Pompeje, Herculaneum a Vesuv

Během pobytu v italské Neapoli jsme se sestrou podnikly dva celodenní výlety. Týnku lákaly vykopávky Pompejí a Herculanea, mě zase výšlap na Vesuv, který obě antická města v roce 79 n.l. zasypal.

Spojení z centra Neapole do všech tří míst zajišťuje příměstská vlaková linka Circumvesuviana, vyjíždějící každou půlhodinu z hlavního nádraží Garibaldi. Zpáteční lístek potěší příjemnou cenou, je však třeba počítat, že vlaky jezdí v sezóně narvané, a tak jsme byly rády, že jsme do vzdálenějších Pompejí vyrazily hned v pátek ráno a nečekaly na víkend.

Cesta z Neapole do Pompejí zabrala asi 40 minut. Zastávku Pompei Scavi minout nelze, vystupovali zde téměř všichni. Co zmíním v samém úvodu, nemáte-li připravenou pořádnou svačinu, udělejte si po příjezdu krátkou procházku do blízkého Carrefouru. Překvapilo nás, že v rozsáhlém komplexu vykopávek, kde jsme nakonec strávily 7 hodin, se nedá koupit prakticky žádné občerstvení.

Lístky jsme kupovaly až na místě, a to u jednoho z bočních vchodů, čímž jsme se vyhnuly hlavní frontě. Itálie je velmi vstřícná vůči mládeži, pro kterou se vstupné do státem vlastněných památek a muzeí pohybuje okolo 2 EUR, což platí i pro Pompeje a Herculaneum. Já jsem platila plnou cenu, toho času 16 EUR za Pompeje a 13 EUR za Herculaneum. U obou archeologických míst je možné odchytit oficiálního průvodce (poplatek se odvíjí od množství lidí ve skupince), nebo si vykopávky projít po své vlastní ose, což jsme udělaly my.

Pompeje

Pompeje (italsky Pompei) byly založeny v 6. století př.n.l. a vystřídalo se zde několik vlivů, než v roce 310 př.n.l. město se strategickou pozicí na obchodní cestě připadlo Římanům. Římané Pompeje zmodernizovali, dostavěli například chybějící vodovod a nové lázně, a pracovali na dalším rozvoji města plného obchodníků a řemeslníků. V 1. století n.l. zde žilo na 20.000 lidí. Pro srovnání, dnešní moderní Pompeje, postavené vedle ruin těch antických, mají jen o něco málo vyšší počet obyvatel.

Nebýt blízkosti zničujícího vulkánu, Pompeje by se nejspíš staly pulzující metropolí tak jako blízká Neapol. Co se městu přesně přihodilo? Vesuv svůj monumentální výbuch ohlásil dokonce s několikaletým předstihem, když v roce 62 vyvolal zemětřesení, které zničilo část budov. V polovině roku 79 n.l. pak, po sérii menších otřesů, došlo k silné dvoudenní erupci, která Pompeje v podstatě srovnala se zemí. Většina obyvatel naštěstí stihla z města utéct, protože první den Vesuv chrlil jen sopečnou strusku. Až druhý den se objevily pyroklastické proudy, které zničily vše, co jim stálo v cestě. Pyroklastický proud, směs žhavých plynů, magmatu a popela, je rychlým a ničivým zabijákem, dosahujícím teploty až 1.000 °C. Díky extrémní teplotě zabíjí v širokém okruhu i několika kilometrů od vlastního místa dopadu.

Pompeje

Císař Titus podnikl pokus o záchranu Pompejí, avšak vzhledem k rozsahu zkázy k obnově města již nedošlo. Pompeje byly pod nánosem sopečného prachu zcela zapomenuty; archeologický výzkum začal až v polovině 18. století. Vtipné je, že tehdejší badatelé měli velký problém s množstvím erotických motivů, které se opakovaly na zdech i předmětech denní potřeby a které jsou pro období antického Říma typické. Chvíli si dokonce mysleli, že celé město byl jeden velký nevěstinec!

