Svůj první literární deník jsem začala vést po nástupu na víceleté gymnázium v roce 2008. Jednalo se o iniciativu vyučující a také součást známky z češtiny. Tenhle kreativnější typ úkolů, kde bylo možné popustit uzdu fantazii, mě vždycky bavil, stejně jako čtení samotné. Požadavek na alespoň tři zapsané knihy za čtvrtletí jsem hravě dokázala splnit během dvou týdnů. V literárním deníku jsem se rozhodla pokračovat i poté, co jej nikdo na kontrolu dávno nevyžadoval. V současnosti sepisuji čtvrtý tlustý blok, který mapuje vše, co jsem za posledních 13 let přečetla.
 |
| čtenářský deník z roku 2008 |
Občas se mi stane, že u knihy, která mě během četby až tak nebavila, přijde silný závěr, který celkové vnímání přetočí vzhůru nohama. Jiné knihy jsou naopak čtivé, dějově odsejpají, ale při tvorbě zápisu zjistím, že mi nic nepředaly a mimo řemeslné zpracování není důvod se k nim vracet. Čtenářský deník dává prostor vytvořit kritický náhled. Chceme-li hodnotit, věcnější vždy budeme v psané formě než jen v myšlenkách.
Čtenářský deník také umožňuje se k přečteným knihám kdykoliv vrátit. Vzpomínám na několik knížek z knihovny, které jsem zhltala snad ještě v předpubertálním věku, později jsem si je chtěla půjčit znovu a dodnes v hlavě nesu útržky děje, které však na opětovné dohledání knih nestačí. Od momentu, co si knížky poctivě zapisuji, toto řešit nemusím. Zápisy v papírovém deníku mi navíc slouží i jako podklady pro následné články zde na blogu, které sepisuji až se zpožděním.
Zajímavé je také srovnání, jak knihy hodnotím při opakovaném čtení. Většinou je od sebe dělí dlouhé roky, a pak do čtenářského deníku dělám nový zápis i v případě, že se kniha opakuje. Zatímco na první čtení si více užívám děj, u následných se více soustředím na hraní s jazykem, symboliku a drobné detaily.
 |
| Lolita, hodnocení rok 2012 vs. 2020 |
Jak do čtenářského deníku zapisovat?
Osobně se stále držím vzoru, který jsem si osvojila na střední: základní informace o knize a čteném vydání, lehké načrtnutí tématu knihy a moje zhodnocení, na závěr pak opsání několika málo vět, které se mi zalíbily. Stejným způsobem, jen bez ukázek, hodnotím i audioknihy. Odborné knížky vynechávám, ale naopak do čtenářského deníku vepisuji i některé kulturní akce, zejména návštěvy divadel, galerií a výstav. Zatímco ke knihám lepím vytištěný obrázek čteného vydání, u kultury přidávám vstupenky. Současný zelený blok s mechovým obalem a gumičkou jsem si dovezla z dovolené ve Skotsku, předtím jsem používala Pigna nature sešity.
Zajímavá je možnost vést čtenářský deník online na některé z knižních databází formou veřejných hodnocení. V českém prostředí jsou nejrozšířenější Databazeknih.cz a CBDB.cz. Když druhá zmiňovaná stránka začínala, přispívala jsem i já a pomáhala s nahráváním knížek, které v databázi chyběly. V současnosti nové příspěvky nepřidávám, ráda však čerpám z hodnocení ostatních inspiraci k vlastnímu shrnutí.
Další možností jsou pak knižní blogy. V době, kdy jsem začínala se čtenářským deníkem, jsem taky jeden vedla. Po pár měsících mi však došlo, že obsluhu více blogů nemůžu stíhat, a přečtené knihy jsem proto přesunula do kompaktnějšího formátu článků nazvaných Čtenářský deník, se kterými pokračuji i zde na Bloggeru.
 |
| čtyři čtenářské deníky pospolu |
Psaní čtenářského deníku hodnotím velmi pozitivně. Někdy se až těším, až bude kniha dočtená a já o ní budu moct vytvořit zápis. Nestíhám číst taková kvanta knih, aby mě psaní čtenářského deníku omezovalo od dalšího čtení, a možnost sednout si nad čistou stránku sešitu s plnicím perem v ruce je pro mě krásným úprkem ze světa technologií.
Jak jste na tom vy? Spoléháte jen na svoji paměť, nebo si přečtené knihy sepisujete? A pokud ano, volíte klasickou, nebo elektronickou metodu?
Veľmi zaujímavý nápad, nad ktorým som nikdy veľmi nepremýšľala :)
OdpovědětVymazatPetra z FRENCHSTYLE | Sleduj ma aj na Instagrame ♥
Vida, pro mě je to něco už zcela automatického, že když dočtu knížku, jdu si ji zapsat do sešitu. :)
VymazatJá si čtenářský deník nikdy nepsala,ale co mám blog, tak přidávám články o přečtených knihách na něj. A souhlasím s tebou, že někdy si člověk až zpětně uvědomí, že kniha, kterou při čtení hltal, se mu vlastně moc nezachytila v pamětí (což se při typu knížek, které čtu - detektivky a thrillery - stává docela často) a naopak u některé knížky překvapivě dojem doznívá i delší dobu po dočtení.
