Proč (ne)jezdit do Neapole

Vedi Napoli e poi muori, pravil klasik. Vidět Neapol a zemřít. Proč je italská Neapol nadmíru ošklivým městem, ale přesto se najde několik dobrých důvodů k její návštěvě? 

Se sestrou jsme se, po téměř tříleté pauze, na jaře domluvily na víkendovou cestu po Evropě. Jakmile jsme objevily levné letenky do Neapole, odkud se dá vlakem dojet na Vesuv a do Pompejí, o destinaci bylo rozhodnuto. Po dlouhé době jsem znovu zavítala do Itálie, abych se ujistila, že na dalších 8 let mám zase vystaráno.

Neapol (italsky Napoli, anglicky Naples) najdeme v Kampánii v oblasti Neapolského zálivu. Celá oblast je silně vulkanicky aktivní, vždyť pod dýmící Vesuv je to z Neapole jen slabá půlhodinka jízdy. Neapol je třetím největším italským městem a od roku 1995 je historické centrum zapsané na seznam památek UNESCO.

Piazza del Plebiscito

Kvůli covidu se až do poslední chvíle zdálo, že nikam neodletíme, protože Itálie ještě v březnu vyžadovala čerstvý covid test pro každý přejezd MHD nebo návštěvu muzea. V dubnu se ale naštěstí Italové uvolili trvat na testech jen na dálkové spoje, což už se dalo logisticky zvládnout. Vybaveny štosem lékařských potvrzení a místních formulářů jsme týden před Velikonocemi vyrazily. Odlet ve čtvrtek v 7 hodin z Prahy znamenal vstávání ve 4:30, ale samotný let utekl tak rychle, že jsem si ani nestihla zdřímnout.

Letiště se v Neapoli nachází hned za městem. Chtěla jsem ušetřit a namísto předraženého kyvadlového autobusu, který za 10 minut jízdy vyžadoval 5 EUR na osobu, jsme šly na místní MHD. Opět jsem si připomněla, že v Itálii to s autobusy není nijak slavné. První naši zastávku objel, i když jsme na řidiče mávaly, a další dvě zastávky jsme našly ohrazené plotem. Do centra jsme tudíž pokračovaly pěšky, až jsme po hodině a půl svižné chůze dorazily na náš apartmán ve čtvrti Materdei.

Týnka a neznámá galerie

Zde na nás čekala úniková hra pozpátku, ubytování jsme si totiž musely zasloužit. Přes aplikaci jsme se dostaly do vchodových dveří, na druhý pokus trefily správné patro, vyzvedly klíče, které jsme v jiném apartmánu vyměnily za jiné klíče a ty zase za čipovou kartu, našly správný pokoj, konečně si oddechly a po pár minutách odpočinku se rozhodly jít na oběd. Zrada! Jen co jsme se vrátily pro bundu a deštník, čipová karta přestala reagovat. Myslela jsem, že jsme ji určitě odkódovaly telefonem, což už se mi kdysi stalo, ale Týnka objevila, že tentokrát bude problém jinde - spadl celý elektrický obvod. Pojistky jsme pak v pravidelných intervalech nahazovaly po celou dobu pobytu. A tak krásné ubytování to jinak bylo!

centrum Neapole

Jak nás potěšilo pěkné bydlení, tak nás centrum Neapole zklamalo. Ulice jsou úzké, špinavé a místy dost do kopce, takže když prší, dešťová voda tvoří v jejich středu strouhy. Prádlo se suší na šňůrách před okny, odkud z něj odkapává voda na procházející chodce. Všude smrdí odpadky a psí exkrementy. Chodníky často zcela chybí, zato všude potkáte auta a skútry. Kolikrát jsme se musely namáčknout na zeď domu, aby kolem nás někdo prosvištěl, protože chodník ani schody (!) nebyly pro místní motoristy překážkou. Zákaz vjezdu, jednosměrka, červená na semaforu? Italové projedou všude. Půjčit si v Neapoli auto? Naprosté bláznovství, vzhledem ke stavu místního autoparku i naprosté ignoraci dopravních pravidel. V úzkém centru přidejme masy spěchajících lidí, mezi kterými se proplétají kapsáři, okrádající nepozorné turisty.

