Z financí do IT

Je to dva roky, co jsem nastoupila na cestu do IT. Jak velká to byla změna?

Dávno neplatí, že IT rovná se programování. Dnešní IT v sobě zahrnuje množství pestrých pozic, od testerů, helpdesku, analýzy dat, vývoje, až po scrum nebo vytváření webdesignu. Podobně jako jsou různorodé samotné IT pozice, může být rozdílná i cesta, jak se do oboru přesunout. Často dostávám dotazy, jak jsem se v IT ocitla zrovna já, a tak jsem se rozhodla svoji pouť konečně sepsat. Snad vás bude aspoň trochu bavit a třeba i inspirovat.

Na první dlouhodobou brigádu jsem nastoupila před 10 lety. Už na střední jsem vyzkoušela různá zaměstnaní: navolávání telefonických dotazníků, prodej kreditních karet, multilevel marketing, práci v obchodě s oblečením. Ráda vzpomínám třeba na hlídání dětí na táborech nebo výpomoc na katedře hospodářské politiky, kde jsem vedla sběr dat pro výzkum. Každá zkušenost mě naučila něco nového a posunula o krok blíže k tomu, co dělám teď. Během bakalářského studia se mi pak díky obchodní francouzštině podařilo uchytit na pozici fakturantky v bance. 

Na financích jsem zůstala 5 let, protože ač jsem k tomuto oboru neměla žádný bližší vztah, byla to pro mě snadná cesta. Účtovat jsem se učila za pochodu, i když v dnešní době už to není taková věda, jelikož základní procesy jsou ve větších firmách řízené automaticky a většinu práce obstará účetní systém. 

Tehdy jsem poprvé narazila na SAP, robustní podnikový ERP systém, který v jediném softwaru zvládne zastřešit finance, logistiku, plánování výroby, ale i sklady, prodej nebo třeba lidské zdroje. Fascinoval mě. SAP jsem si osahala u tří firem, jejichž míra automatizace i přístup k procesům se výrazně odlišovaly. Posledním byl můj stávající zaměstnavatel, u kterého v létě oslavím čtyři roky. Do pražského SSC, centra sdílených služeb, jsem nastoupila, když se teprve rozjíždělo.

Jestli mě v práci něco bavilo, byla to eliminace opakujících se úkonů. V nově vznikajícím SSC bylo prostoru pro zlepšování procesů nepřeberně. Začala jsem se podílet na projektech, kde jsem pro IT testovala a komunikovala požadavky za oddělení financí a vymýšlela zlepšováky, které by naši práci zefektivnily. Když pak kolegyně, co nám obstarávala podporu pro SAP, ze dne na den odešla, přirozeně jsem část její práce přebrala. Pozice zůstala několik měsíců neobsazená, až jsem jednoho dne sebrala odvahu a napsala do Německa potenciální šéfové, zda by mě na volné místo chtěli. Přijetí bylo prakticky okamžité, čímž začala jedna velká jízda.

První měsíce přesto byly relativně pohodové. Kolegové mi věnovali čas a zároveň neměli žádná očekávání. Více vrásek mi dělalo předání tehdy už dosti rozsáhlé účetní agendy mému nástupci. Peklo nastalo zhruba po půl roce. Už se čekalo, že něco vím a umím, jenže já neuměla a netušila, protože většinu požadavků jsem viděla poprvé v životě. Moje představa, uzavírání ticketů pro finance v SSC, narazila na realitu. Přišly dny, kdy jsem měla řešit nastavení serverů nebo projekty pro logistický modul, který jsem neviděla ani z rychlíku, a já si nevěděla rady.

Trvalo skoro dva roky, než jsem se začala cítit jako plnohodnotný člen týmu. Mnohokrát jsem za tu dobu uvažovala, že to vzdám, a nejvíce mi pomohlo asi vědomí, že většina mých kolegů také přišla z jiných odvětví. Vystudovaných "ajťáků" je mezi námi minimum. 

Co tedy vlastně dělám? V prvé řadě se starám o koncové uživatele SAPu. Když vyskočí chybová hláška, bývám první, s kým ji řeší. Podle potřeby pak buďto upravíme technické nastavení systému (customizing), nebo projdeme proces a identifikujeme, ve kterém bodě vznikla chyba. K tomu diskutujeme návrhy na změny a přizpůsobujeme SAP neustále se měnícím legislativám všech 15 zemí, které podporujeme. Ve volných chvílích vedu menší IT projekty a učím se ABAP, abych byla časem schopná číst v kódu. Spolupracuji se skvělými developery a konzultanty, kteří tvoří záchrannou síť u problémů, se kterými bych se sama nepopasovala. 

