejvíce mě nadchl 55 metrů vysoký chrám ve tvaru kopule se špičkou na vrcholku zvaný Rankot Vihara. Ano, ta malá dvířka jsou vysoká jako člověk! Kolem chrámu se vyhřívali velcí leguáni, občas nás přišel pozdravit některý z toulavých psů a dostali jsme požehnání od mnicha.

Z historického hlediska jsou velmi ceněné i obří sochy Buddhy vytesané do žulové skalní stěny v jeskynním chrámu Gal Vihara. Mistrovské dílo sinhálského sochařství! Většina památek v Polonnaruwě je posvátných, a tak jsou nutná nejen zakrytá ramena a kolena, ale také vyzuté boty. V teplých dnech doporučuji přibalit chrámové ponožky - měla jsem bez nich šlapky pořádně popálené od rozžhavených kamenů a písku.

dagoba Rankot Vihara a socha Buddhy Gal Vihara

Navečer po pořádném jídle a poté, co jsem po celém dni na kole odpadla, se Maťovi podařil domluvit další highlight dovolené - opravdové safari. Následující ráno jsme vstávali ve 4:30, abychom se ještě před šestou dostali do 35 km vzdáleného národního parku Kaudulla. Bez předem domluveného skútru bychom byli bez šance, ale naštěstí na nás ráno čekal přistavený i se dvěma helmami. 

Tak moc jsem si přála vidět slony! Na celé Srí Lance žije zhruba 60.000 slonů cejlonských (poddruh slona indického), převážná většina pak v národních parcích Udawalawe, Yala a Minneriya. Je hned několik cest, jak si slony užít. Zajet na safari, navštívit některý ze sloních parků, kde je možné na cvičených slonech jezdit, nebo zvolit návštěvu "sloního sirotčince", což jsou organizace, které se starají o zraněné slony a opuštěná mláďata. Vzhledem k tomu, že výcvik slonů je surový a neetický, o druhém jmenovaném jsem vůbec nepřemýšlela. Sloní sirotčince jsou na tom o něco lépe, ale dle referencí v nich sloni mají málo prostoru, na návštěvníky nejsou příliš zvědaví a k týrání často dochází i zde. Na safari si slony nepohladíte, ani nebudete mít jistotu, že je opravdu uvidíte. Možná i proto je však zážitek na celý život, když se tyto nádherné obry podaří potkat ve svém přirozeném prostředí. Spokojené, neohrožené, nádherné. A co teprve, když přijde celé stádo! 

NP Kaudulla

Polonnaruwa leží jen kousek od národního parku Minneriya, ale kvůli sloní migraci nás průvodci odkázali na vzdálenější, menší a takřka neznámý národní park Kaudulla. U vjezdu už na nás čekal připravený džíp, které byly ten den v celém parku jen dva. Průvodce doporučoval spíše večerní safari, kdy se celá stáda stahují k napajedlu, ale z časových důvodů jsme se nakonec domluvili na časné ranní variantě. Soukromé safari vyšlo na 6200 Rs. za vstup do národního parku a 3000 Rs. za auto s řidičem, dohromady tak kolem 1000 Kč za oba. 

NP Kaudulla

Džíp nadskakoval a já jsem si připadala jako na horské dráze, což bylo vtipné přesně do okamžiku, než jsem se poprvé praštila do hlavy o kovové obložení. Cesta byla po deštích předchozích týdnů extrémně rozbahněná, až jsme v jedné chvíli s celým džípem uvízli v bahnitém korytě. Naštěstí druhý džíp zrovna projížděl okolo a podařilo se mu nás na laně vytáhnout. O zábavné zážitky opravdu na Srí Lance nebyla nouze!

Příroda se teprve probouzela, louky a jezero byly zahalené mlžným oparem. Volavky, čápi, liška, kroužící orel, obrovské stádo vodních buvolů... a konečně první slon! Neměli jsme štěstí na samice se slůňaty, které jsme zahlédli jen z dálky. Podařilo se nám ale dostat blíže ke dvěma samcům, kteří mimo období páření žijí samotářsky. Jeden mladý samec přišel regulérně zapózovat, srandovně se krmil a nakonec se rozhodl spustit svoji pátou nohu a pořádně se nám s ní předvést. :)

Slony jsme pak spatřili na více místech i přímo ze silnice, když jsme odpoledne a večer přejížděli skrze centrální provincii směrem na jih Srí Lanky, ale takhle zblízka a v divoké přírodě to byl krásný zážitek.  

 

NP Kaudulla

A sloním safari celý cestovatelský cyklus zakončíme. Z Polonnaruwy jsme se přesunuli na jižní pláže, o kterých jsem psala v prvních článcích série. Srí Lanka byla dechberoucí ve svojí diverzitě a i po roce a půl na ni často vzpomínám. Kolik tak naplňujících cest plných poznání ještě zažijeme?

Související články:

Předchází: Magická Dambulla
Všechny články ze Srí Lanky