Samozřejmě se i v Neapoli dala najít pěkná zákoutí. Obecně však chyběla klidná místa, kde bychom si sedly na kávu a nasávaly atmosféru. Místo toho jsme byly neustále ve střehu, což brzy začalo být únavné. První den jsme prochodily centrum Neapole křížem krážem, místy neplánovaně, protože některé stanice metra byly zavřené, což jsme zpravidla zjistily, až jsme k nim přišly. Na metro si ale stěžovat nemůžu, jezdilo sice narvané, avšak pravidelně a včas. Hloubka, do které je zavrtané, je fascinující. Přechod z metra na vlakové nádraží Garibaldi zabral 15 minut a obnášel snad patery eskalátory. 

centrum Neapole

Co se nám na Neapoli naopak líbilo a proč zvážit návštěvu?

1) Do Neapole na nejlepší pizzu 

I když pizzu nejspíš vymysleli v Umbrii, právě Neapol ji proslavila. A je tak delikátní, že nemám jedinou fotku, jak rychle jsme ji pokaždé snědly. Mým tipem je margherita s mozzarellou z buvolího mléka, zvaná bufalina (též pizza bufala). Do jakékoliv sebelevnější trattorie jsme si sedly, odcházely jsme nacpané a spokojené. Užívala jsem si i množství pro mě neznámých zákusků a křupavého pečiva, jakožto i pořádné kafe. Jídlo v Neapoli stálo za to!

mňam!

2) Neapol žije historií

Podobně jako další italská města, Neapol historií nedýchá, Neapol v ní žije. Zdejší oblast byla osídlena již v době kamenné. Ve 2. tisíciletí př.n.l. zde vyrostla řecká kolonie Parthenopé, která byla po jednom z mnoha výbuchů Vesuvu obnovena jako Neapolis, v překladu Nové město. Neapolis vzkvétalo a hrálo důležitou roli v řeckých dějinách. Ve 4. století př.n.l. jej dobyli Římané, kteří pokračovali v jeho rozšiřování až do  6. století n.l., kdy byla Neapol přidružena k Byzantské říši. 

Právě blízkost Vesuvu nám zanechala unikátní odkaz těchto dávných časů. Pokaždé, když se rozbouřil a zasypal město sopečným prachem, zůstala zakonzervovaná celá jedna etapa dějin. Následná výstavba probíhala v nových vrstvách nad starší zasypanou zástavbou, díky čemuž se pod dnešnímu budovami dochovaly celé řecké a římské ulice.

Ve čtvrtek jsme s Týnkou navštívily hned dvě komentované prohlídky. První byl malý jinak nedostupný kostelík s kryptou Chiesa Museo di Santa Luciella ai Librai, do kterého se chodili místní kameníci modlit za uzdravení zraku. Dozvěděly jsme se zajímavosti o životě ve středověké Neapoli, místních křesťanských kultech i současných pokusech o záchranu zapomenutých památek.

Druhá prohlídka nás zavedla do rozsáhlého labyrintu pod městem. Z velké nabídky prohlídek jsme si vybraly Napoli Sotterranea, podzemí pod bazilikou San Paolo Maggiore. V jednotlivých vrstvách jsme dostaly unikátní možnost nahlédnout do života starých Řeků a Římanů. Obě sopečnou erupcí zasypané ulice se nacházely v samém centru města a v jednotlivých stavbách se podařilo určit množství taveren, obchodů, ale i prádelnu a sousední barvírnu látek. Věděli jste, že ve starověkém světě se pralo v moči a látky se bohatým patriarchům znovu barvily po každém praní? 

Přednáška mě zaujala zejména v poznatcích, jak od sebe rozeznat řeckou a římskou architekturu. Zatímco Řekové stavěli zdi podobně jako dnes my, tedy jednotlivé řady kamenů či cihel na sebe,  Římané vynalezli sofistikovaný antiseismický profil, kdy stavební kostky dostaly tvar diamantu. To zaručilo, že i když se domy při zemětřeseních rozhoupaly, díky profilu kostek se stěny namísto zhroucení vrátily nazpátek na své místo. Geniální, že?

nalevo krypta kostela, napravo římské podzemí

Exkurze do starověku byly nabité novými informacemi, užívaly jsme si však i středověké dědictví. Nádherný je majestátní Duomo di Napoli. Výstavbu honosné katedrály, stojící na základu dvou antických bazilik, zahájil Karel I. a dostavěna byla na počátku 14. století. Je zde uchovávána krev sv. Januária, patrona Neapole, která údajně třikrát ročně zkapalní. Ke katedrále přiléhá arcibiskupský palác.

