Assessment centrum?!

Koncem loňského roku jsem se zúčastnila svého prvního assessment centra. Měla jsem z něj obavy, ale nakonec vše šlo překvapivě hladce. Svoje postřehy jsem sepsala, protože věřím, že nejlepší přípravou na první assessment centre je vyslechnout si zážitky někoho, kdo jej již zažil. Tak snad bude článek užitečný!

Co je assessment centre (AC) zač? Jde o náborovou metodu, využívanou jak pro otestování uchazečů na pracovní pozice, tak i pro členství na stážích či školních projektech. AC je skupinovou metodou výběru, kdy celé testování probíhá pro vícero lidí dohromady a trvá obvykle výrazně déle než klasický pohovor - několik hodin až celé dny.

Loni na podzim mi došla pozvánka na univerzitní projekt, kde bylo podmínkou splnit právě assessment centre. "Ácéčko" jsem absolvovala úspěšně a mimo dvouletou vstupenku mezi top studenty jsem získala i cennou zpětnou vazbu od pořadatelů.

Assessment centre organizovalo naše univerzitní kariérní centrum ve spolupráci s KPMG, Deloitte a Lidlem. V den samotného AC pak byli přítomní i zástupci zmiňovaných společností, kteří nás hodnotili spolu s pracovníky kariérního centra. Naše AC se tak maximálně přiblížilo právě AC od velkých mezinárodních korporací, které tento typ výběrových řízení vypisují nejčastěji. Proto doufám, že budou informace maximálně relevantní i pro ostatní.

Kde se s AC potkáte? Nejčastěji právě u větších firem, které vypisují AC hlavně pro pozice stážistů nebo na žádanější juniorské pozice, zejména v oblasti prodeje a péče o klienta. Běžně se setkávám s AC i u různých školních projektů jako jsou stipendijní výjezdy do zahraničí. Zkrátka všude tam, kde je velký přetlak kandidátů a zároveň silný tlak na náboráře, aby vybrali na první dobrou člověka, co se na pozici bude perfektně hodit a zároveň bude mít dostatečnou motivaci.

Do assessment centra budete pozváni namísto klasického pohovoru, tedy až poté, co úspěšně projde filtrem váš životopis a motivační dopisy. V pozvánce by mělo být uvedeno, kolik času přibližně AC zabere. Obvykle se setkáte s rozpětím 5-6 hodin, ale slyšela jsem i o AC, které trvalo celý víkend.

Jak AC probíhá? Každé AC má několik kol: obvykle se začíná představením, pak následují různé skupinové úkoly, pohovory s hodnotiteli (assessory) a úkoly pro jednotlivce, např. testy na postřeh nebo jazykové testy. Testuje se jak vaše schopnost spolupracovat, tak i samostatnost, kritické myšlení, asertivita, komunikační schopnosti nebo kreativita. Náboráři mají vytvořený profil ideálního kandidáta a pak už jen hledají, kdo do něj zapadne nejlépe.

Naše AC bylo větší, sešlo se nás asi 12 uchazečů a 4 hodnotitelé, kteří kolem nás celý den kroužili jako supi. Celé AC se obvykle nese na vlně nějakého společného tématu, to naše nebylo výjimkou. Toto je jediné, co bych pořadatelům vytkla: téma znělo Zimní olympijské hry, takže nejenže na hony vzdálené projektu, ale hlavně jsme se sešly v převaze uchazečky-holky, co o ZOH prakticky nic nevěděly.

Poté, co jsme se jeden po druhém představili ostatním (2 minuty každý, abychom odprezentovali svůj největší sportovní úspěch, uff), se začalo se skupinovými úkoly. Pracovali jsme v jedné velké skupině i v malých skupinkách po pár lidech, s limitovaným časem a nutností na závěr každého kola odprezentovat, co jsme vymysleli. Některé úkoly byly více kreativní, např. výstavba zimního olympijského městečka, jiné se zaměřovaly na problem solving nebo třeba sestavování rozpočtu. Do některých kol násilně vstupovali assessoři s doplňujícimi dotazy nebo snahou rozdmýchat v týmu hádky.