V současnosti jsou Pompeje prakticky celé odkryté. Několik domů a vil se dochovalo ve výborném stavu, včetně fresek na stěnách a mozaikových dlažeb, ze zbytku jsou jen půdorysy. Dále je možné sledovat topografii města s perfektně rovnými ulicemi, doplněnými o antické "přechody pro chodce". Pompeje jsou dost rozsáhlé, a tak jsme zde strávily skoro celý den. Do většiny domů a vil se dá nakouknout, ty nejzachovalejší jsou ale otevřené jen v určité hodiny a dvě z nich (Vila Regina a Vila di Poppea) vyžadují dodatečnou vstupenku.

Pompeje

Bavilo nás hledat tehdejší taverny (thermopolia), kterých bylo ve městě kolem 80. Poznat je lze na první pohled díky velkým kamenným nádobám na jídlo vestavěným do pultů u vstupu, často různě zdobených mozaikami. Naopak na nevěstinec jsme nenarazily na žádný, ačkoliv jich ve městě bylo také mnoho.

K vidění toho bylo hodně, i když mě trochu mrzelo, že na domech nejsou žádné popisky. Často jsme si podle vybavení odvodily, k čemu která stavba sloužila, Týnka má v tomto ohledu hluboké znalosti. Určitě jsme ale mnoho zajímavostí minuly bez zastavení. 

Týnka a thermopolium 

Nedaleké Herculaneum (italsky Ercolano) sdílelo osud Pompejí. Jednalo se o město klidnější, se zhruba 4.000 obyvatel, kde bydlela převážně vyšší třída patriciů. Celé město při výbuchu v roce 79 n.l. zalila pyroklastická hmota, kterou si můžeme zjednodušeně představit jako vroucí bahno. Ta po spláchnutí přílivovými vlnami (Herculaneum i Pompeje ležely přímo u moře) ztvrdla na kámen a zakonzervovala vše tak, jako by se neštěstí odehrálo teprve včera. Zatímco v mnohonásobně větších Pompejích bylo nalezeno relativně málo lidských těl, obyvatelé Herculanea tolik štěstí neměli. Kolem 300 lidí čekalo v docích na evakuaci loděmi vyslanými až ze samotného Říma, avšak při prvním úderu pyroklastické hmoty byli okamžitě mrtví.

Herculaneum, pohled na tehdejší přístav

Do Herculanea jsme se s Týnkou vydaly den po Pompejích. Oboje vykopávky jsou unikátní a nelze říct, které stojí spíše za návštěvu. V Pompejích na nás dýchla pompéznost starověkého světa, Herculaneum je zase zajímavější z hlediska lépe dochovaných objektů. Stavby se zachovaly často včetně druhých pater, interiérového zdobení a místy i vybavení. Například z původních dřevěných postelí, schodišť a roubení oken jsem byla v šoku, že i takhle jemné materiály vydržely 2000 let!

výzdoby domů v Herculaneu

Na rozdíl od Pompejí, kde najdeme hlavně malé domky, v Herculaneu převažují honosné vily, bohatě zdobené lázně a samozřejmě jsme objevily i naše oblíbená thermopolia, nejvíce se mi však líbil chrám College of the Augustales. Systematický archeologický průzkum zde probíhal až od 20. století, a i díky tomu se podařilo zachovat mnohem více. Mnohé poklady z Herculanea i Pompejí jsou dnes vystavovány v Národním archeologickém muzeu v Neapoli.

Herculaneum nám přišlo lépe značené, přehlednější a u většiny budov se nachází popisky, k čemu která stavba sloužila, navíc je zde méně návštěvníků. Po zkušenosti z Pompejí jsme zvažovaly placeného průvodce, ale nakonec si u vstupu stačilo stáhnout on-line čtení k jednotlivým zastavením. Na rozdíl od "moderních" Pompejí je v městečku několik příjemných restaurací, kaváren a možností ubytování, aniž by si člověk připadal jako v turistickém lunaparku. Přímo z centra se navíc dá dobře vyrazit na Vesuv.

