Jednou potkanář, navždy potkanář. Za šest let chovatelství mi pod rukou prošlo sedm potkaních holek a jak jen to bude možné, ráda bych se k potkanům zase vrátila. Před pár měsíci přebrala štafetu sestra, tak k ní zatím chodím její potkaní kluky mazlit a hlídat. Proč si pořídit potkany a jak je možné, že můžou být tak skvělými kamarády?
Potkani jsou nenároční
Potkani jsou ideální zvířátka pro starší děti a pro lidi, co si pořizují první zvíře. Moc toho totiž nepotřebují. Větší klec a každý den možnost proběhnout se venku, občasné podrbání, na jídlo něco zrní a zbytky od oběda. Biorytmus mají přizpůsobivý a moje myšky byly zvyklé i na časté přesuny autem v přepravce.
Potkani jsou společenští
Na rozdíl od křečků nebo králíků vyžadují potkani společnost, a proto se chovají vždy alespoň dva jedinci stejného pohlaví pohromadě. Mají vyvinutý smysl pro společenskou hierarchii a vnímají spoustu emocí - radost, zvědavost, vděčnost, ale dokáží se i nazlobit nebo trucovat. Většinu času jsou to však přátelsky naladěná stvoření.
Díky tomu jsou potkani úžasně sociabilní i vůči lidem. Rádi si hrají, nechávají se drbat, interagují na hry, mazlí se. Čím více potkanů, tím více lásky. :)
 |
| Brema foto |
Každý potkan je jiný
Ačkoliv výše zmíněné povahové rysy zůstávají napříč celým potkaním spektrem, každý potkánek má jinou osobnost. Zažila jsem myšky mateřsky pečující, schopné desítky minut čistit ostatní obyvatelky klece, myšky hravé, které bavilo běhat přes překážky, myšky klidné, zajímající se jen o dobré jídlo a drbání, i nebojácné turbomyši, které hned po otevření klece pádily očmuchat celý byt, načež jsem je vytahovala z panelákových stupaček i ze zásob potravin ve špajze.
Holčičky bývají zpravidla aktivnější než kluci, neplatí to však 100%. Co sleduji sestřiny kluky, mladí potkani dokážou být velmi akční bez ohledu na pohlaví. Rozdíly se projevují spíše až v pozdějším věku.
Potkani jsou chytří
Kdysi jsem četla, že s inteligencí je na tom potkan skoro jako malý pes. Nemůžu než souhlasit! Potkanky se snadno naučily přijít na zamlaskání, byly čistotné, často jsem s nimi hrála na schovku nebo na honěnou. Lze je vycvičit třeba i na potkaní agility. Díky jejich inteligenci je s nimi zábava, neustále totiž vymýšlí nějaké rošťárny.
Potkani žijí krátce
I když jsem měla i potkanku, co překonala hranici 3,5 roku, v zajetí se potkani dožívají běžně jen kolem 2 let. U samiček jsou časté nádory na mléčných žlázách a další degenerativní onemocnění. Odchody za duhový most byly náročné, potkaní kamarádi mě však naučili tolik o životě a smrti, že jsem jim to neměla za zlé. Člověk si s nimi užívá každý den, když ví, že chlupatí parťáci nebudou na světě věčně.
Pro rodiče, co se rozhodují, zda pořídit dítěti zvíře, nebo pro ty z nás, kteří netuší, kam je osud zavane, může být krátký věk dožití paradoxně výhodou. S potkany se neuvážete na 10-15 let jako u psa nebo kočky.
Co před pořízením potkanů zvážit?
(sepisuji pro úplnost, ať zde nemáme jen samá pozitiva)
- Jsem ochotný si na potkánky počkat? Potkany kupujte přes oficiální chovatelskou stanici (seznam zde), kde začátečníkům s chovem poradí. Nepořizujte potkany ve zverimexech! Tato zvířata bývají více nemocná, samice jsou často nakryté. Alternativou může být adopce; pět mých holčiček ze sedmi bylo adoptovaných.
- Netrpím na alergie? Ideálně se s potkany nezávazně seznamte u někoho, kdo zvířátka má. Potkaní alergeny jsou bohužel dost silné. Zvyknout si také bude nutné na specifický pach, který je výraznější u samců.
- Budu mít na potkany čas a chuť se o ně starat? Potřebují každý den proběhnout, nažrat, pomazlit se. Klec se taky nevyčistí sama.
