pátek 20. května 2022

Z financí do IT

Je to dva roky, co jsem nastoupila na cestu do IT. Jak velká to byla změna?

Dávno neplatí, že IT rovná se programování. Dnešní IT v sobě zahrnuje množství pestrých pozic, od testerů, helpdesku, analýzy dat, vývoje, až po scrum nebo vytváření webdesignu. Podobně jako jsou různorodé samotné IT pozice, může být rozdílná i cesta, jak se do oboru přesunout. Často dostávám dotazy, jak jsem se v IT ocitla zrovna já, a tak jsem se rozhodla svoji pouť konečně sepsat. Snad vás bude aspoň trochu bavit a třeba i inspirovat.

Na první dlouhodobou brigádu jsem nastoupila před 10 lety. Už na střední jsem vyzkoušela různá zaměstnaní: navolávání telefonických dotazníků, prodej kreditních karet, multilevel marketing, práci v obchodě s oblečením. Ráda vzpomínám třeba na hlídání dětí na táborech nebo výpomoc na katedře hospodářské politiky, kde jsem vedla sběr dat pro výzkum. Každá zkušenost mě naučila něco nového a posunula o krok blíže k tomu, co dělám teď. Během bakalářského studia se mi pak díky obchodní francouzštině podařilo uchytit na pozici fakturantky v bance. 

Na financích jsem zůstala 5 let, protože ač jsem k tomuto oboru neměla žádný bližší vztah, byla to pro mě snadná cesta. Účtovat jsem se učila za pochodu, i když v dnešní době už to není taková věda, jelikož základní procesy jsou ve větších firmách řízené automaticky a většinu práce obstará účetní systém. 

Tehdy jsem poprvé narazila na SAP, robustní podnikový ERP systém, který v jediném softwaru zvládne zastřešit finance, logistiku, plánování výroby, ale i sklady, prodej nebo třeba lidské zdroje. Fascinoval mě. SAP jsem si osahala u tří firem, jejichž míra automatizace i přístup k procesům se výrazně odlišovaly. Posledním byl můj stávající zaměstnavatel, u kterého v létě oslavím čtyři roky. Do pražského SSC, centra sdílených služeb, jsem nastoupila, když se teprve rozjíždělo.

Jestli mě v práci něco bavilo, byla to eliminace opakujících se úkonů. V nově vznikajícím SSC bylo prostoru pro zlepšování procesů nepřeberně. Začala jsem se podílet na projektech, kde jsem pro IT testovala a komunikovala požadavky za oddělení financí a vymýšlela zlepšováky, které by naši práci zefektivnily. Když pak kolegyně, co nám obstarávala podporu pro SAP, ze dne na den odešla, přirozeně jsem část její práce přebrala. Pozice zůstala několik měsíců neobsazená, až jsem jednoho dne sebrala odvahu a napsala do Německa potenciální šéfové, zda by mě na volné místo chtěli. Přijetí bylo prakticky okamžité, čímž začala jedna velká jízda.

První měsíce přesto byly relativně pohodové. Kolegové mi věnovali čas a zároveň neměli žádná očekávání. Více vrásek mi dělalo předání tehdy už dosti rozsáhlé účetní agendy mému nástupci. Peklo nastalo zhruba po půl roce. Už se čekalo, že něco vím a umím, jenže já neuměla a netušila, protože většinu požadavků jsem viděla poprvé v životě. Moje představa, uzavírání ticketů pro finance v SSC, narazila na realitu. Přišly dny, kdy jsem měla řešit nastavení serverů nebo projekty pro logistický modul, který jsem neviděla ani z rychlíku, a já si nevěděla rady.

Trvalo skoro dva roky, než jsem se začala cítit jako plnohodnotný člen týmu. Mnohokrát jsem za tu dobu uvažovala, že to vzdám, a nejvíce mi pomohlo asi vědomí, že většina mých kolegů také přišla z jiných odvětví. Vystudovaných "ajťáků" je mezi námi minimum. 

Co tedy vlastně dělám? V prvé řadě se starám o koncové uživatele SAPu. Když vyskočí chybová hláška, bývám první, s kým ji řeší. Podle potřeby pak buďto upravíme technické nastavení systému (customizing), nebo projdeme proces a identifikujeme, ve kterém bodě vznikla chyba. K tomu diskutujeme návrhy na změny a přizpůsobujeme SAP neustále se měnícím legislativám všech 15 zemí, které podporujeme. Ve volných chvílích vedu menší IT projekty a učím se ABAP, abych byla časem schopná číst v kódu. Spolupracuji se skvělými developery a konzultanty, kteří tvoří záchrannou síť u problémů, se kterými bych se sama nepopasovala. 

