Šití: tepláková souprava

Dlouho tu nebylo žádné šití! Netradiční tepláková souprava vznikla už na jaře, jen se mi ji dlouho nedařilo nafotit.

Nápad na soupravu lehké pouzdrové sukně a retro mikiny do nápletu vznikl už koncem loňského roku. Podobné komplety, v podzimně-zimní variantě obvykle ušité ze svetroviny nebo silného úpletu, jsou v módních magazínech označované jako co-ord dress. Pohromadě působí jako šaty, přitom lze ale oba kousky nosit také samostatně.

Pro sebe jsem si vysnila zkrácený vršek ve sportovním retro stylu, nositelný nejen s pouzdrovkou, ale i s kolovými sukněmi nebo kalhotami s vyšším pasem. Namísto moderního holého břicha jsem zvolila černý žebrovaný náplet, kterým jsem stáhla i rukávy.

Jako hlavní materiál jsem vybrala přírodní bambusovou teplákovinu od značky Dona. Látku jsem objednávala on-line, což byla chyba. V prvé chvíli nadšení nad krásným vzorem vystřídalo zklamání, že má látka příliš nízkou gramáž, bambus je totiž jemnější než běžnější bavlna. Po pár dnech váhání jsem se ale do šití stejně pustila. Jednalo se o můj třetí šicí projekt, jsem tedy stále začátečník, a stejně jako loňská vánoční sukně, i teplákovka mi nabídla široký prostor pro učení. Takhle to celé dopadlo:

Střih na sukni jsem přenesla z časopisu Burda, číslo 3/1995. Jde o jednoduchý základní střih. Skrytý zip jsem vyměnila za gumu do pasu, takže je sukně velmi pohodlná i na delší cesty, a rozšířila záševky, abych dosáhla lepšího tvarování na postavu. 

Poprvé jsem šila z teplákoviny, takže jsem si opět vyzkoušela nové techniky: šití falešným overlockovým stehem, vkládání gumy i lemování záhybu sukně vlizelínovým proužkem, dokonce se mi podařilo sesadit vzor tak, že není poznat, že kvůli rozparku vede celým zadním dílem šev. Byla jsem až překvapená, jak rychle šití odsýpalo! Sukni jsem hned vzala na dovolenou do Portugalska, a protože se nosila výborně, po návratu jsem doladila střih a ušila ji ještě v černé variantě ze silného společenského úpletu punto di prada, ta je na fotce s mikinou níže. Obě sukně dobře sedí, nemačkají se a jsou moc příjemné na nošení, takže už mám doma látky na další.

Mikina mě natrápila více. Základní střih i tentokrát pocházel z Burdy (číslo 11/2000), ale bohužel se ukázal být na zvolenou látku i moji postavu naprosto nevhodný. Problematické zóny jsem sice odhalila již po nastehování, ale se špatně střiženou látkou už se zázraky dělat nedaly. Přidala jsem ještě několik dalších začátečnických chyba a zkrátka a dobře, výsledek nebyl pěkný. Poté, co jsem se i po mnoha opravách nad vlastní prací ofrňovala, padlo rozhodnutí nepodařenou mikinu nechat na domácí nošení a začít nanovo.

střih č. 2

Od základu jsem přepracovala střih, aby na zádech neodstával, přidala záševky, zúžila ramena i divně odstávající rukávy, zkrátila délku nápletů...  A ze zbylé látky, které jsem naštěstí objednala zbytečně moc, se vrhla na druhý pokus, který už dopadl výrazně lépe. Kritický průkrčník jsem vyřešila nákupem již hotového saténového proužku, jehož našívání jsem trénovala tak dlouho, dokud jsem nebyla spokojená, a spodní náplet našila dvojitě, aby se nevlnil. I když je pořád co zlepšovat, druhou mikinu už hrdě nosím ven a věřím, že třetí pokus bude úplně perfektní. Na podzim si totiž plánuji ušít další retro mikinu z pořádně teplé počesané teplákoviny nebo chlupatého alpenfleece.

Vznikly mi dva veselé a zároveň praktické kousky a v neposlední řadě i dva vymazlené střihy pro další šití. Komplet je báječný na cestování, protože se dá snadno vrstvit a kombinovat s dalším oblečením. Z obou kousků mám radost, jen na sukni, která vznikla dříve než mikina, už je vidět, že byla na jaře intenzivně nošená. Holt nevýhoda jemné bambusové teplákoviny, že má větší tendenci ke žmolkování i seprání, a poučení pro mě, že mám na sukně volit silnější a méně náchylné látky.

Co hezkého naposledy rozšířilo šatník vám?

Související články:
Šití: vánoční sukně
Všechny články o šití