OdpovědětVymazatAno, přesně tak. Kolikrát si říkám, že s odstupem času knihu hodnotím úplně jinak než během čtení nebo těsně po dočtení.
VymazatBoudicko, zdravím. Já si přečtené knihy nezapisuju, ale líbilo by se mi to.... Na základce i na gymplu mě to moc bavilo a mám čtenářské deníky pořád schované. Mimo knih jsem si tam zapisovala i návštěvy divadel a koncertů. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Ano, ty si také zapisuji ráda. Zvlášť u divadelních her se dokážu i dost rozepsat. :)
VymazatLenko, děkuji za návštěvu a ať se daří!
To jsem ráda, že nejsem jediný takový "exot". :)
OdpovědětVymazatHehe, to je moc hezky řečeno. :D
VymazatZkoušela jsem, snažila jsem se, nešlo to. Cokoli, co má v názvu "deník" u mě vždycky dopadlo velikým fiaskem :-) Obdivuji všechny, kteří si kdy v zásadě jakýkoli deník vydrželi psát, i když to zrovna nebylo zadané a kontrolované shora. A ještě takhle pečlivě! Mimochodem máš přesně takový rukopis, jaký jsem si u tebe představovala. Elegantní, ladný, velmi úhledný a prostě krásný :-)
OdpovědětVymazatJee, děkuji, to je milé. :) Myslím, že psaní musí bavit, jinak to nelze udržet. Já nezvládám psaní klasického deníku, zkoušela jsem i "deník vděčnosti" a nešlo to. Naopak tvoření diářů, cestovních nebo čtenářských deníků, to mě baví velice.
VymazatTyjo čtenářský deník jsem musela psát jen jednou na gymplu a učitel mi dal za 5, protože moje recenze na knihu nebyla pozitivní, takže od té doby už mě nenapadlo si ho psát. Ale pro zaznamenávání knih používám aplikaci booxy a vyhovuje mi :)
OdpovědětVymazatTo je dost smutné, takhle děcku znechutit jakékoliv snažení. :(
VymazatKoukám na Booxy, že pochází z dílny CBDB. Skvělý tip! Snad se nebudeš zlobit, když jej doplním i do článku? Vůbec jsem o podobné aplikaci neměla tušení.
My sme mali čítateľské denníky povinné na škole a teraz deti ltt že knihy chytia do ruky. Ako môj najstarší miluje čítanie ale druhý absolútne. Keď nemusí čítať veci do školy tak mu kniha leží na stole aj mesiac.
OdpovědětVymazatNOVÝ ČLÁNOK- AKO TO ZVLÁDAM S 5 DEŤMI A BEZ CHLAPA? AKO TO ZVLÁDATE VY S CHLAPMI DOMA?
Na střední bylo pravidlo, že alespoň jedna kniha/časopis/kulturní událost měsíčně. Výběr ale zůstával na nás, takže kdo číst nechtěl, tak si vybíral tenké knížky nebo více chodil na koncerty. Já na gymplu četla hodně, tak jsem zvládla i tlusté bichle od klasiků, ale nebylo to pravidlem. Tohle volnější motivace mi přijde rozumná, žádná povinná četba. I na maturitu jsme si mohli knihy víceméně vybrat sami (zadaný jsme měli jen klíč k výběru dle období), takže jsem zužitkovala načtené knihy i tam :D. Třeba moji mladší sestru čtení ale naopak nechytlo, i když jsme měly stejnou výchovu a výchozí podmínky. Baví ji jiné věci.
VymazatJá od začátku elektronicky (školní deníky z donucení nepočítám, to jsem vůbec nechápal proč - na mě to bylo moc brzo). Nejdřív tabulka v excelu s jednovětným zhodnocením, později databáze, no a od začátku blogování jedině blog.
OdpovědětVymazatK vypsaným důvodům proč knihy zhodnotit nemám co dodat, jsou zcela vyčerpávající a přesně zachycené.
I když málokdy zanechám zmínku, Tvoje recenze čtu moc ráda, Wu. Oceňuji multižánrovost i schopnost vystihnout to nejpodstatnější. Děkuji za komentář!
VymazatZajímavý nápad, naposledy jsem si deníky psala na základce:)
OdpovědětVymazatMně to přijde super a co čtu komentáře, sešlo se nás tu více, co zapisují! :)
VymazatJá si píšu čtenářský seznam, kde sem tam připíšu i myšlenku, o mě zaujme :) Psát celý deník by se mi v současnosti už nechtělo. Ale nápad je to hezký :)
OdpovědětVymazatJá stále píšu i díky tomu, že toho nepřečtu moc :D. Kdybych měla dvě tři knihy týdně, asi by to nešlo udržet.
