Šití: vánoční sukně

Krásné Vánoce všem! Stále jste svátečně naladění? Já jsem si místo pečení cukroví a chystání výzdoby letos vánoční přípravy okořenila ušitím své první kolové sukně. 

Projekt to byl ambiciózní. Nejenže se jednalo o moje první větší samostatné šití, při kterém mi neasistovala mamka, ale hlavně jsem si poprvé i vytvářela vlastní střih. Na výsledek jsem pyšná, v sukni plánuji strávit celé vánoční prázdniny a v hlavě mám hned několik dalších módních návrhů, které čekají na ušití.

Po vlastním šicím stroji jsem toužila několik let. Přání mi splnila kamarádka, které Singer, na němž začínala, přestal dostačovat, pořídila si technický model a Singer mi přenechala. Na seznámení jsem si na něm na podzim ušila závěsy. Látka byla tuhá a nepoddajná, jehlu jsem zlomila hned v prvních několika minutách, ale alespoň jsem se se strojem naučila manipulovat, měnit nitě a jehly, vyzkoušela jsem různé stehy a napětí. Brzy jsem zatoužila vytvořit na něm něco na sebe.

Vánoční sukni jsem po obchodech hledala dlouho, tak proč si ji neušít? Toužila jsem po červeném vánočním káru, ale sesazování tak náročného vzoru by byla přílišná výzva. Nechtěla jsem investovat do dražších látek, když jsem netušila, jak šití dopadne, a tak jsem po dlouhém procházení obchodů vybrala obyčejné plátno s drobným zlatým vzorem, co připomíná jmelí. A protože plátno se má tendenci lepit na punčocháče, jenže klouzavá podšívka by se mi špatně všívala, rozhodla jsem se ušít k sukni ještě samostatnou tylovou spodnici.

přípravy, šití, finalizace

Dlouho jsem hledala střih na kolovou sukni, který bych pouze přenesla na látku, ale žádný vyhovující jsem nenašla, a tak nezbylo než si vytvořit vlastní - se zipem do pásku a hlavně s kapsami! Prostudovala jsem několik návodů, koupila roli čistého balicího papíru, načrtla si schématický plánek s propočty a pustila se do práce. Vytváření obřích kružnic na papíru položeném na chlupatém koberci nebyl žádný med. Nezdá se to, ale kolová sukně potřebuje opravdu hodně látky - a tedy i hodně prostoru, kterého se v malém bytě nedostávalo.

Samotné šití už šlo relativně snadno. Švové přídavky jsem nechávala raději větší, aby se dala sukně případně upravit, protože jsem si nebyla jistá, zda vše odhadnu na první dobrou. Šířku jsem nakonec o 3 cm zužovala, což znamenalo párání celého zadního švu, ale sukně teď perfektně sedí, nikde neodstává ani netáhne. U těžších částí, jako byly kapsy nebo šití zipu, což jsem obojí dělala úplně poprvé, mi ohromně pomohla Youtube videa. Jak moc obdivuji všechny ženy, co se učily šít samy doma bez internetu!

můj první zip

I přesto jsem měla hned několik záseků. Hodně jsem se zapotila u vlizelínu, kterým jsem vyztužovala pásek. Výztuha se vžehlí na látku, na kterou se má přilepit. Mně se vlizelín úspěšně přilepil jen na žehličku, ze které jsem lepidlo drhla dobrou hodinu. Vtipný byl i moment, kdy jsem si do spodního lemu všila špendlíky, a poněkud frustrovaná jsem byla ze zasazování zipu zároveň do sukně i do pásku, protože mi sukně vyšla na dvou stranách nestejně dlouhá. Návod od Sartoru (odkaz dole) byl sice do začátku skvělý, ale v několika místech jsem se od něj potřebovala odchýlit a pak jsem si lámala hlavu, zkoušela, špendlila a stehovala o to více.

Zábava byla i se spodnicí. Našla jsem si úžasně jednoduchý návod, ve kterém se tyl pouze přehne, v přehnutí se po celé délce spodničky ušije tunýlek, kterým se provlékne guma, oba konce gumy se sešijí, jakožto i volné konce tylu, et voilà, rychlá spodnice je na světě, stačí jen zkrátit na potřebnou délku. Zelený tyl, který jsem objednala, aby ladil k látce sukně, došel v naprosto nepoužitelném odstínu. Koupila jsem proto ještě univerzální béžovou a pustila se do druhého pokusu. Bodrá Američanka v návodu pracovala s 9 metry, já s přimhouřením oka objednala 8, pročež výsledkem byla rokoková róba aspirující na ples století, jak byla spodnice naducaná. Polovinu jsem tedy musela odstřihnout a teď mi bude, spolu se zeleným tylem z první várky, strašit nevyužitý doma. Tyl sice vytváří krásnou retro figuru, ale na nošení není tak pohodlný, protože je neskladný a i přes punčocháče trochu kouše. Na sváteční sukni to bylo vhodné řešení, nicméně příště budu spodnici řešit spíše jinak.

hotová sukně a spodnice

Šití mě ohromně bavilo. Byla jsem ráda, že se mi sukni podařilo dokončit do Vánoc, takže ji můžu ještě letos pořádně vynosit, a pokud bych do budoucna změnila konfekční velikost, lze ji snadno rozšířit. I když má své mouchy, jsem na ni hrdá a dělá mi velkou radost. Je správně slavnostní, lehce vintage a hlavně vytvořená s pořádným nadšením. Střih mám uschovaný, stejně jako podrobný postup, takže příští pokus půjde o to snáze. Docela se teď nabízí ušít si nějakou letní variantu kolové sukně s všitou acetátovou podšívkou a těžším vzorem. 

Zde jsou ještě odkazy na manuály, které jsem používala nejvíce:

• Dvojdílné šití kolové sukně od Sartoru. Tento návod je naprosto bezkonkurenční, protože obsahuje i postup tvorby střihu a polohování látek různé šíře. Moc za něj děkuji!
• první díl 
• druhý díl
• Youtube návod na všití kapes (EN)
• Youtube návod na všití zipu (CS)
• Youtube návod na rychlou tylovou spodničku (EN)
  (Viz výše, namísto 9 metrů v případě tuhého tylu stačí jen 4 metry.)

celý vánoční outfit

Šijete? A kdy naposledy jste se pustili do nějakého nového koníčku nebo si jinak splnili sen?

Do nového roku všem přeji jen to nejlepší!