První rok jsem bez nadsázky říkala, že se každý den učím něco nového, a učení stále pokračuje, byť už ne tak závratným tempem. Mám štěstí, že se v našich systémech staráme jen o tisícovku uživatelů lokalizovaných výhradně v Evropě, díky čemuž je celý tým relativně malý a agilní. Ač sedíme rozházení v několika zemích, daří se přizpůsobovat náplň práce podle aktuálních potřeb, a co je hlavní, žádné dveře nejsou zavřené. Ta radost, když jsem poprvé sama transportovala customizing napříč systémy! Nebo když jsem vytvořila první query, úspěšně migrovala data přes vlastnoručně napsané LSMW, uzavřela několikaměsíční projekt...

Celý přesun do IT stál hodně energie, přesto bych do toho šla znovu. Proč? 

V IT jsou peníze a vysoká flexibilita. Částečné úvazky a práce z domova jsou časté, vyšší plat oproti jiným odvětím je spíše samozřejmostí. Jak to zní povrchně, je to fungující motivace. 

V IT jsou inovace. I ten nejvíce zkostnatělý ERP systém se neustále vyvíjí. Baví mě pocit, že se je stále kam posouvat, a to ne nutně jen v našem malém SAP rybníčku.

V IT je růst a pestrost práce. Jak člověk překoná počáteční překážky, je vysoká pravděpodobnost, že se v oboru udrží a bude se moct kariérně posouvat.

Nic z toho ale není zadarmo. Není pravda, že firmy čekají na nezkušené juniory a berou každého, kdo jen projeví náznak zájmu. Každý, kdo v IT pracuje, si musel svoji cestu vyšlapat, ať už náročným studiem, nebo učením se v ostrém provozu. Na co jsem narážela já? 

Nejvíce na vlastní pochyby. Jak můžu být zrovna já ajťačkou, když mám problém i jen připojit tiskárnu k počítači? Nevěřila jsem si. Časté mohou být i pochyby okolí. Já jsem zůstávala ve stejné firmě a když už na změnu došlo, všichni mě bezvýhradně podpořili. Znám ale i takové, co v zaměstnání podali výpověď a půl roku se namísto práce intenzivně připravovali na mezioborový přesun, načež absolvovali zdlouhavé kolečko prvních pohovorů, než se jim podařilo někde uchytit.

S tím úzce souvisí i časová náročnost. Učení nejde vždycky nacpat do pracovní doby, ale vyžaduje dost sebezapření i ve volném čase. Někdy je to výzva, jindy pěkná otrava. 

Co je milé, tak na genderové stereotypy jsem naopak narážela minimálně. Ač i my máme převahu mužských kolegů, jako žena jsem nikdy nebyla vystavená přímé diskriminaci, naopak se setkávám spíše s názorem, že IT ženy potřebuje jako sůl. To už spíše slýchám rádoby vtipné poznámky na SAP. 

Co bych doporučila těm, co uvažují nad změnou pracovní pozice, ať už do IT, nebo jinam? Zavřít oči a skočit. Začátky můžou připomínat volný pád, ale s pílí, pokorou a podporou blízkých se dá zvládnout i nemožné. Zpětně mi moje vlastní pochyby přijdou úsměvné. Před dvěma lety však stačilo málo a nikdy bych tehdejší šéfové SAP týmu nenapsala, jak moc mi to přišlo troufalé. Měla jsem štěstí, ale bylo třeba mu jít naproti. Dnes jsem hrdá na ten kus cesty, co jsem ušla,  a zároveň vděčná firmě a kolegům, kteří mi tuhle příležitost umožnili. 

Jak jste se vy dostali ke svojí práci? A co si myslíte o postavení žen v IT? 

K tomuto článku mě inspiroval časopis Heroine, který se dlouhodobě zaobírá tématy ženské rovnoprávnosti. Doporučuji jejich dlouhodobý projekt Ženy v IT, sdružující inspirativní rozhovory, tipy, jak na to, jakožto i odkazy na užitečné kurzy a seznam otevřených pozic. 