VymazatAle může to mít i negativum. Já jsem typ člověka, který když začne dělat něco, co se má opakovat nebo mít pokračování, tak s tím nedokáže seknout, i když ho to třeba přestane bavit, a stane se z toho povinnost uvalená jím samotným a udržovaná jenom nutkavou potřebou ji udržovat. Například když rozkoukám seriál, musím vidět všech jeho sedm řad, i když už po druhé na to nadávám a otravuje mě u toho sedět, protože když bych se dívat přestala, budu mít šílenou nutkavou potřebu "dokončit úkol" a "odškrtat všechna políčka". Takže teď nedokážu, jak píšeš knihu uzavřít, dokud o ní nenapíšu článek na blog, nedokážu ji do té doby odložit, vrátit, smazat, nechat jít, a mně se do toho nikdy nechce, takže toho ve výsledku přečtu mnohem méně, než bych ráda, abych o tom nemusela psát :D Což je čistě otravný problém psychiky, ale mám to tak :D Vidím i ten rozdíl kolik a jak rychle jsem toho přečetla, než jsem začala dělat "recenze" a kolik toho přečtu teď. Takže čtenářský deník ano, ale nepropadněte tomu, pokud k tomu máte tendence! :D
OdpovědětVymazatTohle dobře znám! Dnes už teda umím své "koníčky", co mi přerostly přes hlavu, lépe pouštět, ale musela jsem se to naučit. A shrnutí někdy píšu jen krátká, však to nemusí být žádný epos.
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatKrásné téma!
OdpovědětVymazatPro mě jsi vystihla motivaci pro čtenářský deník velice přesně. Přidal bych asi ještě dva další důvody:
-Zformulovat názor na knihu je i myšlenkové a formulační cvičení.
- Poslední důvod se vztahuje k tomu, mít čtenářský deník veřejně jako blog. Když má člověk rád knihy, tak by se o nich rád pobavil se známými. Tak jako to funguje třeba u filmů nebo u videoher. Ale u knih je problém, že málokdy se potkám s lidmi, které zaujala stejná kniha. U filmů to je snadné - hlavní filmy celkem pořád ještě zná přinejmenším pár lidí u stolu, to samé u videoher. Ale u knih je skoro vyloučeno si s někým o tom pokecat a většinu lidí nebaví poslouchat, co si o nějaké knize myslím já. Blog je ideální řešení, jak celá léta udržovat dialog s těmi pár lidmi, které můj názor zajímá. Když se pak vidíme, tak mohou zareagovat, pokud je něco zaujalo.
Jarmiku, jsem ráda, že téma zaujalo. Úplně souhlasím a děkuji za doplnění. Zrovna včera jsme to řešily s kamarádkou u čaje, že je fajn mít přehled, co druhá čte, a pak jen naživo nasdílet dojmy.
VymazatJá jsem si nikdy čtenářský deník nepsala a nejspíš ani psát nebudu. Jen když si to přestavím, pociťuju až jakousi úzkost. Nikdy jsem neměla ráda rozebírání knih v rámci literatury a čtenářský deník je něco, co s tím mám asi až moc spojeného, i když jsem ho nikdy psát nedokázala. Knížky čtu ráda, píšu o nich i na blogu, ale nevytvářím nějaké dlouhé rozbory.. Sice by se to možná dalo považovat za nějakou formu čtenářského deníku, ale cítím v tom mnohem více svobody, což mi sedí více :)
OdpovědětVymazatAnother Dominika
Hlavní je, že čtení baví, deník nedeník. A ty navíc eviduješ přečtené knížky na blogu. :)
VymazatJá je psala na ZŠ a SŠ, pak už ne, i když jsem se pokoušela, tak nestíhám, takže si knihy jen "hážu" do seznamu přečtených na databázi knih :)
OdpovědětVymazatSmileThess
Databáze je fajn řešení, jak mít přehled, co člověk přečetl, ale přitom se nezdržovat s obsáhlými rozbory.
VymazatČtenářský deník je skvělý nástroj, vedla jsem si je v proběhu času různými způsoby. Mám za sebou tabulky v excelu, Databázi knih, blog i ty sešity. :-D Bohužel po nástupu na výšku, kde knihy přibyly v takovém množství, že jsem je degradovala na jednotlivé položky, jsem se musela omezit na pouhé výpisky ve wordu. Bylo to prostě nejrychlejší a nejpřehlednější. Aktuálně bohužel nečtu vůbec, ale až se k tomu vrátím, ráda bych si deník v nějaké stručné podobě zase vedla. Přesně jak píšeš, je skvělé moci dohledat knihu, ke které se chceš vrátit. :)
OdpovědětVymazatTaké myslím! Děkuji za sdílení zkušenosti. Já si schválně vybírala obor, který obnášel jen čtení odborných článků, takže láska k beletrii zůstala a ačkoliv už nečtu tolik jako dříve, pořád to na těch 15-20 knih ročně vyjde. Na psaní zápisů ideální, ve větším množství už bych se taky cukala. :)
Vymazat