Další částí byly ústní pohovory; i ty byly zaměřené na olympijskou tématiku. Zde jsem se poprvé setkala s tím, že na mě na pohovoru někdo zvýšil hlas a byl vyloženě nepříjemný. I to však bylo součástí hry. Na závěr pohovorů přišlo zhodnocení, kde jsme s assessory individuálně řešili, jak jsme se ve které roli cítili. Zákeřný tah, já už si totiž myslela, že AC končíme, přitom jsme ale stále byli v procesu výběru.

Poslední částí byly písemné testy: na pozornost, psychologické testy a na závěr dne jsme psali krátký příběh a malovali dle indicií. Zatímco vyhodnocování prvních částí bylo zřejmé, malování a grafologie mi tak jasné nebyly. Údajně ani tak nejde o to, jaký obrázek namalujete, ale spíše jestli výstup neobsahuje nějaké extrémy - postavičkám nechybí oči nebo nos nebo třeba neryjete tužkou, ačkoliv v týmových úkolech jste vystupovali plaše.

Hodnocení z AC mi přišlo do pár dnů. O další měsíc později jsem obdržela komplexní rozbor osobnosti. Většina bodů mě nepřekvapila, některé postřehy ale vedly k dalšímu zamyšlení - opravdu tak na lidi působím? Dalším skvělým výstupem byly tabulky, na které role v týmu se mám zaměřit, protože se v nich budu cítit nejlépe. Už jenom kvůli této zpětné vazbě pro mě bylo AC velmi užitečné. Jen si nejsem jistá, jestli zpětnou vazbu dostanete i na běžném AC v rámci pracovního pohovoru.

S personalistkou z kariérního centra jsem řešila i důvod, proč firmy organizují takto nákladný a zdlouhavý proces přijímacího řízení. Zatímco u stáží, kde se vybírá jeden kandidát ze 100, je AC zcela oprávněné, u většiny pracovních pozic mi přijde zbytečně zdlouhavé jak pro kandidáty, tak pro firmy. Inu, prý se to firmám vyplatí. Pravděpodobnost, že by přes AC nabrali někoho, kdo by v dalších pár měsících z místa odešel, je totiž velmi nízká, takže jsou ve výsledku náklady na nového pracovníka nižší, než vypisovat opakovaná výběrová řízení na stále stejnou pozici.

Jaké jsou nevýhody? Pro obě strany extrémní časová náročnost. Po AC jsem odcházela slušně vyšťavená; nejde o pohovor, který zvládnete v obědové pauze. Jako ještě větší nevýhodu vnímám, že v případě zájmu o pracovní místo je stejně nutný další pohovor s přímým nadřízeným ohledně konkrétní pracovní pozice, platu atd. Při AC jsem se navíc cítila dost nekomfortně; nelíbila se mi představa, že mě hodnotitelé celý den pozorují a zapisují si každou drobnost. To vše je pro mě důvodem, proč pracovní inzeráty s podmínkou AC rovnou přeskakuji. Klasické pohovory mi zkrátka vyhovují více.

Výhody jsou taktéž zřejmé: možnost, jak se projevit, i pokud ještě studujete, jste čerstvě po škole nebo nemáte životopis plný relevantních zkušeností. Po pár hodinách na AC si většina uchazečů nevydrží na nic hrát, a tak se prezentují takoví, jací opravdu jsou. Každý dostane prostor předvést, co umí.

příště lekce psaní životopisu

Pár tipů na závěr: Být aktivní, ale ne příliš. O slovo se přihlaste, máte-li co říct, ale nechte mluvit i druhé. Pokud nemáte co říct, nabídněte se, že budete zapisovat nebo hlídat čas (hodinky s sebou!). Zjistěte si co nejvíc o firmě a pozici, kam se hlásíte, získáte plusové body zadarmo. Na sebe si vezměte oblečení, ve kterém se cítíte dobře, a s sebou jídlo, ať vás neznervózňuje kručící břicho jako mě. :)

AC byla sranda, ale jednou mi to stačilo. 

A jaké máte zážitky s assessment centry vy?