20 komentářů:

  1. Nu, práce pro mě by to nejspíš nebyla, ale máš můj obdiv, že jsi to zvládla! A ještě nadšenější jsem z toho, že tě to baví :-) A s tím zavřením očí naprosto souhlasím. Když by člověk vždycky dal na svoje obavy, nikam by se nedostal. A to by byla veliká škoda!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, někdy mě to taky dost nebaví, ale to patří asi ke každé práci. Většinu času v tom však vidím smysl a i malé dílčí úspěchy pak přináší velkou radost. Děkuji. :)

      Vymazat
  2. Já jsem pouze PC uživatel, takže IT je zcela mimo můj záběr a změny práce v podstatě taky Já pracuju celý život na ústředním úřadu státní správy (celý život na tom samém, když nepočítám přechod z federálního na český v době rozdělení federace, každopádně od VŠ sedím furt v jednom baráku). Ze začátku jsem dělala majetkové věci, pak jsem si udělala legislativní postgrduál a posléze si tak trochu vyvzdorovala přechod do legislativního útvaru. Už je to víc než 30 let a pořád mne to ještě baví - tedy ta samotná práce (pak jsou samozřejmě věci, které mne baví a těší míň)
    Měj se fajn

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je krásné, když práce baví celý život. :) Jen tak dál a děkuji za sdílení zkušenosti, Stáni!

      Vymazat
  3. Obdivuju tě, že jsi do toho šla a nevzdala jsi to. :) IT je dle mého dost náročná práce a obnáší to hodně věcí a jak se ty programy vyvíjí, tak kolikrát potom musíš zjišťovat, co je nového. Takže fakt obdivuju lidi, co tuhle práce dělají.
    Já mám ráda tak nějak klid a to, že můžu odejít domů s čistou hlavou a nemusím ještě něco řešit doma. Většina lidí by asi řekla, že jsem moc pohodlná, ale pro mě je to nejideálnější práce být na takovém místě.
    Jak jsem se dostala ke své práce, už od střední jsem chtěla dělat někde v kanceláři, takže jsem si hledala takové místo. Do téhle mojí poslední práce opět do kanceláře jsem se dostala přes inzerát (takže žádné drama :D) a protože jsem potřebovala něco, co nebude fyzicky náročné (i když bych momentálně asi radši dělala nějakou fyzickou práci).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kancelářská pozice pro mě byla taky samozřejmá, ale dokážu si představit, že bych dělala i ledacos jiného. :) Díky za podporu, Kači. Máš pravdu, že v IT je potřeba držet krok s vývojem a i moji kolegové, co jsou těsně před důchodem, se učí pořád nové věci. Jinak to u nás nejde.

      Vymazat
  4. Baru, ahoj. Obor IT je pro mě španělská vesnice, můj nejstarší syn je ale programátor a v jeho firmě pracují také ženy v tomto oboru, hlavně jako testerky. Syn je chválí. Já jsem se ke své práci ve výtvarné dílně v Ústavu sociální péče pro postižené děti a mládež dostala tak, že jsem šla na konkurz a vyhrála ho. Už dlouho jsem chtěla změnit profesi, dříve jsem dělala po kancelářích a vůbec mě to nebavilo. Odešla jsem tak z podstatně lépe placeného zaměstnání v místě bydliště, vystudovala při zaměstnání a třech dětech VŠ a udělala jsem dobře, i když mě to všichni rozmlouvali. Bylo to moje milované zaměstnání, zrovna tak jako později v Denním stacionáři pro seniory, kde jsem pracovala jako pedagog volného času. Někdy to chce udělat radikální zmènu. Ať se Ti daří, Ty jsi šikovná ! Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Leni, moc děkuji za povzbuzení a za sdílení krásné zkušenosti z výjimečné práce. Vzhledem k Tvé kreativní duši to muselo být úplné poslání...

      Vymazat
  5. Ženy v IT jsou stejně důležité, jako muži. Nebo spíše v tom nehledám ani rozdíly. Naopak, opravdu to obdivuji, protože tohle by mi vůbec nešlo a vůbec tomu nerozumím. Přítel jednu dobu chtěl dělat něco ohledně IT, ale zase ho to nějak přešlo :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Jani. Já zase ohromně obdivuji pečovatelství. Tolik trpělivosti a soucitu, co dokážeš stařečkům věnovat!

