čtvrtek 17. června 2021

Vzhůru na sopku Teide

Jaké to je, pozorovat dýmící vrchol třetí nejvyšší sopky světa?

Teide (též psáno El Teide nebo Pico de Teide) je se svou výškou 3.718 m.n.m. nejvyšší horou Španělska a třetí nejvyšší sopkou světa. Nachází se na ostrově Tenerife, jednom ze sedmi Kanárských ostrovů. Sopka leží jen necelou hodinku autem od obydlených oblastí, díky čemuž se lze v rámci jednodenního výšlapu dostat až na její vrchol. Zajímavé je ale i širší okolí vulkánu s měsíční krajinou, národní park Parque nacional del Teide

Právě Teide bylo důvodem, proč jsme si z Kanárských ostrovů na dovolenou vybrali zrovna Tenerife. Teide je stále aktivní, avšak v současnosti nečinnou sopkou, jejíž poslední erupce se datuje do roku 1909. Jeden z dřívějších výbuchů prý sledoval ze své lodi i sám Kryštof Kolumbus. Zatímco ostrov Tenerife je starý asi 15 milionů let, vrchol Teide vznikl až při erupci před 200.000 lety, jedná se tedy o relativně mladý kopec. Jméno Teide v překladu původních obyvatel Kanárských ostrovů, Guančů, znamená "Pekelná hora". 

Teide a zbytky sněhu

Na sopku lze buďto vylézt, nebo vyjet lanovkou. Ta zdolává zhruba 1.200 výškových metrů. Zbylý úsek se jde pěšky, ke vstupu na vrchol je ale potřeba povolení. Povolení lze získat zdarma online (klik zde), je navázáno na konkrétní čas a cestovní doklad, vybookováno je však i na několik měsíců předem. Alternativně jde také v letním období mimo covid přespat v ubytovně u horní stanice lanovky (Refugio de Altavista) a výstup si tak rozdělit na dva dny. Povolení na vrchol se kontrolují jen mezi 9. a 18. hodinou, mimo tento čas je cesta volná.

My jsme na Teide lezli v březnu 2021 během koronavirové vlny, kdy bylo omezené fungování lanovky na tři dny v týdnu, na které ale už byla povolení vyrezervovaná na měsíc dopředu. Zarezervovala jsem tedy lístky na nahodilý jiný den, že kopec zkusíme dát pěšky, a kam vylezeme, tam vylezeme. 

pohled na vrchní stanici lanovky

Vyráželi jsme ještě před šestou ráno, teprve se rozednívalo a jen co jsme vyjeli do hor, auto hlásilo bod mrazu. Předchozí dny bylo Teide schované v hustých dešťových mracích, a tak jsem si nedělala iluze. Ta radost, když se nám Teide ukázalo ve své svrchované kráse nejvyšší hory ostrovů v celém Atlantiku, na pozadí blankytně modré oblohy bez jediného mráčku! Hlavním překvapením dne ovšem byla lanovka. Možná protože předešlé dny kvůli větru stála, pustili ji výjimečně ve čtvrtek, a když jsme přijížděli na nástup treku, zrovna běžela testovací jízda. Mrkli jsme s Radkem na sebe a bylo rozhodnuto. V sezóně se zde prý tvoří fronty, nás ale jela první ranní jízdou jen hrstka návštěvníků.

lanovka na Teide

Cesta nahoru byla rychlá a převýšení pořádné. Těhotné a děti do 3 let na lanovku vůbec nepustí, vždyť i pro zdravého dospělého je tak prudká změna nadmořské výšky pořádný záhul - ubytovaní jsme byli u moře, o více jak 3.700 metrů níže! Výhled byl ovšem dechberoucí a za drobné nepohodlí stál. Obvod kráteru má neskutečných 48 km a hora samotná vrhá stín až do dálky 200 km, což je nejdelší stín na světě. Nahoře u lanovky však není moc co dělat. Ačkoliv permit jsme měli oficiálně až na 11. hodinu, na vrchol nás naštěstí pustili o 1,5 hodiny dříve. Finální výšlap trval asi 30 minut.

