Léto v letu

Nějak rychle nám to léto uteklo, nezdá se vám? Tenhle pocit mívám každým rokem, jen teď je ještě intenzivnější než jindy.

Střihli jsme si dvě dovolené a nespočet výletů. V Praze jsem na víkend za poslední 4 měsíce zůstávala vlastně jen dvakrát, jinak jsme stále na cestách. Na jednu stranu si říkám, jaké mám štěstí, že můžu pracovat prakticky odkudkoliv, na stranu druhou už bych ráda někde zakotvila a měla svoje "doma". 

Home office jsem přes léto hojně využívala. Letos jsem si díky neomezenému internetu v mobilu poprvé vyzkoušela, jak se pracuje z chaty, ukryté v opečovávané zahradě mých rodičů, a bylo to skvělé. Práci za mě sice nikdo neudělal, ale motivace odpolední procházkou fungovala dokonale, takže jsem po 8 hodinách na minutu přesně mohla zaklapnout počítač a užívat si léta. Skoro jsem zapomněla, jak hezké jsou procházky kolem brněnské přehrady a hradu Veveří. 

Čas jsme trávili také u rodičů mého milého na Vysočině, kde máme slušné pracovní zázemí, a tak jsem si i já oblíbila sem jezdit. Žďár mám stále raději, je zde v porovnání s Prahou klid, blízko do přírody a zejména mě těší prázdné cyklostezky, po kterých je radost jezdit. Víkendy, kdy zrovna nepršelo, jsme tudíž strávili v sedle kol křižováním žďárského okolí. Zdejší lesy jsou zelené (co zelené, ultra zelené!) a okolní vesničky malebné. A co více, dojeli jsme až na úplný Konec světa!

Vysočina

Pomrkávání po novém bydlení nás zavedlo do Rosic, městečka kousek za Brnem. Dokázali bychom se přestěhovat někam, kde do vůbec neznáme? Namísto dohadů jsme vyrazili na celodenní průzkum, spojený s prohlídkou místního zámku. Renesanční zámek, toho času patřící pánům ze Žerotína, je velmi pěkný. Moc se o něm neví, přitom jej najdete jen pár minut po dálnici směrem z Brna na Prahu.

zámek v Rosicích

Prohlídka byla poutavá, ačkoliv jsme se nedostali do protiatomového krytu, vystavěného přímo pod zámkem, a bohužel ani do zahrad, kde se odpoledne konal koncert, a tak byly pro veřejnost zavřené. Namísto toho jsme si prošli město, navštívili zdejší cukrárnu a vydali se po křížové cestě k barokní Kapli Nejsvětější Trojice. Zdálo se mi, že i to bydlení by zde bylo fajn.

Rosice

V srpnu nás kamarádi pozvali do Jeseníků, kde měli pronajatou chalupu. Vyvezli jsme se v Koutech lanovkou, dali krátký pohodový okruh přes Rysí skálu, předháněli se v hledání hříbků a na závěr dne si zašli na výbornou pizzu. V Jeseníkách se nám s Radkem zalíbilo do té míry, že jsme se sem v září vraceli na regulérní týdenní dovolenou.

jesenická flóra

Na cestě zpět jsme se zastavovali v Králíkách, o kterých bude ještě článek, a na zámku v Doudlebách. Ten jsem toužila navštívit už delší dobu, protože právě zde žila hraběnka Eleonora Dujková, se kterou jsem se měla možnost "seznámit" při četbě její autobiografie Vzpomínání. Bylo zajímavé vidět v knize popisovaná místa jejího dětství. Zámek stále vlastní Eleanořina rodina. 

Doudleby nezklamaly, zámek je velmi pěkný a zrovna se tu při příjezdu konaly trhy, takže se nádvoří i park hemžily životem. Mimo klasickou prohlídku jsme si užili i zámeckou kavárnu a ochutnali v zámeckých vinicích pěstované víno, které mě mile překvapilo. Kdo budete mít cestu kolem Ústí nad Orlicí, Doudleby moc doporučuji!

Doudleby nad Orlicí

Stejně jako loni, i letos jsem se přihlásila na orient fusion, tance kombinující břišní s dalšími tanečními styly jako je balet nebo flamenco. Baví mě pro svou uvolněnost. Mám ráda orient, ale zároveň jsem líná drilovat techniku, a tady jí není tolik potřeba, více se improvizuje. Doufám, že tentokrát všechno v říjnu nezavřou. Po dlouhé době jsem také byla v kině. S Radkem chodíme rok, ale premiéru rande v kině jsme měli až teď v létě. Lepší film než Zátopka jsme vybrat nemohli! Silný, skvěle natočený snímek. 

Také jsem začala šít. K pořízení šicího stroje jsme se odhodlávala několik let, ale vždy mě zastavilo, že vlastně nevím, jaký stroj chci a co bych s ním v provizorním bydlení dělala, kam ho dala... Má dilemata vyřešila kamarádka, která se rozhodla koupit si technický stroj a svůj začátečnický Singer mi nabídla včetně rychlokurzu. Nitě už navleču, stehy jsou rovné. Nemůžu se dočkat, až se vrhnu na něco náročnějšího než závěsy, na kterých začínám.

Co dál? Nápadů by byly spousty, ale s plány jsem opatrná. I v létě jsem toho chtěla stihnout mnohem více. Doufala jsem, že bych se letos po dvou letech podívala za hranice Evropy, ale nakonec jsme Kostariku z důvodů covidových i zdravotních odpískali. Nedostali jsme se do Českosaského Švýcarska ani do Třeboně, kam jsme jeli na jaře na krátký výlet z chalupy známých a chtěli se vrátit aspoň na víkend. Možná je lepší prostě tolik neplánovat a o to více si užívat, co je. Vždyť houbaření na Vysočině může být mnohem zábavnější než honění se za další odškrtnutou exotickou destinací. Jak to máte vy?

z lesů a strání

Tak ahoj, podzime!