První rok jsem bez nadsázky říkala, že se každý den učím něco nového, a učení stále pokračuje, byť už ne tak závratným tempem. Mám štěstí, že se v našich systémech staráme jen o tisícovku uživatelů lokalizovaných výhradně v Evropě, díky čemuž je celý tým relativně malý a agilní. Ač sedíme rozházení v několika zemích, daří se přizpůsobovat náplň práce podle aktuálních potřeb, a co je hlavní, žádné dveře nejsou zavřené. Ta radost, když jsem poprvé sama transportovala customizing napříč systémy! Nebo když jsem vytvořila první query, úspěšně migrovala data přes vlastnoručně napsané LSMW, uzavřela několikaměsíční projekt...

Celý přesun do IT stál hodně energie, přesto bych do toho šla znovu. Proč? 

V IT jsou peníze a vysoká flexibilita. Částečné úvazky a práce z domova jsou časté, vyšší plat oproti jiným odvětím je spíše samozřejmostí. Jak to zní povrchně, je to fungující motivace. 

V IT jsou inovace. I ten nejvíce zkostnatělý ERP systém se neustále vyvíjí. Baví mě pocit, že se je stále kam posouvat, a to ne nutně jen v našem malém SAP rybníčku.

V IT je růst a pestrost práce. Jak člověk překoná počáteční překážky, je vysoká pravděpodobnost, že se v oboru udrží a bude se moct kariérně posouvat.

Nic z toho ale není zadarmo. Není pravda, že firmy čekají na nezkušené juniory a berou každého, kdo jen projeví náznak zájmu. Každý, kdo v IT pracuje, si musel svoji cestu vyšlapat, ať už náročným studiem, nebo učením se v ostrém provozu. Na co jsem narážela já? 

Nejvíce na vlastní pochyby. Jak můžu být zrovna já ajťačkou, když mám problém i jen připojit tiskárnu k počítači? Nevěřila jsem si. Časté mohou být i pochyby okolí. Já jsem zůstávala ve stejné firmě a když už na změnu došlo, všichni mě bezvýhradně podpořili. Znám ale i takové, co v zaměstnání podali výpověď a půl roku se namísto práce intenzivně připravovali na mezioborový přesun, načež absolvovali zdlouhavé kolečko prvních pohovorů, než se jim podařilo někde uchytit.

S tím úzce souvisí i časová náročnost. Učení nejde vždycky nacpat do pracovní doby, ale vyžaduje dost sebezapření i ve volném čase. Někdy je to výzva, jindy pěkná otrava. 

Co je milé, tak na genderové stereotypy jsem naopak narážela minimálně. Ač i my máme převahu mužských kolegů, jako žena jsem nikdy nebyla vystavená přímé diskriminaci, naopak se setkávám spíše s názorem, že IT ženy potřebuje jako sůl. To už spíše slýchám rádoby vtipné poznámky na SAP. 

Co bych doporučila těm, co uvažují nad změnou pracovní pozice, ať už do IT, nebo jinam? Zavřít oči a skočit. Začátky můžou připomínat volný pád, ale s pílí, pokorou a podporou blízkých se dá zvládnout i nemožné. Zpětně mi moje vlastní pochyby přijdou úsměvné. Před dvěma lety však stačilo málo a nikdy bych tehdejší šéfové SAP týmu nenapsala, jak moc mi to přišlo troufalé. Měla jsem štěstí, ale bylo třeba mu jít naproti. Dnes jsem hrdá na ten kus cesty, co jsem ušla,  a zároveň vděčná firmě a kolegům, kteří mi tuhle příležitost umožnili. 

Jak jste se vy dostali ke svojí práci? A co si myslíte o postavení žen v IT? 

K tomuto článku mě inspiroval časopis Heroine, který se dlouhodobě zaobírá tématy ženské rovnoprávnosti. Doporučuji jejich dlouhodobý projekt Ženy v IT, sdružující inspirativní rozhovory, tipy, jak na to, jakožto i odkazy na užitečné kurzy a seznam otevřených pozic. 

Související články:
Jak na assessment centrum?
Co mi dala vysoká