- Jsem ochotný platit za veterinu? Jediná návštěva často vyjde na více, než jaká byla pořizovací cena potkana. Bohužel i potkani můžou onemocnět nebo si ublížit.
 |
| rok 2015 |
Všechna myšovitá zvířata se mi vždycky moc líbila a potkani nejsou (navzdory své nevalné pověsti) žádnou výjimkou. Zní to, že jsou jako mazlíčci daleko vhodnější než křečci nebo obyčejné myšky, u kterých tedy interakce s člověkem není nic moc. To se hodí vědět. A na těch posledních fotkách vypadáš jako hotová myší královna :-)
OdpovědětVymazatDěkuji, Maruško! Křečky jsem doma měli dříve a s potkany je to o něčem úplně jiném. Naopak králíky ani morčata jsem nechovala, tak tam nevím, zda mám dostatečné srovnání.
VymazatJestli ale uvažuješ o nějakém hlodavci, můžu potkánky jen doporučit. Myši sice taky interagují dost, ale už jen kvůli té velikosti - myšku bych po pokoji volně nepustila, protože bych se bála, že zmizí a už ji nikdy nenajdu.
Všechny tyhle myšovitý čumáčky zbožňuju! Když jsem byla malá, měli jsme doma křečka, od tý doby už se u nás žádné zvířátko neobjevilo. Byly to s ním fajn časy, pamatuju, jak jsem mu pořád stavěla kdejaké prolízačky z lega :D
OdpovědětVymazatA momentálně jsem zamilovaná do horských syslů (marmotů), toho teda doma mít asi nikdy nebudu, leda bych bydlela někde na alpské louce a měla je na zahradě :D
Marmoti jsou skvělí! V živé přírodě jsem je tedy ještě nepotkala. Křečky jsme měli doma taky, ale nebyli příliš kamarádští a většinu času trávili zalezlí v domečku.
VymazatJá naopak tyhle zlatíčka miluju! Táta jich měl několik, takže vím, jak úžasní mohou být a jak se mazlí.
OdpovědětVymazatMorčátka jsou pro mě teda stále číslo jedna, ale mám ráda snad všechny zvířátka. Je škoda, že tolik lidí v nich vidí zvířata od popelnic, protože tomu tak vůbec není.
Články s tvojí morčinkou mám moc ráda, Baru. Věřím, že i morčátko může být super společník. Je to s nimi asi podobné jako s potkánky, že?
VymazatDíky za zajimavé nahlédnutí do světa s potkany :)
OdpovědětVymazatRádo se stalo, Stáni! :)
VymazatMMCh - furt tu pro tebe mám ty čaje :). Pošli adresu a já je pošlu :)
VymazatZajímavé čtení. Že jsou potkani inteligentní jsem věděla, ale dozvěděla jsem se i něco nového :)
OdpovědětVymazatTo jsem ráda. Děkuji, Teri!
VymazatMyši mě nikdy nelákaly, nejmenší zvíře, které jsem chtěla, je králík.
OdpovědětVymazatAle ne že bych měla něco proti, když mám možnost, ráda potkany, křečky atd. pozoruju nebo se s nimi mazlím.
Na psa ovšem nemají. :)
Já na kočku nebo psa neměla prostory, tak jsem začala s potkany a zjistila, že jsou hrozně nedocenění. Tak už u nich možná zůstanu, i když prostor na větší zvíře bude. :D
VymazatZřejmě bych vůči nim měla předsudky, kdybych je neznala od Tebe, jak říká mamka: "Čumáky pěkné, ale ty lysé ocásky nedám!". :-) Zasluhuješ uznání jako jejich popularizátor. :D
OdpovědětVymazatDěkuji, Tlapko. Naprosto chápu, že potkan není pro každého, ale snažím se, seč můžu! :D
VymazatNa tvoje potkánky si pamatuji, potkala jsem je u tebe v Brně, ještě to v malém bytečku (co se s ním vlastně stalo?) a byli rozkošní, takoví čertíci! :) Škoda, že je teď nemáš, ale snad se ti brzy zadaří si nějaké pořídit.
OdpovědětVymazatVendy, to je krásný komentář, děkuji za připomenutí milé vzpomínky. :) V bytě teď bydlí kamarádi. Potkanky jsem s sebou brala do Prahy, ale byly to už staré dámy a postupně všechny odešly za duhový most. Nové už jsem nepořizovala, protože se mi tu špatně řešilo hlídání. Všechny kamarády a rodinné příslušníky, co sami potkany chovali, jsem nechala v Brně.
Vymazat