Cestou přibývalo pachu síry a dýmu, valícího se podél cesty, a občasná sněhová pole zmizela. Země byla prohřátá a kameny pokryté žlutými sirnými květy; pulzující energie nitra země byla cítit v každém kroku. Posadili jsme se na jednu ze skal na úplném vrcholku, pojídali večer nasmažené palačinky a užívali si výhled na kalderu vulkánu, oceán a okolní ostrovy. Nejkrásnější moment celé dovolené!

vrchol sopky, nalevo kouř

Dolů už jsme šli pěšky. Napojili jsme se na jedinou možnou cestu spolu s ostatními návštěvníky, povídali si, obdivovali ztuhlé lávové proudy... Najednou lidé začali mizet a z kameny vyložené pěšiny se začal stávat prudký sestup po drsném lávovém poli. Poprvé jsem koukla na Mapy.cz a vyděsila se. Trail TF-9 / TF-23, který jsme se snažili zdolat, jsem rozhodně neplánovala.

Na Teide totiž vedou dvě cesty. Rychlejší a příkřejší přes Montaña Blanca, na které stojí chata Altavista. K horní stanici lanovky zabere asi 4 hodiny a chodí ji prakticky všichni. Druhou cestou je varianta přes Pico Viejo a dolů kolem skalních útvarů La Catedral, odhadem na 6 hodin od horní stanice lanovky, o jejíž existenci jsem neměla tušení. Vstup na odbočku na Altavistu byl kvůli sněhu a ledu omezený, a tak jsme jej bezelstně minuli a pokračovali dál po jediné nepřehrazené pěšině. Lidé, které jsme v horní části potkávali, neměli vůbec v plánu Teide sejít či vyjít, oni si jen odskočili na vycházku od lanovky, a nás jejich lehká výbava a malé půllitrové láhve v ruce natolik zmátly, že jsme do mapy ani nekoukli a rovnou pokračovali s davem.

to vlevo je "cesta" přes lávové pole

Mohli jsme se vrátit, ale proč vlastně? A tak jsme zůstali sami v místech, co připomínaly Mars, a smířeně se vydali na nekonečný sestup. Koulovali jsme se zbytky sněhu a obdivovali tichou vulkanickou krajinu, lávová pole i ohromné černé balvany pohozené uprostřed ničeho, tak, jak je sopka při poslední erupci vyvrhla. Teplota rychle stoupala a já se marně snažila zakrýt veškerou volnou kůži, aby se z prudkého slunce nespálila. Spálila jsem se stejně - nadvakrát se mi oloupaly rty a slunko mi sežehlo i hřbety rukou.

pohled na Pico Viejo

Míjeli jsme měsíční pustinu, místa, kde se točily scény ze staré Planety opic a Hvězdných válek. Některé části se šly lépe, jiné hůře, to když pěšina zmizela a my jen přeskakovali z jednoho ostrého kamenu na druhý, kvůli čemuž byl sestup bez pořádných pohorek pomalý a kolena dostávala zabrat. Po celou dobu však bylo na co koukat. Nejvíce se mi líbila pláň pod kráterem Pico Viejo. Nejhorší byl úsek těsně před La Catedral, kde kameny přešly v poušť plnou vířícího písku. Docházela nám voda (měli jsme s sebou 5 litrů a nebylo to dost) a obří vulkanické skály před námi dobré dvě hodiny vypadaly, jako bychom je měli na dosah ruky, i když byly ještě kilometry daleko. 

pochodem k La Catedral

Když jsme konečně došli dolů k silnici, tolik vyhlížené a přesto tak vzdálené, ocitli jsme se před restaurací Marmitia u záchytného parkoviště Cañada Blanca. Juchala jsem, jídlo a pití! Radek ovšem cestou vytrousil roušku a šátek přes pusu místním nestačil, takže nás číšníci zase vypoklonkovali. Ve městě bych to pochopila, v pustině pod Teide ne. Posezení venku, kde skoro nikdo nebyl, možnost zakoupení náhradní roušky v okruhu 50 km nulová, my zcela evidentně hladoví, žízniví, vyčerpaní... Na mysl se mi drala myšlenka - vyhodil by nás stejně i řidič autobusu, kdybychom nebyli autem?   