College of the Augustales

Dopravu na Vesuv zajišťuje z Herculanea soukromá společnost Vesuvio Express. Nahoru se dá sice dojít i pěšky, ovšem jediná přístupová cesta vede po úzké frekventované silnici. Ke kráteru je navíc nutné mít vstupenku s rezervací na konkrétní čas. Jednodušší tedy bylo se pro jednou připojit k ostatním turistům a využít shuttle busu, který měl vstupné na vrchol již zahrnuté v ceně (25 EUR za osobu, uff). Autobus vyjíždí přímo od vlakového nádraží Ercolano Scavi, kde je i prodejní kancelář. 

Alternativně nahoru jezdí linkový autobus z Pompejí. Ten si sice neúčtuje vysokohorskou přirážku, ale zase je třeba myslet na vstupenku do národního parku. Vzhledem k tomu, že jsme nahoře nechytaly signál a pokladna byla zavřená, byla jsem ráda, že tuto logistiku řešit nemusíme. Navíc jsme místo autobusem jely minivanem a řidič byl sympaťák, co zastavoval u každého druhého výhledu.

cesta na Vesuv

Na parkovišti pod vrcholem jsme všichni dostali na 1,5 hodiny rozchod, což je tak akorát, aby člověk vyšel finální úsek ke kráteru, chvíli jej obdivoval a sešel dolů. My bychom nahoře rády pobyly déle, ale toto už je holt nevýhoda hromadných zájezdů.

Na první sopce jsem stála loni, když se nám s Radkem podařilo dobít Teide na ostrově Tenerife, a Vesuv tak pro mě byl již druhým navštíveným spícím vulkánem. V předešlých dnech byl celý schovaný v mracích, a tak jsem do poslední chvíle nevěděla, zda má vůbec smysl jezdit nahoru. Nakonec jsme měly štěstí, v sobotu dopoledne bylo jasno a rozptýlená oblaka ukázala Neapolský záliv v celé své kráse. Vyhlídky byly nádherné, a to jak z cesty samotné, tak i z vrcholu sopky. 

cesta na Vesuv

Vesuv měří přibližně 1281 metrů a naposledy bouřil v roce 1944, pročež se jedná o jedinou sopku na území kontinentální Evropy, která v posledních 100 letech vybuchla. Nabízí naprosto ukázkový kráter, po jehož obvodu vede turistická stezka a lze tak nahlédnout do přibližných 300 metrů hloubky. Na několika místech se z kaldery kouřilo, zato síru, na Teide častou, jsem na Vesuvu nezahlédla. Stát na vrcholku jen den poté, co jsme viděly zkázu, kterou Vesuv napáchal v Pompejích, byl intenzivní zážitek.

kaldera Vesuvu

Původně jsme na celou sobotu plánovaly jen Vesuv, díky svezení se s Vesuvio Express ale výlet zabral jen lehce přes 3 hodiny, a tak jsme získaly volné odpoledne na prohlídku Herculanea. Byla jsem za toto řešení vděčná, protože Herculaneum bylo pro nás obě nakonec nejkrásnější částí celé italské dovolené.

Dnešní článek se protáhl, tak doufám, že byl aspoň trochu zajímavý a hlavně že usnadní plánování vašeho výletu, pokud se do oblasti Neapole sami vypravíte. Google je totiž celý zahlcený rádoby oficiálními, avšak předraženými "guide tours", mezi kterými se drobky informací, jak nejlépe naplánovat návštěvu po své vlastní ose, docela špatně hledaly.

Herculaneum

Související články:
Proč (ne)jezdit do Neapole
Vzhůru na sopku Teide