Duomo di Napoli

Památek je v Neapoli hodně. Při procházkách jsme míjely množství starých kostelů a paláců, nalepených jeden na druhém, mezi kterými čmudila všudypřítomná auta. Nad městem se tyčící hrad, Castel Sant'Elmo, odkud se rozkládá ten nejkrásnější výhled, jsme nestihly vůbec, protože jsme se místo něj šly v pátek podívat k moři. Jak jsme však zjistily, Neapol je jeden velký přístav a v převážné části města doky chodcům blokují přístup k otevřené vodě.

3) Národní archeologické muzeum

Hlavním důvodem, proč jsme nestihly hrady, však byla návštěva národního archeologického muzea Museo Archeologico Nazionale di Napoli (MANN), ve kterém jsme v neděli strávily asi 5 hodin. Jedná se o jedno z nejkrásnějších muzeí, které jsem kdy navštívila.

Velká část je věnovaná umění z Pompejí a Herkulanea, měst zasypaných Vesuvem v roce 79 n.l. Ohromné antické sochy, fresky, kolekce nádherných mozaik, ale i sbírky nádobí nebo šperků, které se po výbuchu zakonzervovaly v perfektním stavu. 

Týnku bavila část s egyptským uměním a mumiemi, mně se zase líbila harmonická výstava Magna Grecia věnovaná dějinám a umění starověkého Řecka. Obě jsme si užily i výstavu přibližující život gladiátorů, rozsáhlé numismatické sbírky nebo vtipné volební slogany dochované na omítkách budov, které se příliš nelišily od dnes využívaných politických hesel. Na závěr jsme si dopřály osvěžení, které nejednomu návštěvníkovi vykouzlilo úsměv na rtech - sbírky věnované rozkoši starých Římanů. 

MANN

4) Krásné výlety z Neapole

Nejlepším způsobem, jak strávit čas v Neapoli, je využít jej jako rozcestí pro další výlety. Na Vesuv, do Pompejí a Herkulanea vás doveze regionální vlak Circumvesuviana, který jezdí zhruba v půlhodinových intervalech. Pro nás byla hlavním důvodem cesty do Neapole právě tato místa a jejich prozkoumáváním jsme strávily celý pátek a sobotu. Samostatný článek na sebe nenechá dlouho čekat!

Ti, co namísto památek touží po romantice a krásných plážích, můžou sednout na loď a udělat si výlet na Capri, malebný ostrůvek v Neapolském zálivu. Trajekt, kterému plavba zabere zhruba hodinu, z Neapole vyjíždí co chvíli. Nedaleko Neapole se nachází i známé pobřeží Amalfi a ostrov Ischia.

Možností, kam z Neapole vyrazit, je hodně, a naše čtyři dny by byly málo, abychom stihly vše. Pro nás to však bylo přesně tak akorát. Musím říct, že poslední den už jsem se těšila domů. Větší italská města nejsou příliš vstřícná vůči turistům a Neapol je nejspíš extrém i na italské poměry. Zážitky jsme nasbíraly intenzivní a poznávání bylo mnoho. Jsem zvědavá, kam se sestrou vyrazíme příště.

přístav v Neapoli

Na závěr dvě neapolské perličky: 

Symbolem typickým pro Neapol jsou papričky zasazené do stříbrné korunky. Jmenují se cornicello a mají přinášet štěstí, ochranu a plodnost. Papričky uvidíte nejen na mnohých suvenýrech, ale zdobí se jimi i místní. Původ oblíbeného talismanu údajně sahá až do období neolitu, populární byl ve starém Řecku a Římě, a kupodivu i ve středověku.

Přísloví Vedi Napoli e poi muori, v překladu "Vidět Neapol a zemřít", lze číst více způsoby. Italové rádi uvádějí, že jej proslavil německý básník Goethe, kterému přišla Neapol jako město veskrze umělecké a inspirující. Zlí jazykové však tvrdí, že přísloví vzniklo dávno předtím na palubách lodí, když námořníci nemocní syfilidou toužili ještě jednou před smrtí spatřit domovský přístav. 

Související články:
následuje: Pompeje, Herculaneum a Vesuv

Řím, Vatikán a Florencie 2014