      Vymazat
  6. Držím ti moc a moc palce, ať tě to v našem fochu nepřestane bavit! Jsem vystudovaný ajťák, tak nějak navzdory všem, co mě od toho odrazovali (rodiče i překvapivě učitelé na gymplu) a jsem šťastná, že jsem do toho šla. Je to odvětví různorodé, flexibilní, neskutečně tvůrčí. Líbí se mi, že u něho musím makat mozkem na plno, pořád se dovzdělávat, nekrnět na jednom místě se stereotypním úkolem. Jako bonus jsem za studií i v práci potkala skvělý lidi s podobnou "krevní skupinou", se kterýma si rozumíme jak při práci, tak u piva :)

    Myslím, že je úplně jedno, jestli je člověk holka, kluk, nebo třeba špagetové monstrum, matematicko-logické myšlení si dokáže osvojit téměř každý, a programování samotné už je pak jen forma vyjádření nebo uskutečnění toho logického postupu, který něco zvládá vypočítat, zpracovat atd...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, děkuji. Po prvních dvou letech vnímám stejná pozitiva. Skvělí kolegové a nutnost neustále si vyhledávat nové informace, držet krok s dobou.

      Také vidím jediný rozdíl v tom, že muže táhnou technické obory více, což ale samo o sobě nevypovídá nic o tom, jak kvalitně nakonec bude ten který dotyčný práci vykonávat. :)

      Vymazat
  7. No tak ty první dva roky musely být peklo. Máš můj obdiv a můžeš na sebe být právem hrdá.
    Já s ajťáky spolupracuji hodně a intenzivně a vím, že bez nich by nešlo vůbec nic. Je to skvělej džob, protože ajťáci jsou a budou potřeba všude. Já mám taky skvělej džob. Mám klid, nikdo mě nehoní a na práci myslím opravdu jen v pracovní době :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to je dobře, že jsi taky spokojená! :) Díky moc, Lvice. Tak myslím, že kdybych z nějakého důvodu časem nechtěla nebo nemohla dělat SAP, tak se uchytím i jinde v IT.

      Vymazat
  8. O IT nevím vůbec nic, ale obdivuju všechny, co takovou práci zvládají. Ani nevíš, jak moc mě těší zjištění, že tam té diskriminace je minimum, já pořád slýchávám nějaké horor stories na internetu od žen, co pracují v podobných kolektivech a není to moc dobrý, tak jsem ráda, že to tak opravdu není všude :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy je to opravdu prostředí plné šovinismu a blbých vtípků, ale že bych se setkala s diskriminací v tom pravém slova smyslu, že by mi někdo nesvěřil projekt nebo zamítl návrh jen protože jsem žena, to rozhodně ne. Jsem za to ráda, však už bylo na čase tyto přežité praktiky začít mýtit. :)

      Vymazat
  9. Moc dobře si pamatuji, jak jsi se mnou šla na kávu a vyprávěla jsi mi, že jsi odeslala CV na IT pozici, že to zkusíš. Uběhla už dlouhá doba a několik let. Jsi skvělá, že jsi se do toho vůbec pustila. Mnoho lidí by to vzdalo, že s tím nemají vůbec zkušenosti a neví, co čekat včetně mě :-D Ať se ti daří i nadále :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak, přijde mi to už jako celá věčnost. :) Díky moc, Káji!

      Vymazat
  10. Moje nejlepší kamarádka je programátor, takže vím, že IT pro ženy není tabu a už se to tak ani tolik nebere ve společnosti, přestože má pořád záchodky sama pro sebe, jak říká. :-D A je skvělé, kolik pozitiv Ti změna přinesla - hlavně, že Tě to baví. Při smysluplné práci se pracuje i učí lépe. Moc Ti přeju takovou odměnu za projevenou odvahu.
    Sama jsem si s myšlenkou IT pohrávala, když jsem absolvovala tříměsíční kurz Pythonu (a přiznejme si to, byla jsem za Hujera). Lákají mě benefity, které uvádíš, a svazují mě obavy, které uvádíš. :-D Je mi jasné, že bych musela začít od píky, a nevadilo by mi to. Ale... tak nějak necítím, že by na to byl teď ten správný čas. Už vím, že platí "nikdy neříkej nikdy", takže říkám jen: "Zatím ne. Někdy v budoucnu možná...".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Tlapko. U mě se změna nabízela a vzhledem k přesunu v rámci firmy to šlo i relativně hladce. Nedokážu si ale představit, že bych přeskočila z oboru na obor a šla rovnou do jiné firmy, kde bych přišla o (pro mě stále tak zásadní!) znalosti konkrétních firemních procesů a kontaktů. Takže ano, obavy jsou na místě a zcela pochopitelné... Obrovský klobouk dolů těm, co podobnou změnu obor + zaměstnavatel zároveň podstoupili.

      Vymazat

Děkuji za návštěvu!