Odploužili jsme se posledního 4,5 kilometru podél silnice, neb trek zcela nelogicky ústil mimo lanovku, kde jsme nechali auto, a blahořečili osudu za náhradní vodu v autě. Včetně vrcholového úseku nám sestup zabral 7,5 hodiny. Cesta zpět na ubytování byla krušná, ale do Palm Mar jsme dorazili ve zdraví, jen následující 2 dny jsem si, slovy mojí babičky, "lízala rány". 

ještěrka, co mi vyskočila na klín

Teide, to je velmi intenzivní zážitek. Vidět vrchol sopky byla nádhera, ale kdybych bývala tušila, co nás čeká níže, asi bychom si trek pořádně promysleli. Každopádně budete-li mít cestu na Tenerife bez možnosti vyjít si na Teide, zkuste alespoň okolí La Catedral (Roques de Garcia), jež je součástí Parque nacional del Teide. Zdejší lunární krajinu stojí za to vidět. A pokud se odhodláte pokořit vrcholek, nezapomeňte na pořádné pojištění a vodu, opravdu hodně vody!


Teide, v popředí La Catedral

18 komentářů:

  1. To zní jako krásný trek - a budete mít na co vzpomínat :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Nádhera. Setkání s takovou divokou, mocnou a nehostinnou přírodou mi vždycky připomene, jak moc maličcí a křehcí jsme. V té naší krotké, mírné a zkultivované české krajině na to člověk zapomene, ani neví jak :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak. I Sahara mi přišla pro život přívětivější...

      Vymazat
  3. Tak to je úžasný. Závidím 😍 Užívejte. Doufám, že se tam taky někdy podívám!

    OdpovědětVymazat
  4. To musel být skvělý zážitek, i když jste si asi do hrábli do zásobníku sil. Ta krajina vypadá tak trochu jako z jiné platety.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikde jsem podobnou neviděla... Sice jsem tušila, co čekat, ale naživo to bylo úplně o něčem jiném.

      Vymazat
  5. To vypadá tak krásně! Hned bych vyrazila, protože Tenerife je i na našem seznamu míst, kam se chceme s přítelem podívat. Díky alespoň za takové krásné zprostředkování!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mrzí mě, jak je to teď v UK s cestováním složité. Už aby dal konečně covid pokoj... Jsem ráda, že se článek líbil. Túra je to pořádná, ale dolů se dá jet i lanovkou.

      Vymazat
  6. Boudicko, zdravím. Musel to být úžasný zážitek. Kam se chystáš vyrazit příště? Ahoj Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lenko, děkuji. Chystali jsme se příští týden do Porta, ale skrze nová omezení na portugalské straně nevím, zda nakonec poletíme. :(

      Vymazat
  7. Wow, to je nádherná krajina, vážně skoro jako na Marsu! Upřimnou soustrast s loupajícími se rty, tohle přímo nesnáším, když se mi stane :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na pár dnů jsem musela oželet rtěnku. :D Mně se to v takové míře stalo poprvé. Jsem docela slunci odolná, ale tady to byl mazec i s opalovacím krémem.

      Vymazat
  8. Teda, to musel být zážitek! Já bych si do takové krajiny netroufla, moje fyzička za moc nestojí a tvoje vyprávění zpáteční cesty bylo děsivé!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo to dost náročné, ale já jsem po roce a půl covidu totálně z kondice... Sestup je zvládnutelný i pro netrénované, psychicky jsem ovšem tak dlouhý pochod nečekala. Vůbec mě nenapadlo, že bychom šli jinou trasu než tu krátkou přes Montaña Blanca.

      Vymazat
  9. Jů, to musel být zážitek! Určitě se chci podívat na vrchol nějaké sopky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec jsem netušila, že to jde tak snadno! Věděla jsem akorát o Vesuvu, na který jsem se chystala celé roky, a nakonec se mi to podařilo s výrazně vyšším Teide. :)

      Vymazat

Děkuji za návštěvu!